26.10.2022
Dnes odjíždíme na Oravu. Už se s Valentínem velmi těšíme, protože tam máme mnoho přátel a vždy přibudou noví. I tentokrát pro nás přijedou autem Helenka s manželem Petrem. Je to pro nás velká milost.
31.10.2022
Domů jsme se vrátili plní zážitků a i Pán má radost. Jsme šťastní, protože přibylo mnoho členů, a stala se i jedna zajímavá věc. Do společenství vstoupil pan Marek, syn naší členky, což je, jak řekla, hotový zázrak. Stala se i jiná věc, a to na jedné přednášce. Mezi lidmi seděl muž, ve kterém jsem poznala kněze. I když jsem ho nikdy neviděla, i když byl v civilu a ani jsem se s ním nikdy nesetkala, věděla jsem, že je to duchovní. Během přestávky přišel ke mně a řekl: „Já jsem kněz.“
Pán Ježíš mi po Valentínovi vzkázal, že jsem dostala od Boha dar rozpoznávat v mužích pomazaného. Měli jsme i jinou zkušenost. Stalo se to v Klině. Byla tam jedna žena, která i když se k nám chovala velmi mile, cítila jsem, že se nezapíše, ale že přišla na setkání spíš ze zvědavosti než s úmyslem vstoupit do Společenství. A tak se i stalo. Poděkovala a odešla. V noci jsem měla sen. Stála jsem u chodníku, přes který tekla čistá voda a postupně vytvářela malý potůček. Před chodníkem stáli lidé a na druhé straně přesně tato žena a volala: „Nevstupujte do té vody, ale přeskočte ji.“
1.11.2022
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, to co jsi ve snu viděla, to byl pramen živé vody, který jsem seslal do srdcí těch, kdo se zúčastnili přednášky, přijali mé dílo a zapsali se do mého Srdce. Ta žena se nezapsala a přemlouvala lidi, aby to nedělali. Takových je mnoho.“
Dceři Majce se ve snu ukázaly veliké zástupy vojáků trpících v očistci. Viděla, že jsou to vojáci nejen z první a druhé světové války, ale i z těch, které probíhají nyní a probíhaly v minulosti. Jeden z vojáků, mladý, asi 28letý, k ní promluvil: „Sestro, prosím tě, modli se za nás, protože se za nás nikdo nemodlí.“
3.11.2022
Přinášíme oběti za syna naší členky, kterému dnes mají operovat srdce. Valentín v ležící poloze na kříži obětoval několik růženců ke Svatým ranám a při chůzi ostatní modlitby. Já jsem se za něho také modlila a obětovala půst. Operaci přeložili na zítřek.
4.11.2022
Znovu jsme přinášeli oběti. Kromě obětí jsme obětovali i mši svatou. Operace dopadla dobře. Dostali jsme zprávu, že se cítí výborně.
Ježíš poznamenal: „Její syn M… vstoupil do Společenství přátel Eucharistie, stal se mým přítelem a Já jsem ke svým přátelům milostivý a milosrdný.“
5.11.2022
Dcera Anička mi řekla: „Mami, ve snu se mi ukázalo asi 10leté děvčátko. Mělo oblečené růžové šaty, na hlavě mělo bílou pokrývku a vedle ní stála vysoká zapálená svíce. To děvčátko mělo hábit jako růžové sestry. Vypadala jako malá řeholnice.
Pán řekl: „Moje Společenství přátel Eucharistie je jako dítě růžových sester působících ve světě. To světlo je světlo pro ty, kteří se vzdálili od úcty k Eucharistii. Světlo té rozžaté svíce bude přitahovat stále víc a víc lidí, až se roznese po celém světě. Je to Boží plán na záchranu Církve a duší.“
6.11.2022
Zdál se mi sen. Ocitla jsem se venku s Valentínem a s několika přáteli a mezi námi byl jistý slovenský biskup, který nám požehnal. Po požehnání jsem se ho zeptala, jestli mu mohu něco říct. Přikývl, a když jsem mu začala vyprávět, viděla jsem, že se mnou souhlasí a že mi to všechno věří. Přátelé, se kterými jsem tam stála, byli: Janko, Majka, Martuška, Katka, Helenka, Ludka, Jožko, Danka a muž a žena se zamlženou tváří.
Ježíš promluvil: „Tento biskup je vám nakloněný, i když to veřejně nedává najevo. Žehná vám i mému dílu. Ti, co byli s vámi, to jsou vaši nejvěrnější přátelé ze Společenství a ti se zamlženou tváří představují vaše věrné přátele ze Společenství.“
7.11.2022
Dceři Majce se často ukazují trpící vojáci, kteří ještě žijí, i ti, kteří umírají nebo jsou už po smrti. Stále u nich vidí sv. Antonína Paduánského, Ignáce z Loyoly a Carla Acutise. Dnes nad ránem znovu slyšela a viděla zoufale plačícího vojáka a vedle něho mrtvého. Ti tři kráčeli k němu a modlili se. Když pohlédla na Carla Acutise, zpozorovala, jak je tím bolestně zasažený. Zeptala se ho: „Carlo, i tebe to děsí?“ Bylo pro ni nezvyklé vidět svatého tak trpět. Zeptala se mě: „Mami, myslíš, že to svaté bolí?“
Ježíš to vysvětlil: „Svatí už necítí bolest, ale když vidí ta zvěrstva a hrůzy války, jsou z toho velmi smutní, prožívají osudy některých trpících a tak jim pomáhají zmírnit jejich bolest.“
10.11.2022
Modlila jsem se za duše v očistci a v nebi, které zemřely v pověsti svatosti, a vtom se přede mnou objevily sochy dvou mužů. Jeden vypadal jako 40letý, ten druhý s delší bradou byl 60letý. Nedokážu přesně určit jejich věk, oba byli jakoby z mramoru nebo nějaké jiné kameniny a ukázali se mi jako dvě busty postavené za sebou.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, bylo ti ukázáno, že tvoje modlitby nevycházejí nazmar a jak jsi konkrétně těmto mužům pomohla. Byli ti poděkovat. Viděla jsi je jako dvě busty, čímž ti bylo naznačeno, že jde o muže, kteří byli prohlášeni za svaté, ale Boží soud rozhodl jinak. Nejsou na věčnosti v té nejkrásnější krajině, ale skončili v těch horších.“
Viděla jsem i duši staré ženy, o které vím, že už je v nebi. Seděla na dřevěné lavici a okolo chodidel si obtáčela pás teplé vlněné látky. Po chvíli si obula vysoké boty. Pochopila jsem, že to byla látka nahrazující ponožky, jen jsem nechápala, proč to dělá a co mi tím chce říct.
Ježíš dodal: „Ta stará žena ti chtěla ukázat, že se chce dostat do teplejší oblasti ve stonkové krajině, ve které žije, a prosí tě o pomoc.“
11.11.2022
Ve snu jsem se ocitla v hlubokém lese, na jehož vrcholu stál malý dřevěný kostelík. Měla se tam sloužit mše svatá, ale každý, kdo se chtěl do něho dostat, musel nejdřív dlouho kráčet přes tuto horu po úzkém strmém chodníku. K tomu musel vynaložit velké úsilí, neboť byl pro člověka velmi namáhavý. Vystupovala jsem po něm s několika ženami a děvčaty, a když jsme vešly dovnitř, sedělo tam jen pár lidí. Přišel i kněz a zeptal se: „To jste všichni? A kdo bude číst Boží slovo?“ Přihlásila se jedna slečna a duchovní se znovu zeptal: „A kde jsou vlastně muži a kde jsou chlapci? Oni nepřijdou?“ Jedno z děvčat se postavilo a řeklo: „Oni nechtějí jít po tom chodníku. Pokud chceme, aby přišli, musíme je vytáhnout na laně.“ „Na laně?“ podivil se kněz. „Ano, na laně,“ zopakovalo děvče. Když jsem to slyšela, řekla jsem si, že je rychle vytáhnu, a v té chvíli jsem držela v rukou konec lana, který jsem obtáčela kolem své ruky, a tak je po jednom vytahovala nahoru až ke dřevěné kapličce. Jak jsem se na ně dívala, zpozorovala jsem, že všichni jsou to mladí lidé mezi 30 a 35 lety. Zeptala jsem se jich: „Vy nemáte rodiny? Kde jsou vaše manželky a kde máte děti?“ Usmáli se na mě a řekli: „My se ještě nechceme ženit. Oženíme se, až nám bude 40. Takhle je nám dobře a tak nám to vyhovuje.“ Mše svatá začala, ale oni zůstali venku. Přistoupila jsem k okénku a rukou jim naznačila, aby vešli dovnitř, ale neposlechli mě. Zasmáli se a začali mezi sebou něco rozebírat. Když skončila mše svatá, chytili se lana a spustili se dolů lesem bez toho, aby ze sebe vydali aspoň kousek námahy. My, kteří jsme byli uvnitř kostelíku, jsme opatrně scházeli dolů, přičemž jsme se modlili svatý růženec. Když jsme došli na místo, viděla jsem, jak ti muži sedí u občerstvení a vesele se baví. Zůstala jsem smutná. Pochopila jsem, že jsou to lidé, kteří si chtějí užívat a Bůh je vůbec nezajímá.
Pán Ježíš mé vidění vysvětlil takto: „Na tomto příkladu ti bylo, Barličko, ukázáno, co se děje v nynější společnosti a proč jsou takové problémy v rodinách. Mladí lidé už nejsou ochotní mi něco obětovat a vzdát se svého pohodlí a blahobytu. Žijí jen pro tento svět a život věčný je vůbec nezajímá. Tak jak žijí, tak i skončí. Na druhé straně jsou stále ještě lidé, kteří si uvědomují, že životem na zemi nic nekončí, a jsou ochotní se vzdát svého pohodlí a přinášet oběti, aby byli co nejblíž u mě už tady na zemi. Veliká bude jejich odměna v nebi.“
12.11.2022
Ve snu jsem seděla v pokoji, ve kterém ležela na posteli Anička Bohuslava Tomanová. Kolem hlavy měla rozpuštěné krásné, tmavé, zvlněné vlasy a její tvář byla tak nádherná, že jsem hned pochopila, že takto nyní vypadá v nebi. Měla krásně modré oči a pohled, od kterého se nedalo odpoutat. Mile se na mě usmívala a cítila jsem, že mi chce něco povědět.
Ježíš promluvil: „Anička měla výročí a takto se vám chtěla připomenout. Barličko, viděla jsi její duši.“
Volala mi jedna naše členka a řekla mi, že někteří kněží tvrdí, že ani v Písmu svatém se nic nepíše o tom, že by se měla Eucharistie podávat věřícím jen do úst.
Pán Ježíš těmto kněžím vzkázal: „Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Je snad v Písmu svatém napsáno, jak se mají slavit liturgie a svátosti? A přece se slaví podle tradice Církve. A není snad v Písmu svatém napsáno, že máte mít úctu a bázeň před Bohem? A je projev úcty a bázně před Bohem, když mě nevhodným podáváním mého Těla dennodenně zneuctíváte a ničíte tím víru v moji přítomnost v Eucharistii? Zavíráte oči před tím, co to způsobilo v zemích, kde to zavedli, a myslíte si, že na Slovensku to nenastane?“
13.11.2022
Jedna naše členka chtěla vědět, jestli mohou věřící líbat Svátost oltářní, že to tak dělají, ale nejsou si jistí, zda se to Bohu líbí a je to správné. Poprosila nás, abychom se na to zeptali Pána.
Pán Ježíš odpověděl: „Svátost oltářní není relikvie svatých, ale je to živý Bůh. Touhou mě políbit vyjadřujete svoji lásku a přátelství ke mně, ale před Bohem máte mít i úctu a bázeň. Proto, když to děláte, povyšujete se na úroveň Boha a to není správné. Nedělejte to.“
18.11.2022
Dnes odjíždíme na pozvání naší členky paní J… k rodině T…, kde mají už 12 let syna v bdělém kómatu. Poprosila nás, jestli bychom nepřišli i s knězem, že oni tu možnost nemají. Protože se potřebujeme dostat až za Prešov, a my auto nemáme, jedou s námi naši milí přátelé Josef a Ludka i kněz otec O… Když jsme vešli do domu, kde mají nemocného syna, při pohledu na něj mne zasáhla velká bolest. Na posteli nehybně ležel 22letý mladík a jediné, čím sledoval okolí, byly jeho oči. Kněz jim odsloužil mši svatou a pak jsme si s rodinou povídali. V domě byla s mladým mužem jen jeho maminka, babička a jejich přítelkyně, která vše zorganizovala. Pán Ježíš si přál, aby vstoupili do jeho Společenství, ale i když jim manžel říkal o výhodách, které z toho plynou, i když jim vyprávěl o zázracích, které se některým členům staly, a i když jsem jim to během rozhovoru několikrát nabídla, odmítly to. Zůstala jsem z toho smutná. Bylo mi líto chlapce, který, i kdyby to chtěl, byl odkázaný jen na souhlas své matky.
19.11.2022
Pán řekl: „Vstoupil jsem do jejich domu, abych je zahrnul milostí a milosrdenstvím a pomohl jim ve velkém trápení, ale odmítli mě. Vy z toho nebuďte smutní, udělali jste všechno, co jste udělat měli. Otec O… byl mým důstojným a úžasným zástupcem a vám, Valentíne, Barličko, Jozefe a Ludko, jsem dal další milosti.“
20.11.2022
V Božím oku jsem viděla průzračný tekoucí potůček, který se náhle znečistil tmavými skvrnami. U něho stál kněz, ze kterého jsem zůstala zhrozená, protože z místa, kde měl mít uši, mu vycházely rohy stočené nad hlavou proti sobě. Nakonec jsem viděla chrám v obrovských plamenech. Lekla jsem se, protože toho kněze znám, ale i z toho, že šlo o katedrálu na Slovensku.
Pán Ježíš to vysvětlil: „Čistá voda mého učení je znečištěná tím, že někteří kněží poslouchají hlas tohoto světa a antikrista a vkládají ho do mé nauky. To způsobuje požár v chrámu mého Otce, protože moji věrní to nejsou ochotní přijmout a chtějí mě věrně následovat. Ty rohy znamenají, že neposlouchají mě, ale antikrista, proto byly vsazené do uší.“
