18.10.2020
Ráno po mši svaté mi Pán Ježíš vkázal: „Barličko, tvoje hříchy byly už odpuštěny. To, co jsi měla, to jsou jen skrupule a pokušení zlého ducha, který tě chce znejistit a přivést do deprese.“ Dneska byly velké demonstrace proti vládě. Večer Ježíš dodal: „To je to, co jsi měla za 4 dny vidět. To je začátek nové revoluce.“
19.10.2020
Měla jsem sen. S Valentínem jsem byla v nějakém neznámém městě. Chtěli jsme se v něm trochu projít, ale všude, kam jsme šli, bylo všechno zničené a nebylo co obdivovat. Také lavičky, na které jsme si chtěli sednout, byly ve špatném stavu a na každé byl papírek s oznámením, že každý, kdo si chce sednout, musí to místo po sobě i vymalovat. Všude se něco předělávalo a někde ještě víc bouralo. Všude byl nepořádek a zmatek. Lidé v tom městě žili v chaosu, ve strachu a ve velkém stresu. Turisté, kteří sem přicházeli, se neměli ani kde ubytovat, protože nic nefungovalo a také restaurace byly ve velmi špatném stavu. Hotely nebyly na tom o nic lépe. Člověk by nad nimi zaplakal. Do jednoho takového jsme i vešli, protože se o něm vyprávělo, že je nejlepší, ale ve skutečnosti to byla hrůza. Výtahy poškrábané, totálně zničené a ani dveře se na nich nedaly pořádně přivřít. Chtěli jsme do jednoho vstoupit, ale pokaždé, když jsme to chtěli udělat, přišel někdo, kdo velmi spěchal. Lidé, kteří přicházeli, nosili samé kartónové krabice, dřevěné desky a pro nás nepochopitelné předměty. Někteří nenosili vůbec nic. Ti lidé stále přicházeli a já jsem za nimi přitlačovala výtahové dveře, protože bez této pomoci by se ani nepohnuli. Když výtah stoupal nahoru, celý se třásl a vydával nesnesitelný zvuk. S Valentínem jsme si řekli, že raději z toho hotelu odejdeme a přespíme venku. Ustlali jsme si u nemocnice, a když jsme si lehli, viděla jsem, jak se na budově zhroutila její hlavní šachta.
Pán Ježíš můj sen vysvětlil takto: „Barličko, to byl sen o Slovensku. Viděla jsi, jak byl zničený turistický ruch a služby s ním spojené. To, co jsi viděla, co lidé nosí do výtahu, to je ta pomoc, kterou dostávají podnikatelé od státu a jak je pro ně nedostačující. Ve špatném stavu bude i zdravotnictví. Ďábel bude dělat svoji práci. Bude ovládat vaši zemi skrze svoje služebníky. Modlete se za Slovensko a za váš národ.“
21.10.2020
Když jsem se modlila, dívala jsem se na kříž milosrdné lásky. Najednou jsem měla vidění. V okamžiku, když Pán Ježíš zemřel, viděla jsem, jak jeho duše přiběhla k Nebeskému Otci, který seděl na trůně. Klekl si před ním, hlavu si mu položil na klín a srdceryvně se rozplakal štěstím, že to zvládl a tak splnil Otcovu vůli.
Ježíš řekl: „Ano, Barličko, bylo to tak, jak jsi viděla.“
23.10.2020
Kostely jsou zavřené. Až do této doby jsme mohli chodit v určeném čase na svaté přijímání a Valentín si mohl promluvit s Pánem Ježíšem, ale od zítra je to už jinak. Je zákaz vycházení. Dneska to byl poslední den. Chtěla jsem vědět, jak s ním bude Pán Ježíš mluvit. Pán Ježíš řekl: „V této mimořádné situaci k němu budu promlouvat z relikvie mého polibku a polibku mé Maminky nebo skrze online adorace. Je to jen po tu dobu, dokud se znovu neotevřou kostely.“
Ukázala se mi muslimka v černé burce. Ježíš poznamenal: „To byla křesťanka. I takto ženy končí, když nejsou pevné ve víře.“
25.10.2020
Viděla jsem, jak Ježíšova ruka drží ruku novorozeňátka.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, bylo ti ukázáno, že vítám každé dítě, které přijde na tento svět, protože tak se naplňuje Boží plán. Já požehnávám děti a každý, kdo přijme takovéto dítě, přijímá mě a Boží vůli. Proto i Já vítám a přijímám takové děti.“
26.10.2020
Viděla jsem utrpení a mučení některých svatých. Nakonec mi byl ukázán sv. František z Assisi v klášteře, v kterém žil, a život v něm. Viděla jsem i to, že když byl napadán hříchem nečistoty, skočil do pichlavých růží, jen aby nezarmoutil Boha. Ježíš řekl: „Barličko, bylo ti ukázáno, proč se svatí stali svatými, jak byli pevní ve svých postojích a jak odolávali hříchu.“
Dneska mi Majka napsala svůj sen. Viděla lidi bez roušek. Drželi je v ruce nebo je měli pod bradou. Všichni byli šťastní. Bylo teplo, asi jaro, protože měli krátké rukávy. Proti ní šel jeden opoziční politik a zeptal se jí, jestli nepotřebuje pomoct. Jedna žena vyšla ze svého domu s rouškou na tváři. Když to viděla její kamarádka, zvolala: „Dej si dolů roušku, protože jinak to neskončí.“
Pán Ježíš poznamenal: „Majka ve snu viděla, co mají lidé udělat, aby znovu získali svobodu a vymanili se z otroctví. To, co říká ten politik, je pravda. Chce pomoci lidem.“
28.10.2020
Ve snu mi byla ukázána matka, jejíž dcera měla jít na nějaký zákrok, při kterém hrozilo, že zůstane neplodná. Řekla jsem jí, ať dceři vysvětlí, že to není správné, ale ona nechtěla. Říkala mi, že ona ji nebude přesvědčovat, protože je to její život a i tak by ji neposlechla. Já jsem to ale nevzdávala. Šla jsem za ní a mluvila jsem s ní o tom, jak je její rozhodnutí nerozumné. Aby si uvědomila, že možná už nebude mít děti, po kterých jednou zatouží. Nevím, o jaký zákrok šlo ani proč to chtěla udělat. Potom mi bylo ukázáno, že ta matka má ještě jednu dceru, která byla postižená. Neměla ani vlasy na hlavě, jenom sem tam. Neuměla ani mluvit. Vydávala ze sebe jen jakési pazvuky.
Pán Ježíš promluvil: „V tomto vidění, Barličko, jsem chtěl ukázat na další vážný hřích, kterého se lidé dopouštějí, a to na dobrovolnou sterilizaci z obavy, že mohou mít poškozené děti. Zasahují do Božího plánu a raději volí tento těžký hřích, aby se vyhnuli případným dalším problémům v budoucnosti. Místo toho, aby to svěřili do mých rukou a důvěřovali mi.“
29.10.2020
Měla jsem takové vidění. Byli mi ukázáni naši lidé, jak protestují před Úřadem vlády. Byla tma a samé výkřiky. Nad branou se objevil anděl a celý se rozzářil. Podívala jsem se na obraz Ježíšovy tváře a viděla jsem, jak z ní vyšlo zářivé kulové světlo, které se lehoučce přeneslo ke kříži Milosrdné lásky a odtud pomaličku ke mně.
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, viděla jsi anděla, viděla jsi budoucnost, zasáhnu. Tím kulovým světlem jsem ti chtěl ukázat, že jsem tě zahrnul milostí, milosrdenstvím a láskou.“
30.10.2020
Ve snu jsem stoupala nahoru vysokým strmým kopcem. Bylo to na Mariánské hoře v Levoči. Byla jsem až tak vysoko, že jsem viděla baziliku Navštívení Panny Marie. Kráčela jsem sama a byla jsem tak vyčerpaná, že jsem se doslova vlekla. V dálce jsem zpozorovala, že za mnou přichází větší skupina lidí. Jak se tak ke mně přibližovali, slyšela jsem, jak reptají, nadávají a vracejí se zpět. Volala jsem na ně, ať to nevzdávají, ale oni mě vůbec neposlouchali. Jak jsem tak z posledních sil stoupala vzhůru, spatřila jsem keř, na kterém byly zvláštní bobule. Malé, velké i droboučké. Ten keř nebyl pěkný, protože neměl žádné listy, ale ovoce bylo velmi chutné. Zakřičela jsem na lidi, aby se vrátili, že jsem našla jahody, které je posilní, ale nebrali mě vážně. Najednou mě doběhla Majka s Viktorkou a ženou se zamlženou tváří a řekla: „Mami, vždyť to je moruše.“ Všechno jsme spolu očesaly a když jsme nabraly energii, podívala jsem se vpravo a zjistila, že je tam louka, po které se dá dostat zkrácenou cestou ke chrámu.
Pán Ježíš to vysvětlil: „Barličko, tvůj sen byl o cestě k Bohu. Když člověk vytrvá a jde za ním, Bůh mu dá všechny milosti, aby došel do cíle. Kdo se vzdává a neprosí, nedojde do cíle. Jak jsi viděla, ne všichni tě budou poslouchat. Majka představuje tvoje děti a Viktorka tvoje vnoučata, co tě budou následovat. Ta žena se zamlženou tváří představuje všechny ty, co ti budou věřit. Moruše, to jsou duchovní dobra a milosti, které Bůh dává.“
31.10.2020
Měla jsem takový sen. Byla jsem ubytovaná v nějakém hotelu. Když jsme se šli najíst, každý si musel zaplatit svoje jídlo. Zjistila jsem, že ve vedlejší jídelně se také platí, ale to jídlo je mnohem kvalitnější a chutnější. Pověděla jsem to lidem, kteří seděli u stolů, ale jen několik jich se mnou odešlo. Ostatní řekli, že jim stačí to, co mají, a že jsou spokojeni. Potom jsem měla takové vidění. V náručí jsem držela novorozeňátko. Bylo to moje dítě a bylo velmi slaboučké. Prosila jsem lékaře, aby mi ho zachránili, ale oni mu ještě víc ubližovali a chtěli mi ho dokonce i zabít. Když jsem to zjistila, tajně jsem ho vzala z místnosti, kde leželo, ovinula dekou a utekla s ním pryč s úmyslem, že si ho s Boží pomocí sama zachráním. V nemocnici to za chvíli zjistili a vyhlásili po mně pátrání. Všude mě pronásledoval nemocniční personál, a dokonce i lidé. Všude byly kontroly a já jsem jen stále utíkala a schovávala se po různých tmavých ulicích, jen abych svoje dítě uchránila.
Ježíš promluvil: „Barličko, tvůj sen o jídle, byl sen o duši. Duše má stále postupovat a nespokojit se s tím, v jakém momentálním stavu je. Ti, co šli za tebou, to jsou ti, kteří chtějí postupovat dopředu. Ti, kteří zůstali, to jsou ti, co jsou spokojeni s tím, čeho dosáhli. To dítě, to je tvoje kniha. Viděla jsi, co způsobí.“
1.11.2020
S Valentínem pracujeme na knize, aby mohla vyjít v elektronické podobě, jak si přeje Ježíš, 8. 11. 2020 spolu s filmem Přátelé Eucharistie. Je s tím mnoho práce, protože manžel zjistil, že jsem napsala mnoho pravopisných chyb, které je potřeba odstranit, a dát knize i knižní podobu. Prosila jsem naše patrony, aby nám v tom pomáhali. Jak jsem tak prosila, vtom se mi najednou ukázal sv. Jan Maria Vianney. Pán Ježíš řekl: „Jan Maria Vianney vám chtěl ukázat, že je tu s vámi, že vám pomáhá, i když to přímo necítíte, že je to od něho.“
Byla mi ukázána i tvář jednoho našeho politika. Najednou nabyla strašnou podobu. Jeho kůže byla jakoby hroší a jeho pohled plný zlosti, zloby a zákeřnosti. Ježíš promluvil: „Viděla jsi jeho duši a to, jak je pokrytá impregnovanou hroší kůží. On se jen tak lehce nevzdá.“
2.11.2020
Ve snu jsem se ocitla v nějakém velkém městě. Byla tam jakási pouť. Když jsme se ubytovali, začala velká zábava. Vyšli jsme ven na prostornou zahradu, kde hrála hudba, a někdo zvolal, abychom tancovali. Nikdo nechtěl. Lidé říkali, že se už na to necítí, jiní zase, že jsou už na to staří. Pošeptala jsem Valentínovi, že začneme, a tak jsme i udělali. Postupně se k nám přidali i další, přičemž jsme se v kruhu smáli a měli velkou radost. Když jsme si šli zase sednout, zjistila jsem, že kuchaři mají nějaký problém a že už nestihnou připravit večeři. Nabídla jsem se, že jim pomohu a připravím pro všechny svoji výbornou bramborovou kaši. Když ji lidé jedli, jedna paní zvolala: „Tohle že je výborná kaše? Vždyť se to vůbec nedá jíst.“ Ochutnala jsem ji a zjistila, že Majka do ní přidala ještě víc másla a smetany a že je vynikající. Ale žena jen frflala a naváděla všechny, aby ji nejedli, ale byli i tací, kteří ji neposlouchali, protože jim velmi chutnala. Když jsme si šli lehnout, uložili nás všechny do jedné velké místnosti, takže jsem mohla vidět, jak se mnozí chovají. Byl tam i jeden mladý manželský pár, který nemohl mít děti. Byli k sobě milí a stále si dávali polibky. Pomyslela jsem si, jak je to krásné, že se tak milují. Škoda, že nemohou mít dítě. Poprosím Boha, aby jim ho požehnal. Na chvíli jsem vyšla na chodbu a tam jsem slyšela dvě ženy, jak si říkají, že těm manželům, kteří si stále dávají polibky, nabídnou milé dvouleté děvčátko, které čeká na adopci. Hned jsem k nim utíkala, abych je upozornila, že jsem se doslechla, že je nějaké krásné děvčátko, které potřebuje rodiče. Ale když jsem jim to říkala, vůbec nebyli nadšení, dokonce jsem měla dojem, že je obtěžuji. Nechápala jsem to, protože tvrdili, že jsou v pořadníku, v kterém jsou nahlášeni manželé, co projevili zájem o adopci. Prosila jsem je, ať se jdou podívat na to děvčátko, protože jsem chtěla, aby se dostalo do rodiny, kde je láska, ale jen horko těžko jsem je k tomu přemluvila. Vzali mě s sebou a pověděli mi, abych na ně počkala, že si vezmou děvčátko a přijdou mi ho ukázat. Když se mladá žena ke mně vrátila, strčila mi ho do rukou a vykřikla: „To je ono. Už jste spokojená?“ „Jak je krásné,“ zvolala jsem, ale když jsem ho chtěla požehnat, všimla jsem si, že je to silikonová panenka. Manželé se mi začali smát, že jsem jim naletěla a jak jsem je pobavila. Tehdy jsem si uvědomila, že i když byli tito manželé v pořadníku, ve skutečnosti to dítě nechtěli. Šlo jim jen o to, aby je lidé obdivovali. Pochopila jsem, že je to všechno jen divadlo.
Pán Ježíš můj sen vysvětlil takto: „Barličko, tvůj sen byl o životě. Ten tanec znamenal, že lidé nechtěji měnit svůj stereotyp, chtějí žít po svém. To, co jsi v knize napsala, si přečtou, ale nebudou se tím řídit. Žena, která nadávala na kaši, představuje ty, co to nepřijmou a postaví se proti tomu. Ti mladí manželé, kteří se líbali, představují ty, co jsou falešní. Navenek se před lidmi prezentují v dobrém světle, aby je obdivovali, ale ve skutečnosti je to jen pozlátko. To, co skutečně dělají a co si myslí, je něco úplně jiného. Valentíne, Barličko, buďte opatrní před takovými lidmi, kteří vypadají velmi ideálně, protože ve většině případů to jen hrají a realita je úplně jiná.“
