15.10.2021
V Itálii chtějí otevřít výstavu sochaře A. R. a nainstalovat pekelnou bránu. Je to satanistický rituál, který se uskuteční před prezidentským palácem.
Ježíš smutně řekl: „Satan nezná žerty a všechno bere vážně. Umístění této pekelné brány před prezidentským palácem bere tak, že nejvyšší představitelé zasvětili toto místo jemu. Je to boj o duše, který svádí satan se mnou. Valentíne, Barličko, nyní vidíte, jak důležité je toto moje dílo, kterým jsem vás pověřil. Je to součást tohoto boje.“
17.10.2021
Jistý kněz se dočetl v knize Dotyky nebe, že v nebeském království je den i noc. Chtěl vědět, proč je v breviáři věta … nebude slunce ani noci… Pán mu to vysvětlil: „To je obrazně řečeno, že život v nebi bude jiný, než život na zemi. Je to o květové krajině.“
18.10.2021
Když jsem usínala, objevilo se přede mnou Boží světlo. Byla jsem tak šťastná, že ho opět vidím. Rozprávěla jsem s Bohem, říkala jsem mu, jak ho miluji, a přitom ho pozorovala. Najednou se z levé strany objevily černé vlny, které to Boží Světlo chtěly zničit. Neustále do něho narážely, až ho celé zaplavily, a viděla jsem už jen velkou tmu. Trvalo to několik minut a dost mě to znepokojilo, protože jsem nevěděla, co to znamená. Potěšila jsem se až po chvíli, když jsem zpozorovala, že z té tmy se opět vynořuje Boží Světlo a znovu krásně svítí.
19.10.2021
Pán promluvil: „Barličko, viděla jsi, jak se satan snaží zhasnout Boží Světlo pro tento svět. I když se zdá, že již zvítězil, nakonec bude poražen a Boží Světlo opět osvítí lidstvo a tuto zem.“
21.10.2021
Přemýšlela jsem nad tím, kolika duším jsem pomohla a kolika ještě svými oběťmi pomohu. Mám z toho velkou radost a upřímně se těším z každé, která mě prosí o pomoc. Jak jsem tak nad tím uvažovala, najednou se u mé tváře objevila velká tlama ďábla s tyrkysovým jazykem, posetým odpuzujícími bradavicemi. Vypadalo to tak, jako by se mi vysmíval. Potom se mi začali ukazovat lidé různých národů, různých kmenů, různého věku a různé barvy pleti. Někteří byli veselí, někteří zamyšlení, dospělí i děti, mnozí při různých činnostech, ale i nemocní a umírající. Podle jejich oblečení jsem viděla, že mnoho těchto duší bylo také z různých století. Dívala jsem se na děti, jak si hrály, ale také na zkrvaveného muže ležícího na zemi. Viděla jsem, že je už mrtvý a že ty rány, které na sobě měl, byly po mučení. Také mi byl ukázán umírající muž ležící na nemocničním lůžku. Jeho tělo bylo tělo člověka, ale místo hlavy měl jenom lebku. Byl to hrůzostrašný pohled. Cítila jsem, že muž umírá nesmířený s Bohem a že všechny milosti, které mu byly nabídnuty, odmítl. Cítila jsem, že bude zatracen. Byli mi ukázáni i lidé po těžkých nehodách s trvalými následky, ale také děti narozené s genetickými poruchami, bez ručiček, bez nožiček nebo jinak poznamenané. Viděla jsem i dobré zbožné kněze, kteří potřebují pomoc a kterým jsem již pomohla. Nakonec jsem se dívala na některé duše, které jsou již v nebi a jak jsou šťastné, ale i na takové, které ještě prosí o pomoc. Cítila jsem k nim velkou lásku a radost z toho, že se jednou všichni setkáme na věčnosti a budeme spolu chválit a velebit našeho dobrotivého Boha. Za duše v očistci a v nebi i za umírající se budu modlit až do konce svého života.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, viděla jsi, jak se vyplatí modlit se za duše a přinášet za ně oběti. Dělej to tak stále. Viděla jsi také duši člověka, který se již nedokáže smířit s Bohem. Takovému se už nedá pomoct. Je to již živá mrtvola.“
22.10.2021
Když jsem se modlila, měla jsem vidění. Dívala jsem se na maminku Carla Acutise, jak kráčí se svými dvěma dětmi za jeho relikviářem. Potom mi bylo ukázáno, jak stojí v chrámu v Assissi, kde ho vystavili, a vnímala jsem její myšlenku: „Můj drahý milovaný syn mě zachránil.“ Nakonec se mi ukázal také on a mile se na mě usmál.
Ježíš mi to vysvětlil: „Barličko, Carlo Acutis k tobě přivedl svoji maminku a prosí tě o modlitby za ni i za své sourozence.“
24.10.2021
Probudila jsem se tímto viděním. Stála jsem v dětském domově a dívala se na manželský pár, který si přišel pro dítě. Nějaká paní k nim přivedla krásného asi tříletého chlapečka, ale za ruku držela i jeho dvojče, brášku, který tak srdceryvně plakal, že se to nedá ani popsat. Když ti manželé odcházeli, dětičky na sebe volaly a nedaly se od sebe odtrhnout. Ten chlapeček, co odcházel, se díval s vystrašenýma očkama na svého sourozence a nechápal, proč nejde s ním, a ten, co zůstal, natahoval za ním ručičky a křičel: „Neberte mi bratříčka.“ Bylo to pro mě tak bolestné, že jsem zvolala: „Ty děti nerozdělujte, já si je oba vezmu.“ Ještě teď, jak to píši, jsem z toho, co jsem viděla, velmi rozrušená, protože vím, že to, co mi bylo ukázáno, je pravda.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, viděla jsi, že i takto trpí nevinné děti. Jsou to vaše dětičky.“
25.10.2021
Doslechli jsme se, že v jisté vesnici umírá jedna stará žena, která se celý život věnovala černé magii, a co je na tom nejhorší, chce ji odevzdat své vnučce.
Ježíš řekl: „Pokud se ta žena z toho nevyzpovídá a nezřekne se zlého ducha a jeho darů, bude zatracena. Vnučka musí říct: Nechci to, nepřijímám to.“
29.10.2021
Když jsem se modlila růženec ke Svatým ranám za své příbuzné, kteří jsou v očistci, ocitla jsem se na tmavém místě, kde byla samá kaluž a různě velké a různě hluboké louže. Modlila jsem se a přitom je přeskakovala, když vtom se přede mnou objevila tak velká louže, kterou jsem, i kdybych chtěla, nedokázala překonat. Vtom se mi ukázala duše, kterou znám.
Pán mi vzkázal: „Barličko, svými modlitbami jsi odstranila mnoho překážek, které bránily duším z tvého příbuzenstva přejít z očistce do nebeského království, ale jedné nedokážeš pomoct, to dokážou jen tvoji potomci.“
30.10.2021
Ve snu jsem uvažovala o tom, že se potřebuji vyzpovídat. Řekla jsem si, dobrého zpovědníka již mám, jenom je důležité, abych vyznala všechny své hříchy a na nic nezapomněla. Vzala jsem pero a papír a napsala jsem si je. Zpověď probíhala ve dlouhé ulici, na jejímž konci seděl hezky oblečený kněz. Měl tak nádherné roucho vyzdobené zlatem, že jsem měla pocit, jako bych se zpovídala před nějakým králem. Tvář jsem mu neviděla, protože pro své hříchy jsem neměla odvahu zvednout oči, ale viděla jsem, že vedle něho stál také slavnostně oblečený muž. Přes levou ruku měl přehozené bílé šaty jakoby připravené pro mě. Stál po jeho pravé straně a s láskou se na mě díval. Když jsem vyznávala své hříchy, vnímala jsem to jako velkou slavnost. Bylo mi ukázáno, že o tom ví celé nebe a že všichni z toho mají radost. Z kněze, u kterého jsem byla, jsem cítila velkou majestátnost. Klečela jsem před ním a cítila, že je to sám Bůh.
Pán Ježíš moje vidění vysvětlil takto: „Kajícník vyznává své hříchy přímo mně, skrze kněze. Svatá zpověď, to je setkání se mnou, proto je třeba se na ni náležitě připravit. Ten muž vedle, to byl anděl, který symbolicky po rozhřešení podává bílý plášť na znamení odpuštění hříchů a na znamení toho, že duše je už čistá.“
2.11.2021
Jistá členka chtěla vědět, jestli její syn má zůstat se svou přítelkyní, nebo se s ní má rozejít.
Pán Ježíš jí vzkázal: „Tvůj syn ať si položí otázku: Mám ji rád? Je věřící? Rozumíme si? Pokud je ve všech odpovědích ano, není dobře se rozejít. Pokud je tam i třeba jenom jedno ne, doporučuji se rozejít, ale vše je na jeho svobodné vůli.“
6.11.2021
Dostali jsme mail. Poslala nám ho paní Magdaléna z Prahy, která nám napsala, co jí říkala její známá. Řekla jí: „Byla sobota před halloweenem. V ulicích se potulovaly masky kostlivců, lidé se svítícími rohy a před obchody svítily zubaté dýně. Po vzoru západu se oslavovala smrt. Proč? Nikdo to neví, ale je to moderní. Zase jeden takový šedivý den, kdy reptám kvůli lecčemu proti Bohu. Jedu z práce tramvají a ani nevím, jak se to vlastně stalo, veze mě na Karlovo náměstí. Zřejmě jsem si spletla číslo. Reptání tímto omylem nabírá na intenzitě. Vzápětí dostávám od Pána doslova omračující vzkaz: ‚Prý trpíš a podívej se, jak trpím Já.‘ Jsou téměř tři hodiny, vystupuji z tramvaje a mé oči přitáhne cosi na chodníku. To se mi snad zdá, to přece není možné! Kolem popelnice ve spleti plivanců a vajglů se bělají rozsypané, rozdrobené, rozbité hostie. Asi 50 hostií rozsypaných kolem špinavé popelnice, kam zřejmě zloděj, který v noci ukradl v některém pražském kostele kalich, vysypal jeho nepotřebný obsah. V šoku sleduji lidi, kteří po hostiích šlapou, zvednu jednu, dvě, jsou špinavé a zřejmě ohryzené od myší nebo potkanů. Co dělat? To rozdrobené Tělo by se nedalo sesbírat ani smetákem. V záchvatu hrůzy ještě zvedám do třetice, nafotím pár záběrů a naskakuji na spoj, který mě s prudce bijícím srdcem unáší z této Golgoty, směrem do bezpečí. Doma otvírám Svaté písmo na náhodné straně a oči mi padnou na část zajetí Pána Ježíše a slova: zmocnili se ho. Až druhý den volám knězi a radím se s ním, jak dál postupovat. Radí hostie vložit do vody. S kamarádkou zahajujeme pátrání, který kostel byl vykraden, abychom se dozvěděly od kněze, jestli šlo o hostie proměněné.
Ježíš promluvil: „To, co jsem prožíval na své cestě na Golgotu, zažívám také v současnosti po celém světě. Rozšiřováním podávání Eucharistie na ruku se to každým dnem stupňuje a Já trpím stále víc a víc. To, co viděla, není ojedinělý obraz, stalo se to již vícekrát. Děkuji všem, co se nebáli a nebojí postavit za mě a chránit mě před tímto pustošením. Velká bude jejich odměna v nebi.“ Pán Ježíš dodal: „Valentíne, Barličko, najděte si dobrovolné umrtvování a dělejte to každý den. Říkejte: Pane, tento den se vzdávám mobilu. Další den řekněte: Pane, tento den se vzdávám sladkostí. Každý den se můžete vzdát něčeho jiného a věřte, uděláte mi tím velkou radost.“
7.11.2021
Často, když usínám, ke mně přichází Boží Světlo a celou mě zaplaví. Je to takový krásný pocit. Necítím nic, jenom lásku a pokoj. Vždycky, když se to stane, mluvím s Bohem, říkám Mu, jak ho miluji, a celá se Mu odevzdávám. Když jsem ho prosila, aby chránil mé srdce, ukázalo se mi něco jako rozzářené nitro srdce, do kterého padaly menší i větší zářivé kapky, přičemž při padnutí každé kapky se to srdce stále více prohlubovalo a stále více zářilo.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, viděla jsi, jak působí milosrdenství, které prokazuješ jiným, na tvé srdce.“
8.11.2021
Při modlení svatého růžence k Ježíšovým ranám za ty, kteří zemřeli v pověsti svatosti, jsem měla vidění. Byli mi ukázáni duchovní, kteří páchali hříchy nečistoty a nutili řeholnice k potratu. Viděla jsem také kněze, který spolu s řeholnicí opustil klášter a měli civilní sňatek. Byl mi ukázán také řeckokatolický kněz, který skrze známosti budoval svým dětem kariéru, ale i římskokatolický kněz, který jde proti nám a proti Božímu dílu. Byla mi ukázána záchodová mísa a slyšela jsem hlas, který zvolal jméno tohoto kněze…
Ježíš povzdechl a řekl: „Potraty. Je to smutné, jak ďábel ničí duše mých služebníků a navádí je na tak těžké hříchy. Proto je důležité modlit se za kněze a za zasvěcené osoby. Barličko, bylo ti také ukázáno, jak je důležitý celibát. Kněz, který má svoji rodinu, se o ni musí starat a jde jenom o to, jak to má rozdělené. Zda zůstává s celou rodinou věrný mně, nebo se dá stáhnout světem. Na knězi, jehož jméno jsi slyšela, ti bylo ukázáno, v čem se topí jeho duše.“
