18.2.2020
Ve snu jsem byla v místnosti, kde ležel na posteli starý mrtvý muž. Postel byla vložena jakoby do skleněné vitríny, která se dala otevřít jen zvenku. Jakýsi muž přistoupil a zeptal se jiného muže: „Už je mrtvý?“ Muž mu odpověděl: „Ano, už je.“ Když to ten chlap, který se ptal, slyšel, přistoupil k vitríně a otevřel ji. Vtom ho praštil do nosu silný zápach, proto ji hned znovu zavřel a řekl: „Už musí být dlouho mrtvý.“ Nad tou postelí se stařečkem byla další vitrína. Měla černou barvu. Skrze ni nebylo nic vidět, ale já jsem věděla, že v ní leží další mrtvý člověk. Když jsem zvedla oči ke stropu, uviděla jsem sestru Lucii z Fatimy, jak se na to všechno dívá.
Pán Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi výsledky koronaviru. Lidé jsou izolovaní a ti, co se o ně starají, k nim moc často nechodí, protože se bojí, že se nakazí. Proto se stává, že ani nezpozorují, kdo a kdy zemřel. Když se lidé neobrátí, jak o to prosila moje Maminka ve Fatimě, bude lidstvo sužované nejen válkami, ale i různými epidemiemi.“
19.2.2020
Ukázala se mi duše z očistce bez tváře. Místo tváře měla jen černou díru. Byla to duše muže, kterého jsem znala. Když jsem chtěla vědět, proč tato duše nemá tvář, Pán Ježíš řekl: „Barličko, jaký je to člověk bez tváře? Řeknu ti to. Je nečitelný, nevyzpytatelný a bezcharakterní. Takový byl i tento muž, a proto nemá tvář ani v očistci.“
20.2.2020
Nad zámkem ode dveří naší ložnice se objevilo kulové světélko. Potom se začala hýbat klika, a to až tak, že se posouvala nahoru a dolů, přičemž měnila svůj tvar.
Ježíš nám vzkázal: „Valentíne, Barličko, chtěl jsem vám ukázat, že máte mít otevřená srdce pro všechny, kteří se na vás budou obracet.“
21.2.2020
Měla jsem toto vidění. Ocitla jsem se na nějakém pohřbu. V obřadní síni sedělo mnoho lidí. Před námi stála černá rakev. Najednou tam vběhla polonahá Asiatka, která se pohybovala jako hmyz. Běhala po čtyřech, hrudník i břicho měla vytočené směrem nahoru. Začala jakoby tancovat, chodila a běhala jednou dopředu, jednou dozadu, potom i na stranu, přičemž dávala ruce i nohy přes sebe jako nějaký brouk. Hlavou otáčela do všech směrů. Dělala to trhavým pohybem, celá byla odporná.
Potom jsem se ocitla v nějakém bytě. U okna stála asi pětačtyřicetiletá žena a rukou se dotýkala skla. Venku z druhé strany jsem viděla ve vzduchu také asi pětačtyřicetiletého muže, který se dotýkal ženy skrze sklo a něžně se na ni díval. Obě ruce byly bílé. Najednou se ruka muže odlepila od skla a začal padat. Žena se podívala za ním a začala srdceryvně plakat. Bylo mi ukázáno, že to byl pilot a že letadlo, v kterém seděl, mělo poruchu. Řítilo se směrem dolů. Pilot vystřelil bílý padák a lehoučce přistál v překrásné krajině.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, viděla jsi pohřeb zatracené ženy, která vedla nemorální život, a spasenou duši, která šla rovnou do nebe. Manželé, které jsem ti ukázal, vedli krásný manželský život, proto měli bílé ruce. Milovali se tak, jako se milujete vy.“
Dcerka Majka ve snu přečetla prorocký list. Pán Ježíš promluvil: „Majka přečetla proroctví. Stala se mým prorokem.“
24.2.2020
Skrze Boží oko jsem viděla velkou louku, na které bylo velmi mnoho dětí. Stály a dívaly se na dlouhý průvod, v kterém andělé proměnili děti na různá jakoby plyšová zvířátka. Nebyl to plyš, ale jiný materiál, který neumím pojmenovat. Všechny děti radostí pištěly, smály se a měly nepopsatelnou radost. Potom mi byly ukázány dvě bílé nohy. Po jedné z nich lezl malý černý pavouk.
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi oslavu připravenou pro děti, které žijí v nebi. Na bílých nohou s pavoukem jsem ti chtěl ukázat, že když se člověk vydá na cestu ke svatosti, musí počítat s tím, že bude napadán zlým duchem. Zlý duch se vrací jako ten pavouk, který se, i když ho vyhodíš, vždycky vrátí nebo přijde jiný. Tak je to i s pokušitelem. Bude vás stále napadat.“
25.2.2020
Pán Ježíš nadiktoval Valentínovi příběhy pro toto postní období:
1. příběh
Zvířata se rozhodla, že si zvolí svého krále. Všichni se sešli na velké louce a volby začaly. První se přihlásil slon: „Já jsem nejlepší kandidát na krále zvířat. Jsem z vás přece nejsilnější a největší. Nikdo se mi nevyrovná.“ Ale zvířata ho hned umlčela: „Ty nejsi dobrý kandidát, protože kam šlápneš, tam všechno rozdupeš, všechno zničíš, ani stromy neobejdeš, ale polámeš, když ti stojí v cestě. My nechceme takového krále.“ Druhý se přihlásil nosorožec: „Ze mě by byl dobrý král, jsem silný, nikdo mě nedokáže porazit, zvolte si mě.“ Ale i toho zvířata umlčela: „Ty, kudy chodíš, do všeho rýpeš tím svým rohem, nikoho nenecháš na pokoji, nikdo si nemůže být jistý svým životem, když se k tobě přiblíží. Nechceme takového krále.“ Jako třetí se přihlásil hroch: „Já bych pro vás byl nejlepší alternativou. Jsem velmi silný, nikdo mě nedokáže porazit. Zvolte si za krále mě.“ Ale zvířata umlčela i tohoto kandidáta: „Nechceme takového krále, který se celý život válí v bahně a je celý špinavý.“ Jako čtvrtá se přihlásila žirafa: „Zvolte si za krále mě, jsem nejvyšší, nikdo nemá hlavu tak vysoko jako já. Kromě toho jsem velmi mírumilovná, nikomu z vás neubližuji.“ Ale zvířata umlčela i ji: „Ty nemáš ráda dravá zvířata, nesnášíš je, stále proti nim něco máš, věčně jim něco vytýkáš.“ „Ale já musím, vždyť oni nám škodí, honí nás a taky nás loví a zabíjejí. Nemohu se na to mlčky dívat a tolerovat jim to.“ Ale zvířata ji překřičela: „Pryč s ní, nechceme takového krále, který má pořád něco proti dravcům.“ Najednou se ozval sup: „Nejlepším králem by byl lev. Podívejte se, jak je krásný, mladý a zdatný. A ta nádherná hříva, to ho předurčuje být králem zvířat.“ Hyena, šakal, velká zvířata i slon, nosorožec a hroch hned začali skandovat: „Lev, lev, lev, ať je lev naším králem!“ Hlas antilop a gazel, které proti tomu protestovaly, nebyl v tom křiku slyšet. Umlčeli je tím, že když lev bude králem, nechá je na pokoji a budou se moci dosyta a bez starosti pást, jak jen budou chtít, a že je čeká krásná a bezstarostná budoucnost. Tak si zvířata zvolila za svého krále lva. Na to se ozval tygr: „Lev už je sice králem, ale on nechodí do džungle. Zvolte i mě za krále džungle.“ Ale zvířata křičela: „My už máme krále, nechceme, aby byl další král džungle. My chceme, aby v džungli kralovala královna. My chceme královnu, a ne krále.“ Vtom se přihlásila anakonda. Já jsem ten nejlepší adept na královnu džungle. Podívejte, jaké mám krásné dlouhé tělo, nikoho neruším, klidně odpočívám na stromech a jsem dost silná, abych v džungli udržela pořádek. Velká zvířata a lev hned spustili řev: „Anakonda, anakonda, ať žije nová královna džungle!“ Hlas malých a slabých zvířat, která se ohrazovala, že je zabíjí a požírá, v tom křiku zanikl, a tak se královnou stala anakonda. Co se stalo po volbách? Ze lva se nestalo mírumilovné zvířátko. Na svoje sliby, které dal slabým zvířatům, hned zapomněl a s ještě větší vervou se pustil do jejich lovení. Velká zvířata si žila v klidu dál, na ně si netroufal, a supi, hyeny a šakali, ti měli ráj. Takové množství potravy, co jim zůstalo po lvech ani nestačili konzumovat. A anakonda? Ta sežrala každého, kdo se k ní přiblížil, i s chlupy.
Přemýšlejte, co jsem tím příběhem chtěl říct.
2. příběh
Byli dva bratři ateisté. Celý svůj život zasvětili budování kariéry a to se jim dařilo. Měli dostatek peněz na všechno, po čem jen zatoužili. Začali proto hýřit a zúčastňovat se bujarých zábav. Zkrátka si žili na vysoké noze a neodepřeli si žádný požitek, který se jim naskytl. Jednoho dne, když se nad ránem vraceli domů po prohýřené noci posilněni alkoholem, nezvládli ve velké rychlosti zatáčku a měli vážnou dopravní nehodu. Oba dva měli poškozenou páteř a zůstali na invalidním vozíku. Snášeli to velmi těžce. Najednou se jim zhroutil celý svět. První upadl do velké deprese, uzavřel se do sebe a před světem a skončil ve špatném psychickém stavu na psychiatrii. Druhý si vzpomněl na své dětství a na svoji babičku, jak mu vyprávěla o Bohu. Zavolal si mladého kněze, který se mu začal každý den věnovat, a postupně byl připravený přijmout všechny svátosti. Při generální zpovědi se mu promítl celý jeho marnivý život a on najednou pochopil, že to, co se mu stalo, nebyla tragédie, ale že to bylo pro jeho dobro. Nebýt této nehody, jeho život by dále plynul v bezuzdných zábavách, v hledání štěstí, které mu stále unikalo a které nedokázal najít. Nyní, i když na vozíku, se cítil šťastný, protože už nebyl sám. Měl při sobě toho nejlaskavějšího přítele, kterému svěřil do rukou celý svůj následující život, který ho nikdy neopustí a nezklame.
Možná znáte někoho, kdo hledá a neumí najít správnou cestu. Zkuste mu poradit, jak ji najde.
3. příběh
Nastalo jaro. V jedné krásné zahradě se usídlilo několik párů zpěvných ptáčků, kteří umocnili její krásu svým zpěvem. Kukaččí pár si hledal místo, kde by se usadil. Když prolétal zahradou, slyšel a viděl, že je plná zpěvných ptáčků. Rozhodl se, že se tam usadí. Postupně zjistil, kde mají ptáčci hnízda. Sameček kukačky odlákal ptáčka sedícího na vajíčkách, aby tam kukačka snesla svoje vajíčko. A aby to nebylo ptáčkovi nápadné, jedno vyhodila. Tak postupně obsadili všechna místa pěvců. Za nějakou dobu se z vajíček vylíhla mláďata. Kukaččí mládě mělo stále hlad, rodiče mu od svítání až do tmy museli nosit potravu. Jak mládě rostlo, postupně vyházelo z hnízda všechny sourozence, až zůstalo v hnízdě samo. Celá kolonie zpěvných ptáků usilovně pracovala a krmila kukaččí mláďata. Místo zpěvu se v zahradě ozývalo pouze hlasité KU-KUK.
Přemýšlejte, co vám to připomíná.
26.2.2020
Valentín mi sdělil, že celou noc nespal, že ho velmi bolí krk a má i žaludeční problémy. Pán Ježíš mu řekl: „Valentíne, začalo postní období. Budeš trpět.“
27.2.2020
Manžel trpí. Bolesti jsou stále větší a větší. Dnes za mnou byla duše, za kterou jsem přinášela oběti. Byla mi poděkovat a ukázala mi, kde nyní v nebeském království žije. Viděla jsem ji mezi krásnými stromy. Měly úžasné barevné listí a já jsem hned pochopila, že jde o listovou krajinu. Ježíš poznamenal: „Ano, nyní žije v listové krajině, kde je velmi šťastná.“
O modlitby mě chodí prosit nejen duše z věčnosti, ale i duše ještě žijících. Když je potkávám, vidím, že o tom vůbec nevědí. Ježíš mi to vysvětlil: „Žijící lidé nevědí o tom, že chodí prosit. Jejich duše chodí, když mají potřebu, a hledají spřízněnou duši, která jim umí pomoct.“
28.2.2020
Ve snu se mi zjevil Pán Ježíš. Působil velmi majestátně. Byl celý ze zlata. Nejen jeho šaty, ale i jeho tělo a vlasy. Pán mi vzkázal: „Barličko, zjevil jsem se ti jako Král nebe a země. Tak přijdu i při svém druhém příchodu.“
