Jednou kolem půlnoci vzbudilo manžela silné světlo. Když otevřel oči, vedle postele stála opět Panna Maria. Měla bílé šaty, modrý plášť a z obou rukou jí vyzařovalo silné světlo dopadající rovnou na něho. Valentín ji začal prosit o milosti pro celou naši rodinu, pro každého člena osobně, nic jiného ho tehdy nenapadlo. Byl z toho velmi rozrušený, a jak tak prosil, světlo pomalu haslo, až úplně zmizelo i s nebeskou Matkou.
Náš život pomalu ubíhal, když najednou manžel zjistil, že má problémy s očima. Nejdřív si myslel, že jde o nějaký zánět, ale diagnóza zněla hůř. Vlhká forma VPDM. Začal se modlit a prosit Boha, aby ho uzdravil, protože s touto diagnózou je konec smutný, slepota. Jednou, jak se tak večer modlil za své uzdravení, uslyšel sametový mužský hlas: „Ty nepotřebuješ zrak, ty budeš vidět srdcem.“ Tehdy pochopil, že je to Boží vůle, a přestal o to prosit. Ještě víc přilnul k Ježíši a smířil se s tím. Nadále jsme chodili ke svatostánku i ke Svátosti oltářní, když jednoho dne při adoraci se mu najednou zjevil Ježíš a promluvil: „Ty chceš moje Srdce? Dávám ti ho.“ Vztáhl ruce, ve kterých držel své Srdce, a poslal mu ho. Božské Srdce letělo vzduchem a zasáhlo manželovu hruď. Pocítil veliké horko a byl nesmírně šťastný. Přiznal se mi, že pokaždé, když jsme byli před svatostánkem, prosil Ježíše, aby mu dal kousek svého Srdce. A Ježíš to udělal. Ježíš ho vyslyšel. Pro manžela to byl tak hluboký zážitek, že o tom ještě dlouho vyprávěl a byl neskonale šťastný.
Mezitím se přihodily zvláštní věci i mně. V noci se mi zdálo o svaté Terezce z Lisieux. Byla asi 8letá a usmívala se na mě. Jindy mě ve snu navštívil Ježíš. Měl oblečenou bílou tuniku, sedl si vedle mě a díval se do dálky. Když jsem se probudila, měla jsem velkou radost. Jednou mě ve snu navštívil velký světec. Byl starý a měl slavnostní oděv. Měla jsem dojem, že je to biskup. Ocitla jsem se spolu s manželem v nějaké kapličce, kde na zdech viselo 5 svatostánků. Jeden byl zlatý, další stříbrný, každý z nich nějak krásně vynikal. Světec mě oslovil: „Pojď ke mně blíž, něco ti povím.“ A začal hovořit: „Já jsem už velmi starý a nezvládám péči o tolik svatostánků.“ Byl skutečně velmi starý. Měl delší bílé vlnité vlasy, dlouhou bílou bradu a milou tvář starouška. Stále se na mě usmíval a pokračoval: „Odteď se o jeden z nich budeš starat ty.“ Na to jsem mu odpověděla: „Já? Já nejsem hodna.“ Ale on mě hned s úsměvem zastavil: „Jsi hodna, jsi hodna. Pojď, něco ti ukážu.“ Postavil mě před čtvrtý, krásný dřevěný vyřezávaný svatostánek zdobený zlatem a pokračoval: „Odteď se budeš starat o tento.“ Tehdy jsem to pochopila tak, že mám ještě častěji navštěvovat Ježíše všude, kde budeme mít příležitost. A tak jsme to také s manželem dělali. Vždy když jsme přišli na nějaké místo, kde byl kostel, vešli jsme dovnitř a pozdravili Ježíše. Někdy jsme měli takové štěstí, že právě byla vystavená Svátost oltářní. Děláme to tak stále. Modlíme se, klaníme a chválíme Pána. Později se manžel dozvěděl, že mě navštívil svatý Atanáš, velký ctitel a zastánce Eucharistického Ježíše.
Čas plynul, když najednou, bylo to na Bílou sobotu u Božího hrobu, kde byla vystavená i Svátost oltářní, se manželovi zjevil Ježíš a promluvil k němu: „Valentíne, vybral jsem si tě pro toto Boží dílo. Založíš Společenství přátel Eucharistie a rozšíříš ho do celého světa. Povstal jsem, protože Církev hyne. Je velká krize Církve, největší od jejího vzniku, protože se hroutí samotné její základy. Krize Církve je krizí Eucharistie. Věřící mě nevidí v Eucharistii. Odteď s tebou budu stále mluvit, ale vždy jen při adoraci před Svátostí oltářní nebo před svatostánkem. Tam ti řeknu, co máš dělat a kam a za kým máš jít. Je to mé Společenství, mé dílo, ty jsi jenom mým poslem.“
Manžel vidí i Pannu Marii, a to když je fatimská sobota nebo když je nějaký velký svátek. Pán Ježíš řekl manželovi, že Pannu Marii vidí, protože byl pro toto dílo předurčen. Jednou mu pověděl i jiné věci: „Ty jsi můj poslední křižák. Ty poneseš mou zástavu až na Golgotu.“ Manžel: „Ježíši, vždyť je tam už postavený chrám.“ Nato Ježíš řekl: „Ano, ale není tam má vítězná zástava.“ Manžel Ježíšovi za vše děkoval a zeptal se ho, čím si ty milosti zasloužil. Odpověď byla jasná: „Ničím, nezasloužil sis je. Já jsem si tě vybral, já jsem ti je dal.“
Jindy řekl náš Pán tato slova: „Každý člověk je na rozcestí, když se musí rozhodnout, kterou cestou půjde. Buď půjde vpravo a vybere si Eucharistii, nebo vlevo a vybere si satanovo jablko. Nic mezitím není možné. Mějte to na paměti. Pokud nepřijmete Eucharistii, přijmete satanovo jablko. Buď budete následovat mě, nebo satana. Valentíne, založíte s manželkou slavnostní knihu, do které se zapíše každý, kdo chce vstoupit do mého Společenství. A to tak, že napíše celé své jméno, rok narození a vlastnoručně se podepíše, protože je to smlouva mezi mnou a člověkem. Vstoupit a zapsat se do Společenství má být umožněno každému bez ohledu na rasu nebo vyznání. Každému, kdo se rozhodne mě následovat. Jinověrci po vstupu do Společenství musí konvertovat na katolickou víru a přijmout potřebné svátosti. Rodiče mohou zapsat i malé děti, které však po prvním svatém přijímání nebo po dosažení věku deseti let musí potvrdit svůj souhlas vlastnoručním podpisem. Každý, kdo se chce do knihy zapsat, má tu možnost mít, ať se jedná o jakoukoliv duši.“
Při dalším zjevení Pán Ježíš promluvil tato slova: „V knize ať je můj obraz, jak mě vidíš, a hlavně má poselství. Každý, kdo se zapíše do mého Společenství, zapíše se do mého Srdce a já do jeho. Stane se mým přítelem a já svého přítele před svým Otcem nikdy nezapřu. Kdo mě má za přítele, má všechno. Tato kniha je mé Srdce. Chraňte ji a noste ji všude. Každý, kdo se do této knihy zapíše, získá kousek mého Srdce.“
Manžel se jednou zeptal Ježíše: „Ježíši, já jsem tvůj křižák, ale jaký je úkol mé manželky v tomto díle?“ Ježíš to vysvětlil: „Ona je tvá berlička. Je vedena Duchem Svatým. Ona tě bude všude provázet a bude mít na starosti světské záležitosti. Ty musíš úplně odumřít tomuto světu, ona částečně. Musíte se stát nejpokornějšími z pokorných. Budete ukřižováni médii, ale nesmíte se bránit. Můžete jenom říct: Kdo je bez hříchu, ať po nás hodí kamenem.“
