2.9.2021
Vzpomněla jsem si na jednu duši, která mi byla ukázána. Také žije v listové krajině. Byla smutná a měla úplně jednoduchý pokoj. Jde o duši, o které si všichni křesťané myslí, že je přímo u Boha. Když jsem chtěla vědět, jak je to možné, že se duše, která se ukázala dceři, má tak dobře a je obklopená takovou nádherou, a další duše, která žije také v listové krajině, má jenom chudý pokojíček.
Pán mi vzkázal: „Barličko, to dělají modlitby. Za duši, která se ukázala tvé dceři, se stále modlíte. Za tu, o které si lidé myslí, že je u mě, za tu se nikdo nemodlí. Nedostává milosti. Lidé jí nevyprošují milosti, ale volají k ní, oroduj za nás. Proto se modlete i za ty, kteří odešli z tohoto světa v pověsti svatosti, protože každá duše potřebuje modlitby. Můžete je prosit o orodování, ale je potřeba za ně přinášet také oběti, protože nevíte, kde jsou, co s nimi je a jestli nepotřebují pomoc.“
Napsal nám jeden náš člen pan Antonín, který měl tento sen: Zdálo se mi, že cestuji autobusem a někam mě vezl, ale nevěděl jsem kam. Najednou jsem se ocitl v kostele. Začala mše svatá a bylo tam pět kněží a také já. Všichni jsme stáli v půlkruhu. Po mé levé straně, asi pět metrů ode mě, byli dva kněží. Jeden z nich sloužil mši svatou a za mnou po pravé straně stál kněz, který vypadal jako svatý. Byl spíše jako pozorovatel. Zbylí dva byli úplně vpravo, jiní lidé tam nebyli. Mši svatou sloužili, ale oltář jsem neviděl. Když hlavní celebrant kázal liturgii slova, ti dva úplně vpravo vyrušovali a dělali si z toho legraci. Najednou jsem slyšel, jak někdo hlasitě zakřičel: „Nedělejte si z toho legraci, vždyť je to skoro jako divadlo.“ V té chvíli jeden z těch dvou kněží vpravo zvolal: „Vždyť to také je divadlo.“ Potom začali ti dva kněží, co si dělali legraci, rozdávat svaté přijímání. Najednou se tam objevili lidé. Eucharistii rozdávali do rukou. Přede mnou stála mladá žena a slyšel jsem, jak řekla, že chce přijmout Pána Ježíše do úst, ale nedali jí. Když přišla řada na mě, pokřižoval jsem se a otevřel ústa. Když to kněz viděl, přistoupil ke mně, vzal hodně hostií a vecpal mi jich do úst tolik, kolik se jen dalo. Nevěděl jsem, co mám dělat, protože jich bylo možná 20, možná 30 a začaly mi vypadávat, ale viděl jsem, že nějaká neviditelná ruka podložila pod bradu nádobu a že spadly do ní. Nádoba byla naplněna a já jsem je začal jíst. Všiml jsem si, že hostie byly zlaté.
Pán Ježíš mu vzkázal: „Antoníne, skrze toto vidění ti byl ukázán stav katolické Církve, jaký je teď v současnosti. Byly ti ukázány dva druhy duchovních, které rozděluje vztah k Eucharistii. Na levé straně byli kněží, kteří věří v moji přítomnost v Eucharistii, tak k ní přistupují a tak s ní i zacházejí. Na pravé straně byli kněží, kteří již nevěří v moji přítomnost v Eucharistii a podle toho k ní také přistupují, stejně jako k ostatním svátostem. Bylo ti ukázáno také to, s jakou neláskou přistupují ke křesťanům, kteří mají úctu k Eucharistii a chtějí ji přijímat svátostně. Buď jim ji odmítají dát, nebo pokud jim ji i dají, tak asi s takovou láskou, jako že tu máš, nažer se. Tu nádobu ti držel anděl. Bylo ti ukázáno, že při přijímání do úst i v těchto složitých časech nedochází ke zneuctění. Pro tyto kněze je má oběť ve mši svaté jenom jako nějaké divadlo, které hrají před lidmi. Svoje kněžství berou jako zaměstnání, a ne jako povolání. Ten svatý kněz, co stál za tebou, představuje svaté kněze, kteří jsou již v nebi a kteří vás prosí, abyste se modlili za ty dobré kněze, kteří věří v moji přítomnost v Eucharistii, a abyste je všemožně podporovali. Aby se Církev znovu zrodila a byla svatou.“
Dnes jsem měla vidění. Stála jsem před kostelem, kde bylo venku mnoho lidí. Plakali a volali: „Náš kněz Marek je na onkologii. Už ho nikdy neuvidíme. Náš kněz umírá.“
Pán mi vzkázal: „Barličko, modli se za něho, můžeš ho zachránit. Je těžce nemocný, velmi potřebuje tvé modlitby. Ti lidé před kostelem, to byli lidé z jeho farnosti.“
3.9.2021
Když jsem se modlila za duše v nebi, na které si nikdo nevzpomene, viděla jsem, jak z Ježíšova Srdce na kříži Milosrdné lásky vyšlehl plamen a přenesl se k obrazu Ježíšovy tváře.
Ježíš řekl: „Barličko, slyším tvé modlitby a pomůžu jim.“
Dneska jsme měli krásný den. Na pozvání jistého kněze jsme byli v jedné obci na východě Slovenska, kde měl Valentín v kostele přednášku. Do společenství přibylo hodně dalších členů, z čehož má Pán Ježíš velkou radost.
8.9.2021
Od té doby co je pandemie, mnoho lidí má problémy dostat se ke svátostem. Napsali nám Slováci žijící v Německu. Chtěli by si udělat generální zpověď, ale jak píší, nemohou se dopracovat ani k té běžné svaté zpovědi.
Pán Ježíš jim vzkázal: „To je stav Církve na Západě. Já to všechno vidím, proto pokud nemáte možnost řádné zpovědi, vyznejte v duchu své hříchy před svatostánkem nebo před Svátostí oltářní nebo i doma před křížem, podle toho, jaké máte možnosti. Kajícně litujte všech svých hříchů a poproste o milosrdenství a odpuštění. Já přijímám takovou zpověď jako dočasné řešení, ale jakmile budete mít příležitost řádné zpovědi, je potřeba ty hříchy vyznat také před knězem. Generální zpověď je nejlépe udělat během návštěvy Slovenska nebo na nějakém poutním místě.“
12.9.2021
Dneska je velký den, protože je svátek Panny Marie, výročí založení Společenství přátel Eucharistie, ale také je Eucharistický kongres v Budapešti a na Slovensko přijíždí papež František. Na setkání mohli přijít plně očkovaní lidé a už také ti s negativním výsledkem testu.
V noci jsem se probudila a měla jsem sen. Vedle sebe stály dva ohřívače. Ten první jsem viděla ostře, ale ten druhý byl zamlžený. Najednou v prvním zapraskalo a na obou současně vyskočila červená kontrolka.
Ježíš to vysvětlil: „Ty ohřívače představují světskou a církevní moc. Je to upozornění. Přestaňte již s tím nátlakem, co děláte na lidstvo, protože tak, jako vystřelila pojistka na těchto ohřívačích, tak vystřelí také hněv lidí proti vám.“
17.9.2021
Ve snu jsem se ocitla v nějakém prázdném prostoru. Nebylo tam nic, jenom celkem obyčejné, asi dva metry široké betonové schody vedoucí do nebe.
Ježíš promluvil: „Barličko, viděla jsi, jaké schody vedou do nebe. Jsou celkem obyčejné. Tak jako každý obyčejný den, který zasvětíte Bohu.“
18.9.2021
Během modlení se mi ukázala těhotná domorodá indiánka přivázaná ke zvláštní konstrukci podobné šibenici. Přivázaná byla tak, že měla ruce přivázané lanem, které viselo z hranolu do takové délky, že se mohla stěží nohama dotýkat země. Měla velké bolesti a pochopila jsem, že takto asi rodí domorodé ženy. Kolem ní stály čtyři indiánky, které celý porod sledovaly a byly připravené dítě zachytit. Ale jen co zjistily, že dítě je mrtvé, sebraly do rukou kameny a rodičku ukamenovaly. Zabily ji tak, že ji kameny neustále tloukly po hlavě i tváři, dokud neskonala.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, to, co jsi viděla, to jsou přetrvávající pohanské zvyky některých indiánských kmenů. Ještě stále je potřebná činnost misionářů, aby byli i tito divoce žijící lidé přivedeni ke mně.“
Volala mi naše členka Majka. Řekla mi svůj sen. Byla v nějakém chrámu, a s ní také kněz, který byl velmi zbožný. Oba se modlili, když tu se najednou před nimi objevila přestrašná bytost s dlouhým krkem a chtěla je sežrat. V okamžiku, kdy to chtěla udělat, odtáhl se celý oltář a na místě, kde stál, uviděla drobné kamínky a vodu. Kněz tam pomalu vcházel, a když již byl ponořen, zmizel a oltář se znovu vrátil na původní místo.
Ježíš to vysvětlil: „Majka viděla obraz toho, co bude následovat v Církvi. Dobří kněží budou napadáni a budou muset tak jako kdysi vytvořit novou podzemní Církev a takto působit. Ta přestrašná bytost, to byla šelma. Kamínky představují utrpení mých věrných kněží, které budou snášet. Voda, to je živá voda, kterou je budu napájet.“
19.9.2021
Znovu mi volala. Říkala, že když byla adorovat, zpozorovala, že se celá monstrance zbarvila do červena. I její kamarádka Marta měla zvláštní vidění. Dívala se na průzračnou vázu, ze které vycházely červené drahokamy a nádherně zářily, ale ve chvíli, kdy se kněz začal modlit za jednotu Církve, přičemž věděla, že tím myslí věřící, kteří chtějí přijímat Eucharistii jenom do úst, se váza změnila na černou. Před Svátostí oltářní viděla také siluetu ženy s bílým závojem až po podlahu. Cítila, že je to asi Panna Maria.
Pán Ježíš jí vzkázal: „Majko, při adoraci jsi viděla, jak mé Srdce krvácí, když vidím, co se děje na Slovensku a v mé Církvi. Ty drahokamy, co vycházely z vázy, to jsou modlitby a milosti, které z nich plynou. To jsou modlitby mých věrných, co se nedali svést a jsou pevní ve svých základech. Modlitby kněze, který byl na adoraci, nejsou vyslyšené, protože se modlí za falešnou jednotu Církve a za to, aby se všichni přizpůsobili tomuto světu a opustili mě. Je to satanovo dílo, proto se i váza změnila na černo.“
21.9.2021
Když jsem se modlila, najednou se přede mnou objevil svatý Jan Pavel II. A bylo mi ukázáno, jak vystupoval nemocný a vyčerpaný na Golgotu. Bylo mi ukázáno i to, jak mnozí o něm zle mluví a nepěkně smýšlejí.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, byla ti ukázána jeho křížová cesta, podobná mé. Byla to cesta plná utrpení. Ti, kdo ho kritizují, špatně činí.“
22.9.2021
Když jsem se v noci probudila, uviděla jsem před sebou anděla. Byl celý v bílém a držel nade mnou svoje ruce. Měl bílé, dlouhé, zvlněné vlasy sahající po ramena a velká křídla. Cítila jsem, že mě chrání a stará se o mě.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, ukázal jsem ti tvého anděla strážného. Chtěl jsem ti udělat radost. Chtěl jsem tě potěšit.“
23.9.2021
Naše dcera Majka slyšela ve snu píseň Pocta Majakovskému. Lidé v publiku, které viděla, byli ze zpěváka nadšeni, oslavovali jeho talent, text jim však unikl. Potom viděla mnoho lidí, jak se modlí a jak také hezky zpívají, ale když skončili, všechno ztichlo jako šum větru. Začala se modlit a prosit Boha: „Bože, odpusť nám hříšníkům, smiluj se nad námi.“ A v té chvíli se jí ukázalo Eucharistické procesí a slyšela hlas: „Tam je moje smilování.“ Jak mi řekla, pochopila, že modlitby a zpěvy nestačí, když chybí úcta k Eucharistii.
Pán Ježíš její sen vysvětlil takto: „Na tomto vidění byly ukázány dvě věci, kterých se křesťané dopouštějí. Prosí mě o odpuštění pro hříšníka, ale současně ho oslavují. Já jsem přišel na svět kvůli hříšníkům, abych je zachránil skrze Eucharistii. Také volání, Bože odpusť hříšníkovi, je jenom jako slabý závan větru, dokud se ten hříšník neobrátí, nelituje svých hříchů a nepřijme mě s úctou. Každý hříšník ode mě dostal prostředek na očištění a na to, aby mu bylo odpuštěno. Já jsem milosrdný. Já umím odpustit každý hřích, i ten nejtěžší, protože chci zachránit každého. Je jenom na člověku, jak se rozhodne, jestli se chce zachránit, nebo ne. Každý má svobodnou vůli.“
24.9.2021
S Valentínem jsme velmi smutní, protože do našeho chrámu na Furče se již nedostaneme. Na dveřích kostela visí oznámení, na kterém jsou napsány pro nás nevyhovující podmínky. Naštěstí se umíme dostat do jiných chrámů, kde jsou dokonce mše svaté i pro neočkované a kde nemáme problém s přijímáním Eucharistie do úst. Je to pro nás milost, protože nás tam nikdo nekontroluje a cítíme se tam příjemně.
Již delší dobu se modlím za obrácení muže z blízkého okolí. Nechodí do kostela, nevěří v Boha, nevěří ve věčnost, vysmívá se nám a žije jenom pro tento svět. Prosila jsem Boha, aby ho zachránil, ale jak Pán Ježíš řekl, jeho život je tak špatný, že mu pomůže jenom zápis do knihy, což je velmi těžké, protože je nevěřící a je tu ještě jeho svobodná vůle.
V noci jsem měla sen. Byla jsem ve městě, ve kterém se narodil, a byla již velká tma. Odněkud jsem se vracela a on na mě měl čekat, ale nečekal. Doslechla jsem se, že se někde ztratil, a tak jsem ho šla hledat. Byl mi ukázaný asi jako 9letý chlapec, který neposlouchá a který se někde zatoulal. Měl na mě čekat, ale nikde jsem ho neviděla. Běhala jsem po ulicích, volala jeho jméno, ale neozýval se. Byla již pomalu půlnoc, a on nikde. Proto jsem prosila Pána Boha, aby mi ho pomohl najít. Plakala jsem, že je ještě malý chlapec a že se bojím, že se navždy ztratí. Prosila jsem o pomoc.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, v tom snu jsem ti chtěl ukázat, jak ten muž bloudí a v jaké tmě žije. Chová se jako malý nezodpovědný chlapec. Vím, že ho chceš zachránit, vím, že chceš, aby se zapsal do knihy, do mého Srdce, proto se modli Barličko, aby našel světlo.“
25.9.2021
Stále přemýšlím nad tím, jestli jsme řekli všechno na přednáškách správně a jestli jsme na něco nezapomněli. Dneska jsem viděla, jak z těla mého manžela vyšlo krásné zářivé světélko a lehoučkým pohybem se vznášelo směrem nahoru.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, chtěl jsem ti ukázat, že Valentín bude stále, na všech přednáškách i akcích, vedený Duchem Svatým. Neboj se, všechno, co řeknete, bude z Ducha Svatého.“
V noci jsem měla sen. Stála jsem na Dominikánském náměstí před kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Venku stál vysoký kamenný kříž, na kterém nebyl ukřižovaný Ježíš, a slyšela jsem hlas: „Tento kříž je postavený jako vzpomínka na koronavirus.“ Viděla jsem, že kříž měl ostré hrany a jedna z nich se zableskla.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, ten kříž, co jsi viděla, je symbolem utrpení všech věřících, které museli podstoupit během tohoto kovidového šílenství, kdy se zavíraly kostely, nebyl přístup ke svátostem, dělala se segregace a Církev se místo ke mně obrátila ke zlatému teleti. Na kříži jsem nebyl Já, protože to nebyl můj kříž, ale kříž mých věrných křesťanů. Viděla jsi ho před kostelem Nanebevzetí Panny Marie, protože tam to bylo a je nejpatrnější. Nechť je to mementem pro další generace.“
26.9.2021
Při modlitbě se přede mnou objevilo nádherné Boží Světlo a za chvíli se změnilo na Boží oko a v něm se mi ukázalo několik vysokých skleniček. Všechny byly úzké a viděla jsem, jak je rukou obracím dnem vzhůru a ukládám vedle sebe na dlouhý černý stůl. Jak jsem je postupně otáčela, některé zůstaly prázdné, z některých se něco vysypalo a z poslední sklenky vyletěla hromada zvláštních útvarů různé velikosti.
Pán Ježíš to vysvětlil: „Barličko, skleničky představují duše, které svými modlitbami očišťuješ. Některé jsi už úplně očistila, ale některé ještě potřebují tvoje modlitby a oběti.“
Dneska jsme byli na pozvání u kněze otce O…, kde měl Valentín také přednášku. Našli jsme ho smutného a nešťastného, protože v jeho farnosti je velmi slabá víra. Smutný byl také z toho, že si nás vyslechlo jen málo věřících a že jenom pár jich vstoupilo do Společenství.
Pán Ježíš nám řekl: „Valentíne, Barličko, nebuďte z toho smutní, netrapte se proto. Dělali jste, co jste měli, a řekli, co jste říct měli. Všechno bylo správně.“
