26.11.2021
Když jsem se nad ránem modlila růženec za umírající a v jejich jménu jsem litovala všech jejich hříchů a provinění a prosila Boha o odpuštění, milosrdenství a spásu jejich duší, ukázala se mi mladá, asi 40letá žena s bílým šátkem na hlavě posetým krvavými skvrnami. Cítila jsem, že jsem ji zachránila.
Ježíš řekl: „Ano, Barličko, správně jsi cítila. Zachránila jsi ji.“
Viděla jsem i nějaký dům, ve kterém se sloužila mše svatá. Bylo tam asi 25 lidí. Neviděla jsem tvář kněze a neznala jsem ani ty věřící. Byli tam dospělí i děti.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, viděla jsi, že i takto se budou sloužit mše svaté. Takto bude působit má podzemní Církev.“
27.11.2021
Ve snu jsem viděla mladou ženu na loďce. Byla na ní s úplně malým děťátkem, které položila na palubu, a šla se opalovat. Jak tak ležela, najednou přišla velká vlna a dítě smetla do moře. Viděla jsem, jak ta matka zoufale plakala, ale už bylo pozdě.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, bylo ti ukázáno, jak některé ženy lehkomyslně přistupují ke svým dětem a hledají jenom své pohodlí. To, na co ses dívala, se skutečně stalo, není to fikce. Ať je to výstrahou pro všechny matky, aby byly zodpovědné vůči svým dětem a nevystavovaly je lehkovážně nebezpečím.“
Večer z Ježíšovy tváře vyšlo zářivé kulové světlo a lehoučce se přeneslo k mému růženci na ruce. Pak ještě třikrát vyšlo z klíčové dírky ve dveřích ložnice a stejně se přeneslo k mému růženci, na kterém jsem se zrovna modlila za duše v očistci, na které si nikdo nevzpomene. Ježíš poznamenal: „Je správné, Barličko, že se za ty duše modlíš. Říkej i jiným, jak je důležité modlit se za ně.“
28.11.2021
Dneska dal Pán Ježíš pro všechny členy Společenství tento vzkaz:
„Nastal milostivý čas se zastavit a zamyslet se. To, co bylo někdy samozřejmé, již není. To, co bylo lehké, stalo se těžkým. To, co někdo zvládal, už nezvládá. Co od vás chci, co máte dělat, abyste to zvládli? Odpověď je jednoduchá. Vraťte se ke mně, buďte mi ve všem věrní a nepodlehněte strachu z budoucnosti. Strach, který do vás zasévají, není ode mě. Ten, kdo věří ve mě, nemůže mít strach. To všechno je zkouškou víry, opravdové, skutečné víry v Syna člověka. Já jsem cesta, pravda a život. Kdo věří ve mě, bude mít život věčný. Proto se nestrachujte o tento život pozemský, ale starejte se víc o život věčný. Pokud jste se mnou, nemůžete nic ztratit, ale jenom získat. Já své věrné ochráním a přivedu k sobě. Až bude nejhůř, uvidíte, kdo je skutečným Pánem nebe i země.“
29.11.2021
V noci jsem prožívala velký boj. Byly mi ukázány samé zlé věci a hříchy, kterých se někteří lidé dopustili. Nejprve jsem se dívala na loď Titanic s nápisem ani Bůh mě nepotopí a potom jsem se na ni dívala, jak ji to stáhlo do moře. Byla mi ukázána také mladá žena, která utekla od tchýně za svým manželem, který pracoval v Americe, a namluvila mu samé špatné věci o jeho mamce. To způsobilo, že se už zpátky na Slovensko nevrátili. Viděla jsem i jiného mladého muže, který se oženil s cizinkou, a i když byla křesťanka, jeho rodina ji nepřijala, což způsobilo v jejím srdci velkou bolest a další hříchy. Dívala jsem se i na matku, která vyhnala z domu svou dceru s malým dítětem a nechtěla jí pomoct. Spatřila jsem i děti, které si vzal manželský pár do pěstounské péče, ale ne proto, že ty děti milovali, ale proto, aby je lidé obdivovali. Ty děti žily bez lásky, bez pochopení a v ustavičném ponižování. Dívala jsem se také na ženu, která nenáviděla svého manžela, a i když byl na ni velmi hodný, neustále ho urážela, zesměšňovala, a dokonce i někdy fyzicky napadala. Byla mi ukázána také žena, která nesnášela svou sestru a po smrti rodičů neučinila to, co měla. Byla mi ukázána ještě spousta jiných hříchů a mnoho lidí, kteří se jich dopustili, jsem také znala. Někteří již zemřeli a někteří ještě žijí. Z toho, co jsem viděla, mi bylo velmi těžko. Dostala jsem velké bolesti hlavy a také bolesti břicha. Vnímala jsem, že je to asi proto, že mezi nimi byly duše trpící v těžkém očistci, ale i zatracení.
Ježíš mi to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi mnoho hříchů, pro které lidé padají do těžkého očistce nebo do zatracení. Viděla jsi, jak se lidé povyšují nad Boha, ale Bůh jim ukázal, kdo je Pánem nebe i země. Bylo ti to ukázáno na výstrahu pro ostatní, aby se takovýchto hříchů vyvarovali.“
30.11.2021
Modlila jsem se a po chvíli se přede mnou objevilo Boží oko. V něm mi byli ukázáni Adam a Eva, jak spáchali hřích a také to, jaký měli po vyhnání z ráje těžký život. Jejich hříchem byla neposlušnost. Pak jsem viděla dlouhý vlak, do kterého jsem nastoupila i já. Dostala jsem se do vagonu, ve kterém byla jenom kupé. Zůstala jsem stát v chodbičce a se mnou i nějací tři lidé. Všechna kupé byla plná, když tu najednou z jednoho vyběhla stará paní, chytila mě za ruku a běžela se mnou do nástupní části vlaku. Celá nervózní a velmi rozrušená mi říkala: „Musím vám rychle něco ukázat. Podívejte se, tady visí tabule a je na ní napsáno něco, co musíte vědět. Pořádně si to přečtěte.“ Chtěla jsem to číst, ale nic jsem neviděla, protože celá tabule byla před mým zrakem zamlžená. Potom mi byly ve velké rychlosti ukázány i různě krásné tváře lidí, mezi kterými jsem viděla i tvář svého tatínka.
Chtěla jsem vědět, jestli je duše kněze jiná než duše laika a jestli má více andělů strážných než běžný člověk.
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, byl ti ukázán hřích Adama a Evy a jak je přenesen do současného života. Ten vlak, co vás vezl, to byl vlak života. Všichni, co seděli v kupé, jsou lidé, kteří se dali zlákat a přemluvit ke hříchu. Ty jsi byla venku, protože jsi tomu nepodlehla. Ta stará paní tě chtěla napomenout, že ty jsi to neudělala a že neposloucháš, co ti radí představení. To máš tak, jako když tě napomínají, že nemáš roušku na nose… Barličko, chtěla jsi vědět, jak vypadá duše kněze. Je stejná jako duše každého člověka. Kněží, kteří jsou mi věrní, mají více andělů strážných a ti, kteří jsou mi nevěrní, mají jenom jednoho.“Pán Ježíš ještě dodal: „Někteří vyvolení lidé mají schopnost poznat v duši člověka kněze, protože ji vidí v kněžském rouchu, jako to viděla také Anička Tomanová. To je velký dar, který dostali od Boha. Tváře lidí, které ti byly ukázány ve velké rychlosti, to byly tváře duší z nebeského království, které mají obavy o své blízké. Byl mezi nimi i tvůj otec. Také on si dělá starosti.“
4.12.2021
V noci jsem měla vidění. Stála jsem venku před katedrálou svaté Alžběty. Pomalu jsem vešla do chrámu… byl prázdný. Sedělo tam jenom pět lidí. Kněz sloužil mši svatou, a když vyslovoval slova proměnění, najednou jsem se ocitla nad ním a viděla jsem na obětní stůl i na to, co na něm měl položeného. Nebyla to Eucharistie, ale asi 10 cm velká mince, na kterou se, když ji zvedl, díval s takovou láskou, jako kdyby se díval na samotného Krista. Pak jsem slyšela hlas: „Ta mince má dvě strany.“
Pán Ježíš řekl: „Barličko, pro lepší pochopení ti bylo ukázáno, co se děje nyní v Církvi, za co mě vyměnili a proč se vyprázdnily kostely. Slyšela jsi, že ta mince má dvě strany. To znamená, že to, co prezentují jako dobro, je ve skutečnosti zlo.“
Od 25. 11. je opět vyhlášený lockdown a znovu jsou také zakázány bohoslužby. Můžeme je sledovat jenom přes internet a do kostela můžeme přicházet jenom v určený čas, kdy se můžeme vyzpovídat a přijmout Eucharistii.
5.12.2021
Za naší dcerou Majkou byla duše, za kterou se delší dobu modlila. Byla jí poděkovat takovým způsobem, že jí ukázala, kde teď žije. Dcerka mi říkala, že viděla její velký pokoj s krásným vyřezávaným dřevěným nábytkem, podobně jako je v některých zámečcích. Na dřevěné podlaze byl nádherný koberec ze zvláštně tvarovaných listů. Řekla, že byly tak reálné, že vypadaly jako živé, ale bylo vidět, že jsou z jemných hedvábných vláken.
Dále mi vyprávěla, že koberec byl položený tak, že byl zarovnaný s podlahou, a že ty listy byly v různých odstínech zelené barvy, v různých odstínech krémové a byla mezi nimi i smetanová. Když mi to všechno vysvětlila, řekla: „Mami, to byla určitě květová krajina.“ Já jsem odpověděla: „Ale koberec byl přece z listů, to byla určitě listová.“ Na to hned zareagovala: „Když to byla listová krajina, jaké nádherné pokoje musí být v květové krajině.“
Pán Ježíš poznamenal: „Ano, byla to duše z listové krajiny.“
6.12.2021
Ve snu jsem slyšela, jak jeden kněz prosil mého manžela, aby se zeptal Pána Ježíše, co mají dělat kněží v Rakousku, když jim zavřeli kostely. Viděla jsem, jak mu Valentín zavolal a řekl: „Ježíš jim vzkazuje, že mají dělat tichou mši.“ Kněz mu na to odpověděl: „Ti duchovní mi říkali i to, že mezi svaté zapsali i údajného Pána Ježíše a údajnou Pannu Marii.“ Potom jsem viděla velkou katedrálu a v ní několik kněží, jak slouží mši svatou. A jak jsem je tak pozorovala, najednou se přede mnou rozprostřela velká listina, na které byla napsána jejich jména. Tři jména byla podtržená červeným perem, a když jsem je četla, ozval se hlas: „Jenom ti tři zůstali věrní.“
Ježíš smutně promluvil: „Barličko, tvůj sen byl o složité situaci Církve v Rakousku. Kněží jsou zmatení a nevědí, co mají dělat, a mnozí ztrácejí víru ve mě a v moji Maminku. Jenom malá část mi zůstane věrná. Ostatní se přizpůsobí tomuto světu. Tichá mše představuje tajné bohoslužby.“
7.12.2021
Měla jsem sen. Byla jsem na setkání, kde bylo mnoho lidí. Bylo to místo, které vypadalo jako fabrika postavená daleko od příbytků, kam přijížděl autobus jenom v dlouhých časových intervalech. Měla jsem se tam setkat s několika věřícími a vysvětlit jim určité věci. Bylo jich osm. Čtyři muži a čtyři ženy, kteří se vzájemně neznali, ale znali mě a všichni toto setkání navrhli právě v této fabrice. Zatelefonovala jsem Valentínovi, že je všechno v pořádku, že se dokonce jedni do sebe i zamilovali, že vznikla mezi nimi velká láska a že ať si o mě nedělá starosti. Že hned přijedu domů a všechno mu budu vyprávět. Také jsem mu řekla, že je tu vícero skupin lidí a že jsem tady viděla i jednoho řeckokatolického kněze, otce M… Muž mě hned upozornil, že mu bylo ukázáno, že se nemám spoléhat na tohoto kněze, že kdybych měla nějaké vážné problémy, on mi nepomůže. Když jsem lidem vše vysvětlila, rozešli jsme se a všichni utíkali na zastávku. Mě si již vůbec nevšímali a ani se už se mnou nebavili. Cítila jsem se velmi osamělá a chtělo se mi plakat, jak se ke mně chovali. Uviděla jsem jednu paní, která byla také sama. Přistoupila ke mně a na něco se mě zeptala. Pohroužená do rozhovoru jsem si ani nevšimla, že přijel autobus. Lidé rychle nastoupili a autobus se dal do pohybu. Ještě nestihl zavřít dveře, proto jsem se rozběhla a hodila dovnitř svou tašku s doklady, penězi i mobilem, aby řidič pochopil, že chci nastoupit, ale on místo toho, aby zastavil, zavřel dveře a odjel. Na zastávce jsem zůstala jenom já a ta paní. Rozplakala jsem se, protože jsem přišla o všechno, co bylo v té tašce, navíc i o klíče od bytu. Nemohla jsem telefonovat ani si koupit lístek na další spoj a ani ta žena, co zůstala se mnou, mi nechtěla nijak pomoct. Pomyslela jsem si: Možná se pro mě vrátí, vždyť ti lidé viděli, že jsem nestihla nastoupit, a viděl to i ten kněz. Ale nevrátili se. Nakonec jsem na tom místě zůstala úplně sama a v tom trápení a bezmoci jsem se probudila.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, v tomto snu ses ocitla mezi lidmi, kteří nepřijali to, co píšeš a co hlásáš. Viděla jsi, jak se k tobě bezohledně a bezcitně chovají. To je pro tebe výstraha, abys nechodila tam, kde tě nechtějí, protože je to zbytečné a budeš z toho jenom zklamaná. Jdi jenom tam, kde si tě žádají a kde tě chtějí. Byla jsi ve fabrice, která představuje dnešní svět. Ten kněz, otec M… se snaží přivést lidi k Bohu, ale k tobě, Barličko, se nepřidá a ani tě nepodpoří. On chce jít svou cestou.“
8.12.2021
Když jsem se modlila za těžce nemocného kněze Marka, byl mi ukázán Veroničin šátek s Ježíšovou tváří ve dvou různých podobách.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, tvé modlitby mu pomáhají na těle i na duši tak, jako když mně Veronika podala šátek.“ Dneska je velký den. Ode dneška, na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, je náš kostel na Furči duchovně propojen a přičleněn k domečku Svaté Rodiny v Loretu. Když jsem sledovala mši svatou z našeho kostela, v okamžiku, kdy to bylo věřícím oznámeno, začal celý náš pokoj vonět tak, jako bych stála někde v růžové zahradě. Hned jsem pochopila, že u nás byla Panna Maria.
Ježíš poznamenal: „Valentíne, Barličko, vždyť jsem vám řekl, že to bude chrám plný milostí. V Loretu je domeček, ve kterém jsem žil, a tady v tomto chrámu jsem začal svoje dílo. Ano, Barličko, byla u vás moje Maminka, proto jsi cítila tu nádhernou vůni růží.“
