Dotyky Nebe 2 – Rok 2021

9.11.2021

Dneska jsem viděla toto. Stála jsem na dvoře a viděla, že u plotu sedí starý muž a v ruce má fajfku. Kouřil a byl velmi spokojený. Bylo mi ukázáno, že to dělal celý svůj život a vůbec se z toho nezpovídal. Viděla jsem i to, že se odvrátil od Boha, a také to, kde skončil.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, bylo ti ukázáno, jak nebezpečné je kouření pro duši. Člověk, který kouří, to bere jako samozřejmost. Nevnímá, že je to hřích, a samozřejmě se z toho ani nezpovídá. Dostává se do područí zlého, a tak i končí, protože i když chodí na svatou zpověď, přijímá svatokrádežně.“
Chtěla jsem vědět, proč kněží exorcisté jdou proti Eucharistii, proti Ježíšovu dílu i proti nám. Nechápu, jak je možné, že nevidí, že to dělají špatně.
Ježíš řekl: „Proti Eucharistii i proti vám jdou proto, že jsou očkovaní. V rámci poslušnosti se dali očkovat, protože se báli, že když neposlechnou, ztratí moc, a tak otevřeli cestu zlému.“

10.11.2021

Doslechli jsme se, že kněz, u kterého mi bylo ukázáno, v čem se topí jeho duše, a jehož jméno jsem slyšela, nadále odrazuje věřící od Společenství, zpochybňuje nás a mluví o nás ve zlém. Špatně o nás začínají mluvit také někteří lidé, protože mu věří a jsou pod jeho vlivem. Nejprve o nás vyprávěl, že jsme falešní poslové, a teď zase tvrdí, že Bůh by nedal takové dílo jedné rodině. Že Společenství přátel Eucharistie není Boží dílo, ale je lidské. Jedna naše členka chtěla vědět, co si Pán o tomto knězi myslí, a jak má přesvědčit lidi, že to dílo je pravé. Proti nám jde také další kněz, jeho přítel.
Ježíš promluvil: „Člověk by chtěl určovat Bohu, co má udělat, jak to má udělat a koho si má vybrat. To bylo i za mých časů. Farizejové i zákoníci věděli z předpovědí proroků, že má přijít Mesiáš, a když jsem skutečně přišel, tak mě nepřijali, protože jsem nesplňoval jejich požadavky. Oni měli jinou představu o Mesiáši, o tom, co má dělat, z jaké rodiny má pocházet a koho si má vybrat za své učedníky. To nemůže být Mesiáš, vždyť je to syn tesaře Josefa a Marie. Bůh by si přece nevybral pro svého Syna takovou jednoduchou rodinu. Uběhlo 2000 let a ještě stále čekají na můj příchod. Po mém Nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého se moje Církev skrze apoštoly rozšířila do celého světa. Ale i v ní se našli lidé z řad duchovenstva, kteří mě sice uznávali, ale už ne moji Rodinu. Mojí Mamince odepřeli místo, které jí patří, navzdory četným zjevením po celém světě. Teď, když jsem přišel s tímto mým dílem na záchranu Církve a duší, znovu se našli novodobí zákoníci, které nezajímá, proč to dělám a co je mým cílem, ale hlavní důraz kladou na to, jak to dělám a s kým to dělám. Největší problém jim dělá to, že jsem za své posly vybral manžele a jejich vnučku. To jsem přece nemohl udělat Já. Oni mají jinou představu, kdo by to měl asi dělat. Nezajímá je, co se dělá, ale kdo to dělá. Znovu by chtěli určovat pravidla, co smím, nebo nesmím dělat. A tak nemají problém postavit se proti mému dílu, neuvědomujíce si, že se postavili proti mně tak, jako tomu bylo před 2000 lety.“
Když jsem se modlila, objevil se před mýma očima nový, krásně tvarovaný brambor a Boží ruka, která z něho lehoučce odloupla slupku.  Pán Ježíš to vysvětlil: „Moje aktivity přinesou novou úrodu. Přibudou nové duše, které očistím tak jako ten brambor a budou pěkné pro tento svět a také pro věčnost.“

11.11.2021

Ve snu jsem viděla na posteli člověka, ale nevím, jestli to byl muž nebo žena. Jeho hlava byla jako hlava se staženou kůží, neměl vlasy a ani tvář. Viděla jsem jenom obnaženou lebku a na tváři něco jako svalovinu, ale nebyla to svalovina, ale jakási červená hmota. Cítila jsem, že ten člověk umírá a že jeho duše bude zatracena.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi duši umírajícího člověka, který celý život nemyslel na věčnost, ale jenom na tento svět, jako by nikdy neměl zemřít.“

12.11.2021

V noci po probuzení se mi ukázala jakási žena, také ležela na posteli. Viděla jsem, že za chvíli horko těžko vstala a chtěla někam jít, ale nebyla toho schopná. Její pohyby byly nekoordinované a celé její tělo roztřesené. Nohu posouvala jednou dopředu, jednou dozadu, nebyla schopná normálního pohybu. Chtěla se přesunout do jiného pokoje, ale její tělo ji vůbec neposlouchalo. Pak mi byl ukázán muž ve zralém věku, jak vešel do vlastního bytu a zeptal se manželky: „Jsem doma?“ Nebyl si jistý, proto utíkal na balkon a díval se z něho na okolí, které již nepoznával. Byl ze všeho tak vystrašený, že se psychicky zhroutil. Viděla jsem i různé tváře lidí, které se na mě dívaly očima duševně nemocných a i mimika tváří tomu nasvědčovala. Buď se na mě šklebily, cenily na mě zuby, bezdůvodně se smály, nebo vydávaly různé pazvuky. Nakonec jsem slyšela hlas: „Ti, co přežijí, budou závidět těm, co zemřeli.“
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi, co všechno způsobí neuvážené nasazení experimentálních vakcín a jaké následky to bude mít pro světovou populaci.“

14.11.2021

Když jsem Ježíšovi říkala, že na sobě pracuji, abych měla co nejméně hříchů a má duše byla čistá, ukázalo se mi obyčejné srdce, ze kterého najednou vytryskla velká záře. Potom jsem se skrze Boží oko dívala na mladou ženu sedící na malé dřevěné loďce. Měla krásnou něžnou tvář, oblečené světle hnědé šaty a na nich krátký tmavohnědý kabátek. Neviděla jsem její vlasy, protože je měla ukryté pod zvláštně, ale elegantně, uvázaným šátkem. Dívala jsem se také na jinou loďku. Byla větší. Sedělo na ní sedm mladých lidí. Tři vpravo, tři vlevo a naproti nim uprostřed mladá dívka. Vyprávěli si, smáli se a byli velmi šťastní. Krajina, ve které jsem je viděla, byla dost tmavá, ale jim to vůbec nevadilo. Pochopila jsem, že se těší z toho, že jsou spaseni a že jsou již v nebi. Byli mi ukázáni i lidé, které jsem napomínala kvůli různým hříchům, a viděla jsem, že mnozí mě poslechli, ale dívala jsem se i na kněze, který bloudí. Znám ho a vím, že potřebuje moje modlitby. Nakonec se přede mnou objevila také tvář ženy z našeho blízkého okolí, která jde proti nám a o které vím, že mě nemá ráda.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, viděla jsi svoje srdce a to, jak vyzařuje. Ta něžná žena na loďce, to byla duše z nebeského království, která vám přišla poděkovat, protože se tam dostala skrze Společenství a vaše oběti. Byla oblečená tak, jak se v té krajině duše oblékají, protože je tam chladněji. Žije ve stonkové krajině. Těch sedm lidí, co jsi viděla, to jsou také duše, kterým jste pomohli dostat se do nebe. Také oni žijí v této krajině. Barličko, mnohým jsi pomohla zbavit se hříchů a mnohým pomůžeš. Žena z tvého blízkého okolí i ten kněz potřebují tvé modlitby.“

15.11.2021

Přemýšlela jsem o tom, kde se nachází duše žijícího člověka. Pán Ježíš promluvil: „Duše člověka je v celém jeho těle. Je to jakoby kopie člověka, protože se v ní odráží jeho život, a proto i vypadá podle stavu, v jakém se člověk nachází.“

16.11.2021

Ve snu se mi ukázala žena, kterou znám, a řekla mi, že přikázala své přítelkyni, aby šla na potrat, protože i lékař jí řekl, že bude mít postižené dítě. Utíkala jsem za její kamarádkou a prosila ji, aby to nedělala, že děťátko bude určitě zdravé, jenom aby důvěřovala Bohu a svůj problém vložila do jeho rukou. Ta žena, která ji na interupci naváděla, křičela, aby mě neposlouchala, ale aby poslechla ji, protože ona nejlépe ví, co je pro ni dobré. Já jsem se nevzdávala a nadále ji prosila, aby to nedělala, že je to vražda a že jednou toho bude velmi litovat. Viděla jsem do lůna této mladé ženy a bylo mi ukázáno, že pod srdcem nosí zdravého syna, ale jak se rozhodla, to jsem již neviděla, to nevím. Vím jenom to, že ta žena, která ji k potratu naváděla, žije v hříších, ze kterých se ani nezpovídá, a všichni, co ji znají, si myslí, že je dobrá křesťanka. Je už stará a byl mi ukázán její hřích, když byla ještě mladá. Pán Ježíš řekl: „Barličko, modli se za její obrácení.“ 

19.11.2021

Jako vždycky, tak i dnes jsme cestou do kostela rozdávali bezdomovcům v centru města balíčky. Píšu balíčky, protože jim ke chlebu a klobáse přibalujeme i čokoládovou sladkost. Dnešní den byl jiný než ty ostatní. Jak jsme tak kráčeli po chodníku, slyšela jsem hlasitější rozhovor dvou nuzných lidí. Byl to starší muž a zoufalá mladá dívka, která plakala, že neví, co má dělat ani kam má jít. Muž jí něco radil, ona však hlasitě vzlykala, že na to nemá peníze a že neví, co s ní bude. Z jejich rozhovoru jsem pochopila, že se nachází na ulici. Zastavila jsem se u nich a zeptala se, jestli nechtějí jídlo. Muž odpověděl, že ne, tak jsme šli dál, ale najednou na mě zavolal: „Paní, paní, vraťte se. Ona je hladová. Styděla se říct si o jídlo.“ Když jsem jí ho podala, ještě víc se rozplakala. Bylo mi jí velmi líto. Pak nás doběhl mladík, který nás již zná, a když nás vidí, je radostí celý bez sebe, protože ví, že bude mít dobrý den, že se opět nají. Dneska jsem se s ním i trochu dala do řeči. Zeptala jsem se ho, jestli je u otce Gombity nebo na ulici, a on nám hned začal vysvětlovat: „Víte, paní, já mám těžký život. Žiju na ulici jako jiní bezdomovci. Všichni máme velmi těžký život. Přes den jsme ve městě a v noci spíme v lese na holé zemi, proto jsme tak špinaví. Ve Zvonařské ulici si můžeme vyprat věci i se umýt a v charitě si vybrat nějaké oblečení, ale i tak se nám velmi těžko žije. Já jsem mu řekla: „Ale vždyť máte denně teplé polévky i se zahřejete a s Boží pomocí ten svůj život i zvládnete.“ A on hned pokračoval: „To tak vždy není. Dneska je pátek a v pátek nevaří. Žebráme, protože jsme hladoví. Co máme dělat? Musíme žebrat, abychom přežili. Věřte mi, paní, my bezdomovci to nemáme lehké, žijeme jako Ježíš. Ale vy jste dobří lidé. Vidím, že každému, kdo chce, dáváte na ulici jídlo.“ Když jsem s ním domluvila, naproti směrem k nám již směřoval další nuzný i se svým kamarádem. Když nás spařil, velmi ho to potěšilo. Potkáváme i bezdomovkyně, které prodávají časopis Nota bene. Ty se již na nás zdaleka usmívají. Nejvíce vyhledáváme ženu, které se každý vyhybá, protože je velmi špinavá a zanedbaná, a i bezdomovci se jí bojí, že se od ní nakazí a že od ní chytí nějakou infekci. Někdy leží na lavičce, jindy na schodech nebo i na zemi. Z ní mám největší radost, a když ji uvidím, hned k ní utíkám.
Pán Ježíš řekl, že je nejbídnější z nejbídnějších a že pokaždé, když jí dám najíst, má z toho velkou radost. Řekl i toto: „Co jste dali, mně jste dali, protože v každém tom ubožákovi jsem Já.“ Promluvila k nám i sv. Alžběta Uherská. Řekla: „Valentíne, Barličko, děkuji vám, že se tak staráte o mé maličké. Dnes jste mi na můj svátek udělali velkou radost. Byl to pro mě krásný den.“

20.11.2021

V Božím oku jsem spatřila zářivý kříž, ale i černý kříž. Ten černý byl mohutnější. Pán Ježíš řekl: „To utrpení, co nyní přichází, pokud přijmete s láskou a důvěrou v Boží milost, vám přinese mnoho milostí a dober, kterými vás zahrnu za vaši věrnost, a tak se černý kříž změní na zářivý. I vy, Valentíne, Barličko, se stanete světlem pro ty, kteří ztrácejí naději a upadají do zoufalství. Obrácení se k Bohu, to je řešení pro dnešní dobu.“

21.11.2021

Měla jsem sen. Viděla jsem, jak se otevřelo nebe a ukázal se mi Pán Ježíš. S rozepjatýma rukama se nade mě naklonil a s láskou ke mně promluvil: „Barličko, dobře se dívej, co ti teď ukážu. Něco ti ukážu v Božím oku. Dobře se dívej.“
Dívala jsem se a viděla toto: Stála jsem s Valentínem někde venku, když tu najednou se před námi objevil bílý kůň, na kterém seděl muž se zamlženou tváří. Pohlédla jsem na jeho nohy a viděla, že měl na pravé noze obutou elegantní botu, ale ta levá noha byla velmi tučná a bylo z ní jakoby vytržené chodidlo. Působila na mě jako noha s velkou ránou. Za tím bílým koněm cválali další jezdci. Zeptala jsem se manžela: „Čí je to noha?“ A on mi na to odpověděl: „Ti muži vypadají jako knížata.“ Já jsem poznamenala: „Nevidím jejich tváře, ale cítím, že jsou to kněží.“
Potom jsme se s manželem dívali na krásné čisté jezero a čekali, co se bude dít. Vtom se z hloubky jezera začala vynořovat nějaká ležící postava, a když úplně vyšla nad hladinu, zůstala jsem překvapená, protože jsem to byla já. Valentín zvolal: „Vždyť to jsi ty a jaká jsi mladičká a krásná!“ Vynořila jsem se asi jako 16letá a měla jsem na sobě oblečený přesně ten svetřík, který jsem na střední škole nejraději nosila. Nakonec jsme se dívali na nějakou celkem obyčejnou louku. Nebyly tam květy ani žádná tráva, jenom sem tam nějaké stébélko.
Pán Ježíš mi řekl: „Barličko, dívej se, co teď uvidíš.“ Hleděla jsem a spatřila jsem, že ze země vycházela nějaká stará žena, také v ležící poloze. Když už byla úplně venku, zjistila jsem, že je to Valentínova mamka. Štěstím, že ji vidím, jsem se rozplakala a zvolala: „Mami!“ Pohladila jsem ji po tváři a v tom momentu zmizela. Měla jsem velkou radost, že ji vidím, jenom jsem nechápala, proč byla tak vážná a smutná, když vím, že je v nebeském království. Také jsem byla překvapená z toho, že to všechno jsem viděla v Božím oku ve snu, vždyť skrze Boží oko se dívám stále jenom přes den a při plném vědomí. 
Pán Ježíš mi mé vidění vysvětlil takto: „Barličko, ukázal jsem ti své služebníky Církve. Má Církev je raněná tak, jak jsi to viděla na noze mého služebníka. Zdravá noha představuje zdravé jádro držící se Evangelia a ta nemocná noha představuje nemocné jádro, které se snaží změnit některé jeho části a nedrží se Evangelia. Noha byla tučná, protože představuje duchovenstvo, které se dalo zlákat blahobytem, pohodlím a neváhalo mě zradit jenom proto, aby ho neztratilo. To odtržené chodidlo znamená, že již nejde po mých cestách. To čisté krásné jezero představuje svátost smíření. Jako se tvá duše vynořila krásná z jezera, tak po svátosti smíření vycházejí duše krásné a očištěné od svých hříchů, které napáchaly. Na Valentínově mamce ti bylo ukázáno, co se děje po smrti, když duše vystupují ke mně ze záhrobí na soud. Proto jsou tak vážné a plné obav, protože nevědí, jak ten soud dopadne. Barličko, to všechno jsi teď viděla skrze Boží oko ve snu, aby ti bylo jasné, že to byla vůle mého Otce zjevit ti to skrze mě.“

22.11.2021

Naše dcera Anička měla sen. Kráčela se mnou po ulici a cestou jsme uviděly děvče, které mělo velkého černého psa a malou černou kočku. Pes vrčel na kočku a chtěl na ni zaútočit. Dcera zvolala na dívku, aby je od sebe odtrhla, protože to špatně skončí, ale ona ji neposlechla. Zachovala se úplně opačně. Chytila kočku a hodila ji psovi. Pes se na ni vrhl a způsobil jí tři krvavé rány.
Pán řekl: „Je to o tom, jak to v životě chodí. Velký pes představuje velké zlo a kočka představuje dobro. V zájmu přizpůsobení se velkému zlu přijala menší zlo, proto se stala černou. Pokud se podřídíte zlu, dopadnete jako ta kočka. Když neuděláte žádná opatření, velké zlo vás nakonec zničí. To opatření je: vzdát se zla. Tři rány představují stopy, které zůstávají.“

24.11.2021

Často se mi stává, že se v noci vzbudím a nedokážu dlouho usnout. Pán Ježíš mi již dříve vzkázal, že se nemám přes noc úmyslně modlit, ale odpočívat, protože mám slabé srdce. Tentokrát mě však napadlo, že je to zbytečně nevyužitý čas a že Pán nebo můj anděl strážný mě určitě nevzbudili jenom proto, abych jen tak ležela v posteli. Řekla jsem si, že se budu modlit za kněze, vždyť Bohu se to líbí a má to tak rád. Ty růžence za duchovní se modlím tak, jak mi to jednou Pán Ježíš vysvětlil. Vždy jeden růženec jen za jednoho konkrétního kněze.
Dala jsem si závazek, že si k nim přidám i další růžence, a to za moje tři oblíbené kněze. Když jsem se začala modlit, cítila jsem, že se již ke mně blíží Bůh. Světlo, které mě zalilo, bylo krásné, velmi krásné, nejkrásnější, jaké jsem dosud viděla. Měnilo se přede mnou jako vždycky, ale i úplně novým způsobem, přičemž se vždy zformovalo do Božího oka, které bylo té noci mnohem krásnější než jindy. Byla to hotová nádhera. Protože těch růženců za kněze mám více, Boží oko bylo u mě téměř hodinu a půl. To se mi ještě nikdy nestalo, aby bylo u mě tak dlouho. Měla jsem z toho velkou radost. Jeho duhovka se stále zvětšovala, až mě celou vtáhlo do svého nitra. V tom momentu jsem už nic nevnímala, jenom pokoj, lásku a radost Boha z toho, že přináším za jeho služebníky oběti. V Božím oku se mi na chvíli ukázalo i lidské oko, a když jsem se začala modlit za prvního kněze, viděla jsem černou bytost, která ho chtěla napadnout, ale nemohla, musela odstoupit. Během modlení za druhého kněze jsem viděla lůno ženy nečistého ducha, která chtěla zase napadnout tohoto duchovního, a pak krásnou tvář nějakého světce se sklopenýma očima, které se najednou otevřely. Když jsem se modlila za třetího, cítila jsem velký strach a velké obavy a v Božím oku jsem spatřila dva trojúhelníky, jeden byl žlutý a jeden červený, a jeden zelený záblesk. Nakonec mi byla ukázána krásná krajina v nebi, samé paláce, nádherná náměstí a ulice. V tom momentu jsem pochopila, že mi Pán chtěl naznačit, že jim svými modlitbami pomohu dostat se tam, kam chtějí, do těch nejkrásnějších ulic v květové krajině.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, viděla jsi Božíma očima, s čím musejí tito tři kněží zápasit a jak je Bohu milé, když se za kněze modlíš. Prvního kněze tvé oběti pomohou ochránit od zlého, který se ho chystá napadnout. Druhého tvé oběti pomohou ochránit od pokušení a nástrah zlého a třetímu pomohou přemoci strach z budoucnosti a z toho, že bude stažený z pastorace. Dále ti bylo ukázáno nebeské království, kam směřují tito moji tři služebníci a kam se dostanou, pokud mi budou ve všem věrní. Proto jsou potřebné modlitby za kněze, aby je ochránily od pádů a nevěry a aby jim pomohly dostat se tam, kam je dostat chci. Barličko, pokaždé, když nemůžeš usnout, se můžeš modlit, abys nepromarnila čas.“