Generální zpověď – IV

• Neopouštím manželku (manžela) v nouzi, chorobě, neštěstí?
• Nestarám se o své dítě – opustil/a jsem ho z nezodpovědnosti, z lhostejnosti, z pocitu nelásky, je mi přítěží, z lenosti, z vypočítavosti (Využívám k tomu své příbuzné, prarodiče, hlídání – když to není nevyhnutelné). Umístil/a jsem dítě do dětského domova?
• Založil/a jsem si novou rodinu (můj partner/partnerka dítě z předcházejícího svazku nechce) – dal/a jsem jim přednost před mateřskou (otcovskou) láskou – odvrhnul/a jsem Boží dar? (Dar dítěte, dar mateřství, otcovství, cizoložím.)
• Nevyhýbám se plnění závazků doma i ve výchově? Věnuji dost času rodině? Nezanedbávám ji kvůli práci, svým kamarádům, zálibám?
• Neutrácím společný majetek?
• Nezacházím s manželkou/dětmi špatně, fyzicky, psychicky, morálně, nedávám úkoly, které nemohou splnit, nekárám, nekritizuji je příliš, neuzavírám se před nimi, neupadám do egoismu?
• Uhodil/a jsem manželku (manžela)? Viděly to děti? Uhodil jsem těhotnou manželku?
• Nepoužívám ve výchově dětí nepřiměřené tresty, násilí, týrání, odpírání jídla?
• Prožívám své otcovství/mateřství zodpovědně?
• Učím děti, aby se vyvarovaly nebezpečí a nemravnosti?
• Výchova dětí k čistotě – rodič je zodpovědný za to, zda se v dítěti vypěstují zdravé postoje ve vztahu k sexualitě. Doma máme vytvořit atmosféru čistoty, bez pornografie, antikoncepce a interrupce, atmosféru lásky, péče a otevřenosti k plodnosti.
• Následky nesprávné výchovy – dítě vede k duchovní smrti, zanedbávání svátostného života, noření se do bahna, které ničí všechno, co Bůh do nich vložil a čím je obdaroval.
• Nedotýkal jsem se úmyslně intimních míst dítěte? Pro zábavu? Nezesměšňoval jsem je? (zvlášť chlapce, například při koupání) Ukazoval je jiným lidem? (například fotografie, při koupání, přebalování – pro pobavení druhých…)
• Rodiče mají povinnost v rámci možností volit takové školy, které jim budou co nejlépe napomáhat v úloze křesťanských vychovatelů. (Kroužky, zájmové činnosti.)
• Nevhodné kroužky – všechny, které přivádějí k hříchu (závisti, pýše, nemravnosti, rozpustilosti…), ohrožují mravnost (tanec – nečisté myšlenky, dotyky, pohledy, hudba, odhalující oblečení – například taneční šaty, krátké sukně), způsobují zanedbávání základních křesťanských povinností (nedělní účast na mši svaté, tance a zábavy v postním době – tréninky…), vedou k modloslužbě, k uctívání a klanění se jiným „božstvům” (bojové umění, jóga…).
• Vytvářím pro děti atmosféru lásky, přijetí, pohody?
• Posiluji dobrým příkladem svou autoritu?
• Nevystavuji své dítě vlastnímu osudu, vlivu náhodných kamarádů?
• Dbám na pravidelný rozumový i morální vývoj dítěte?
• Nezneužívám svoji převahu věku a síly?
• Pomáhám dítěti v nápravě jeho chyb a špatných vlastností, v rozjímání dobrých vlastností?
• Napomínám, ale i pochválím spravedlivě?
• Nevylévám si na dítěti své napětí, zlost, hněv, nervozitu, ironii, únavu?
• Učím jej odpouštět? Jsem mu v tom příkladem? Nebo jej nabádám – vrať mu to, nedej se, přemlouvám jej k pomstě?
• Nezpůsobuji přílišnou péčí, že moje dítě nebude schopné samostatnosti?
• Učím ho zodpovědnosti přiměřené jeho věku?
• Nevychovávám egoistu, marnivce, lenocha, lháře? Formuji jeho vůli, charakter?
• Nekupuji dítěti (vnoučeti) nevhodné hračky, knížky, videohry, nechám ho dívat se na nevhodné pohádky? (V rozporu s Boží pravdou, škaredé postavičky, podněcující k násilí, zlu, agresivitě, nepokoji, strachu, smrti, nečistotě, magii, marnivosti, v podobě čertů, čarodějnic, příšer, upírů – i sladkosti, kolekce v podobě čertů atd., na mnohých hračkách jsou vyobrazené okultní symboly, úzce spojené s démonickým kultem.)
• Věnuji se dostatečně výchově dítěte, péčí o něj, řešením domácích úkolů – anebo všechno nechám na manželku (manžela)?
• Egoistickými postoji – nerozbíjím manželství, rodinu svého dítěte? Nejsem příčinou hádek v jeho rodině, nepodněcuji je? Nepoštvávám syna proti snaše (dceru proti zeťovi)?
• Nemíchám se nevhodným a nepřiměřeným způsobem do výchovy vnoučat? (Hřích mám povinnost napomenout.)
• Nedělám si z dítěte (vnoučete) „bůžka”, modlu?
• Nedělej druhému to, co nechceš, aby dělali tobě. Uskutečňuji to ve svém životě?
• Respektuji právo druhých na osobní svobodu a důstojnost?
• Slibuji odměny anebo hrozím trestem při změně postoje?
• Neomezuji právo na svobodu svědomí, vyznání, změnu života, čestnou informaci?
• Pravdivě informuji o zdravotním stavu, o blížící se smrti? Neuvádím bližního do omylu? (Pod rouškou: nechci ho strašit, aby se vyhnul stresu, pravdu by neunesl, z lhostejnosti…) Projevuji mu milosrdenství tím, že ho pravdivě informuji o závažnosti jeho stavu? Tím dostává možnost ještě uspořádat svůj život, napravit chyby, kterých se dopustil, přijmout svátosti a co nejlépe se připravit na předstoupení před Pána. Ponechávám ho v klamu? (To není skutek lásky.)
• Dbám na to, aby osoby těžce nemocné, starší a umírající, byly smířeny s Bohem?
• Nevyvyšuji se z důvodu původu, rasy, vzdělání, pracovního zařazení, inteligence, vědomostí, talentu, barvy pleti, národnosti, dobré známosti?
• Byl jsem pyšný?
• Přemýšlím, co bych mohl udělat pro lidi, o kterých vím, že nevěří v Boha, aby se k němu vrátili?
• Nevyžaduji od druhých víc než od sebe?
• Jsem člověk zodpovědný, čestný, svědomitý, pozitivní, přesný, dá se na mě spolehnout?
• Počítám i s ostatními, s jejich potřebami, prací, zvláštnostmi, názory, zdravotním stavem, životní situací?
• Jsem přející, pomáhám lidem podle možností, rád se dělím o radu, zkušenosti, těším ztrápené?
• Závidím, žárlím, jsem nepřející?
• Nekřivdím někomu vědomě anebo lehkomyslně? Zastanu se člověka, kterému bylo ublíženo?
• Svádím ostatní ke hříchu? (Radou, řečmi, vtipy, drby, posměšky, vzbuzováním pohoršení, pomluvami, osočováním, mlčením – vyjádřením tichého souhlasu…)
• Jsem vděčný za prokázané dobro? Beru to jako samozřejmost, splacený dluh?     
• Hádám se? Nepodněcuji vášně? Neintrikuji?
• Plním své občanské povinnosti? Nevyhýbám se placení daní?
• Nezraňuje anebo neuráží moje chování okolí?
• Snažím se vcítit do situace slabších, starších, osamělých, trpících, postižených, osiřelých, chudých, umírajících – neznevažuji je? Poskytuji jim skutečnou pomoc, zájem, přejícnost, dodávám jim odvahu?
• Umím se podělit?
• Vyslechnu druhé? Pomůžu v nouzi?
• Důsledně plním své povinnosti? (V práci, doma, povinnosti svého stavu…)
• Nemarním čas? (Televizí, zábavami, prázdnými řečmi, vysedáváním po nocích…)
• Nemarním talent, svoje schopnosti – správně je využívám? Všechno má sloužit k oslavě Boha, ne na předvádění se před lidmi, vlastní slávu, pýchu, na konání zla a páchání hříchu. Jsem za ně Bohu vděčný? (Anebo si sám připisuji zásluhu, namlouvám si, že jsem něčeho dosáhl vlastním úsilím.)
• Nejsem vypočítavý, falešný, zaujatý? Lichotím druhým? Jsem neupřímný?
• Přemáhám svůj egoismus?

<zpět na Obsah>