23.3.2021
Měla jsem takový sen. Byla jsem v nějaké nemocnici. Měla jsem covid, proto se mě ujali dva lékaři, kteří mě ujišťovali, že mě vyléčí, že se nemusím bát, že mají lék, který mi pomůže, že budu úplně zdravá. Jeden z nich ke mně přistoupil blíž a pošeptal mi, že má ivermectin. Rukou mi naznačil, abych ho následovala. Procházeli jsme různými chodbami, až jsme došli do pokoje, ze kterého vycházela žena, která již byla vyléčená. Lékař mi vysvětloval, že je to zvláštní pokoj, že je jenom pro pacienty, kterým podávají tento lék, aby měli důkaz, že zabírá a že jsou s ním skutečně úžasné výsledky. Že pacienti neumírají, ale naopak, odcházejí úplně zdraví. Potom jsem se viděla, jak sedím na posteli a do pokoje začali přicházet lékaři. Bylo jich asi devět. Sedli si na židle a ten lékař, co mě léčil, jim začal vysvětlovat, jak při mé léčbě postupoval. Že mi podal ivermectin a že sami vidí, že jsem úplně zdravá a že mi už nic není. Všichni se z toho upřímně těšili, blahopřáli mu a z tváří si sundali respirátory i roušky.
Ježíš promluvil: „Barličko, na tobě bylo ukázáno, že tato choroba se dá léčit, že včasné podání tohoto léku lidem pomáhá. Pokud se lék podá včas, život člověka je zachráněný. Bylo to ukázáno proto, aby už vlády ve světě konečně pochopily, že nemají podporovat farmaceutické firmy a jejich zájmy, ale pomáhat lidem. Jelikož je tato choroba léčitelná, není potřeba nosit roušky.“
Když jsem se modlila, měla jsem toto vidění. Nejprve se mi ukázala tvář Panny Marie a pak tvář malého, asi dvouletého chlapečka. Jeho tvář tak zářila, že jsem si byla téměř jistá, že se dívám na malého Ježíška. Ale nebylo to tak. Postupně se mi začaly ukazovat další dětičky. Všechny krásně zářily a dělaly na mě dojem, jako by byly celé ze zlata. Pán řekl: „Barličko, má Maminka ti ukázala tvé oslavené děti. Jsou to ty, které jsi přivedla do květové krajiny.“
25.3.2021
Ve snu jsem se ocitla na nějakém velkém prostranství. Bylo tam mnoho dětí tmavé pleti. Měla jsem dojem, že jsem někde v Africe. Jedno z těch dětí, asi čtyřletý chlapeček, přišel ke mně a pohladil mě po tváři. Potom jsem viděla děti různých ras. Jedno malé děvčátko, asi sedmileté, s asijskými rysy klečelo, modlilo se a za chvíli se s láskou na mě podívalo.
Ježíš řekl: „Barličko, to jsou také vaše adoptivní děti. Ukázaly ti, jak vás mají rády a že i ony se za vás modlí.“ Dneska jsme se dozvěděli od jedné naší členky paní Majky, že je velký zájem o moji knihu Dotyky nebe. Prosila nás o dovolení, jestli ji může dát pro své známé vytisknout. Samozřejmě, že jsme s tím souhlasili. Napsala nám, že má již 70 zájemců a že se jí hlásí další.
27.3.2021
Dcera Majka měla sen. Napsala mi: „Mami, bylo mi ukázáno toto: Na obloze se na jednom místě objevila oranžová, ale současně i průhledná rotující koule. Chvíli rotovala a pak jako by explodovala a zaplavila oranžovým oparem celé okolí. Potom se objevila znovu a opět explodovala. Pokaždé se posouvala dál a dál a tímto oparem zaplavovala další a další oblasti a místa. Viděla jsem, jak ten opar prošel i skrze byt, kde se procházela mladá maminka s dítětem v náručí, a viděla jsem i to, že všude, kam se ten opar dostal, způsobil v lidech strach a nepokoj. Lidé před ním utíkali, ale byli i tací, co ho ani neregistrovali nebo jim to bylo úplně jedno. Spatřila jsem i jiný úkaz, jakoby kovové mravence. Rozlézali se všude, po domech, po městech, po ulicích, také na pláži. Rozlézali se obrovskou rychlostí a byli skutečně všude. Zvedla jsem oči k nebi a viděla jsem tam vysokánskou bílou kostelní věž, na které byl kříž s ukřižovaným Ježíšem.“
Pán Ježíš vysvětlil dceřin sen takto: „Ta oranžová koule představuje zlo, které je rozsévané po celé zemi. Někteří lidé ho vidí a snaží se mu vyhnout, utíkají před ním, ale některým to vůbec nevadí. Přijímají ho jako něco zcela normálního. To zlo se bude šířit éterem skrze média, ale i po zemi. Ti mravenci, to jsou ďáblové nebo jejich přisluhovači. Je potřeba se vrátit do kostelů, protože jenom tak budete uchráněni před tímto zlem, protože jedině Já vás můžu před ním ochránit a navrátit pokoj.“
Když jsem se dneska modlila, navštívilo mě Boží světlo. Za chvíli se mi ukázala duše ženy, kterou znám. Na hlavě neměla vlasy, jenom pár centimetrových chomáčů, oči měla nepřirozeně velké, takové vypouklé, okrouhlé o průměru asi 4 cm. Byly jakoby potažené nějakou blánou a celá byla šedivá. Jak jsem se tak na ni dívala, najednou se na mě usmála, a navzdory tomu, že vypadala tak, jak vypadala, vyšla z ní láska. Pochopila jsem, že je v očistci a že mě přišla poprosit o odpuštění, i to, že mě má již ráda, i když to za jejího života tak nebylo.
Pán Ježíš řekl: „Ano, Barličko, přišla tě poprosit o odpuštění. Usmála se, protože již všechno pochopila. Ty oči má za trest, protože se dívala, ale neviděla. Chomáče má proto, protože byla pyšná. Tak jak jsi ji viděla, tak teď vypadá její duše v očistci. Ano, má tě už ráda, ale již je pozdě. Barličko, modli se za ni, potřebuje tvoji pomoc.“
28.3.2021
Ve snu jsem se ocitla na nějakém místě, kde mnoho lidí čekalo na koncert. Všichni seděli a nedočkavě se dívali před sebe. Najednou se otočili dozadu, protože slyšeli, že někoho nesou v rakvi. Muži, kteří ji nesli, ji otevřeli a v tom okamžiku se z ní vzneslo do výšky asi dvou metrů mrtvé tělo člověka. Všichni zůstali zhrozeni, protože to byl slavný operní zpěvák.
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi budoucnost. Zemře tak, že to nebude nikdo čekat. Co jsi viděla, to jsi viděla.“
30.3.2021
Viděla jsem Boží ruce, jak něco drží, ale nebylo mi ukázáno, co to je. Potom najednou levá ruka začala v tom něco vymazávat a podle jejího pohybu jsem měla dojem, že něco odstraňuje z nějakého papíru nebo z nějaké knihy, ale nejsem si jistá, jestli jsem to správně pochopila. Potom mi byly ukázány fotografie mladých lidí a bylo jich mnoho. Byly mi promítány před očima a byly to vždycky páry. Ani jednou mi nebyla ukázána fotografie, na které by byl samotný mladík nebo samotná dívka, a viděla jsem i záběry, na kterých byli i mladí manželé. Jak jsem se tak na ně dívala, ozval se hlas a slyšela jsem, jak řekl: „Toto všechno se stalo v letech 2018 – 2020.“
Pán Ježíš vzkázal: „Barličko, bylo ti ukázáno, jak důležitá je svátost smíření. Viděla jsi, že všechny hříchy, ze kterých se člověk s lítostí a kajícně vyzná, jsou vymazány. Viděla jsi mladé páry, které jsi svými modlitbami a oběťmi zachránila v období, které ti bylo ukázáno, a bylo ti ukázáno i to, jak je důležité modlit se za obrácení hříšníků a za mladé lidi. Podívala ses na ty, kterým jsi pomohla. Dělej to i nadále.“
1.4.2021
Dneska přišel ten den, o kterém mi bylo před několika měsíci řečeno: „Raz dva bude první duben a všechno bude bílé.“ Náš premiér se dostal do nepříjemné situace, protože jeho koaliční partneři žádali, aby odstoupil, a tak po několika týdenním odmítání, i když ne moc rád, podal demisi. Dneska paní prezidentka jmenovala novou vládu, která je v podstatě ve stejné sestavě. Jediné, co se změnilo je to, že novým premiérem se stal jiný politik, se kterým si vyměnil židli. První duben jsem si představovala jinak. Myslela jsem si, že bude jiná vláda nebo že bude zrušený nouzový stav. Ale nestalo se tak, ba naopak. Vláda odsouhlasila prodloužení nouzového stavu a lidé mají nadále zákaz vycházení a setkávání s rodinami. Nadále jsou zakázané i mše svaté a uzavřené všechny obchody. Vůbec jsem nepochopila, co tím Pán Ježíš myslel, když mi vzkázal, že všechno bude bílé, proto jsem ho poprosila, aby mi to vysvětlil.
Ježíš promluvil: „Barličko, udělal jsem to, co jsem udělat měl. Tvé myšlení je ovlivněno médii. Já vím, co je pro vás lepší. Vydrž, postupně po Velké noci nastane uvolňování. Kdyby se to událo najednou, byla by to katastrofa. Důvěřuj mi. Co si myslíš, Barličko, vláda liberálů by konala jinak? Tato vláda dostala druhou šanci. Ta opatření nebyla správná, ale když se již zavedla, musí se uvolňovat postupně.“
2.4.2021
Když jsem se modlila, objevila se přede mnou polovina tváře neznámé krátkovlasé ženy.
Ježíš řekl: „Barličko, ukázal jsem ti tvář ženy, která je z tvé knihy nadšená. Přihlásí se vám jako nová členka.“
3.4.2021
Měla jsem takový sen. Byla jsem v nějakém dětském domově, ve kterém byly děti od svého narození až do dospělosti. Všimla jsem si čtyř dětí, které byly neustále spolu. Vzájemně se o sebe staraly, pomáhaly si, hrály si spolu a ani jednou se od sebe neoddělily. Byla to čtyři děvčata. Té nejstarší asi 15leté dívky jsem se zeptala, zda jsou sestry, a ona mi na to, že ne, ale že se mají velmi rády a že si slíbily, že se nikdy neopustí a že si budou stále pomáhat. Chtěla jsem vědět, jak se do toho ústavu dostaly, a když mi začala vyprávět svůj příběh, bylo mi do pláče. Vyprávěla mi, že když byla ještě malá, zemřeli jí rodiče, ale z její rodiny ji nikdo nechtěl přijmout. Proto se ocitla na tomto smutném místě a že ani tady ji nemají rádi. Jak mi to vyprávěla, přidalo se k ní další asi 12leté děvče a to mi zase vysvětlovalo, že ji vzali od rodičů, protože jí nedávali jíst a ani se o ni nestarali, tak jak se patří. Třetí děvčátko asi 7leté se rozplakalo a smutně poznamenalo: „Mě rodiče neměli rádi a stále mě bili.“ Nejmenší asi 2leté dítě mělo ještě plíny a neumělo mluvit, proto ta nejstarší při pohledu na ni řekla: „Ani ji nechtěli.“ Když jsem si to všechno vyslechla, mile jsem k nim promluvila: „Nebuďte smutné, nebojte se, já vám pomůžu. Udělám všechno proto, abych vás odtud dostala. Budete se mnou bydlet a já se budu o vás starat.“ Když to děti slyšely, radostí pištěly, potom plakaly a se slzami v očích mě začaly objímat. Rozhodla jsem se, že to musím udělat hned a neodkládat to na zítra, proto jsem vešla do místnosti, kde seděly pečovatelky, a té hlavní jsem řekla, že mám o děti zájem, že si je chci vzít domů a starat se o ně, protože jsou smutné, nešťastné a chybí jim láska. Ale jen co jsem to řekla, rozzlobily se a křičely na mě, co je mi do toho a že mně ta děvčata nedají. To mě velmi překvapilo, protože jsem si myslela, že je můj zájem o děti potěší, ale opak byl pravdou. Všude mě sledovaly, jen co jsem se k nim přiblížila, odehnaly mě. Přemýšlela jsem, jak ty děti z tohoto místa dostanu, a napadlo mě, že to udělám, až budou venku. Vysvětlila jsem jim, jak to všechno proběhne, a když byly na vycházce, utekly a přiběhly ke mně na chodník, kde jsem na ně již čekala. Nejprve si toho nikdo nevšiml, ale za chvíli nastal velký problém. Pečovatelky zjistily, že děvčata zmizela a začaly je hledat. Tušily, že jsou se mnou, proto zavolaly policii a bylo po nás vyhlášené pátrání. Běžely jsme různými uličkami, ba dokonce i nějakým lesem, jenom abychom unikly, ale všude nás pronásledovali. Jak jsme tak utíkaly, v dálce jsem uviděla svého známého. Dětem jsem vysvětlila, že ten pán nám určitě pomůže, ale když jsme k němu přiběhly, tvářil se, že mě nezná, a odehnal nás. V tom zklamání jsem zpozorovala autobus. Rozběhly jsme se k němu, ale když jsem zjistila, že v něm sedí policisté, couvla jsem a dětem jsem vysvětlila, že musíme přejít přes další les, že ať se nebojí, protože jen přes něj se dostaneme do města, kde na nás čeká pokoj, že je tam byt, od kterého mám klíče, a že v něm žije jedna dobrá žena, která nám pomůže. Do bytu jsme se dostaly, i jsme si oddechly a děti si mohly alespoň trochu hrát, ale když přišla paní domácí, všechno se změnilo. Když nás uviděla, velmi se rozčílila a křičela na mě, co jsem si to dovolila, přivést do jejího bytu cizí osoby, že si to nepřeje a abych je okamžitě poslala pryč. Děvčátka strachem plakala a celá se třásla. Nechápala, co se děje. Já jsem tu paní ujišťovala, že děti jsou hodné, milé a neškodné a že potřebují pomoc. Trvalo to dost dlouho, než jsem ji o tom přesvědčila a ona se uklidnila. Najednou se na nás usmála a řekla nám, abychom si udělaly pohodlí, že půjde něco nakoupit a hned se vrátí. Velmi nás to potěšilo, děti se uklidnily a i já jsem měla radost. Ale netrvalo to dlouho. Najednou zazvonil zvonek a přes kukátko jsem viděla, že tam stojí ta naoko velmi dobrá žena, pečovatelky i policista. Vyzvali mě, abych okamžitě otevřela dveře a odevzdala děti do jejich rukou. Pochopila jsem, že ta žena, které jsem tak věřila, mě udala.
Pán Ježíš mi můj sen vysvětlil takto: „Barličko, viděla jsi, co udělá neláska některých rodičů ke svým dětem, jak končí v dětských domovech a jak tím trpí. Kdo nemá lásku k Bohu, nemá lásku ani k jeho darům. Kdo mě velmi miluje, velmi miluje také mé dary. V tom příběhu, Barličko, jsi ukázala, jak velmi mě miluješ. Jak velmi si vážíš mých darů a jak děláš všechno proto, abys ty dary ochránila. Zároveň ti byla ukázána i zloba tohoto světa. Necitlivost, křehkost lidských vztahů a zrada. V kritických situacích člověk poznává, kdo je jeho skutečný přítel.“
4.4.2021
V noci mě probudilo Boží světlo. To se za chvíli změnilo na Boží oko a v něm mi byl ukázán kněz, který právě sloužil mši svatou. Kolem něho stáli další kněží. Když zvedl Eucharistii, řekl tato slova: „Toto je moje Tělo, které se obětuje za vás.“ Potom zvedl kalich a řekl tato slova: „Toto je kalich mé Krve, která se prolévá za vás i za mnohé na odpuštění hříchů.“ Když to dořekl, v tom momentě mi byl podán k ústům nápoj, který jsem vypila.
Ježíš řekl: „Barličko, chtěl jsem ti ukázat, že i když ti kněží odmítají dát svaté přijímání, ty ho dostáváš. Podává ti ho můj anděl.“ Ptali jsme se Pána Ježíše, proč jsme během tohoto období netrpěli fyzicky. Vždycky o Velké noci trpíme, máme velké bolesti, ale teď to bylo jiné. Pán Ježíš dodal: „Teď jste trpěli psychicky. Kdybych vám přidal i fyzické utrpení, oslabilo by to vaši imunitu. Nemůžete současně trpět tělesně i duševně, protože by to poškodilo vaše zdraví.“
Pán Ježíš nadiktoval Valentínovi pro lidstvo tento vzkaz: „Vstal jsem z mrtvých. Na mém zmrtvýchvstání vidíte, že Bohu není nic nemožného. Proto i v těchto smutných časech přijměte své problémy jako kříž, následujte mě. I vám jednou nastane ráno, vyjde slunce a svitne nový den. Kdo mi plně důvěřuje, toho nezklamu.“
5.4.2021
Znovu ke mně přišlo Boží Světlo. Jako vždycky měnilo své barvy a vyzařovala z něho láska. Za chvíli se v něm objevily zvláštní dveře, které se na chvíli pootevřely a opět zavřely. V tomto momentě to vypadalo tak, jako by se otevřely z tohoto světa do jiného světa. Neumím to přesně popsat, protože se to událo takovým divným způsobem. Viděla jsem, že se otevřely z tmavého místa do světlem prozářeného místa, přičemž jsem na okamžik uviděla krásnou světlezelenou trávu. Měla jsem pocit, jako bych vyšla ze svého nitra. Byla mi ukázána i moje teta, která měla tuberkulózu a zemřela ve velmi mladém věku, protože odmítla zabít své ještě nenarozené dítě, a také léčbu, která by ohrozila jeho život.
Pán Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi dveře, které vedou z tohoto temného světa do nebeského království. Jsou otevřené pro každého, kdo se tam touží dostat a dělá všechno proto, aby se tam i dostal. Proto se člověku vyplatí trpět tady na zemi pro život věčný a kráčet po mých cestách. Nejjistější z těchto cest je obětovat svůj vlastní život pro druhého tak, jak ti to ukázala tvoje teta.“
