18.12. 2017
Když jsem se ptala Pána Ježíše na Piešťany, odpověděl: „Město místo mě oslavilo satana a jeho přívržence a dalo mu moc. Uvidí, co udělali! Všichni, kdo se oslavy satana zúčastnili, ti všichni mu dali moc nad sebou.“ Potom ještě dodal: „Proč lidi padají do hříchů? Každý člověk v sobě má Ezaua. Nikdo nebyl a není od něho osvobozen. Proto nikdy neříkejte, já to dokážu, já to zvládnu, ale říkejte: Pane Bože, dej mi sílu, abych to s tvou pomocí dokázal a zvládl, protože bez Boží milosti a bez Boží pomoci člověk nedokáže nic!“
19.12. 2017
Během spánku jsem se najednou ocitla v jakési vesničce v horách. Byla to zvláštní vesnička. Bydlela jsem v malé chudobné chaloupce, ve které byla jenom jedna místnost s malými kamny a záchod. Měla malé okénko, přes které jsem se dívala ven. V té chaloupce jsem žila s asi čtyřletým děvčátkem a ještě mladším chlapečkem. Vařila jsem jim, starala se o ně, chlapečka jsem učila první slova a měli jsme se všichni rádi. Jednou mi děvčátko řeklo: „A budeme to tady mít pěkné?“ Pohladila jsem ji po tvářičce a řekla: „Samozřejmě, miláčku, že to tady budeme mít pěkné. Nakreslíme si tu samé hezké obrázky a hned nám bude veseleji.“ A začala jsem po zdech kreslit samé domečky, stromečky, sluníčko i květinky, všechno v pastelových barvách. Děvčátko se moc radovalo a pozorně mě sledovalo, jak maluji. Pak jsem vyšla ven a dívala se, jak bych zkrášlila zahrádku, kterou jsme měli u domečku. Byla v dost ubohém stavu. Řekla jsem si, že tady vysadím samé krásné květiny, aby si dětičky měly kde hrát a byly šťastné. Jak jsem tak přemýšlela, podívala jsem se na zem a spatřila jakýsi stočený pás. Narovnala jsem ho a radostí jsem se mohla zbláznit. Byl dlouhý asi čtyři metry a vysoký asi meter. Byly na něm namalované domečky, stromečky a jiné roztomilé obrázky, a co je nejpodstatnější, banner byl jako nový. Potěšilo mě, že mám pro děti překvapení a že budou mít radost. Najdu pro něj hezké místo v chaloupce, ať se děti radují, ať jsou šťastné. Jak jsem se tak dívala na tu malbu a přemýšlela o ní, přiběhla ke mně skupinka rozesmátých mladých děvčat. Jedno z nich mi řeklo: „Ty tady taky bydlíš? I my tady bydlíme, budeme tvé přítelkyně. I když je tu taková chudoba, jsme zde velmi šťastné. Bude nám spolu veselo. I ty budeš šťastná.“
Ježíš mi vysvětlil můj sen: „Barličko, chaloupka, ve které jsi bydlela, je tvé srdce. Ty dvě děti představují všechny dětičky, které máš tak ráda a kterým se tolik věnuješ. Banner, to je ta tvá láska, kterou k nim chováš. Skupinka mladých děvčat, to jsou panny, které představují krevní oběh tvého srdce. Vyživuje tvé srdce a dává mu velkou sílu.“
21. 12. 2017
V mládí jsem pracovala na onkologii jako radiologická laborantka. Moje nadřízená mi velmi ubližovala a neustále mě ponižovala. Dnes za mnou ve snu přišla její duše. Byla jsem v jakési místnosti, když najednou vešla přes dveře a prosila mě o jídlo. Měla jsem z ní upřímnou radost. Hned jsem ji posadila za stůl a připravila jí plný talíř jídla, které ale potřebovalo ohřát. Vložila jsem ho do mikrovlnné trouby a najednou se začalo scvrkávat. Šéfka mezitím odešla, a když se vrátila, na talíři už bylo všechno studené, takže jídlo bylo nutné znovu ohřát. Udělala jsem to, ale zase se scvrklo, až nakonec z něho nezůstalo téměř nic. Zoufale začala křičet: „Už ho tolik neohřívejte, nebo mi nic nezůstane.“
Ježíš řekl: „Barličko, tvá bývalá šéfka tě přišla prosit o modlitby a o odpuštění. Odpusť jí, ale nemodli se, protože ty modlitby budou zbytečné, tak jako jídlo. Své tresty si musí odpykat bez pomoci sama.“
22.12. 2017
Ježíš dnes promluvil:
„Kdo mě hledá, ten mě najde.
Kdo mě čeká, ten se dočká.
Kdo se raduje, toho štěstím obdaruji.
Kdo je smutný, toho potěším.
Kdo miluje, ten se ke mně přibližuje.
Kdo mi důvěřuje, toho nezklamu.“
23.12. 2017
Měla jsem takovýto sen. Viděla jsem manželský pár, který znám. Oba manželé ještě žijí. Potkala jsem se s nimi na úzkých točitých schodech. My jsme s Valentínem vystupovali nahoru, oni scházeli dolů. Muž se mě oslovil, ale žena ne. Ignorovala mě. Postřehla jsem, že měla na hlavě zvláštně šedivé vlasy, jako helmu. Muž řekl, že žena má rakovinu a že mají samé problémy. Rozloučili jsme se a každý z nás pokračoval po schodišti svým směrem.
Ježíš řekl: „Rakovina ženy, to je zobrazený stav její duše. Vlasy jako helma, to je její pýcha a neschopnost odpustit. Vy jdete směrem nahoru, k nebeskému království, a oni dolů.“ Valentín se zeptal: „Ježíši, chceme jim pomoct. Dá se jim pomoct?“ Ježíš řekl: „Ne.“
Dnes mě navštívily mnišky z očistce, kterým mám pomoci.
