4. 3. 2017
Ve snu jsem viděla Ježíšovo korunování trním. Utýraný Ježíš seděl. Na hlavě měl trnovou korunu a v rukách třtinu. Před ním stáli v řadě lidé a postupně k němu přicházeli. Každý, kdo k němu přistoupil, mu vytrhl třtinu z ruky a nemilosrdně s ní bil našeho Pána po hlavě. Přitom něco zlostně křičel. Pak mu vložil třtinu do ruky a přistoupil další. Ten mu také vytrhl třtinu z ruky a bezcitně Ježíše bil. Tak to dělal další a další a trnová koruna se stále hlouběji zarývala do hlavy našeho Pána. Všichni přitom zlostně křičeli nebo se smáli. Bylo to strašné.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, to, co jsi viděla, byl jen mírnější obraz. Ve skutečnosti nešlo o řadu lidí, ale o dav. Stáli tak, jako když lidé stojí na nedostatkové zboží. Byla to doslova tlačenice.“
Valentín poprosil Pána Ježíše, aby řekl lidem pár slov pro toto postní období. Místo několika slov vyprávěl tyto tři příběhy na rozjímání:
Příběh první:
Byli dva bratři. Bůh je obdařil milostmi, takže měli velký stupeň poznání. Viděli všechno, co se kolem nich děje zlého, a hříchy druhých je velmi rozčilovaly. Proto se rozhodli, že to začnou napravovat. Začali upozorňovat lidi na jejich nedostatky a poklesky, vedli plamenné řeči a posuzovali a odsuzovali hříšníky, se kterými přišli do styku. Účinek a výsledek všeho jejich úsilí byl asi takový, jak když zavane vítr. Nedocházelo k žádné nápravě. Život bratří byl ale zrcadlovým obrazem života těchto lidí. První viděl lidi stále jen s jejich nedostatky a hříchy. Oči měl, ale sebe neviděl. Druhý, když si promítl obraz těchto lidí a jejich bídu, spatřil uprostřed nich sebe samého. Hořce zaplakal, zamyslel se nad sebou a začal dělat všechno proto, aby jeho obraz z toho davu zmizel. Místo plamenných řečí a odsuzování začal lidi kolem sebe poslouchat a snažil se jim pomoci řešit jejich problémy. Velký důraz kladl na to, aby jeho duše a svědomí byly čisté. Když si po čase opět promítl obraz z minulosti, zpozoroval, že začíná blednout. Vytratil se z něho nejen on sám, ale každým dnem a každým skutkem milosrdenství, které prokázal druhým, z obrazu mizeli i lidé z jeho okolí.
Příběh druhý:
Jeden pán měl dva psy. Jednoho velkého a silného, druhého malého a velmi pokojného. Ten velký pes pána poslouchal a respektoval, ale skutečnou radost a lásku mu projevoval jenom tehdy, když ho pán krmil. Malý pejsek vždy vítal pána s vrtícím ocáskem, neskonalou radostí a láskou. Jednou musel pán na delší dobu odcestovat. Péči o psy převzal jeho nehodný sluha. Psům nastaly zlé časy. Hlad, žízeň, kopance a bití byly na denním pořádku. Velký pes to velmi, velmi špatně snášel. Stal se zuřivým a nezvladatelným. Sluha jej proto musel uvázat na silný řetěz, aby mu neublížil. Malý pejsek navzdory zlému zacházení vždy s láskou vítal i tohoto nehodného sluhu. Když se měl pán vrátit, sluha velkého psa odvázal, aby pán nezjistil, že se o něho špatně staral. Jakmile pán otevřel branku, malý pejsek se mohl zbláznit radostí, ale velký pes na něho skočil a pokousal ho.
Příběh třetí:
Na dvoře žily ve svornosti kachna a slípka. Pěkně spolu vycházely, až jednoho dne zůstala branka do dvora otevřená. Vyběhly ven a před nimi se objevila velká řeka. Kachna vesele skočila do vody a plavala. Slípka se na ni dívala a pomyslela si: „Taková nemotorná kachna a jak hezky plave. Vždyť než se ona rozhýbe, já už třikrát oběhnu dvůr. Jsem snad horší než ona? Já jí ukážu, jak se plave.“ Rozběhla se a skočila do vody. Kachna vystoupila na břeh, zatímco mrtvé tělo slípky unášel proud řeky dál.
Ježíš dodal: „Dobře se zamyslete nad těmito příběhy, abyste pochopili všechno, co v sobě ukrývají. Abyste viděli.“
5. 3. 2017
Pán Ježíš řekl: „Ty příběhy pošli, Valentíne, všem, kterým jsi poslal také podobenství o lidské duši.“
6.3.2017
Valentín měl tento sen. S jedním knězem a několika lidmi se vracel z Čech domů bílým mikrobusem. Řídil kněz. V mikrobusu měl Valentín s sebou dlouhou bílou krabici, ve které byla uložena stehenní kost našeho Pána. Když se z jedné oddychové přestávky vraceli do vozu, kněz před ním najednou zavřel dveře a se smíchem ujel. Valentín zůstal sám. Posbíral síly a běžel domů. Osazenstvo z mikrobusu dostihl v nějaké restauraci. Tam ho oslovily dvě dívky a vysvětlovaly mu, že to byl jenom žert, že může s nimi v cestě pokračovat. Valentín to odmítl. Řekl, že půjde pěšky, jenom ať mu dají z auta tu krabici s Ježíšovou kostí. Daly mu ji, on si ji připevnil na záda a pokračoval pěšky. Celou cestou běžel.
Pán Ježíš mu sen vysvětlil takto: „Šíření mého díla skrze kněze by bylo rychlejší, což představuje ten malý mikrobus, ale nebude tomu tak. Skrze kněze se to šířit nebude. Tvůj běh znamená šíření mého díla jenom skrze tebe. Na Furči skrze tebe vykonám hodně zázraků. Tehdy mnozí pochopí, co se děje. Moje stehenní kost představuje část mého kříže, který poneseš. To je symbolika, která znamená: odteď budou tvé nohy mými nohami.“
8. 3. 2017
Dnes v noci mě navštívil otec mé bývalé spolužačky, který již dávno zemřel násilnou smrtí. Nebyl připraven na setkání s Bohem, protože nečekaně zemřel rukou vraha. Poprosila jsem Valentína, aby se zeptal Pána Ježíše, jestli mu můžu pomoct.
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, odteď za tebou bude přicházet hodně duší z očistce, protože vidí, že tvé modlitby mají velký účinek. Nemůžeš za všechny dělat novény, protože jich bude tolik, že to bude nezvladatelné. Modli se novény za duše v očistci ze svého příbuzenstva, a ty, které nejsou z tvého příbuzenstva, jen zahrň do jednoho růžence ke Svatým ranám s úmyslem, že je to za duše v očistci, které prosí o modlitbu.“
