10. 12. 2017
Ráno jsem si uvědomila, že rána na zádech mě nebolí, a ani v místě, kde mě doteď nejvíc bolela, už nic necítím. Vůbec nic. Velmi jsem se vylekala a začala jsem plakat, že jsem ji ztratila. Cítila jsem velkou duševní bolest, která byla větší než bolest samotné rány. Plakala jsem, že jsem asi zranila Pána Ježíše a že si ji nezasloužím. Prosila jsem ho, aby mi odpustil a vrátil mi ji zpátky, že chci z lásky k němu trpět. Ježíš mi vzkázal: „Ničím jsi mě nezranila. O ránu jsi nepřišla. Máš ji na zádech. Je to rána po bodnutí. To zlý ti namluvil, že jsem ti ji vzal. To, že jsi necítila bolest, jsem rozhodl já. Já rozhoduji, kdy tě bude bolet a jak tě bude bolet. Někdy ji nebudeš cítit vůbec. Zapamatuj si, Barličko, všechny pochybnosti jsou od zlého.“
13. 12. 2017
Během modlení jsem najednou viděla velké starobylé město a pak obraz zmizel. Poprosila jsem Valentína, aby se zeptal Pána Ježíše, co je to za město a proč jsem ho viděla. Ježíš řekl: „Barličko, až to město uvidíš, poznáš ho. Dostaneš tam hodně milostí.“
15.12. 2017
Ránu na zádech opět cítím. Velmi jsem toužila vědět, jaká je to rána a čím byla způsobena.
16.12. 2017
Ježíš řekl: „Rána je po biči, na kterém byly kovové hroty. Jsi zasažena jedním takovým hrotem.“
17.12. 2017
Probudila jsem se z hrozného snu. Byl následující: Šla jsem na návštěvu. Jak jsem se procházela po ulicích, potkala jsem lidi, kteří kráčeli na nějakou pouť. Přidala jsem se k nim, a když jsem došla na místo, kde měla být velká slavnost, postavila jsem se do řady ke svaté zpovědi. Vtom přišly dvě protestantské kněžky a tvrdily, že jim kněží přikázali, aby zpovídaly místo nich. Velmi jsem se tomu podivila a hned jsem upozornila lidi, že tady není něco v pořádku. Jedna z kněžek mě slyšela a začala lidem vysvětlovat, že vše je tak, jak má být, aby pokojně přistupovali ke svátosti smíření. A lidé se i zpovídali. I já jsem šla, ale celou dobu jsem z toho měla špatný pocit a cítila jsem velký nepokoj. Cítila jsem, ba dokonce jsem si začala silně uvědomovat, že ty kněžky lžou. Když jsem klečela, řekla jsem Ježíšovi: „Pane, já se zpovídám tobě, a ne té protestanské kněžce. Odpusť mi, že jsem u ní, ale žádný kněz tady skutečně není.“ Vtom jsem si všimla, že jeden přichází a za ním jdou lidé. Vstala jsem a utíkala do řady, která se již vytvářela. Volala jsem i na ty, kdo stáli v řadě k protestantkám, ale vůbec mě neposlouchali. Řada už byla poměrně dlouhá, když jsem do ní přeběhla, proto jsem poprosila věřící, jestli by mě nepustili dopředu, protože cestuji na jednu důležitou návštěvu, a za chvilku mi jede vlak. Někteří si mě vůbec nevšímali, někteří se zlobili. Takže jsem se postavila na konec řady. Celou tu dobu jsem přemítala o svých hříších, a o tom, že je musím za každou cenu vyznat. Když už byli přede mnou jenom dva lidé, prosila jsem znovu, ale oni mě ignorovali. Najednou kněz vstal a odešel. Ty dva ještě vyzpovídal, ale mě už ne. Smutně jsem se dívala, kam jde, a rozběhla se za ním. Vešla jsem do nějaké velké jídelny, kde lidé již obědvali. I kněz právě jedl. Rozběhla jsem se k němu a prosila ho o svátost smíření. Všichni se na mě pohoršeně dívali, jaká jsem drzá. Že vyrušuji duchovního při jídle, ale mně to nevadilo. Kněz se na mě usmál a vyhověl mi. Byla jsem šťastná, že jsem ve stavu milosti.
Po svaté zpovědi jsem pokračovala v cestě na návštěvu. Vystoupila jsem v jedné vesnici, kterou znám, a jak jsem tak šla po chodníku, potkala jsem tři ženy, které mi začaly vyprávět, co se tam událo. Že jedna paní, kterou znám, si změnila příjmení, protože nechtěla mít jméno po rodičích, a že jeden chlapec, kterého také znám, má dětské tělo a hlavu dospělého. Pak mi byly ukázány dvě mně známé mladé ženy, se kterými jsem si začala povídat. Jedna mě vůbec neposlouchala a ta druhá si během našeho rozhovoru neusále obnažovala tělo. Když jsem ji upozornila, aby s tím přestala, začala se smát, proč prý mi to vadí, když jí to nevadí. Znechucena jsem od nich odešla a pokračovala v cestě. Najednou jsem se ocitla v domě, kam jsem byla pozvána. Bylo tam hodně lidí. Když mě uviděla žena, kterou také znám a která mě již čekala, změnila se v tu chvíli na zlostnou a začala na mě křičet. Přítomným začala říkat samé lživé věci, takže nakonec měli na mě všichni velkou zlost. Velmi mě to vše zraňovalo, a proto jsem chtěla z tohoto místa co nejdřív odejít, ale nevěděla jsem jak, jelikož byla již noc. Prosila jsem tu ženu, jestli by mi nepomohla, že chci odejít, že se necítím dobře a chci domů. Ona mi nabídla auto, ať si jedu. Dala mi ho ale rozbité, totálně nepoužitelné, a tak jsem vyšla z domu a prosila lidi, co tam stáli, aby se mi podívali na internetu na odjezdy vlaků nebo autobusů, ale nepomohli mi. Pak jsem viděla širokou dálnici. Ve chvíli, kdy jsem byla uprostřed noci tak opuštěná, najednou se přede mnou začal vynořovat velký houf ďáblů. Každý byl odporně jiný a každý letěl s velkým smíchem rovnou na mě. Všichni se mi vysmívali rovnou do tváře. V té hrůze jsem otevřela oči a zjistila jsem, že nevidím, že jsem ztratila ostrost, že se dívám jakoby skrze nějakou mlhu. Vzbudila jsem i Valentína a řekla mu, co se mi stalo, že nevidím. Ostrost se mi vrátila až na mši svaté.
Pán Ježíš vysvětlil můj sen takto: „Barličko, skrze tváře tvých známých ti ďáblové ukázali, jakou mají moc a jak působí na lidi ve světě. Kněžky představují sekty, které odvádějí lidi od učení pravé Církve a zlehčují hříchy. Lidé, kteří zůstali stát v řadě ke kněžkám, to jsou ti, co do sekt vstupují. Žena, která si změnila příjmení, představuje ty, kteří nemají úctu ke svým rodičům a předkům a kteří se stydí za své kořeny. Dítě s hlavou dospělého zase představuje děti, které páchají hříchy dospělých. Pijí, kouří, dívají se na porno, dopouštějí se smilstva, berou drogy, celé dny sedí u facebooku… a chtějí být jako dospělí. Ty dvě ženy, se kterými sis povídala, představují všechna neposlušná a nemravná děvčata a ženy, které se starají jenom o svá těla a krásu. Neslušně a nemravně se oblékají, odhalují těla a svádějí muže. Ta, co se obnažovala, představuje děvčata, která se dopouštějí hříchu smilství a vůbec jim to nevadí. Lidé, kteří ti nechtěli pomoct, jsou lidé z katolické Církve, bez lásky, bez soucitu, bezohlední, bez ochoty pomoci. Porouchané auto představuje dary, které lidé darují s nelaskavým srdcem. Jsou to pro ně většinou nepotřebné věci, kterých se zbavují. Žena, která když jsi ji navštívila, o tobě říkala samé nepravdy, představuje hříchy pomlouvání a osočování, ke kterým navádějí lidi zlí duchové. Dálnice, kterou jsi viděla, to je ta krásná široká cesta, po které – když ji člověk vidí – má chuť se rozběhnout. To je ta dálnice, na kterou lákají zlí duchové. Barličko, přišla jsi na chvíli o zrak. To ti ďáblové chtěli ukázat, jakou mají moc, že dokážou poškodit i zdraví člověka. Nakonec se ti všichni ukázali a vysmáli se ti, protože se jim daří a ty jsi pro ně jenom takové nic.“
Dnes má být v Piešťanech pochod čertů, tzv. krampus show.
