27.4.2020
Dneska jsem měla takovýto sen. Ocitla jsem se v nějakém velkém městě na důležité akci. Čekalo se na vzácné hosty, které bylo potřeba slavnostně přivítat a všechno připravit co nejlépe tak, aby to bylo co nejdůstojnější. Vzhledem k tomu, že organizátoři začali mít s přípravami problémy, nabídla jsem se, že jim s tím velmi ráda pomohu. Nakonec jsem si všechno vzala na starost a bez problémů vyřešila. Když ti vzácní hosté přijeli do města, byli překvapení, jaké krásné uvítání na ně čekalo a jak je o ně perfektně postaráno. Chtěli vědět, čí je to zásluha. Organizátoři k nim přivedli jakousi neslušně oblečenou ženu, že je to díky její šikovnosti a díky jejímu bohatému manželovi. Na mě si už ani nevzpomněli a neměli už o mě ani zájem. Pokorně jsem to přijala, ale pocítila jsem velkou bolest, když jsem zjistila, že všichni lidé, dokonce i ti, kterým jsem tak pomohla, se ode mě odvracejí a tváří se, jako by mě vůbec neznali. Všichni jsme měli ve vytvořených skupinách postupně vejít do nějaké velké budovy, ale mě nechtěl nikdo k sobě přijmout. Vymlouvali se, že je jich už plný počet, a někteří mě úplně ignorovali. Cítila jsem se velmi opuštěná, ale najednou jsem zahlédla svoji dceru Nelku, i když já žádnou dcerku Nelku nemám, a rozběhla jsem se k ní. Zvolala jsem: „Nelko, Nelko, jak jsem šťastná, že tě vidím. Půjdu s tebou.“ Ale jen co jsem to vyslovila, otočila hlavu na druhou stranu a odešla za svou kamarádkou. Rozplakala jsem se a volala: „Nelko, Nelko… Nelko,“ ale neposlouchala mě a ani pohled mi nevěnovala. Postupně i s ostatními vešla do budovy a mě nechala venku. Ta bolest, kterou jsem v té chvíli prožívala, se nedá ani popsat. Opustili mě všichni, ale největší bolest jsem pocítila v momentě, kdy mě opustilo vlastní dítě.
Ježíš můj sen vysvětlil takto: „Barličko, v tom snu ti bylo poukázáno na dvě věci, které jsou běžné v tomto světě a které se stávají. Lidé vykonají něco velkého, obdivuhodného a najednou se přihlásí někdo, kdo za to sklízí slávu, který pro to nic neudělal, a ti, co to udělali, zůstanou zapomenuti. Těm zůstane tak akorát pocit křivdy, bolesti a nespravedlnosti. Další část je o tom, že starší lidé se často s důvěrou obracejí na svoje děti, dají jim všechno v naději, že jim to vrátí, až to budou potřebovat a když se o ně nebude mít kdo postarat. Ve většině případů to končí tak, že se zklamou. Proto důvěřujte jenom mně a nevkládejte naděje do žádných lidí.“
28.4.2020
Ve snu jsem měla rozhovor s Pánem Ježíšem. Ptala jsem se ho, co je typické pro muže a co je typické pro ženu. Týkalo se to manželství. Ježíš mi vyprávěl: „Když se narodí chlapeček, rodiče ho oblečou do šatů modré barvy, a když se narodí děvčátko, oblečou ho do šatů růžové barvy. Modrá je typická barva pro muže a růžová je typická barva pro ženy. Muž nemá dělat typické věci pro ženy a žena nemá dělat typické věci pro muže. Muž nemá zasahovat ženě do vaření a žena muži do jeho mužských prací. Muž nemá zakazovat ženě kupovat si květiny do bytu a žena nemá zakazovat muži koupit si něco elektronického. Muž nemá zasahovat do výsadby v zahradě a žena muži do výbavy nástrojů potřebných na údržbu v zahradě. Muž nemá mluvit se ženou stále jen o svých příbuzných, když to nerada poslouchá, a žena se nemá neustále ptát muže na jeho práci, když o tom nechce mluvit.“ Těch otázek a odpovědí bylo mnoho, ale když jsem se vzbudila, zapomněla jsem je.
Ježíš mi vzkázal: „To je všechno o tom, Barličko, že muž má dělat to, co má dělat muž a žena má dělat to, co má dělat žena. Muž má být mužem a žena má být ženou. Muž a žena mají být vůči sobě ohleduplní a nedělat to, co jejich partner nemá rád a co nesnáší, protože to je příčinou neshod, hádek a vede to k vzájemnému odcizení.“
Měla jsem další sen. S Valentínem jsme byli v obchodě s oblečením. Prodavačka byla žena, kterou znám. Manžel mi chtěl koupit pěkný pulovr, ale ona místo toho, aby mi ho ukázala, nás začala přesvědčovat, že to není dobrý nápad, že když mi ho Valentín koupí, sám bude vedle mě vypadat obyčejně a já budu vedle něj vynikat a už nám to jako manželům nebude slušet. Pochopila jsem, že mi ten svetřík nepřeje, a odešli jsme do jiného obchodu. Potom mi byl ukázán náš známý. Řekl mi, že chce pozvat jistého kněze a že si s ním budeme moci promluvit i my. Ale když kněz přišel, nepustil mě ke slovu, ale mluvil s ním jen on. Nakonec mi řekl, že ho pozve znovu, abychom přišli, ale já jsem věděla, že mě opět nepustí ke slovu.
Ježíš promluvil: „Barličko, na ženě, kterou znáš, ti bylo ukázáno, co se skrývá za touto osobou, a to žárlivost a nepřejícnost. Je to dobrá žena, zapiš si ji do pořadníku, aby se zbavila těchto neřestí. Na vašem známém ti byly ukázány jeho nedostatky. Vždycky chce být středem zájmu a také sleduje jen své zájmy. Také jeho dej do pořadníku. Je to dobrý křesťan, jen má problém s pokorou a s tím svým předváděním.“
29.4.2020
Dneska jsem se probudila s velkými bolestmi hlavy, které neustupovaly ani během dne. Když jsem se modlila, objevil se přede mnou zářivý kříž a na něm zářivá hlava ukřižovaného Krista.
Ježíš promluvil: „Barličko, jsi jen trošku účastna na mém utrpení. Přijmi to s láskou a budeš mít odměnu v nebi.“ Ukázala se i sv. Kateřina Sienská a vzkázala mi po Valentínovi: „Márie, nic si z toho nedělej, že tě bolí hlava. I mě bolela. Jsem šťastná, že jsem u vás a s vámi. Mám vás velmi ráda.“ Nakonec nám poslala pusinky.
Dcera Majka měla tento sen. Řekla mi: „Mami, viděla jsem mladou herečku asi ze sedmdesátých let minulého století. Bylo jí asi třicet let. Byla velmi hezká, měla tmavé vlnité vlasy po ramena, ale neznám ji. Najednou se ocitla po boku jednoho muže, asi manžela. Byla však smutná a pověděla mi, že přišla o dítě. Viděla jsem ji stát vedle tohoto muže, i jejího asi osmiletého syna jak stojí opodál. Vypadalo to tak, jako by se ho vzdala. Ten vztah jí nevyšel a najednou stála vedle dalšího muže, zase smutná. Potom zase se třetím chlapem, u kterého už plakala a s pláčem mi řekla: „Přišla jsem o dceru. Víš, jak je to těžké přijít o dceru, když už ji nevidíš, neslyšíš, nezavolá ti?“ Věděla jsem, že je už mrtvá, ale stále se trápí, protože jí nezůstalo nic. Plakala kvůli dětem, o které přišla kvůli těmto chlapům, ze kterých ji žádný beztak nemiloval. Všichni byli bohatí a vlivní, ale ji měli jen jako nějakou trofej. Nevím, jestli se rozváděla a vdávala, nebo s nimi žila jen tak, ale sama pochopila, jak si tím zničila život. Ani s jedním z nich nebyla šťastná a přišla o svoje dvě děti. Nevím, zda to myslela tak, že se jich vzdala, nebo je potratila, nebo o ně přišla tak, že se s ní kvůli jejímu životu přestaly stýkat, ale pochopila jsem, jak nyní pláče nad svým životem.“
Ježíš jí vzkázal: „Majko, viděla jsi příběh jedné mladé pěkné herečky, která si zvolila světský život a dělala všechno pro svoji kariéru. Ke slávě a bohatství patřili i úspěšní a bohatí muži a kvůli nim a svojí kariéře byla ochotná vzdát se i vlastních dětí. Na konci života pochopila, že všechno to byla jen marnost a že si zničila celý život. Trpěla tím už tady na zemi a trpí nyní i v očistci. Těchto příběhů mladých krásných žen, které se dají na hereckou dráhu, je mnoho. Proto jsem ti tuto duši ukázal, aby byla výstrahou pro tato děvčata, aby se nevydávala stejnou cestou, protože na jejím konci je jenom bolest a žal.“
30.4.2020
Měla jsem sen. S Valentínem jsem se ocitla v nějakém městě, kde jsem pomáhala lidem. Něco jako na misiích. Když už jsme se chtěli vrátit domů, nastoupili jsme do autobusu, který jezdil sem a tam, a nevěděli jsme, že potřebujeme lístek. Najednou nastoupila revizorka a začala kontrola. Když přišla ke mně, začala jsem jí vysvětlovat, že jsme v tom městě byli na misiích a nevěděli jsme, že se tady kupují lístky, vzhledem k tomu, že to město je plné chudých lidí. Vyslechla mě a odešla. Nedala nám žádnou pokutu, naopak, byla k nám chápavá a milá.
Pán nám to vysvětlil: „To je všechno o milosrdenství. Když budete milosrdní vy, budou milosrdní i jiní vůči vám. Tak jak jsem vám už řekl, i Já budu milosrdný k lidem, kteří jsou milosrdní.“
1.5.2020
Když jsem se modlila, viděla jsem, že ke mně přichází Boží Světlo. Najednou se z něho vynořila Boží ruka, přičemž prsty měla sevřené tak, jako by v ní něco držela. Potom se Světlo změnilo v krásné Boží oko, v kterém se mi ukázal velký černý kříž a zazněl hlas, který zvolal: „Několik milionů lidí.“ Na chvíli se u mě objevil anděl a rozprostřel nade mnou svoje křídla.
Ježíš poznamenal: „Barličko, bylo ti ukázáno, že všechno, co se stane, je v Božích rukou a že tato krize přinese mnoho mrtvých. Tvůj anděl tě ochrání.“
2.5.2020
Dnes mimořádně zářila relikvie sv. Charbela. Vycházela z ní různě barevná a různě velká kulová světélka, která se pomalu vznášela směrem k relikviáři s polibkem Pána Ježíše a Panny Marie, jiná směrem ke kříži Milosrdné lásky. Pán Ježíš promluvil: „Charbel vám chtěl ukázat, že je stále s vámi, že za vás oroduje a vyprošuje vám milosti a prosí o milosrdenství pro vás a pro všechny členy Společenství přátel Eucharistie.“
Během modlení mi byla ukázána hlava mladého muže. Měl ji celou potetovanou. Úmyslně měl vyholené vlasy, aby to tetování všichni viděli. Ani část jeho tváře nebyla ušetřena. Pán Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi, jak se mladí lidé dokáží zohavit, jen aby byli zajímaví a in. Neuvědomují si následky těchto svých nerozvážných činů a tak se vrhají do neštěstí.“
3.5.2020
Slyšela jsem hlas: „Na začátku neměly peníze pro člověka velkou hodnotu. Jejich hodnota narostla, když si člověk začal uvědomovat, co si za ně může koupit, a co ne.“ Ježíš poznamenal: „Není k tomu co dodat, jen to, že vývojem si člověk uvědomoval jejich rostoucí moc. Začal po nich toužit tolik, že si z nich někteří lidé udělali božstvo.“ V Božím oku jsem viděla, jak andělé s nějakým náčiním bijí zemi. Ježíš dodal: „Dobře jsi viděla.“
4.5.2020
Byla mi ukázána žena, která chtěl řídit život svojí dceři. Dokonce jí zasahovala i do manželství. Neměla ráda jejího muže a přestala mít ráda ji i její děti. A to jen proto, že se vdala za člověka, který se jí nelíbil. Chtěla pro ni jiného. Došlo to až tak daleko, že za to, že se jí dcera nechtěla podřídit, odmítla se s ní setkávat. Už jí ani nezvedala telefon a neměla zájem o svá vlastní vnoučata. Celou její rodinu odvrhla. Dceři pověděla, že už je nechce nikdy vidět a že už není její dcera. Žena dostala rakovinu a její dcera doufala, že teď, když její matka onemocněla, dá se všechno do pořádku a najdou k sobě znovu cestu. Chtěla jí být nápomocná v tom těžkém období, ale zůstala zklamaná, protože její matka byla nadále bez lásky a odmítala ji. Když ta žena umírala v nemocnici, dcera za ní s láskou přišla, chtěla se s ní rozloučit, ale i nyní ji odmítla. Ještě stále se s ní nechtěla smířit. Nechtěla vidět ji ani jejího manžela, dokonce ani její děti. Všichni stáli na chodbě a s nadějí čekali, že si to rozmyslí. Ale nerozmyslela si to, až nakonec na poslední chvíli dovolila zdravotní sestře, aby k ní pustili dceru. Jejího manžela a děti nechtěla vidět, ani po nich netoužila. Bylo mi ukázáno, jak ta žena umírala v přestrašných bolestech, a bylo mi ukázáno i proč. Bylo to dopuštěno, protože byla celý svůj život nemilosrdná ke svému dítěti a nedokázala se ani v posledním okamžiku smířit a poprosit o odpuštění. Měla tvrdé srdce.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, na tomto příběhu je zachycený psychický vývoj člověka, který začíná být tak velmi častý v této době. Je v něm poukázáno na velmi vážné chyby, kterých se lidé často dopouštějí.
1. Nepřijetí Boží vůle. Ne, Bože, já to chci jinak, podle sebe, a ne podle tebe.
2. Narůstající egoismus přerůstající až do vrcholného egoismu, když už člověk sleduje jenom své zájmy a okolí ho už vůbec nezajímá. Zajímá ho tehdy, pokud je to jen v souladu s jeho zájmy a přináší mu to prospěch.
3. Tímto způsobem se zatvrzují srdce lidí, kteří se vydali touto cestou a ani vlastní smrt je neobměkčí. Toto není jen ve vztahu k lidem, ale i ve vztahu k Bohu. V dnešní době je to narůstající trend, proto jsi viděla tento příběh, abys ho zveřejnila jako vážné varování, aby se lidé vystříhali egoismu už na začátku, protože když přeroste do vrcholného egoismu, z této cesty už není návratu. Tady pomůže opravdu už jen zázrak a Boží moc.“
5.5.2020
Dnes jsme se ze zpráv dozvěděli, že od 6. května budou povolené mše svaté. Kněží však budou podávat Eucharistii jen na ruku. Když jsem to dočetla, rozplakala jsem se. Ježíš nás utěšil: „Každý, kdo odmítne přijmout Eucharistii na ruku a nedostane ji do úst, dostane ji ode mě duchovně.“ Při modlení jsem viděla, jak z kříže Milosrdné lásky vycházelo velké množství černých skvrn z Ježíšových ran. Pán Ježíš promluvil: „Barličko, ukázal jsem ti to proto, že mě přijímání na ruku zraňuje. Bude docházet ke zneuctění mého Těla.“
6.5.2020
Už chodíme do kostela, ale v omezeném počtu. V Božím oku jsem se dívala na naši planetu. Z levé strany stál velký anděl a házel na zem něco těžkého, jakoby kameny. Z pravé strany stál druhý anděl a v rukách držel nějaký velký pytel. Vyndaval z něho něco, co neumím ani pojmenovat, a rozsypával to všude po celé zeměkouli. Nakonec mi byla ukázána naše země a na ní položené velké brýle.
Ježíš řekl: „Nebeský Otec seslal svoje anděly, aby rozsévali po zemi ta neštěstí, která přijdou. To všechno je pro dobro lidstva, aby se obrátilo a aby vidělo, že bez Boha nic nezmůže. Ať si lidé vezmou brýle, aby lépe viděli a chápali, co se děje a proč se to děje.“
7.5.2020
Když jsem se modlila, zahlédla jsem, jak z očí Pána Ježíše vytékají slzy. Viděla jsem i to, že z jeho tváře padají různě velké skvrny a kuličky. Bylo jich strašně moc. Pán Ježíš smutně poznamenal: „Při nynějším způsobu přijímání Eucharistie dochází k znesvěcení mého Těla. Jsem z toho velmi, velmi smutný, protože se otevřela Pandořina skříňka a tento způsob zdomácní i na Slovensku. Ty černé skvrny a kuličky, které jsi, Barličko, viděla, to jsou ty drobečky i kousky Eucharistie, které při tomto způsobu padají na zem a lidé po nich šlapou. Velmi mě to zraňuje.“
8.5.2020
Jistá mladá žena chtěla vědět, jak je to možné, že se podařilo protlačit podávání Eucharistie na ruku, a během kterého papeže se to událo.
Ježíš to vysvětlil: „Raná církev není příklad, ke kterému by se mělo vracet, protože to bylo ve stádiu, kdy se hledala nejvhodnější řešení, jak Eucharistii podávat. Postupně pochopili, že podávání na ruku není vhodný způsob, protože při něm dochází ke zneuctění mého Těla. Proto od něho upustili, ale někteří biskupové to začali znovu praktikovat ve svých zemích. Stalo se to za pontifikátu svatého papeže, který se s tím nikdy neztotožnil a ani to nedělal. Biskupové v jednotlivých zemích ho postavili před hotovou věc. Bylo to za papeže Pavla VI.“
