23.1.2021
V Božím oku jsem viděla skupinku Korejců. Zdálo se mi, jako by to byla nějaká rodinka. Dívala jsem se na sedícího muže a jeho dvě dospívající děti, chlapce a děvče. On se smutně díval do dálky a děti na něho, jako by se ho chtěly něco zeptat. Pak mi byl ukázán jistý náš politik. Měl tiskovku. V rukách držel důležitý papír, který měl být důkazem toho, že jeden náš vysoce postavený politik zaprodal národ.
Ježíš řekl: „Ti Korejci tě prosili o pomoc. Byla to rodinka korejských křesťanů. Barličko, politik, který ti byl ukázán, nejvíc přispěje k pádu vlády.“
25.1.2021
Během modlitby za všechny potracené dětičky, mi byly ukázány nožičky novorozeněte. Pán Ježíš to vysvětlil: „To byly nožičky potraceného děťátka.“ Během modlení za všechny týrané a nechtěné dětičky mi bylo ukázáno asi čtyřleté dítě jakoby s bahnem na tváři. Pán Ježíš dodal: „I za takové se modlíš, Barličko. To bylo nechtěné dítě s poškozenou tváří.“
26.1.2021
Jelikož nechodíme na mše svaté a ani se nezpovídáme, protože kostely jsou pro veřejnost pozavírané, rozhodla jsem se, že si očistím svou duši před relikvií polibku Pána Ježíše a jeho Maminky. Jen co jsem vyznala své hříchy, rozzářila se relikvie polského kněze Zbignieva Strzalkowského pak Kateřiny Sienské a nakonec se po celé ložnici na různých místech pohybovala zářivá světýlka, přičemž se lehoučce vznášela po celém pokoji. Ježíš mi vzkázal: „Barličko, vaši patroni měli radost, že sis očistila duši. Polský kněz ti udělil rozhřešení.“
Na chvilku jsem si lehla s tím, že si trochu odpočinu, a vtom se přede mnou objevila zatracená duše. Viděla jsem, jak padala do hluboké propasti a jak hrůzou vřískala. Byla celá popelavá, neměla ústa, ani oči, jen jakési díry. Bylo to strašné. Pán Ježíš poznamenal: „Viděla jsi, jak odchází zatracená duše do svého nového domova.“
27.1.2021
V noci jsem měla zvláštní zážitek. Probudila jsem se a hleděla skrze okno na oblohu. Jak jsem ji tak pozorovala a jak jsem se tak na ni dívala, zjistila jsem, že měsíc poskakuje a neustále mění svou polohu. Nejprve jsem se vylekala, že se mi něco stalo s očima, ale když jsem se podívala jiným směrem, zjistila jsem, že všechno je v pořádku a že to, co vidím, je tančící měsíc. Na chvíli se zastavil a rozzářil až tak, že mě málem oslepil. Z té záře se najednou vynořila nádherná světelná modrá koule velikosti měsíce, která neustále vcházela do jeho nitra a zase z něho vycházela. Pak měsíc zase poskakoval po obloze sem a tam a úkaz se opakoval, přičemž ta modrá koule se pohybovala v různých vzdálenostech od měsíce, který stál na svém místě. Pochopila jsem, že takto to bylo i ve Fatimě, že lidé si mysleli, že na ně padá slunce, a přitom na ně letěla jenom světelná koule. Pán promluvil: „Barličko, byly ti ukázány Boží zásahy a Boží úkazy, abys viděla a pochopila, jak se to děje. Ano, tak to bylo také ve Fatimě.“
29.1.2021
Když jsem se chtěla podívat na nejnovější zprávy na YouTube, najednou se mi objevila různá videa, kde matky, které měly poškozené děti, ukazovaly, jak je milují a s jakou láskou se o ně starají. Pán Ježíš poznamenal: „Velká odměna je čeká v nebi, protože přijaly Boží dar.“
30.1.2021
Dnes jsem viděla, jak z nohou Pána Ježíše Krista a z hlavy Panny Marie vyzařovalo světlo a všechno kolem nich bylo jakoby ponořené v krvi. Ježíš řekl: „Svou obětí na kříži a prolitou krví očistím tento svět a budu k němu milosrdný. To udělám na přímluvu své Maminky, ke které se tolik lidí utíká a prosí ji o pomoc.“
31.1.2021
Viděla jsem, jak přes okno naší ložnice vešlo zářivé kulové světlo a lehoučce se vznášelo přes celý pokoj. Potom vešlo do obrazu Turzovské Panny Marie a nakonec mi byla ukázána celkem obyčejná jednoduchá žena. Najednou k ní někdo přistoupil a položil jí na hlavu průhledný závoj, a to tak, že jí přitom překryl celou tvář.
Ježíš promluvil: „Valentíne, Barličko, vaše osvícení a obrácení přišlo skrze Turzovskou Pannu Marii. Všechny milosti a dary, které jste dostali a dostáváte, vám vyprosila Ona. Proto na to nezapomínejte. Děkujte jí a stále se k ní s důvěrou obracejte, a jen co to bude možné, naplánujte si také cestu k ní a udělejte jí radost. Na zahalené ženě se závojem jsem chtěl ukázat, že ženy mají být cudné, a ne vyzývavé a budící pohoršení.“
4.2.2021
Během modlení se mi ukázalo naše sídliště a venku množství lidí. Všichni byli šťastní a každý měl někam namířeno.
Ježíš poznamenal: „Barličko, bylo ti ukázáno, že přijde také svoboda.“
6.2.2021
Pán Ježíš nás požehnal a promluvil: „Valentíne, Barličko, nebojte se. Neznervózňujte se nad tím, co se děje. Nevidíte do toho a mnohým věcem úplně nerozumíte. Důvěřujte mi.“
Naše mladší dcera Anička měla sen. Viděla nějakého mladého muže, kterému nabídla knihu o Ježíšovi a Panně Marii. Chtěla, aby se obrátil. On však neměl zájem o takové knihy, proto ji se zlostí odmítl a hodil o zem. Hodil ji na jakousi hromadu knih, a když si ji Anka chtěla z té hromady vytáhnout, už tam nebyla. Jednoduše zmizela. Pak viděla jiného muže, kterého chtěla také obrátit. Klečel na kolenou a mluvil něco neznámým jazykem.
Pán Ježíš jí vzkázal: „První muž byl ovládán zlým duchem a bylo jí ukázáno, že takého člověka neobrátí. Druhý muž hledal cestu, jak z toho vyjít. Takové, kteří hledají řešení a chtějí to, takové obrátí.“
7.2.2021
Když jsem se v noci probudila, viděla jsem, že u Valentínovy hlavy je zářivé světýlko. Později jsem ho viděla na parapetní desce a pak, jak vychází přes okno a směřuje k nebesům.
Pán Ježíš promluvil: „To byl Duch Svatý, který tvého manžela osvěcoval.“
8.2.2021
Vlasy mi stále vypadávají, zvětšuje se mi pleš, zepředu to vypadá velmi zle. Nevydržela jsem to, nesnesla jsem pohled na sebe v zrcadle a rozplakala jsem se. Plakala jsem nad tím, jak vypadám, i nad tím, že tak těžko přijímám Boží vůli a že jsem zarmoutila Ježíše.
Pán ježíš mi vzkázal: „Barličko, nezarmoutila jsi mě. Vím, že je to pro tebe těžké. Neboj se, uzdravím tě. Aby každý pochopil, že jde o zázrak, musí to být i viditelné. Buď trpělivá a důvěřuj mi.“
10.2.2021
Během modlení mi byla ukázána nějaká žena topící se v ledovém oceánu. Za ní byla velká loď. Viděla jsem i muže, který se topil v moři spolu se svými dvěma dětmi. Volal na ně, že mají plavat, ale ani ho neslyšely a ani neuměly plavat. Na pevnině stála jeho drahá manželka, dívala se do dálky a srdceryvně plakala. Potom mi byl ukázaný Matúš Lašut, jak se s láskou dívá na Turzovskou Pannu Marii a Ona na něho. Celý zářil, usmíval se a byl velmi šťastný.
Ježíš promluvil: „Valentíne, Barličko, modlete se stále za utonulé a ztracené v mořích. Velmi potřebují vaše modlitby. Lašut je šťastný, že si ho vybrala má Maminka a že je teď u ní. Ukázal ti, Barličko, jak je důležité být věrný poslání, pro které jste byli vyvoleni. To platí pro všechny vyvolené.“
11.2.2021
V Božím oku se mi ukázaly mladé ženy a děvčata a viděla jsem, jak jsou znásilňované a jak přitom přeukrutně trpí. Nechápala jsem, proč jsem to měla vidět.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, bylo ti to ukázáno proto, aby ses modlila i za sexuální otrokyně.“
12.2.2021
Když jsem se tak modlila, najednou jsem se ocitla před hrobem nějakého novomanželského páru. Na pomníku byla jejich svatební fotografie.
Pán Ježíš řekl: „Tito mladí lidé zemřeli na vlastní svatbě. Barličko, i je si zapiš do pořadníku, potřebují tvé modlitby.“
16.2.2021
Dcera Anka měla takovýto sen. Viděla jistého mladého evropského prince a jeho manželku, kterou velmi miluje. Byli smutní. Mluvili o ztrátě svého nenarozeného děťátka. Potom je viděla zpívat nějaký duet a přitom už byli veselí a šťastní. Z jejich písničky se stal hit. Ta jejich píseň se zpívala všude. Potom viděla i jakési řádící děvče. Na místě, kde stálo, si všimlo, že tam něco svítí. Dcera se podívala lépe a zjistila, že na zemi leží Eucharistie. Chtěla ji zvednout, ale nevěděla jak. Bála se jí dotknout, aby ji nezneuctila.
Pán Ježíš promluvil: „Tento mladý princ s manželkou jsou vzorem pro všechny královské rodiny. I když je stihne neštěstí, nenaruší to jejich harmonii ani jejich životy. Anička viděla i to, jak mnozí lidé znevažují Eucharistii. Správně uvažovala, když se ji bála dotknout. To je úcta k Eucharistii, kterou šíříte nejen vy dva, ale i další členové společenství.“
17.2.2021
Stejně jako každý rok, i dnes Pán Ježíš nadiktoval Valentínovi příběhy na toto postní období.
Příběh první
Bylo jednou jedno království. Král byl spravedlivý a moudře vedl svou zemi. V království byla dvě velká města, která byla věrná a oddaná svému panovníkovi, ale postupem času se v nich začal rozmáhat hřích. Lidé přestali respektovat pravidla, která jim stanovil pro klidný a radostný život. Ve velkém se rozmáhalo smilstvo, krádeže, loupeže, bitky, i vraždy se staly součástí jejich každodenního života. Vedení města si stanovilo svá pravidla, a to taková, aby obyvatelé města nebyli v ničem omezováni. Panovník viděl, že je zle, proto k nim posílal své posly, aby se vrátili zpátky k životu, který vedli, ale marné bylo jeho úsilí. Posly buď s výsměchem vyhnali, nebo je zbili anebo vyhodili. Panovníkovi posílali výsměšné a rouhavé vzkazy. Ale číše jeho trpělivosti již přetekla. Rozhněval se a poslal na města svoji armádu. Města obklíčil, aby nikdo nemohl utéct, a vyzval je, aby se vzdala, a tak v nich mohl nastolit pořádek. Vedení prvního města se postavilo proti, vyburcovalo občany a ze všech bojeschopných mužů postavili také armádu. „Nám tady nikdo nebude určovat, jak máme žít. My si budeme dělat, co chceme, my tě, náš milý panovníku, již více nepotřebujeme.“ Otevřeli brány a vyrazili do útoku. Panovník měl velmi silnou armádu, proto je bez problémů porazil a celé město zničil. Neměl z toho radost, ale jiné řešení nebylo. Vedení druhého města se zachovalo jinak. Žili v něm lidé, kteří byli nešťastní z toho, jak se tam žije a jak hřích ovládl jeho obyvatele. Začali se modlit za obrácení jeho zbloudilých obyvatel a poslali k němu své posly, aby k nim byl milosrdný a odpustil jim jejich nerozumné konání. Otevřeli brány města a přivítali ho. Děkovali mu, že jim otevřel oči, a začali žít znovu spořádaným životem podle pravidel, která jim stanovil jejich panovník. Ve městě znovu zavládl pokoj a láska a on jim za to za odměnu daroval všechno bohatství druhého zničeného města.“
Příběh druhý
Byl jednou jeden člověk, který si umínil, že bude bohatý, aby si mohl v pohodě užívat života. Podřídil tomu všechno, nebral ohledy na nic a na nikoho. Dařilo se mu a majetek mu utěšeně rostl. V tomto duchu vychovával i své dva malé syny. Manželka od něho odešla, protože nedokázala s takovým diktátorem a egoistou žít. Když zestárl a zeslábl, již nebyl schopen se sám o sebe postarat. Proto prodal všechen svůj nemovitý majetek, nakoupil za něj cennosti a spolu s velkým množstvím peněz to uložil do krásné zlaté, drahokamy vykládané truhlice. Zavolal si své syny a řekl jim, že jednomu z nich to dá a nastěhuje se k němu, aby tam mohl prožít zbytek svého života. Vzal truhlici a vydal se s nimi k nedalekému rybníku. Řekl jim, že kdo dříve přeplave na druhý břeh a zpátky a první k němu doběhne, ten bude vítěz a dostane všechno. Bratři se rozběhli a skočili do vody. Ze začátku plavali jeden vedle druhého, ale když už byli někde v polovině, jeden začal zaostávat, zoufalý chytil svého bratra za nohy a začal s ním bojovat. Nakonec se mu podařilo svého bratra utopit. Pokračoval v plavání klidně dál a s výkřikem: „Já jsem vítěz,“ dorazil k otci. Otec se ho zeptal: „Kde je tvůj bratr?“ a on na to: „Co já vím, já se nestarám, co on dělá.“ Popadl truhlici a vydal se na cestu. Otec se pustil za ním. On se otočil a křikl na něj: „Otče, doteď ses uměl o sebe postarat, tak se o sebe starej i dál. Já se o tebe starat nebudu, mám tolik práce a starostí, že si to nemůžu dovolit. Jen si pěkně zůstaň tam, kde jsi byl doteď.“
Příběh třetí
Hospodář měl velký statek. Choval na něm množství všelijaké drůbeže. Rozhodl se, že si ho zkrášlí, aby nebyl tak obyčejný a všední, a proto si koupil překrásného páva. Páv se začal pyšně předvádět před každým, kdo se objevil v jeho blízkosti, roztahoval nádherný chvost, a pokud někdo náhodou nevšímavě přešel kolem, upozorňoval na sebe silným skřehotem. První se vrhl na potravu, když ji hospodář donesl, a když jedl, ostatní museli čekat, dokud neskončí. Všichni obyvatelé statku to mlčky snášeli. Jednou šla ale kolem liška. Zpozorovala páva a hned dostala chuť na tohoto krásného ptáka, kterého viděla poprvé ve svém životě. Podhrabala se pod plot a skočila na něho. Ten se začal bránit, vřískat a volat o pomoc, dokud si toho nevšiml hospodář a lišku od něho odehnal. Na páva byl ale strašný pohled. Místo krásného opeřence tam stál skoro úplně na kůži oškubaný a nešťastný pták. Osazenstvo statku bylo nadšené, velebilo lišku a hněvalo se na svého pána, že ji nenechal dokončit to dílo zkázy. Páv se úplně změnil. Už neskřehotal, ale poslušně čekal, až se všichni nakrmí. Až potom si dovolil jít ke krmítku, aby snědl, co na něj zbylo. Nevyhledával nejlepší místo na spaní, čekal, až se všichni uloží, a v tichosti si lehl na poslední místo. Lišce to ale nedalo pokoje. Rozhodla se opět navštívit statek a něco ukořistit. Když už všechna drůbež spala, znovu tiše podlezla plot a chytila první slepici, co jí přišla do cesty. Páv to zpozoroval a hned se s hlasitým skřehotáním vrhl na lišku. Začal nerovný souboj, a i když páv bojoval jako lev, nakonec ho liška zardousila. Mezitím se ale kvůli hlasitému křiku vzbudil i hospodář a lišku odehnal. Všechno osazenstvo s hlubokým zármutkem obcházelo mrtvé tělo páva a všem bylo líto, že již není mezi nimi ten úžasný pták, který se tak chrabře pustil do boje s liškou, aby jí zabránil ulovit slepici, i když jen jedinou.
