29.3.2020
Během živého vysílání mše svaté z rádia Lumen jsem měla vidění. Skrze Boží oko mi bylo ukázáno Boží světlo vycházející z jednoho místa ve tvaru spirály. Potom jsem viděla létat zářící bílou holubici přes celou zemi. Zprava i zleva stáli mohutní andělé. Byli tak velcí, že země vedle nich vypadala jako koule. Ten vpravo držel v ruce dlouhý meč a ten vlevo hořící pochodeň. Jak jsem se na to tak dívala, najednou mi byla ukázána velká hlava člověka s rouškou na tváři. Byla velká jako naše planeta. Zprava začalo vycházet krásné světlo se záblesky a viděla jsem, že žluté skvrny začaly ustupovat. Zem se začala jakoby uzdravovat.
Ježíš promluvil: „Lidstvo se odklonilo od Boha, proto byli posláni andělé, aby zjednali nápravu. To je to znamení časů. I Duch Svatý začne působit po celé zemi, aby se lidstvo znovu obrátilo. Až se tak stane, znovu nastane na zemi pokoj a mír. Rouška, kterou jsi viděla, to je ta epidemie a s ní související další katastrofy. Ohněm a mečem bude sužována zem.“
30.3.2020
V Božím oku jsem viděla zemi a nad ní tři různé nedefinovatelné útvary, které byly pokaždé na jiném místě. Viděla jsem, jak se na jednom místě otevřela země a v ní se objevila velká černá díra. Bylo mi ukázáno, že pevnina se mění a že zem nabírá jinou podobu, že vypadá úplně jinak než teď. Nakonec jsem se ocitla v jakémsi zvláštním fialovém prostoru, v kterém se nacházely samé modré kříže v různých polohách.
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, to co jsi viděla, to jsou různé katastrofy, které se nyní řítí na zem do různých částí světa. Jsou těžko definovatelné, protože jsou různorodé, proto jsi je neuměla ani pojmenovat. Ta otevřená zem, ta černá díra, je množství lidí, kteří při těchto katastrofách zahynou. Viděla jsi, že se změnila tvářnost země. Ano, svět už nikdy nebude takový, jako byl předtím. Ty kříže, které jsem ti ukázal, to jsou katastrofy a utrpení, které lidé musí snášet.“ Když jsem se modlila, dívala jsem se při tom na obraz s tváří Ježíše. Najednou se na jeho čele objevila červená asi dvoucentimetrová kulička.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, ta červená kulička je stopka pro tebe. Musíš být stále doma, protože máš slabou imunitu. Nyní nevycházej z bytu. To je ta doba, na kterou ses měla dobře připravit.“
31.3.2020
V Božím světle se mi ukázalo jakoby kukátko a v něm lidské oko. Ježíš poznamenal: „Já se dívám na svět Božíma očima a vy se díváte svýma lidskýma. Váš pohled není můj pohled, proto se často mýlíte.“
1.4.2020
Dcera Majka viděla ve snu sv. Jana Pavla II. se skloněnou hlavou. Potom pozvedl ruce, v kterých držel hostii, a smutně se díval. Viděla i svatou Faustýnu, jak zvolala: „Ó Ježíši, smiluj se nad nimi hříšnými!“ Dnes se mi ve snu ukázal zatracenec, který neměl oči, nos ani ústa. Celá jeho hlava i tvář byla potažena kůží ještěra.
Ježíš to vysvětlil: „Jan Pavel II. je smutný z toho, že lidé nemohou přijímat Eucharistii. Faustýna vyprošuje pro lidstvo milosti. Barličko, viděla jsi i takovou podobu zatracených. Většinou tak vypadají duše zákeřných lidí.“
2.4.2020
Protože se nedá chodit na svatou zpověď, vyznáváme své hříchy před křížem a prosíme za odpuštění. V noci jsem se probudila tak, že ke mně přišlo Boží světlo. Potom jsem viděla, jak směrem ode mě vycházejí černé kuličky a vcházejí do Světla, v kterém mizí. Ježíš mi vzkázal po Valentínovi: „Barličko, chtěl jsem ti ukázat, že když lituješ svých hříchů, já tě od nich očišťuji.“
Některé duše z květové krajiny se mi ukázaly v lidské podobě, jakou na zemi neměly. Byly velmi krásné. Pán Ježíš mi to znovu vysvětlil: „Barličko, duše z listové, stonkové a nektarové krajiny se ti ukazují v podobě, jakou měly na zemi. A když to mají dovoleno, některé se ti ukazují v lidské podobě, jakou mají nyní na věčnosti. Duše z květové krajiny se ti ukazují v lidské podobě jakou měly na zemi, ale také, když to mají dovoleno, i v lidské podobě, jakou mají nyní v nebeském království. V oslavené podobě jsou jen duše, které žijí v květové krajině. Všechny duše v květové krajině se vidí v oslavené podobě, ale při setkáních s rodinami z ostatních krajin jsou v té krásné lidské. Duše z listové, stonkové a nektarové krajiny je nemohou vidět a ani nikdy neuvidí v oslavené, protože to nemají dovoleno.“
3.4.2020
Během mše svaté na rádiu Lumen, kterou sledujeme s Valentínem, mi byla v Božím oku ukázána naše země, jak se točí kolem své osy a zároveň pohybuje po své oběžné dráze. Moře bylo modré, pevnina žlutá. Nad ní létala zářivá holubice. Viděla jsem i fialové světlo, které se vznášelo nad naší planetou a postupně procházelo skrze některé země. Pán Ježíš promluvil: „Zemi zaplavilo zlo, to je ta žlutá. Duch Svatý skrze tuto krizi, která nastala ve světě, osvěcuje duše a některé z nich pochopí, že to tak dál nejde a obrátí se k Bohu. To je to fialové světlo, které postupně zaplavuje pevninu.“
Valentín mi řekl, že během mše svaté při duchovním svatém přijímání k němu přichází Ježíš v bílé tunice a podává mu Eucharistii.
4.4.2020
Dneska mi byly ukázány duše těch, kteří umírali opuštěni lidmi, kterým nejvíce důvěřovali a které nejvíc milovali. Přemýšlela jsem o tom, proč je to tak, proč se to stává. Ježíš řekl: „Barličko, i já jsem umíral opuštěný. Opustili mě moji učedníci, které jsem tak miloval. Oni mě opustili, protože se báli o svůj život, ale ti, které jsi viděla, umírali opuštěni proto, že neměli lásku.“ Když jsem se modlila, v Božím oku se mi ukázaly popsané noviny. Pán Ježíš poznamenal: „Čekají vás nové zprávy. Nebudou příznivé.“
Během mše svaté jsem viděla naši zemi. I nyní byla celá žlutá. Nad ní kráčel Pán Ježíš a nad zemí stála i Panna Maria. Měla modrý plášť. Ukázala se mi i tvář nějakého muže s hustým černým plnovousem. Potom jsem na mnoha místech viděla duhu. Jak jsem se tak na to všechno dívala, najednou se celá naše planeta zahalila do zvláštní nepříjemné barvy. Měla jsem z toho velmi nepříjemný pocit. Vpravo i vlevo stál velký anděl. Oba dva drželi v rukou nedefinovatelné nástroje.
Ježíš mi to vysvětlil: „Barličko, byla ti ukázána budoucnost, bylo ti ukázáno, co se bude dít. Zlo se rozšířilo po celé zemi, proto jsi ji viděla takhle žlutou. Viděla jsi mě, jak přicházím na zem, i moji Maminku, která oroduje za lidstvo, a bylo ti ukázáno i to, co má lidstvo dělat. Duha a člověk, kterého jsi viděla, mají lidem připomenout smlouvu, kterou s nimi uzavřel Nebeský Otec. Ten muž byl Noe, který poslouchal, co mu přikázal Pán, a tak se zachránil. Proto i lidstvo se musí znovu obrátit k Bohu, protože tam je jeho záchrana. Nebeští andělé, které jsi viděla, byli posláni, aby očistili zem. To, co se bude dít na zemi, je velmi nepříjemné a zlé pro lidi, proto jsi takto vnímala barvu, která zahalila celý svět. Jsou to všechny katastrofy, co postihnou lidstvo a zemi.“
5.4.2020
Ve snu jsem měla vidění. Dívala jsem se do nějakého časopisu, ve kterém bylo popsáno všechno dění ve světě. Na titulní straně bylo pět fotografií, na kterých byly zachyceny nějaké státy. Jeden, šestý jako by chyběl. Ty záběry byly barevné, ale za chvíli je zastínila znovu ta nepříjemná barva, a to až tak, že už jsem je neviděla. Měla jsem pocit, že ty státy budou zničené a že jeden z nich je Itálie. Potom jsem v ruce držela jakýsi dopis, ve kterém bylo také napsáno mnoho o tom, co se děje po celém světě. Dala jsem ho Valentínovi, aby se na něj i on podíval. Poslední větu jsem mu přečetla já a bylo tam napsáno: To se stane ve čtyři hodiny ráno.
Pán mi vzkázal: „Barličko, bylo ti ukázáno pět států, které budou nejvíce postiženy katastrofou. Ano, jeden z nich je Itálie. To, co jsi četla, co se stane ve čtyři hodiny ráno, to se dozvíš z novin.“
Během mše svaté na rádiu Lumen mi byla v Božím oku ukázána nějaká kniha nad zemí a nad ní duha. Přes duhu i v prostoru lítala zářivá bílá holubice. Znovu jsem viděla dva anděly. Ten vpravo držel velkou hůl, o kterou se opíral, a chodil sem tam. Z toho vlevo vycházely blesky. Nakonec se mi ukázala dvě bijící Srdce. Pán Ježíš promluvil: „Barličko, Nebeský Otec chce upozornit na Písmo Svaté a na svá přislíbení. Duch Svatý bude působit na lidstvo, aby se obrátilo k Bohu. Andělé, to jsou ti trestající, které jsi viděla předtím. Hůl znamená, že tam, kde mě lidé budou následovat, nic se jim nestane. Dvě bijící Srdce, to je mé Božské Srdce a Neposkvrněné Srdce Panny Marie, ke kterým je potřeba se stále obracet v modlitbách.“
6.4.2020
V Božím oku mi byla ukázána naše Země a na ní státy. Nad ní stála Panna Maria v bílých šatech, na kterých měla modrý plášť. Za chvíli zmizela a viděla jsem, že na místech, kde stála, zůstalo velké srdce zdobené nějakými ornamenty. Nad některými státy byly různě velké kříže. Potom se mi ukázal sv. Jan Pavel II. Byl vážný a zároveň smutný. Díval se někam do dálky.
Pán Ježíš řekl: „Panna Maria vyprosí ochranu pro ty, kteří se obracejí k jejímu Neposkvrněnému srdci. Státy, ve kterých se lidé neobrátí, postihnou různě velké kříže. Sv. Jan Pavel II. je smutný z toho, že jsou nyní zavřené kostely a že se nebudou s věřícími slavit Velikonoční svátky, ale chápe to.“
8.4.2020
V Božím oku mi byla i nyní ukázána naše planeta. Potom se otevřelo nebe a v něm se objevil obrovský anděl. Vztáhl ruku a v tom momentě z ní vyšlehl duhový paprsek, který zasáhl celou Zemi. Ta se v okamžiku změnila ve žhavou kouli. Za chvíli začala z nebe vycházet srdce a padala na zem. Okolo zeměkoule se začalo vytvářet zelené světlo. Vypadalo to tak, jako by vycházelo z ní, jako by ho vyzařovala.
Ježíš to vysvětlil takto: „Duhový paprsek znamená rozličné katastrofy, které napadnou Zemi. Celá bude jakoby v plamenech. Nebeský Otec má lidstvo velmi rád a všechno, co dopouští, je jen pro jeho dobro. Zelená barva, to zelené světlo znamená, že se bude lidstvo postupně uzdravovat a ve světě nastane pokoj a mír.“
9.4.2020
Měla jsem výjevy z ukřižovaní Ježíše. Viděla jsem, jak ho přibíjejí na kříž a jak křičí bolestí. Ale neslyšela jsem ho, protože zlostný křik a vřískot těch, co se na to dívali, ho přehlušil. Pán Ježíš přestrašně trpěl. Všude stříkala krev, byla to hotová jatka. Potom jsem se skrze Boží oko znovu dívala na naši Zemi. Viděla jsem, jak po ní chodí andělé, ale i Pán Ježíš, který jako by něco sel. Tam, kde procházeli andělé, vycházely samé blesky. Nakonec celou zemi zahalilo fialové světlo. V noci ve 23 hodin jsem se probudila. Pochopila jsem to tak, že Pán chce, abych s ním byla v Getsemanské zahradě a rozjímala o jeho utrpení. Tak jsem to udělala, přičemž jsem se dívala na tvář Ježíše Krista. Najednou z ní vyšlehlo velké červené světlo a slyšela jsem hlas: „Takto se krví potil.“ Nakonec se mi ukázala největší socha našeho Pána, která je postavena v Riu. Dívala jsem se na ni, když tu najednou ji odpadla hlava a padala na zem, kde se celá rozsypala. Podívala jsem se na hodinky a byla přesně půlnoc.
10.4.2020
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, moje utrpení a ukřižování jsou součástí Velké noci. Prožívejte je spolu se mnou. Jak jsem trpěl já, to jsi viděla. V Božím oku ti bylo ukázáno, že tam, kde mě přijímají, rozdávám milosti. Tam, kde mě nepřijímají, dělají andělé svoji práci. Byla jsi účastna na mém utrpení v Getsemanské zahradě. Ukázal jsem ti svoji sochu v Riu, kterou postavili křesťané, kteří mi byli věrní. Ale jejich potomci si už zvolili jiná božstva a svými hříchy a zlým, nezřízeným životem udělali z této sochy torzo. Místo mojí hlavy posadili na moje tělo svoje božstvo. I Rio se musí obrátit. To fialové světlo znamená, že lidstvo a Země se postupně uzdraví.“
Pán Ježíš udělil všem členům Společenství přátel Eucharistie toto požehnání: „Žehnám vás, moji věrní. Dívejte se na kříž, na kterém jsem ukřižovaný. Tam najdete odpovědi na všechny svoje otázky, na to, co dělat a jak se zachovat. V něm je vaše naděje a spása. Nebojte se budoucnosti, já své věrné ochráním. Já jsem s vámi ve chvílích radostných i ve chvílích těžkých. Láska za lásku, věrnost za věrnost, důvěra za důvěru. To je to, co od vás chci. Moje požehnání vás bude provázet, dokud nepřijdete ke mně.“
V noci mě probudilo Boží světlo. Bylo krásné, plné něhy. Šťastná jsem se na něj dívala, když tu se mi v něm najednou začaly ukazovat všechny moje bolestné zážitky od útlého věku až po tuto chvíli. Na mnohé nepříjemné věci jsem už dávno zapomněla, ale tu noc mi byly znovu připomenuty a opět jsem je prožívala. Dívala jsem se na svůj život a na všechny momenty, kdy mi bylo velmi ublíženo, i na osoby, které mi to způsobily. Zmocnila se mě velká bolest duše, kterou ani nedokážu popsat. Najednou nějaký hlas u mě vykřikl škaredá slova na Boha a v tom okamžiku Boží světlo zmizelo. Strašně jsem se polekala strachy, že si Bůh myslí, že jsem ta slova vyslovila já. Moje tělo přemohla nepopsatelná úzkost. Volala jsem na Pána, aby se ke mně vrátil, že ta urážlivá slova na něho jsem neříkala já, ale někdo jiný. Že s nimi nesouhlasím, že ho velmi miluji, ale Bůh jako by mě neslyšel a nepřicházel. Vtom jsem začala velmi plakat: „Bože můj, Bože můj, proč jsi ode mě odešel.“ Dlouho se nic nedělo, když tu najednou se znovu přede mnou objevilo Boží světlo a zalila mě láska. Bůh byl u mě, až dokud jsem klidně neusnula. Valentín mi říkal, že v noci prožíval něco podobného jako já.
