22.1.2020
S Majkou to nevypadá dobře. Dostala další léky. Pán Ježíš nám znovu řekl, že se máme uklidnit, že všechno dobře dopadne.
25.1.2020
Ve snu jsem viděla, jak v kostele chodí anděl a prosí lidi, aby mu pomohli nést obětní dary, ale každý to odmítal. Přišel také ke mně. Velmi se zaradoval, když jsem řekla ano. Potom mi byly ukázány ženské nohy v divných botách. Pán promluvil: „Barličko, viděla jsi realitu. Lidé nepřinášejí oběti. Viděla jsi i nohy necudných žen. Odteď se modli i za prostitutky.“
26.1.2020
Vzbudila jsem se vlastním zpěvem písně Klaniam se ti vrúcne, Bože večitý (pozn. překl. v českém kancionálu skladba 712 Klaním se ti vroucně, Adoro te devote na text sv. Tomáše Akvinského). Z obrazu Ježíšovy tváře začalo vycházet krásné světlo a celou mě zalilo. Potom mně byly ukázány dvě rodiny, ve kterých nactiutrhání, neláska a neodpuštění způsobily tolik hříchů, že všichni nyní těžce trpí v očistci. Nejvíc ty duše, které spustily řetězec drbů a pomluv ve svých rodinách. Bylo mi ukázáno, že některé duše z těchto dvou rodin jsou už v nebi, ale v těch nejhorších krajinách.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, jsem šťastný, když adoruješ. Prostřednictvím rodin, které jsi viděla, jsem chtěl lidi varovat před hříchy nactiutrhání a pomlouvání. Bylo ti ukázáno, jak těžké jsou tresty za tyto hříchy. Není nic horšího mezi lidmi než rozhádané rodiny, které se nedokáží smířit a odpustit si.“
27.1.2020
Měla jsem takový sen. Byla jsem s Valentínem na nějaké oslavě. Všichni se tam bavili, tancovali a vedli nemravné řeči. Nám se to nelíbilo, proto jsme vstali a šli si sednout ven. Jak jsem se tak rozhlížela po zahradě, zpozorovala jsem asi dvanáctiletá děvčata, jak kouří, i to, že s chlapci provádějí nedobré věci, i když jsou to ještě děti. Přistoupila jsem k nim a upozornila je, že se to nesluší, že je to velký hřích a že jejich rodiče by byli smutní, kdyby věděli, co dělají. Jedno z děvčat se na mě překvapeně podívalo a řeklo mi, že jejich rodiče vědí, co dělají, a že jim to vůbec nevadí. Nevěřila jsem tomu, proto jsem se rozhodla, že se jich půjdu na to zeptat a zároveň je upozorním, že se jejich ratolesti chovají venku nepatřičně. Přisedla jsem si k jednomu stolu a chtěla jsem jim to říct, ale hned mě okřikli, co je mi po tom. Odešla jsem k druhému stolu, ale i tam mě odbyli. Nakonec jsem se všech zeptala, jestli ještě není nějaká káva. Všichni začali křičet: „Pro vás kávu nemáme.“
Pán Ježíš můj sen vysvětlil takto: „Barličko, viděla jsi, co způsobují bujaré oslavy plné hříchů. Nejenže padají dospělí, ale padají i jejich děti, o které se nestarají. Nechtěli vám dát kávu, protože vás nechtějí, už po vás netouží. Připravte se na to, že vás lidé zavrhnou.“
1.2.2020
Když jsem se modlila, z obrazu Ježíšovy tváře začaly vycházet černé skvrny různých velikostí a padaly na koberec. Potom jsem viděla, jak se na krku našeho Pána objevil velký růžový medailonek.
Ježíš řekl: „Barličko, bylo ti ukázáno, jak byly duše ve světě očištěny od hříchů skrze svátost smíření a jak se z toho raduji. Ten medailonek, který jsi viděla, byl znakem mojí radosti ze všech kajících se hříšníků.“
5.2.2020
Dneska ráno šla Majka ke své lékařce. Ta jí oznámila smutnou zprávu. Řekla jí, že se dítě nepodařilo zachránit léky, že má tzv. zamlčený potrat.
Ježíš promluvil: „Pamatujete si, co řekla moje Maminka Viktorce o jejích sedmých narozeninách? Řekla jí, že nebude hrobeček ani rakvička a že i tělíčko zůstane. Moje Maminka přinesla Viktorku z nebe na sedm let. Po sedmi letech měla natrvalo odejít do nebe. Byla by to pro vás všechny velká rána, z které byste se těžce vzpamatovávali, a to až tak těžce, že by to ohrožovalo pokračování mého díla. Dluh se nebi musel splatit, proto místo Viktorky byla vzata do nebe její sestřička. Tak, jak to řekla moje Maminka, že nebude hrobeček ani rakvička. Řekla i to, že tělíčko zůstane. Viktorka zůstala na zemi, ale její místo nemohlo zůstat prázdné, proto se Bůh rozhodl, že ho vyplní její sestřičkou, kterou také pokřtíte jménem Viktorka.“
6.2.2020
Dnes je Viktorce sedm let.
Pán řekl: „Když Panna Maria vyprávěla Viktorce, že oslaví svoje narozeniny v nebi, že pro ni přijde kočár a jak při tom bude vypadat, nevěděla a nechápala, že jí moje Maminka vypráví o její sestřičce. To, že bylo řečeno, že na její oslavě to všichni uvidí, znamená, že o tom už všichni budete vědět.“ Viděla jsem tvář zatracence. Neměl vlasy a jeho červenohnědá pokožka měla strukturu dámské silonky. Oči mu blikaly jednou červeně a jednou žlutě. Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, ukázal jsem ti tvář duše zatracence, který celý život nosil na tváři masku. Před lidmi se prezentoval jako milý a laskavý, ale ve skutečnosti byl plný závisti a nenávisti. Proto i teď na věčnosti má na tváři masku.“
8.2.2020
Majka čeká na spontánní potrat.
Ježíš nás utěšoval: „Nebuďte smutní, těšte se. Zůstala vám Viktorka a v nebi máte svatou. Bude přímo u mojí Maminky. Až přijdou její rodiče do nebeského království, přijde k nim.“
Chtěla jsem vědět, jakým způsobem by bylo ohroženo Ježíšovo dílo. Pán Ježíš dodal: „Valentíne a Barličko, Viktorku velmi milujete. Její ztráta by vás bolestně zasáhla. Tak bolestně, že by to poškodilo vaše zdraví.“
11.2.2020
Dnes na svátek Panny Marie Lurdské Majka spontánně potratila. Řekla, že když se v nemocnici probrala, viděla před sebou malé děvčátko, které vypadalo přesně jako její Viktorka. Pán Ježíš poznamenal: „Viktorčina sestřička je její dvojnice. Co bylo z nebe dáno, to se tam vrátilo. Když Viktorka oslavovala 6. února svoje narozeniny na zemi, její sestřička, též Viktorka, oslavovala svoje sedmé narozeniny v nebi. V nebeském království bude vypadat stále jako sedmiletá.“
13.2.2020
Po půlnoci mě vzbudil hlas, který mi oznámil: „Barličko, zemře tvoje mamka.“
16.2.2020
Když jsem se modlila, objevila se přede mnou sevřená Boží ruka. Ježíš promluvil: „Neboj se, všechno držím ve svých rukách.“ Stále za mnou chodí mnoho duší. Mám jich v pořadníku už tolik, že když se modlím růžencové novény za ty, na které přišla řada, dalších padesát až šedesát duší už čeká. Proto Bůh dovolil duším prosit o modlitby i naši dcerku Majku. Dneska za ní byla mladá žena, která velmi trpěla u svého partnera, s nímž žila v hříchu. Bil ji tak strašně, že byla celá zalitá krví a všude měla podlitiny. To proto, že nechtěla zabít své ještě nenarozené dítě. Potom jí byla tato mladá žena ukázána, jak před sebou tlačí kočárek, v kterém seděl malý roztomilý chlapeček.
Ježíš promluvil: „I přes hřích, kterého se tato mladá žena dopustila, stala se hrdinkou této doby. Navzdory násilí, hrozbám a riziku, že zůstane sama a že se možná už nikdy nevdá, nedopustila se vraždy svého dítěte. Za to ji bude provázet moje milost a milosrdenství po celý její život.“
17.2.2020
Ve snu se mi ukázal dopis, v kterém bylo napsáno: Dobrý den. Dál už jsem to nemohla přečíst, protože bylo všechno rozmazané.
Ježíš řekl: „Barličko, dopis ti chtěla poslat duše ze záhrobí, ale nebylo jí to dovoleno. Až jí to dovolím, přihlásí se ti znovu.“
Dneska viděla naše dcerka Majka ve svém snu starou ženu, jak sedí v nějaké prázdné místnosti za prázdným stolem a vzdychá se skloněnou hlavou. Vtom dostala poznání, že tato duše žije v listové krajině, z čehož je velmi smutná. Potom dcerka viděla, jak k ní přistoupila duše muže, která na ni zvolala: „A vy tu co děláte?“ Když to slyšela, zvedla hlavu a řekla: „Nemůžu jít dál.“ Majka v ní poznala Bohem vyvolenou duši, o které si lidé myslí, že je přímo u Boha. Bylo jí ukázáno, že se tato žena za života málo modlila.
Pán Ježíš promluvil: „Je to tak, jak to Majka viděla. Každá duše v nebeském království žije v krajině, kterou si zasloužila. Kdo mnoho dostane, ten musí i mnoho dát.“
