6.8.2022
Napsala nám paní Jaromíra, která se starala o patera Filipa Stajnera, a poprosila nás o příspěvek do knihy o tomto trpícím knězi. Dnes je 6. srpna, to je datum, které jsem si měla zapamatovat. Když mi bylo datum ukázané, Pán mi vzkázal, že to bude významný den. Do knihy o paterovi jsme poslali tento příspěvek:
I my, Valentín a Mária, jsme měli možnost setkat se s paterem Filipem Stajnerem. Ježíš si to přál a tak jsme to i udělali. Tento kněz přijal své utrpení s láskou jako Boží vůli, což se Pánu Ježíši velmi líbilo, a jak nám řekl, jeho oběť mu byla velmi milá. Měl velkou úctu k Eucharistii a byl po celý čas svého života proti podávání Eucharistie na ruku. Když jsme za ním přijeli, ve dveřích svého domu nás už čekala paní Jaromíra, uvedla nás do pokoje, kde pater ležel, a představila nás. Ve chvíli, kdy jsem uviděla to utrpení, rozplakala jsem se. Nemohla jsem v sobě udržet slzy, protože něco tak bolestného jsem ještě neviděla. Na lůžku ležel úplně nehybný člověk. Pokojem se přenášel zvuk plicního ventilátoru, u okna byl umístěný svatostánek a na zdech visely obrazy svatých. Kněz pokojně ležel a Valentín mu vykládal o nás, o Společenství přátel Eucharistie a odevzdal mu vzkaz od Pána Ježíše: „Patere, ty jsi už dávno zapsaný v mém Srdci svou bolestí a utrpením, ale když se zapíšeš do knihy a vstoupíš do mého Společenství, zachráníš mnoho duší.“
Po těchto slovech kněz souhlasil a paní Jaromíra, která byla zplnomocněná podepisovat za něj důležité dokumenty, tak i udělala. Pater Filip trpěl velkými bolestmi, byl napojený na plicní ventilátor a potřeboval neustálou 24hodinovou péči. Potravu přijímal 5krát denně sondou, bylo mu třeba pravidelně odsávat hleny, aby se neudusil, a často měnit polohu jeho těla, hlavy a končetin, aby neměl proleženiny, a to vše měla na starosti tato žena. Nejen že ho vzala do svého domu, ale jak jsme s manželem viděli, ta žena se pro tohoto kněze doslova obětovala.
Pán Ježíš nám jednou řekl: „Pater je ukřižovaný a paní Jaromíra je ukřižovaná spolu s ním. Já jsem si ji pro tohoto kněze vyvolil. To, co dělá, by nikdo nedokázal. Mám ji velmi rád.“
Proč to vše píšu? Neboť se mi přihodila tato věc: Když jsem se dne 4. srpna modlila, náhle se přede mnou objevil pater Filip. Když se Valentín Pána Ježíše zeptal, co to znamená, Pán odpověděl: „Valentíne, Barličko, přihlásil se vám člen Společenství přátel Eucharistie a velký svatý pater Filip Antonín Maria Stajner jako váš další patron i jako patron Společenství.“
Na patera Filipa s láskou vzpomínáme a za vše, co pro nás udělal a dělá, děkujeme. Jen co jsme tento mail odeslali, napadlo mě, že asi pro tuto událost se stal tento den významným. Pán Ježíš mi vzkázal: „Ano, Barličko, správně jsi to pochopila. Tento den je významný, neboť jste veřejně ohlásili svatost patera Filipa a vyzdvihli úlohu paní Jaromíry při péči o něho.“
7.8.2022
Včera měla Majka sen. Řekla mi: „Mami, ukázal se mi muž tmavé pleti a kreslil mi na papír obrázky ze svého života. Na prvním ležela na zemi u kostela těla zavražděných lidí, mezi nimi bylo i jeho pět sourozenců. Ti byli světlé pleti, a tak jsem pochopila, že ten muž byl asi míšenec. Na druhém byl úplně sám. Pak jsem ho viděla na mši svaté, kde byl kněz bílé pleti, ale on tancoval a zpíval, jako to dělají černoši. Jak jsem se tak na něj dívala, nad jeho hlavou se náhle objevil nápis migrant.“
Ježíš promluvil: „Neházejte všechny migranty do jednoho pytle, jsou mezi nimi i dobří lidé. Zvlášť byste měli být pozorní ke křesťanům a přijímat je jakovlastní.“
13.8.2022
Někteří věřící tvrdí, že chrám, který stojí na Živčákově hoře na Turzovce, není správný, že měl být jiný. Teď zase to, že kvůli stavbě tribuny bude uříznutý mystický sloup. Jistá členka chtěla vědět, jestli lidé mohou poprosit biskupa, aby to nedovolil. Přemýšlela jsem nad tím, jak si věřící mohou myslet, že chrám matky Církve není správný, když je postavený na přání Panny Marie, je to Boží dům a je tak krásný. Jak jsem tak nad tím uvažovala, najednou mi byl ukázán zvláštní zelený plod tvaru vejce, který praskl a v tom momentu jedna polovice toho ovoce padla na zem. Viděla jsem, že jen co dopadla, ze země vylezl mimořádně velký černý brouk, který se jí zmocnil svýma dlouhýma nohama a začal z ní vysávat jakousi světle zelenou dužinu. Když jsem na to hleděla, neměla jsem z toho dobrý pocit, ale cítila jsem bolest a neklid a věděla jsem, že je to zlé.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, ten brouk, co jsi viděla, to je ďábel, který se snaží zničit a zneuctít toto posvátné místo, aby tam zabránil lidem chodit a tak je připravil o milosti, které na tomto místě mohou získat. Viděla jsi dvě polovice plodu. Proč? Neboť na tomto místě je nejednota. Chodí tam lidé, kteří všechno, co tam je, přijímají, a chodí tam i tací, kteří to popírají. Barličko, napiš vzkaz pro ty, kteří tak činí: Jestli máte nějaké výhrady vůči tomuto místu a vůči tomu, co se tam děje, vložte to do mých rukou a vše, co se tam stalo, a vše, co se tam stane, přijměte jako Boží vůli. Naučte se ji přijímat.“
14.8.2022
Volala mi naše přítelkyně Majka a řekla, že na Bobrovské pouti její známá, paní Katka, viděla, že kněz při proměňování měl zlaté ruce. Chtěla vědět, zda to bylo o tom knězi a co věřící na té pouti získali.
Pán jí vzkázal: „To nebylo o knězi, ale o tom, že každý kněz má pomazané ruce, což je důležité při proměňování, proto by si lidé měli uvědomit, co dělají, když mě berou do rukou. Na každé pouti rozdávám milosti. Jestliže je duše ve stavu milosti, tak je přijímá, když není, tak je odmítá.“
16.8.2022
Dnes odjíždíme na pouť do Medžugorje. Odjíždíme s dcerou Majkou, zetěm Martinem i s Viktorkou a Ignáckem. Pán Ježíš nám požehnal a promluvil k nám: „Budu vás na této pouti po celý čas provázet a chránit, budu po celý čas s vámi. Moje Maminka se už na vás velmi těší.“
17.8.2022
Ubytování jsme dostali mnohem dál, než jsme očekávali, ale nevadí nám to, aspoň máme co obětovat. Když jsem si večer lehla a začala se modlit, zalilo mě Boží světlo a v té chvíli jsem znovu cítila pokoj a lásku a mé srdce se naplnilo nepopsatelným štěstím. Trvalo to dost dlouho, vlastně než jsem usnula.
18.8.2022
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, to světlo, to byly milosti. Zahrnuji tě na tomto místě milostmi, které později poznáš.“
Panna Maria na Podbrdu řekla Valentínovi: „Není důležité, aby se stalo, co si přejete, ale abyste přijali to, co je.“
19.8.2022
Znovu mě večer zaplavilo Boží světlo, které hýřilo různými barvami a po chvíli se změnilo na Boží oko. V něm se mi ukázala Boží ruka a něžným pohybem mě zvala k sobě.
20.8.2022
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, mysli stále na mě. Jdi stále za mnou a odpoutej se od vnějších věcí. Nedej se jimi vyrušovat a nedovol, aby tě to odrazovalo ode mě.“
V noci jsem prosila Pána o milosti, jaké mohu na tomto krásném místě dostat. V myšlenkách jsem měla obavy, jestli se sem ještě někdy vrátím. Celé tělo mě bolí pro tvrdé matrace na posteli, pro větší vzdálenost od penzionu do města, pro celkovou únavu a vyčerpanost a pro jiné věci. Těžko zvládám takové horko, bolí mě srdce a těžko se mi dýchá. I cesta autobusem byla pro mě namáhavá, i Valentín má už zdravotní problémy. Bolí ho celý den záda a ani oči mu neslouží, jak by měly. Doslechla jsem se, že na Podbrdu při výstupu skoro spadl, jen tak tak ho stihli zachytit. Rozmýšlela jsem nad tím vším a náhle se mi začaly jako nějaký film promítat obrazce různých velikostí a tvarů a všelijakých barev. Cítila jsem, že jsou to asi milosti. Pak se mi v Božím oku ukázala postava muže v modrém rouchu, ale tvář jsem mu neviděla. Nakonec mi byla ukázána žena s prasečím rypákem, jak se mi posmívá a směje.
21.8.2022
Ježíš řekl: „Barličko, ty barevné obrazce, to byly milosti. O co jsi prosila, to jsi ode mě i dostala. Ten zářivý muž v modrém rouchu ti neukázal svoji tvář, neboť ti bylo ukázáno jen to, co jsi vidět mohla. Na ženě s rypákem ti bylo ukázáno, že v Medžugorji není jen Panna Maria, ale i zlý, který se snaží stáhnout poutníky na zlé cesty, a jak jsi viděla, daří se mu to.“
22.8.2022
Vrátili jsme se na Slovensko. Pán Ježíš řekl: „Valentíne, Barličko, na této pouti jste trpěli. Bylo to pro vás těžké, ale utrpení patří k vašemu životu.“
26.8.2022
Měla jsem sen: Stála jsem před vysokými kamennými hradbami s úzkou branou, kterou se někam vstupovalo, ale nevím kam. Vnímala jsem jen to, že to bylo určitě krásné místo, protože zdi byly ozdobené květy. Pak mi bylo ukázáno, jak si přes WhatsApp píšu s jistým mladým kaplanem, který už delší dobu jde proti nám. Viděla jsem, jak se mu s láskou snažím vysvětlit, že Společenství přátel Eucharistie je Boží dílo a že vše, co píšu v knize, je pravda, ale on se mnou nesouhlasil a měl na mě zlost. Byla jsem z toho smutná, když tu jsem se náhle ocitla před domem, do kterého vcházel náš bývalý jáhen a teď už novokněz. Viděla jsem, jak vstupuje dovnitř, ale protože byl vysoký, sklonil se a pomalu prošel dveřmi ke stolu a něco si tam připravoval. Pozorovala jsem ho a vtom se před domem objevila pěkná 30letá žena a něco mi začala vysvětlovat, přičemž ukazovala na toho kněze. Byla tak krásná, že jsem hned pochopila, že jde o duši z nebe.
Pán Ježíš to vysvětlil: „Barličko, bylo ti ukázáno, že do nebeského království vede úzká, ne široká brána. Všechny tyto kameny, ze kterých byla postavená hradba, představují všechny nedostatky, které brání člověku vstoupit do nebe. Každý člověk musí na sobě neustále pracovat, aby ty nedostatky odstraňoval a mohl tak vstoupit skrz tuto bránu. Ano, na knězi, kterého znáš, ti bylo ukázáno, že jde proti vám, ale na tom druhém, který působil ve vaší farnosti jako jáhen, ti duše z nebe ukázala, že není zlý, že je to dobrý kněz.“
1.9.2022
V noci jsem se ocitla v Dómě sv. Alžběty. Stála jsem mezi lidmi přicházejícími ke svatému přijímání. Když už na mě přišla řada, kněz se otočil a odešel. Eucharistii mi nedal, ale přemístil se vedle, k věřícím stojícím v jiné řadě. V té velké bolesti, kterou jsem pocítila ve svém srdci, jsem se probudila. Velmi jsem plakala a dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, bylo ti ukázáno, že budou i kněží , kteří vás budou veřejně odsuzovat a půjdou proti vám.“
2.9.2022
I dcera Majka měla sen. Řekla mi: „Mami, byla jsem s Viktorkou na procházce a ukazovala jí přírodu. Došly jsme k silničnímu mostu, který stál na vysokých pilířích, ale nebyl ještě zcela dostavěný. Asi v jeho polovině byla před ním kamenná zídka v půlkruhovém tvaru. Byla ukončená trochu níž, než byla výška mostu. Na něm stála asi jeden metr vysoká socha Panny Marie. Divily jsme se, jak se tam dostala a kdo a proč ji tam dal. Chtěly jsme se na ni podívat zblízka, tak jsem šly na most a slezly z něho na zídku, kde stála ta socha, ale když jsme z ní chtěly odejít, špatně jsem šlápla a začala padat dolů. Se mnou padala Viktorka i socha, ale vůbec jsem neměla strach. Nebála jsem se, že se polámu nebo že se zabijeme, ale během pádu jsem se modlila a volala: ‚Pane, vím, že mě zachráníš. Ty můžeš všechno, i dát mi křídla, abych mohla létat.‘ A jak jsme tak padaly, podívala jsem se dolů na trávu a porost pod námi a uvědomila si, že neletíme střemhlav, ale že dolů pomaličku klesáme. Usmála jsem se a šťastná zjistila, že jsme lehoučce dopadly rovnou na nohy a že se nikomu vůbec nic nestalo. Viděla jsem, že i socha stojí vzpřímeně, a štěstím jsem zvolala: ‚Viktorko, Viktorko, podívej, to je zázrak, socha se nerozbila ani nevyvrátila ani nám se nic nestalo.‘ Po chvíli jsme uviděly nějakou budovu. Vešly jsme dovnitř a zjistily, že je to školka. Byly v ní malé, asi 4 leté děti, které se buď nudily, zlobily, některé polehávaly po křeslech nebo dělaly jiné špatné věci. Neměly žádný dozor a jejich maminky, které seděly vedle sebe ve vedlejší místnosti, si podpíraly hlavy a vůbec je nezajímalo, co jejich děti dělají. Viktorce jsem řekla, že tu nemůžeme zůstat a rychle jsme vyšly ven. Zjistily jsme, že někteří lidé kolem sochy Panny Marie postavili plůtek a nadšeně mezi sebou hovořili o zázraku. Vtom ze školky vyběhlo asi 4leté děvče a plivlo Matce Boží do tváře. Přiskočila jsem k ní a přísně ji napomenula: ‚Tohle už nikdy nedělej!‘ Znechucená jsem poodešla dál, kde stála farní budova, ve které se čtyři kněží dohadovali, co s tím. Přemýšleli, jak postupovat ohledně toho zázraku a co je třeba udělat. Slyšela jsem i hlas jedné starší ženy, jak ostatním vykládala, že viděla ten zázrak, jak malé dlouhovlasé děvčátko se svou maminkou snesly sochu Panny Marie dolů, a ptala se lidí, jestli i oni to viděli. Někteří křičeli, že ano, že i oni to viděli, ale nevědí, kam jsme zmizely. Viktorce jsem pošeptala, že půjdeme něco nakoupit a pak se půjdeme někam najíst. Z obchodu jsme vyšly se dvěma taškami a vešly do blízké restaurace, kde se k nám hlásily dvě zcela cizí ženy. Naoko milé, ale svým chováním otravné. Chtěly, abychom si přisedly k nim, ale neměla jsem z toho dobrý pocit. U stolu seděly další ženy a jedna z nich měla kolem sebe samé tašky, svoje i cizí, a hned mi vytrhla z rukou ty moje s tím, že je pohlídá, dokud si neobjednám jídlo. Řekla jsem, že už toho bylo dost. Nikdo mě tu nebude do ničeho nutit. Vzala jsem Viktorku za ruku a přešly jsme do vedlejší místnosti, kde jsem za kulatým stolem zahlédla taťku. Viděla jsem, jak s ním mluvil neznámý muž a řekl: ‚Jste to opravdu vy? Byli jsme spolu v Rotondu,‘ a ukázal mu fotografii, na které byly dvě ženy a za nimi stál taťka. Uvažovala jsem, kde jsi ty? A vtom jsem si uvědomila, že jsi v té restauraci všude. Byla jsi zároveň u všech lidí, v každé místnosti, u každého stolu i u taťky. Byl tam i stůl, za kterým seděli ti čtyři kněží. Hovořili o soše, o zázraku a debatovali o tom, jen jeden byl potichu, měl tmavou, nedefinovatelnou pleť. Pomyslela jsem si, asi mě poznal. Pamatuji si, že všichni měli oblečené kněžské světle šedé košile. Nakonec mi bylo ukázáno, jak jste přišli z nějakého setkání domů. Utíkala jsem k vám do bytu, abych vám otevřela dveře a pomohla s vybalováním tašek. Když jsem se tě zeptala, jak jste se měli, smutně ses na mě podívala a rozplakala se. Řekla jsi jen jedno slovo – protestanti.“
Pán Ježíš vysvětlil Majčin sen: „Majce bylo ukázáno, že se mají vždycky utíkat k mé Mamince, která je bude chránit při pádech v tomto životě. Někteří lidé je znají, že to je ta mamka a to dítě, kterým se zjevila Panna Maria a které o zjevení a zkušenostech s ní mnohé lidi i informovaly.Mnoho lidí to přitáhne k mé Mamince a budou ji víc uctívat, ale nová generace, která roste, ji bude znevažovat. Na dotíravých ženách jí bylo ukázáno, že si mají dávat pozor na lidi, kteří jsou vtíraví, a tak jako v tom snu mají mít od nich odstup. Také jí bylo ukázáno, že mají vždy stát při vás, a to v každé situaci, ať už v tomto životě, nebo po vaší smrti, protože i vy jste a stále budete s nimi. Ti čtyři kněží představují duchovenstvo. Jedni to budou všechno uznávat, a druzí zpochybňovat. Nebude to jednoznačně přijaté. Kněz tmavé pleti představuje duchovenstvo z jiných zemí. Mnozí vás budou zařazovat mezi sektáře, nepřijmou, co jim zvěstujete, a půjdou proti vám. Lidé, se kterými jste chodili na poutě, vás poznají a budou z toho šťastní. Barličko, to že tě Majka viděla ve stejném čase na různých místech, v různých skupinách lidí znamená, že budeš stále v jejich myšlenkách skrze knihu, kterou píšeš.“
