16.3.2020
Měla jsem takovýto sen. V domě, ve kterém jsme bydleli, s námi byly i naše děti. Řekla jsem jim, že na chvíli odejdu do města a hned se vrátím. Rozloučila jsem se s nimi a odjela do Košic. Když jsem tam přijela, vnímala jsem to tak, že už tam bydlím. Řekla jsem si, že si to město půjdu prohlédnout a navštívím i Pána Ježíše. Nejela jsem do centra autobusem, ale šla jsem pěšky ze sídliště KVP přes Terasu, přitom jsem věděla, že mám byt na Furči. Jak jsem se tak dostala na sídliště Terasa, přišla jsem na místo, kde by mělo stát nákupní centrum Kaufland a bloky, ale to místo bylo úplně prázdné. Byl tam jen čistý pozemek, na kterém nebyla ani tráva, ani stromy, ani chodníky, jen samá hlína. V dálce jsem viděla lavičku, na které v té prázdnotě seděla moje kamarádka a zároveň i bývalá kolegyně V… Už z dálky se na mě usmívala, a když jsem k ní přišla, řekla mi, že čeká na manžela, ale že až pro ni přijde, poví mu, že ještě čeká na mě, protože se chce se mnou projít. Velmi jsem se tomu divila, protože nebylo kde se procházet. Nikde nebyly ulice ani žádné parky. Řekla jsem jí, že půjdu do kostela, a až se budu vracet nazpátek, zastavím se a promluvíme si. V cestě jsem pokračovala dál pěšky a dostala jsem se do neznámého města. Vešla jsem do chrámu a zažila jsem šok. Věřící tam právě obdivovali kříž, na kterém byl Ježíš. Tvář měl jako náš Ježíš na kříži Milosrdné lásky, ale jeho tělo bylo odstrašující. Ruce, nohy i trup byly nepěkně vyřezávané, všelijak pokroucené a na hrudi měl místo Srdce vyřezanou velkou ruku sevřenou v pěst, jen ukazováček byl vzpřímený, jako by ukazoval na lidi. Když jsem to spatřila, zvolala jsem: „Zbláznili jste se všichni, vždyť Ježíš takhle nevypadá. Co jste to udělali, hned to dejte pryč a pověste správný kříž.“ Lidé se do mě pustili a křičeli, že je krásný a že tomu vůbec nerozumím. Celá zhrozená jsem vyběhla z kostela a ani jsem si nevšimla, že za mnou běží moje dcera Majka. Doběhla ke mně a obě jsme z toho plakaly. Pověděla jsem jí, že si jdu ještě prohlédnout město, že jsem se měla sejít se svou bývalou kolegyní V…, ale že už to nestihnu, protože musím spěchat domů, ale jestli chce, může jít se mnou. Řekla, že chce, a tak jsme se vydaly směrem k jedné ulici, o které jsem věděla, že je to zkratka k našemu domu. Vedly tam dvě cesty. Jedna horní, která byla celá vyasfaltovaná a kráčelo po ní mnoho lidí. Druhá dolní, jakoby polní cesta, po které šlo jen pár lidí. Obě byly nad městem. Majce jsem řekla, že půjdeme tou dolní, protože je mnohem kratší a doma už na mě netrpělivě čekají. Že už je hodně hodin a já jsem jim slíbila, že se brzy vrátím. Cesta, kterou jsem vybrala, nebyla příjemná. Všude byly samé kameny, bodláky, různé pichlavé keře, ale nestěžovaly jsme si. Sem tam jsme našly i slaďoučké maliny. Vzhledem k tomu, že tato cesta vedla přes město, mohly jsme se shora dívat dolů do zahrad lidí a byly jsme překvapené, co tam vidíme. Neviděly jsme ani stromy, ani květy, dokonce ani tráva tam nerostla, všude byl jen nepořádek a stoky. Cesta byla těžká a namáhavá. Vypadalo to tak, jako by po tom chodníku málokdo přešel. Už jsme se blížily k jeho konci, když jedna žena zvolala: „Je to slepá ulice, musíme se vrátit.“ Lidé se otočili a vraceli se nazpátek. Já jsem Majce řekla, že my se nevrátíme, že popřemýšlím, jak budeme pokračovat dál. Zvedla jsem oči a uviděla jsem úzkou cestičku zarostlou trávou, na které byla označená tři nášlapná místa. Vystoupily jsme po nich a octly jsme se na krásné rovné cestě. Otočila jsem se na dcerku a řekla jsem: „Bůh nám pomohl, ale nyní už musíme pospíchat, protože je už půl druhé, a než dojdu domů, bude půl třetí.“ Když jsem to vyslovila, probudila jsem se a bylo přesně půl třetí.
Ježíš řekl: „Barličko, byla ti ukázána tvoje životní pouť. Nejprve jsi bydlela na sídlišti KVP, potom jsi uvažovala o Terase, ale byla tam prázdnota, což znamenalo, že by to pro tebe nebylo dobré. I když jste si koupili dům na vesnici, ty ses vždycky cítila jako Košičanka. A nyní jsi šťastná, že jsi na Furči. Ukázal jsem ti tvoji bývalou kolegyni V…, protože je to tvoje jediná přítelkyně z mládí, která tě má upřímně ráda. Vždycky, když se s ní setkáš, popovídej si s ní. Je šťastná, když tě vidí. Na Ježíšovi v chrámě jsem ti chtěl ukázat stav Církve. Hlava byla pěkná, tělo škaredé. Kristus zůstal jako hlava Církve tentýž, ale jeho mystické tělo je zohavené. Na své pouti jste si s Majkou vybraly trnitou cestu. Potkaly jste tam lidi, kteří nevytrvali a vraceli se nazpátek ke svému pohodlnému životu i ke svým hříchům. Ty stoky v zahradách, to je to, co dneska vidíš. Tak vypadají dnešní rodiny. Lidé žijí v hříších a volí si tu pohodlnou cestu. Maliny znamenaly, že na své cestě, kterou sis vybrala, nepotkáš jen špatné věci, ale i dobré. Ty tři body na cestičce znamenaly: láska za lásku, věrnost za věrnost, důvěra za důvěru. Ty důvěřuješ Bohu, Barličko, proto ti vždycky ukáže cestu a povede tě. Barličko, půl třetí znamená, že ty budeš znát čas, kdy dojdeš do cíle.“
17.3.2020
Ve snu jsem byla v našem chrámu. Seděla jsem v lavici a modlila se. Vtom jsem zahlédla, že kolem svatostánku leze asi deseticentimetrový létající brouk s klepety. Najednou se odrazil od stěny a letěl přímo na mě. Přisál se mi celou silou na krk a chtěl mi ho uhryznout.Když to lidé viděli, velmi se polekali, protože něco takového ještě neviděli. Křičela jsem bolestí a chtěla jsem ho ze sebe strhnout, ale nešlo to. Někteří věřící mi chtěli i pomoct, ale báli se. Vzbudila jsem se, když jsem s tím odporným hmyzem bojovala.
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, brouk v chrámu, to byl ďábel. Nerad tě vidí v kostele a zuří, že chodíš stále ke svatostánku. Nejraději by tě zabil, ale nemůže to udělat, proto tě straší alespoň ve spánku. I ostatní věřící vidí, že všechno není v pořádku, co se děje v kostele, že se tam vkrádá ďábel, ale jsou potichu. Bojí se ozvat.“
18.3.2020
Měla jsem vidění. Ukázal se mi muž s tváří v rozkladu. Byl mrtvý, ale já vím, že ještě žije. Potom jsem slyšela Pána Ježíše: „Před svým šéfem utekl, ale před věčností ne.“ Byly mi ukázány i dvě bílé sanitky. U nich stály dva muži a drželi v rukách jakési papíry. Jeden druhému řekl: „Přepiš mu tu linku na čtvrtek.“
Ježíš poznamenal: „Ve čtvrtek se nakazí mnoho lidí. Muž s tváří v rozkladu představuje lidi, kteří byli nepoctiví a dělali podvody. Před světskou spravedlností utekli, ale ne před Boží.“
20.3.2020
Měla jsem sen. Viděla jsem mladou domorodkyni žijící v džungli, jak sama stojí na nějakém opuštěném prostranství. Něco tam dělala. Najednou ji obklopili muži z jiného kmene a všichni ji znásilnili. To, že ji znásilnili, viděli muži z jejího kmene, proto šli za jejím partnerem a pověděli mu, že ji musí zabít, protože tímto činem je pošpiněný celý jejich kmen. On je prosil, aby na to zapomněli, že ji má rád, že byla sama a že to bylo proti její vůli. Ale oni trvali na svém a vyhrožovali mu, že když to neudělá, zabijí spolu s ní i jeho. Proto šel s pláčem za ní a vzal ji k jakési řece. Tam jí řekl, co se s ní stane. Prosila ho, aby to nedělal, ale on s pláčem namítl, že musí, protože byla znásilněna a mnozí to viděli. Celý jejich rozhovor i to, co se bude dít, sledovali za keři chlapi, kteří chtěli mít jistotu, že se tak skutečně stane. Viděla jsem, jak mladý domorodec natrhal suchou trávu a vkládal ji do své ženy. Bolestí strašně křičela. Potom ji položil na vor a podpálil ho. Srdceryvně plakal, když sledoval, v jakých bolestech umírá a jak ji řeka unáší.
Ježíš promluvil: „Barličko, viděla jsi extrém, jak si jeden kmen, jeden národ chrání svoji identitu a nedovolí nikomu cizímu, aby vstoupil do jejich řad. Vy tu máte druhý extrém, když se do národů mísí jiné národy v rámci tzv. multikulturalismu. Obojí jsou extrémy. Ani jedno, ani druhé není dobré. Národ si má chránit svoji identitu, ale ne takovým brutálním způsobem.“ Dnes jsem viděla, jak vychází fialové světlo ze sochy Panny Marie. Pán Ježíš mi přikázal modlit se slavný růženec za náš národ a za naši vlast.
21.3.2020
Ve snu jsem byla se svými dětmi v nějakém hotelu, v kterém jsme se měli všichni lidé setkat a jít společně na nějaké místo. Měli jsme mít sbaleno, protože se jednalo o delší dobu. Protože jsem déle balila, opozdila jsem se na snídani. Přiběhla jsem i se svými dcerkami, když už všichni jedli. Sedla jsem si ke stolu, kde byla ještě volná místa. Měla jsem u sebe i velké kufry, kterým se lidé smáli. Ty, kteří s námi seděli u stolu, jsem poprosila, aby na nás počkali, protože jsem se trošku zdržela a děti se potřebují najíst. Slíbili, že ano, ale nedodrželi to. Všichni šli za průvodcem a pomalu odcházeli pryč. Volala jsem na ně, ať na nás počkají, ale nečekali. Ještě jsem za nimi volala, ať mi povědí, kde prodávají sošku Pána Ježíše, ale neodpověděli mi. Byla jsem velmi překvapená, že ti lidé nemají sbalené žádné kufry ani příruční tašky, přestože mají malé děti. Dcerkám jsem vysvětlila, ať se nebojí, že nás tu nechali, že půjdeme samy a že je ještě musím na tu příležitost pěkně obléknout. Obě dvě byly ve snu malými děvčátky a já jsem jim chtěla obléct ty nejkrásnější šaty. Když jsem je oblékala, najednou jsem slyšela hlas, který mi sdělil příjmení jisté podnikatelky, kterou znám, a ukázal mi ji.
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, tvůj sen byl o dnešní době. Mnozí lidé se nepřipravují a nepřipravovali na horší časy, jako by nikdy neměly přijít. Proto dneska firmy a lidé, kteří si v čase hojnosti nashromáždili dostatek prostředků, aby přežili, až přijdou zlé časy, přežijí. Ale ti, kteří spěchali a jen si užívali, ti padnou. Proto ti byla ukázána i podnikatelka, která je jednou z těch, co se nepřipravili. Ty, Barličko, se staráš v první řadě o svoje děti, aby byly dobře připravené přežít toto těžké období, proto jsi měla velké kufry a oblékla jsi jim ty nejkrásnější šaty. Staráš se o ně s takovou láskou, s jakou ses starala, když byly ještě malé.“
22.3.2020
Když jsem se modlila, měla jsem najednou před očima houpací křeslo. Na něčem viselo, ale nebylo mi ukázáno na čem. Začalo se kývat a vtom mi bylo ukázáno, jak na něm praskla dřevěná výstuž. Celé spadlo na zem, přičemž jsem slyšela i silný náraz. Ježíš podotkl: „Všechno, co je nejisté, se jednou zhroutí. Uvidíte, na koho to bylo myšleno.“ Během modlitby jsem se ocitla v Rotondu. Stála jsem v místnosti s regály, kde bylo poskládáno velké množství dopisů, které dostával sv. pater Pio od věřících.
Pán Ježíš to vysvětlil: „Tehdy se lidé obraceli na patera Pia. Prosili o pomoc, o radu a o modlitby. Dneska je znovu doba, kdy by se věřící měli obracet na světce a prosit je o pomoc.“
Dcerce Majce se ve snu ukázal jistý pan farář. Držel v rukách hostii, díval se na ni a velmi plakal. Potom se jí znovu ukázal, jak slouží mši svatou. Najednou k němu přiběhly dvě ženy z farní rady a ukazovaly mu, že mají v plastových krabicích připravené různé koláče, které budou po skončení mše svaté rozdávat všem věřícím. Já i Majka jsme z toho byly šokované. Vstala jsem a zvolala: „Lidé, to nesmíte!“ Kněz nevěděl jak reagovat, proto si zavolal ty dvě ženy do sakristie a o něčem se tam bavili. Všichni lidé i my jsme čekali, co se bude dít. Pan farář přišel a znovu velmi plakal.
Ježíš řekl: „Kněz je nešťastný z toho, co se děje, že nemůže sloužit mše svaté a i z přístupu k Eucharistii. Někteří lidé by rádi řídili i kněze. Chtějí jim vnutit způsoby a věci, které jim jsou proti srsti. Je to dobrý kněz, chce oddaně sloužit Bohu a nechce přistoupit na nové liberální způsoby.“
V Božím oku jsem viděla množství žlutých skvrn, které se shlukovaly do sebe, až se vytvořila velká žlutá koule. Ježíš promluvil: „Barličko, viděla jsi zlo, které dopustím na tento svět skrze koronavirus. Začne v různých částech světa, až zaplaví celou zem.“
24.3.2020
Když jsem se modlila, viděla jsem, že z ramen kříže Milosrdné lásky padal černý déšť. Z těla Ježíše Krista vyšlo žluté kulové světlo. Potom jsem si všimla, že vidím sochu Panny Marie jen od pasu dolů. Horní část zmizela. Ježíš promluvil: „V dobách soužení, trápení, neštěstí a katastrof se vždycky upírejte ke mně a důvěřujte mi. Já vám vždy pomůžu. Barličko, na soše mojí Maminky ti bylo ukázáno, že je smutná z toho, že nyní lidé nejezdí na poutní místa. Je smutná, ale chápe to.“
Dcerka Majka měla sen. Byla noc. Stála na jakési velké louce a u ní několik lidí. Říkala, že asi dvacet. Najednou zahlédla na obloze mnoho andělů. Jeden z nich, ten největší a nejzřetelnější měl na hlavě korunu a v rukách držel kytici. Najednou jako by zahřmělo a otevřelo se nebe. Majka zvedla ruce a zvolala: „Otevřela se nebesa.“ Na trůně seděl Pán Ježíš, postavil se a ona viděla, že před ním klečí dívčina s dlouhými kučeravými vlasy sahajícími až po paty. Ježíš jí položil na hlavu květinový věnec, který si dala dolů a položila ho stranou. Potom zmizela. Majka měla celou dobu zdvižené ruce k nebi. Najednou je spustila a rozpažila do tvaru kříže. Přičemž ji nějaká síla zaklonila celou dozadu. Její tělo leželo ve vzduchu a pomalu se zvedalo nahoru k Pánovi. Klekla si před ním a dostala ten samý věnec jako ta dívčina. Podívala se na stranu a uviděla ten položený věnec. Byl fialově oranžový. Nebyly na něm květy, ale kostky sedm krát sedm centimetrů se zaoblenými hranami. Fialové byly částečně průzračné a oranžové vypadaly jako plamen ohně. Vzájemně se střídaly, přičemž viděla, že každá ta kostka má ve středu ještě nějaký stříbrný ornament ve velikosti tři krát tři centimetry. Jak se tak na tu korunku dívala, spatřila, že tam jedna kostka chybí.
Pán Ježíš řekl: „Na Majce bylo ukázáno, že cesta do nebeského království je cestou kříže. Za každý kříž je odměna v nebi. Na koruně slávy nebyly květy, ale drahokamy. Ta dívčina, která byla vaší dceři ukázána, položila svoji korunu na stranu, aby si ji mohla Majka prohlédnout. Té mladé ženě chyběl jeden drahokam. To proto, že něco nepřijala.“
V noci mě probudil hlas Pána Ježíše. Stál u postele a řekl mi: „Během této epidemie zemře nejenom tvoje maminka, ale také jeden člen rodiny. Který, to uvidíš.“
27.3.2020
V Božím oku jsem viděla žluté skvrny, které postupně zalévaly modrou kouli. V té modré kouli se mi na chvíli ukázal sedící Pán Ježíš, jak otevřel nějakou knihu. Potom se mi ukázala i jiná kniha, která se sama prolistovala, a viděla jsem v ní, že jsou na každé straně nějaké ornamenty. Nakonec jsem viděla, jak se otevřelo nebe, z něhož vycházela zprava i zleva krásná růžovo fialová záře, ve které se objevila silueta Panny Marie s malým Ježíškem. Nakonec mi bylo ukázáno i velké množství andělů.
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, ty žluté skvrny, co se rozlévají po celé zemi, to je ta katastrofa, co postihne svět. Koronavirus, přírodní i ekonomické katastrofy. Tak jak je napsáno v knize Zjevení sv. Jana, ve které jsem listoval. Ta druhá kniha byla Kniha života. Tam jsou zapsáni ti, kteří se obracejí na mě a na moji Maminku a jsou mi v těchto těžkých časech věrní. I když možná nepřežijí, nebe je pro ně otevřené a pro ty, co přežijí, je také otevřené.“
28.3.2020
Byly mi ukázány bosé nohy člověka. Na jedné z nich u kotníku jsem spatřila velký drahokam. Pán Ježíš poznamenal: „Kdo mě následuje, získává pro sebe poklady v nebi.“
