27.9.2021
Ve snu jsem se ocitla na neznámém místě, na jakési celkem obyčejné cestě, kde jsem zpozorovala havarované auto. Běžela jsem k němu, a když jsem uviděla, že je v něm raněný kněz, otec O…, zavolala jsem na Valentína, aby rychle zavolal záchranku. Nikdo však nepřicházel a nikoho to ani nezajímalo. Auto se najednou vznítilo a my jsme se s hrůzou dívali, co se děje. Manželovi jsem říkala, že toho kněze musíme zachránit, protože jestli to neuděláme my, tak zahyne. Chtěli jsme otevřít dveře, ale nešlo to, protože byly pokřivené a zaseklé tak, že jsme s nimi nemohli ani pohnout. Začali jsme prosit Boha a volat o pomoc. Vtom se dveře uvolnily a nám se podařilo raněného vytáhnout. Jen co jsme to udělali, auto vybouchlo a já jsem zvolala: „Podívej se, Valentíne, kněz žije a nemá ani zkrvavené tělo. Zachránili jsme ho.“
Ježíš to vysvětlil takto: „Otec O… je v těžké situaci. Potřebuje vaši pomoc. Valentíne, komunikujte s ním, aby se dostal z tohoto těžkého psychického rozpoložení, a pošlete mu ode mě tento vzkaz: ‚Netrap se, můj milovaný synu, Já ti dám sílu všechno zvládnout. Já jsem s tebou.‘ “
V poslední době mám velké bolesti hlavy, a to až takové, že nemůžu usnout nebo se kvůli nim budím. Cítím, že mi to způsobují zlé myšlenky lidí.
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, vždycky, když máš takové bolesti hlavy, řekni toto: ‚Děkuji ti, Bože, za utrpení, které mám. Odpusť každému, kdo na mě myslí ve zlém, a buď k němu milosrdný.‘ Tyto bolesti obětuj za obrácení konkrétního hříšníka.“
28.9.2021
Měla jsem vidění. Stála jsem ve velké tmě a slyšela hlas: „Malý Sebastián se ztratil, pomozte ho najít.“ Potom jsem slyšela jiný hlas, který zvolal: „Jdu ho hledat.“ A v té chvíli jsem viděla, jak muž v tunice vykročil do hluboké noci.
Pán Ježíš promluvil: „Sebastián představuje generaci dnešních dětí. Děti dnešní doby, které jsou závislé na technice, bloudí ve tmě, protože neznají Boha. Je na duchovních, aby se těmito dětmi začali intenzivně zabývat, přiváděli je ke mně a přestali už řešit koronavirus. Ať se soustředí na záchranu duší těchto dětí a na záchranu budoucích generací.“
30.9.2021
Dnes celý den prší. Cestou do kostela jsme viděli sedět chudého muže, kterého často tak vidíme. Pokaždé, když se s ním setkáme, dáme mu jíst a prohodíme s ním pár slov. Protože u sebe neměl deštník, byl už celý mokrý. Rychle jsem běžela do obchodu a koupila mu ho.
Pán Ježíš promluvil: „Valentíne, Barličko, dnes jste mi udělali velkou radost, protože to, co jste udělali jednomu z mých maličkých, mně jste udělali. Tak se sbírají poklady v nebi.“
2.10.2021
Ve snu jsem byla v chrámu, kde kněz v kázání řekl toto: „Drazí věřící. Přišel jsem k vám zastoupit vašeho pana faráře a vidím, že se na mši svatou zapisujete. Ale já vám říkám, lidé, nedělejte to, protože tím, že se zapisujete, potvrzujete, že s tím souhlasíte.“
Pán mi vzkázal: „Barličko, co jsi viděla, to jsi viděla. Skrze kněze v chrámu jsem promluvil Já.“
Valentín se modlil a přinášel oběti za jednoho chlapce, který umíral v nemocnici v Martině. Dneska dostal manžel mail od paní Aleny, která mu napsala: „Pane Valentíne, chlapec, za kterého jsem vás prosila o modlitbu, je naživu.“
4.10.2021
Měla jsem sen. Stála jsem ve velkém římskokatolickém chrámu a čekala na svatou zpověď. Když jsem už byla na řadě, najednou ke mně zezadu přistoupila neznámá žena a na něco se mě zeptala. Já jsem jí klidně odpověděla, a když jsem domluvila, místo toho, aby mě pustila, oběhla mě a vešla do zpovědnice. Zatímco vyznávala své hříchy, přišla ke mně další paní a také se mě na něco ptala. Já jí opět klidně odpověděla, a když viděla, že může jít další, také mě bezohledně oběhla a vešla dovnitř. A tak to šlo celou dobu. Všechny ženy, které stály za mnou, ke mně přicházely s různými dotazy, já jsem jim pokaždé slušně odpověděla, až se nakonec vyzpovídala celá řada kromě mě a Valentína, protože kněz najednou odešel. Byla jsem z toho velmi smutná, protože i když jsem neměla těžké hříchy, chtěla jsem mít duši čistou. Rozbrečela jsem se, protože jsem pochopila, že ty ženy byly neupřímné a že ke mně chodily jenom proto, aby z toho měly výhodu. Manželovi jsem řekla, že nebudu mít pokoj v duši, dokud se nevyzpovídám, a navrhla jsem mu, že svátost smíření přijmeme další den v řeckokatolickém chrámu. Když jsme vešli do kostela, zjistili jsme, že je prázdný. Valentína jsem utěšovala, že kněz určitě přijde, ale nikdo nepřicházel. Když už bylo 12 hodin, najednou do kostela vešel duchovní a začal se nám smát. Poprosila jsem ho, aby nás vyzpovídal, ale on to odmítl a smál se i nadále. Před sebou držel dvě velké, asi 90 cm vysoké broušené křišťálové vázy, vzájemně zasunuté do sebe a měl z nás zábavu a velkou legraci. Potom se otočil a odcházel se slovy: „Já jsem věděl, že nebudu zpovídat, ale úmyslně jsem to neřekl.“ Něco podobného se stalo i na jedné pouti v Itálii, kde měli věřící možnost vyzpovídat se v jeskyni archanděla Michaela. Slyšela jsem, že kněz, který byl s nimi, vymlouval lidem zpověď na tomto milostivém místě a namluvil jim, že stačí, když se vyzpovídají den předtím, i když věděl, že svátost smíření na to, aby získali přislíbené milosti, musí vykonat přímo v této Bohem vybrané jeskyni.
Pán Ježíš poznamenal: „Barličko, viděla jsi, s jakou vážností přistupují lidé ke svátosti smíření. Ženy neměly problém dopustit se hříchu hned na začátku. Samozřejmě, že se z toho nevyzpovídaly. Pro většinu lidí je to jenom nějaká povinnost nebo folklór, ale ve skutečnosti to neberou vážně. A co je nejsmutnější, neberou to vážně ani někteří kněží, jako ten, kterého jsi viděla ve snu. On je jeden z nich. Žije světsky. Satan se snaží zničit svátost smíření a svátost Eucharistie, a jak vidíš, úspěšně se mu to daří. Proto stále tak, jak to děláte, mluvte na přednáškách o důležitosti těchto svátostí, aby k nim lidé nepřistupovali jenom formálně, ale zodpovědně. Proto se stala součástí mého díla i generální zpověď. Pomohla již mnohým věřícím.“
5.10.2021
Velmi se trápím. Stále přemýšlím, jestli opravdu všechno správně říkám, jestli všechno správně dělám a jestli jsem nezklamala Boha. Ďábel mi namlouvá, že je ze mě Bůh smutný, a já potom z toho trápení nedokážu ani usnout. Jak jsem tak dnes nad tím vším přemýšlela, najednou se z okna vynořila zářivá holubice. Několik minut mávala křídly a pak zmizela.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, v podobě holubice se ti ukázal Duch Svatý. Byl ti oznámit, aby ses už více netrápila, že vás bude vždycky osvěcovat a povede vás při každém setkání s lidmi. Buď klidná, všechno děláte správně. Dobře si zapamatuj, Barličko, že všechny špatné myšlenky, pochybnosti a nepokoj jsou od zlého.“
Dcera Majka mi vyprávěla svůj sen: „Mami, viděla jsem tatínka, jak řídil velký starý autobus plný lidí a probíral se s ním přes obrovský hustý les. Hledal cestičky, jak by mohl skrze něj bezpečně projet. Já jsem v tom lese byla také, ale šla jsem pěšky. Najednou jsem uviděla, že se lesem z jedné strany rozlila křišťálově čistá voda, skrze kterou se dalo přejít, přičemž sahala po kotníky. Spatřila jsem, že skrze tuto vodu kráčejí dva lidé, a po levé straně jsem uviděla, že přes ni projíždí i taťka s tím autobusem plným lidí.“
Ježíš to vysvětlil: „To, co Majka viděla, je všechno o Společenství. Ty, Valentíne, si provázel lidi, které jsi získal do Společenství, přes úskalí tohoto života. To je ten velký hustý les. Ten starý autobus představuje konzervatismus a ta živá voda, to je ta voda, která vytryskne každému v srdci, kdo do tohoto Společenství vstoupí. Ti dva, co s nadšením vstoupili do té čisté vody a kráčeli v ní, to jsou představitelé lidí, kteří tuto živou vodu rozlévají ve svém okolí a na své bližní. Takto šíří mé dílo dál.“
6.10.2021
Když jsem se večer modlila, najednou se přede mnou objevily ruce. Držely růženec. Cítila jsem, že jsou to ruce Pátera Pia. Pak jsem viděla kněze, jak v kostele rozdává věřícím Eucharistii do rukou. Za chvíli k němu přistoupil rozdávač laik a také podával lidem Kristovo Tělo. Spatřila jsem, že celá jeho dlaň na ruce, kterou se dotýkal Eucharistie, byla obsypána šedými skvrnami. Pochopila jsem, že Bůh chtěl ukázat, že to, co dělá tento člověk, není správné.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Ano, Barličko, byly to ruce Patera Pia. Pater chtěl vzkázat světu, jak je důležité modlit se růženec. Bylo ti ukázáno, co již bylo několikrát řečeno, že laici si tímto způsobem poskvrňují ruce a není to pro ně dobré.“
Měla jsem i takové vidění. Byla mi ukázána císařovna Marie Terezie, jak vcházela do výtahu, protože pro svoji nadměrnou váhu již nedokázala vyjít po schodech. Viděla jsem, že byla velmi obézní, a slyšela jsem hlas, který řekl: „Obžerství.“
Pán Ježíš řekl: „Pro tento hřích velmi trpěla v očistci. Bylo ti to, Barličko, ukázáno proto, aby lidé pochopili, jak je důležité vyhnout se sedmi hlavním hříchům.“
Sedm hlavních hříchů: Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilství, obžerství, lenost.
7.10.2021
Když jsem se nad ránem probudila, dostala jsem vnuknutí, že se mám podívat na obraz Turzovské Panny Marie, který visí v ložnici, nad naší postelí. Byla ještě tma, a jen co jsem se na něho zahleděla, Matka Boží na něm začala zářit. Ta záře byla taková zvláštní. Byla barevná, v různých odstínech růžové a modré, a jako by v tom obrazu plavala. Dneska se v seminárním kostele Valentínovi zjevila Panna Maria a řekla: „Valentíne, svým obrazem jsem chtěla upozornit Barličku, že se ti dnes ukážu a že se ti zjevím jako růžencová Panna Maria. Oběma vám děkuji, že k mému Synu přivádíte tolik duší, a také za to, že šíříte úctu ke mně a k modlitbě svatého růžence. Všem členům Společenství vyprošuji milosti u svého Syna. Všechny vás velmi miluji a všechny vás budu chránit svým mateřským pláštěm.“
Valentín mi řekl, že Matka Boží byla celá v bílém, v rukou držela růženec z bílých perel a na hrudi měla tři barevné růže. Jaké barvy byly, to přesně nevěděl, protože jsme seděli vzadu v chrámu a on má velké problémy s očima. Vidí hůře, proto mi ani nedokázal ty květy blíže popsat.
8.10.2021
Dneska Valentínovi volal jistý zbožný kněz a pověděl mu, že mu jeho biskup řekl, že si na něho stěžovali věřící, že jim nechce podat Eucharistii na ruku, ale jenom výlučně do úst. Varoval ho, že jestli s tím nepřestane, tak ho stáhne z pastorace a bude mít rok sabatu. Kněz prosil manžela, aby se zeptal Pána Ježíše, co má dělat.
Ježíš mu vzkázal: „Můj milovaný synu. Vím, že jsi ve velmi těžké a složité situaci a že je proti tvému svědomí a vědomí podávat Eucharistii na ruku. Pokud by ses nepodřídil nařízení biskupa, byl bys stažen z pastorace a ten rok sabatu, co by ti nařídil, by měl velmi špatný vliv na tvé duševní a fyzické zdraví. Není to tvá vina, když podáváš některým dožadujícím se Eucharistii na ruku, protože je to proti tvé vůli. Zodpovědnost je na těch, kteří to nařídili a kteří se toho dožadují. Tvoje stažení by poškodilo mnohé věřící, kteří mají velkou úctu k Eucharistii a kteří ji chtějí přijímat jenom do úst, protože by je přinutili, změnit to. Nadělalo by to velké škody. Udělej kázání o Eucharistii, o tom, jak je důležité přijímat ji uctivě, a rozhodnutí již nechej na lidech. Je na jejich svobodné vůli, jak se rozhodnou.“
10.10.2021
Ve snu jsem se ocitla ve velkém chrámu, který stál na vysokém kopci. Lidé tam již seděli a čekali na kněze. Do kostela vstoupila jakási žena a přinesla s sebou také dva velké obrazy v krásných zlatých rámech. Jeden byl vysoký a ten druhý zase velmi dlouhý. Oba dva položila do poslední lavice a šla si sednout. Byla jsem zvědavá, co je na nich vyobrazeno, proto jsem vstala a šla jsem se na ně podívat. Na tom asi jeden metr vysokém obrazu byla Panna Maria a na tom druhém poslední večeře. Ty obrazy byly tak nádherné, že jsem si řekla, že je musím přenést dopředu, aby všichni viděli, jak jsou úžasné, a toužili po nich jako já. Nejprve jsem přenesla ten vysoký, potom ten dlouhý a opřela jsem je tak, aby měl každý dobrý výhled. Ta paní, co je přinesla, mě pozorovala, a když se naše pohledy potkaly, usmála se na mě a hlavou mi přikývla, že je všechno v pořádku a že s tím souhlasí. Věřící seděli, dívali se před sebe a ani jeden z nich jim nevěnoval pozornost. Vůbec je ty obrazy nezajímaly, ale mně se tak líbily, že jsem se od nich nemohla odtrhnout. Pomyslela jsem si, kdybych tak měla takový doma. Jak jsem se tak na ně dívala, najednou mě zezadu oslovil nějaký muž. Zeptal se mě: „Líbí se vám?“ Já jsem odpověděla: „Ano.“ Otočila jsem se a uviděla jsem asi 50letého pána v červeném kabátě. Usmál se na mě a pokračoval: „To já jsem namaloval ty krásné obrazy. Jestli chcete, namaluji je i vám.“ Potěšilo mě to a zeptala jsem se ho: „A prosím vás, umíte namalovat také obrazy svatých? Já bych velmi chtěla Kateřinu Sienskou. Je to má přítelkyně a mám ji velmi ráda.“ Muž zpozorněl a dodal: „Umím a velmi rád to pro vás udělám.“ Když to dořekl, zmizel. Mše svatá skončila a lidé se rozeběhli ven. Já jsem šla mezi posledními, a když jsem přicházela k bráně, viděla jsem, že tam na mě čeká. Všichni byli šokováni, proč právě na mě, a přiznám se, že i já jsem byla z toho překvapená. Znovu se na mě usmál a řekl mi, že chce se mnou rozprávět. Samozřejmě že jsem souhlasila a byla jsem šťastná. Říkal mi, že mě chce doprovodit do města, ale že nepůjdeme po rovině jako ostatní, ale po mnohem hezčí cestě, která je sice strmá, ale velmi rychlá. Když mě k ní dovedl, zůstala jsem v šoku. Byla nejen velmi strmá, ale i velmi úzká, celá z kamenů a bláta, sem tam se objevil i nějaký schod a někde také šikmá plocha. Podívala jsem se na něho a zeptala jsem se: „Zvládnu to?“ Zahleděl se na mě a mile ke mně promluvil: „Samozřejmě, že to zvládneš. Neboj se, vždyť jsi tady se mnou. Ta cesta vypadá být těžká a namáhavá, ale podívej se, je sice strmá, ale rychle se po ní dostaneš do města. Mnohem, mnohem rychleji než ti, co kráčejí po rovině.“ Podívala jsem se před sebe a viděla, že ta cesta je tak strmá, že ji zvládnu jedině tak, že si sednu a spustím se, protože na nohách se to nedá. Spustila jsem se a během letu jsem se celá poškrábala, pomlátila, místy jsem se i kutálela, ale byla jsem šťastná, že jsem to dokázala a že jsem si přitom nezranila i hlavu. Podívala jsem se nahoru a viděla jsem, že ten muž v červeném kabátě lehoučce schází dolů na nohách a nic se mu přitom nestalo. Pochopila jsem, že je to asi nějaký velký svatý. Ukázáno mi bylo i to, že se se mnou kutáleli také jiní lidé, ale bylo jich velmi, velmi málo.
Pán Ježíš mi můj sen vysvětlil takto: „Barličko, tvé vidění bylo obrazem současné situace v Církvi. Ty obrazy představují dva pilíře. První Pannu Marii a druhý Eucharistii. Ti věřící, co seděli v chrámu, představují ty, kteří ty pilíře přijímají jen formálně, a ne srdcem. Hlásí se k nim, ale nežijí s nimi. Ty jsi byla z těch obrazů nadšená, protože tvé srdce je s nimi spojeno. Město představuje nebeské království. Pokud se člověk ztotožní a celým srdcem se odevzdá mně přítomném v Eucharistii a mé Mamince, cesta do nebeského království bude sice plná nástrah, také utrpení, ale bude nejkratší. Ti, kteří tak neudělají, ty čeká dlouhá cesta. Žena a muž představují mé svaté, kteří se plně odevzdali mé Mamince a šířili úctu k Eucharistii a ke všem mým svatým, které představovala Kateřina Sienská. Tímto viděním jsem chtěl lidem ukázat dva způsoby, jak se dostat ke mně, do mého království. Je jenom na svobodné vůli člověka, kterou cestu si vybere, jestli tu strmou a přímou, nebo tu pohodlnější a dlouhou.“
14.10.2021
Když jsem se v noci probudila a podívala se na komodu, zjistila jsem, že nevidím sochu Panny Marie a kříž Milosrdné lásky. Neviděla jsem ani relikvie svatých, jako by na ní nic nebylo, jenom jakási mlha. Zpozorovala jsem, že z místa, kde stojí relikvie svaté Terezičky, vyšlo zářivé kulové světýlko a postupně ta světýlka vycházela také z dalších. Po chvíli se začala všechna vynořovat, mlha zmizela a nad Srdcem Matky Boží se objevila oválná perla, vsazená do zlata. Připomínalo mi to relikviář. Zpozorovala jsem i to, že těsně u mé tváře je zářivá jiskřička, že za chvíli zmizela, ale znovu se objevila a to se opakovalo několikrát. Stále byla jiná, jednou menší, jednou větší a někdy jako kulové světélko. Nakonec se přede mnou objevila jakási neznámá řeholnice v černém hábitu a řekla mi: „ … a z poslušnosti …“ Celou větu jsem neslyšela, proto jsem nechápala, co mi tím chtěla říct.
Pán Ježíš moje vidění vysvětlil takto: „Barličko, bylo ti ukázáno, že ti svatí, i když je nevidíš, jsou tady s vámi jakoby skryti v nějaké mlze. Lidským zrakem jsou neviditelní. Moje Maminka je mezi nimi jako perla vsazená do zlata. Je mezi nimi největší poklad. Ta světýlka, která jsi viděla u tváře, to jsou milosti, které skrze svaté dostáváš a které působí i na tvé myšlení. Neznámá řeholnice představuje všechny řeholnice, které z poslušnosti přijímají Eucharistii na ruku. Nedělají to proto, že oni to tak opravdu chtějí, ale proto, že to mají nařízené. Proto je neposuzujte, ani neodsuzujte.“
