HŘÍCHY PROTI BLIŽNÍMU – MILOVAT BUDEŠ BLIŽNÍHO SVÉHO JAKO SÁM SEBE!
Nepřemýšlej o tom, co má někdo udělat pro tebe, ale o tom, co máš ty udělat pro druhého. Odpouštěj všem a všechno. Nepřechovávej v srdci hněv. Ruku k usmíření podávej vždy první.
4. CTI OTCE SVÉHO I MATKU SVOU, ABYS DLOUHO ŽIV BYL NA ZEMI, KTEROU TI DÁ PÁN, TVŮJ BŮH!
Bůh nám dal své viditelné zástupce a nařizuje nám je ctít a poslouchat jako sebe samého. Jsou jimi rodiče, kněží, učitelé, vychovatelé, zaměstnavatelé a také představitelé veřejné a státní moci. Snášejte se navzájem v lásce.
- Poslušnost vůči rodičům nás váže v čase nedospělosti. Úcta a láska k nim až do smrti. Pokud nám ale rodiče překážejí v intenzivnějším náboženském životě, můžeme jim v této oblasti poslušnost odepřít – pravda, vždy uctivě. Jakmile mě svádějí k hříchu, nemám je poslechnout.
- Pokud je dítě ve svém svědomí přesvědčené, že je špatné poslechnout daný příkaz, nemá se jím řídit.
- Úcta k rodičům přispívá k souladu celého rodinného života, týká se i vztahů mezi sourozenci.
- Nepoštvávám rodiče proti sestře (bratrovi), zmanipuloval jsem rodiče, obral jsem sourozence o dědictví? (Nespravedlivě nabyté dědictví – povinnost napravit.)
Rodič– vydědil jsem některé ze svých dětí (spáchal křivdu i na vnoučatech)? Nespravedlivě rozdělil dědictví mezi svoje děti (jednomu více, druhému méně)? Vyjadřoval jsem souhlas s takovým jednáním (i mlčením)?- Pokud zakládám rodinu, rodiče nemají právo do této rodiny zasahovat (pokud já nezasahuji do jejich práv ve společném bydlení). Mohou mi ale poradit.
- Na páchaný hřích jsem povinný je s láskou upozornit. Rodiče mají taktéž povinnost vůči svým dětem upozornit a napomenout je kvůli páchanému hříchu a to, i když jsou dospělé, a ne je naopak v hříchu podporovat nebo jejich hřích omlouvat, zavírat před ním oči.
- Když prosazuji svoji svobodu, nikdy to nemá být bez lásky a úcty k nim.
- Zneužívám rodiče k hlídání dětí, vaření, uklízení…?
- Projevuji jim slova vděčnosti? Udržuji s nimi kontakt? Neurážím je, nezastrašuji nebo nenutím, abych prosadil své výhody? (Přepsání majetku, výhrůžky, že je nebudu navštěvovat nebo jim nebudu pomáhat, pokud mi nevyhoví.)
- Zdvihl jsem ruku na rodiče? Nevyháním ho z domu?
- Nekomunikuji s nimi? Pohrdám jejich radami?
- Nezpůsobuji jim velké trápení? (Způsobem svého života, špatným kamarádstvím, chozením po nocích, drogami, pitím, žiji nesezdaný/-ná.)
- Nestydím se za ně pro jejich původ, nižší vzdělání, společenské postavení, vykonávané zaměstnání nebo chudší poměry či zdravotní handicap?
- Pomáhám jim? (Práce, návštěva, péče o nemocné, materiální zabezpečení.)
- Dal jsem je do domova důchodců? Jsou mi na obtíž?
- Zabezpečuji jim – duchovní službu, svátosti, přivolání kněze – aby přijali svátost smíření, eucharistii, pomazání nemocných? (zaopatření)
- Pečuji o hroby rodičů?
- Poslouchám a ctím své představené? Ti, co vykonávají moc, ji mají vykonávat jako službu.
- Nesnižuji jejich autoritu posuzováním, žehráním, kritizováním, výsměchem apod.?
- Modlívám se za své rodiče, sourozence a představené?
Rodina
Manželství a rodina jsou zaměřeny na dobro manželů a na plození a výchovu dětí. Rodina má žít tak, aby se její členové naučili starat se o mladé i staré, nemocné, tělesně či mentálně postižené osoby, chudé, ujímat se jich. Rodič se musí po celý život zajímat o život svých dětí, a jestliže vidí, že žijí v hříchu, má povinnost je napomenout.
Rodiče se mají dívat na své děti jako na děti Boží, vychovávat je k respektování Božího zákona. Dítě není mým vlastnictvím – je to dar od Boha, patří Bohu. Rodiče mají děti učit a mít na paměti, že prvotním posláním křesťana je následovat Ježíše Krista. Mají být dětem příkladem. Miluj svoje děti a nezapomínej, že tvým prvořadým úkolem je ukázat jim cestu k Bohu a do nebe.
- Přispívám v rodině svou láskou a trpělivostí k dobru a radosti druhých?
- Jsem k manželce (manželovi) uctivý? Rozebírám s ní vážná rozhodnutí? Pečuji o její zájmy, touhy, zdravotní stav? Projevuji něžnost, zdvořilost, uznání, oceňuji její vklad do manželství, péči o děti?
- Netropím si z manžela (manželky) posměšky, nemám neuctivé narážky? (Např. na postavu, dosažené vzdělání, zaměstnání.)
- Usiluji o řešení problémů, konfliktů, případně manželské krize? Nepřipisuji vinu jen druhé straně, ale snažím se dojít ke kompromisu, porozumění a shodě?
- Nejsem žárlivý? Podezřívavý? Dělám jí (jemu) scény?
- Usiluji o to, aby manželské soužití bylo i po intimní stránce pozitivním darováním i z druhé strany? Neupírám bez důvodu manželce její práva? Nenutím ji k používání antikoncepce?
- Jsem tolerantní k chybám a slabostem manželky (manžela)? Umím prominout a nepřipomínat zapomenuté, dávné chyby?
- Zapojuji do konfliktů svoje děti? Štvu je proti manželovi (manželce), používám je jako nástroj vydírání, vyhrožuji omezením kontaktu s nimi?
- Vzal jsem neopodstatněně manželce děti? (Unesl je, nebyly ohrožené zanedbáváním péče ze strany matky.) Z pomsty, nenávisti, sebelásky, abych ji mohl vydírat?
- Dokážu přijmout kritiku, podívat se na sebe očima druhé osoby? Umím se omluvit za vlastní provinění? Napravuji křivdy?
