29.2.2020
Vím, že v květové krajině žijí duše věrných a nejvěrnějších. Chtěla jsem vědět, které duše žijí v listové, stonkové a nektarové krajině. Pán Ježíš to vysvětlil: „V listové žijí ti, kteří mi nebyli ve všem věrní, ve stonkové a nektarové žijí ti, kteří mi byli nevěrní.“ Chtěla jsem vědět i to, s kým jsou duše v nebeském království, které nemají u sebe manžela, manželku ani svoje děti.
Pán Ježíš mi i to vysvětlil: „V nebeském království každý žije ve společenství s příbuznými, s nimiž se měli rádi, rozuměli si a měli podobné smýšlení.“ Ve snu jsem se ocitla v nějakém domě. Když jsem do něj vstoupila, vešla jsem do pokoje, ve kterém byl strašný nepořádek. Na podlaze byly pohozené šaty, knihy, různé oblečení, papíry a věci, které tam neměly co dělat. Uprostřed pokoje stál špinavý záchod, z kterého vycházel nepříjemný zápach. Jak jsem tam stála, přistoupila ke mně žena se svým manželem. Hned jsem je poznala. Proto jsem z toho, co jsem viděla, zůstala v šoku. Zatímco jsme se spolu bavili, po domě pobíhaly děti, na kterých jsem viděla, že jim chybí láska.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, to co jsem ti ukázal, to je stav jejich duše i jejich příbytku. Tak jako páchnul ten záchod, tak páchnou i jejich hříchy. Kdo je nepořádný v malém, je nepořádný i ve velkém.“
4.3.2020
Když jsem chtěla vědět, co může člověk získat pro duši, která je v nektarové, stonkové nebo listové krajině, když se za ní modlí do konce svého života, Ježíš řekl: „Kromě jiných milostí může získat pro duši lepší místo nebo přemístění do lepší krajiny, ale do květové krajiny ji dostat nemůže, protože ta je jen pro věrné a nejvěrnější.“
Když jsem chtěla vědět, jak často je potřeba modlit se za duši, které tak chceme pomoct, Pán Ježíš promluvil: „Nejlépe každý den. Minimálně jednou týdně.“
5.3.2020
Byla u mě duše z květové krajiny a řekla mi: „Někteří lidé pijí víno, jen aby pili, a jedí chléb, jen aby jedli.“
6.3.2020
Prosila jsem Pána Ježíše, aby mi vysvětlil, kde se konají ta setkání rodin, o kterých mi vyprávěla Viktorka. Ježíš promluvil: „Setkání rodin se konají v nebeském království na rozhraní květové a listové krajiny u moře pod palmami.“
8.3.2020
Když jsem se modlila, objevil se přede mnou velmi škaredý vyzáblý vlčák. Byl kost a kůže a strašně na mě vrčel. Chtěl zaútočit. Ježíš promluvil: „Byl to pokušitel. Byl vyhublý, protože mu dlouho odoláváš, ale dávej si pozor, Barličko, protože je vyhladovělý a bude tě napadat.“
9.3.2020
Měla jsem takový sen. Stála jsem u pódia v divadle. Vedle mě stál muž, který měl zamlženou tvář. Měla jsem oblečené červené šaty dlouhé po kolena, na hlavě vysokou bílou čepici a na nohou červené pantofle. Ty pantofle se mi vůbec nelíbily, ale muž, který u mě stál, mě ubezpečoval, že je všechno v pořádku a že vypadám perfektně. Já jsem ale nebyla spokojená. Běžela jsem do šatny a obula si vysoké bílé kozačky. Řekla jsem si: „Teď vypadám úžasně. Mám bílou čepici i kozačky. Všem se budu líbit. Vyskočila jsem na pódium a začala tancovat.
Pán Ježíš můj sen vysvětlil takto: „Barličko, to bylo tvoje představení, proto jsi měla na hlavě tu čepici. Představovala tvoje čisté, bohumilé myšlenky. Ďábel, ten muž bez tváře, chce, abys kráčela v jeho šlépějích, proto jsi měla na nohách ty červené pantofle. Ale tvoje duše chce být čistá a chce kráčet po mých cestách, proto sis zula pantofle a obula vysoké bílé kozačky. Tím jsi ďáblovi vzkázala: „Já chci být čistá.“
10.3.2020
Ve snu jsem se ocitla v bytě, ve kterém jsem vyrůstala. Zahlédla jsem tam malé zubožené děvčátko. Vzala jsem ho do náruče a vyběhla z bytu ven. Dítě bylo nemyté, nečesané, mělo roztrhané šatičky a uplakaná očka. Přivinula jsem si ho k sobě a políbila. Potom jsem mu umyla tělíčko, učesala ho, oblékla krásné šaty, posadila do kočárku a pověděla mu: „Už nikomu nedovolím, abys takto trpěla. Já se o tebe postarám.“ Pán Ježíš řekl: „Barličko, to malé děvčátko představovalo tvoje smutné dětství. Z tohoto bytu vycházela tvoje duše stále zraněná, ale už ses s tím vyrovnala.“
11.3.2020
Ve snu se mi ukázalo pěkné, asi osmileté děvčátko. Stálo přede mnou a smutně se dívalo. Několik metrů za ním stála jeho rodina. Vtom jsem slyšela hlas: „To děvčátko se chce obětovat za svoji rodinu. Aby ji zachránilo, je ochotné i zemřít. Je to muslimka.“ Když jsem to slyšela, řekla jsem: „Děvčátko drahé, až budeš umírat, pros Boha, aby ti odpustil všechny tvoje hříchy.“
Ježíš promluvil: „Neházejte všechny muslimské rodiny do jednoho pytle. To děvčátko bude jedno z vašich dětí.“
Protože se už i na Slovensku šíří koronavirus, nařídil krizový štáb přísná opatření. Od 10. března se už neslouží ani mše svaté. Ve městě je otevřená katedrála sv. Alžběty k individuální modlitbě, ale i náš kostelík na Furči. Bohoslužby mohou věřící sledovat také v přímém přenosu televize Lux nebo rádia Lumen. Dneska jsem přemýšlela o tom, jak se mohou o svátcích setkávat rodiny na tak malém místě, jako je rozhraní mezi květovou a listovou krajinou, když je nebeské království tak velké. Nechápala jsem, jak se tam všichni vejdou. Též jsem přemýšlela nad tím, proč nemohou přijít na tato setkání všichni příbuzní a jestli si mohou spolu alespoň na dálku promluvit.
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, setkání rodin jsou stále. Viktorka ti říkala, že se konají tehdy, když je v nebi nějaký svátek, protože ona jako dítě to tak vnímala. Setkání rodin jsou vždycky svátkem a pokaždé je tam oslava. Ne všichni se mohou s příbuznými setkat a nemohou ani mezi sebou komunikovat, protože jsou vymazáni z paměti a neznají se. Ti, kteří se měli rádi, se znají a jsou spolu, ale ti, kteří neměli na zemi dobrý vztah a nebyla tam láska, jsou si navždy vzájemně vymazáni z paměti. Proto se ani nesetkávají. Jsou si cizí. V nebi jsou i duše, které se znají a měly dobrý vztah, ale z nějakého důvodu jim Bůh nedovolí zúčastňovat se těchto rodinných setkání. Mohou však mezi sebou komunikovat. Může je přijít navštívit i příbuzný, pokud je v květové krajině, protože duše z květové krajiny se mohou pohybovat po celém nebi.“
Tato odpověď mě překvapila, protože za mnou byla duše muže, který si dělal starosti o svou žijící manželku. Vím o ní, že ho neměla ráda. Vzpomněla jsem si i na jiné duše, které mě přišly prosit o pomoc pro své blízké a známé, kteří je neměli rádi a nebyl tam ani dobrý vztah.
Ježíš mi vzkázal: „Duše zemřelých vidí duše žijících na zemi. Ti, kteří jsou v nebi, vidí, co dělají jejich příbuzní a známí, kteří ještě žijí. Mají je rádi a mají o ně starost. Když člověk zemře a jeho duše je v očistci, duše z nebe ji už nevidí, ale ještě ji stále nemá vymazanou z paměti a může se za ni přimlouvat. Zatracence z příbuzných a známých mají duše v nebi okamžitě vymazané z paměti. Duše, které jsou v očistci, vidí také duše žijících, a pokud je jim to dovoleno, mohou hledat na zemi spřízněnou duši a prosit ji o pomoc. Když přijde duše z očistce do nebe, ti kteří se měli rádi a byla tam oboustranná láska, se poznají. Jsou šťastní, že se vidí. Ale ty duše, které neměly mezi sebou pěkný vztah, si jsou vymazány z paměti a už se nesetkávají, ani se nikdy neuvidí. Zatracenci nemají vymazanou paměť. Trpí, protože už nikdy neuvidí Boha, ale i tím, že už nikdy neuvidí své příbuzné a známé, o kterých vědí, že jsou spaseni.“ Ptala jsem se Pána Ježíše i na mailovou adresu, kterou jsme měli získat po akci v Čechách. Ježíš řekl: „Dotyčná, s kterou jsem měl plán, se zatím neozvala.“
13.3.2020
Měla jsem takové vidění. Ukázal se mi kněz s houslemi. Probudila jsem se a spatřila jsem, že z kříže Milosrdné lásky vycházejí různé jiskřičky, světélka i zářivé paprsky. Potom jsem viděla, jak se na něm objevila sametová červená podložka zdobená zlatem, na které byla položená světle fialová kniha se zlatými stranami. Když úkaz zmizel, ukázala se mi červená truhlička zdobená zlatem, ze které vycházela záře. Potom se mi ukázal nějaký zvláštní znak, který byl celý zdobený zlatem. Nakonec vycházely z kříže samé zvláštní obrazce, které neumím pojmenovat, ale měla jsem pocit, že to byly drahokamy.
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, bylo ti ukázáno, jaké nejmilejší poklady dal Bůh Otec světu. Písmo svaté, svátosti a svého Syna, kterého obětoval jako smírnou oběť na odpuštění hříchů. Znak byl klíč do nebeského království. Když se toho budou lidé držet, dostanou se do nebe. Kněz s houslemi byl V… Je ještě v očistci. Prosí tě o pomoc.“
14.3.2020
Ve snu se mi zjevila Melánie a Maxim a potom se mi ukázal chrám v La Salettě. Pak se mi zjevila Edita Steinová, Maxmilián Kolbe a také malý chlapec, který zemřel v plynové komoře. Ježíš promluvil: „Koronavirus je výstraha pro lidstvo, jako bylo zjevení mojí Maminky v La Salettě. Pokud se bude lidstvo nadále odvracet od Boha a nenavrátí se k němu, přijdou ještě další, větší pohromy. Já už to tak nenechám a nebudu to více tolerovat. Viděla jsi, jak umírala Edita Steinová, Maxmilián Kolbe a malý chlapec. To proto, aby ti bylo, Barličko, připomenuto, jaká zvěrstva se konala v rámci ideologie. I nyní nastupuje nová ideologie, proto je třeba se proti ní postavit a volit vždycky rozumně, protože tam lidé rozhodují, kam se bude svět ubírat.“
15.3.2020
Viděla jsem, jak z obrazu, na kterém je Ježíš, padaly černé skvrny. Z kříže Milosrdné lásky z pravého ramene vycházely černé záblesky a z obrazu Ježíše začal padat černý déšť. Sem tam se objevila zářivá jiskřička. Pán Ježíš to vysvětlil: „Záblesky a ten černý déšť, to je ta pohroma, co čeká lidstvo skrze koronavirus. Ty jiskřičky, co jsi, Barličko, viděla, to byly jiskřičky naděje.“ Velmi mě bolí srdce. Pán mi vzkázal: „Barličko, máš malou spoluúčast na mém utrpení.“
