11.12.2022
Ve snu se mi ukázal obraz Panny Marie s malým Ježíškem v náručí. Na obraze byla namalovaná Matka Boží, ale i dvě prasečí nožičky. Hrůzou jsem se probudila a slyšela hlas: „Aspoň že…“ a dál jsem už nerozuměla. Bylo mi z toho do pláče.
Ježíš můj sen vysvětlil: „Barličko, ten hlas ti řekl, že aspoň si její jméno pamatují. Tak hanobí obraz mé Maminky všichni ti, kteří hřeší jejím jménem při každém nezdaru, který se jim přihodí, a tak ji ponižují a dávají na úroveň toho zvířete, jehož nohy jsi na obraze viděla.“
12.12.2022
Často si v duchu zpívám písničku Tebe žijem, Ježiš moj, tebe Ježiš… Vlastně skoro každý den. Dnes se mi ukázala krásná červená sametová kazeta zdobená zlatem, která se na okamžik sama pootevřela, a v té chvíli z ní vyšla tři krásná srdíčka.
Ježíš řekl: „Barličko, chtěl jsem ti ukázat, jak se moje Srdce raduje, když zpíváš tuto píseň.“
13.12.2022
Je zima a fouká silný vítr. Při pohledu z okna jsem si vzpomněla na duši děvčete, kterou jsem viděla v nebi u řeky. Tvář měla pěknou, ale oblečení měla jednoduché, takové, jaké se nosí ve velmi chladném období. Pamatuji si, že když jsem chtěla vědět, zda ta duše byla z nektarové, nebo stonkové krajiny, Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, a viděla jsi led? Neviděla. Byla to duše ze stonkové krajiny.“
14.12.2022
Modlila jsem se za kněze, který se odvrátil od Boha, a najednou jsem měla vidění. Ocitla jsem se v malém dřevěném domečku, kde byl jen stůl, za kterým seděl muž v bílém. Stála jsem za ním, takže jsem neviděla jeho tvář, ale cítila jsem, že je to asi kněz. Dovnitř vešel muž v černém kabátě, ve kterém jsem také poznala kněze. Přistoupil k tomu, který seděl za stolem, a něco mu začal vyprávět. Celý výjev na mě působil, jako že jde o důležité setkání.
Ježíš promluvil: „Barličko, svými modlitbami za kněze jim vyprošuješ milost kajícnosti a lítosti nad jejich hříchy a přivádíš je ke svátosti smíření. Mám z tebe radost.“
15.12.2022
Ve snu jsem se ocitla ve zvláštním městě. Mělo vysoké kamenné hradby a plno uliček, takže pro člověka byl problém zorientovat se v něm a nezabloudit. Když jsem procházela městem, potkávala jsem cestou mnoho lidí, kteří zabloudili a potřebovali pomoc. Já jsem s tím problém neměla. Každou ulici jsem znala a pamatovala si ji a věděla jsem přesně, kam vede. To město nejen že mělo vysoké hradby, ale i kopce, a středem se táhl dlouhý, hluboký les. Projít jím bylo skutečně velmi těžké a namáhavé, proto každému, kdo mě poprosil o pomoc, jsem hned vyšla vstříc. Potkala jsem i mladou rodinku, která mě pozvala k nim, a když se o tom dozvěděli jejich příbuzní, přišli i oni. Potřebovali se také naučit, jak v tom lese žít. Povídala jsem a oni mě poslouchali, když vtom mi zazvonil mobil. Ozval se hlas ženy, které jsem, dokud žila, stále pomáhala, ale ona si toho nevážila, vždy mi něco vyčítala a neměla mě ráda. Vím o ní, že je v těžkém očistci. I teď mi ve snu vytýkala, že se věnuji více ostatním, že je správné přijít napřed k ní. Že je moc hodin a nejvíc času mám věnovat jen jí. Snažila jsem se ji uklidnit, že na ni myslím, že jsem na ni nezapomněla, ale ona byla plná hněvu a vyčítala mi, že nebudu mít pro ni tolik času, kolik si přála, protože je už 12 hodin a v 15:00 mám jít k zubaři. Nechtěla si nechat vysvětlit, že musím pomoct i jiným, a celou dobu na mě v telefonu křičela. Dovyprávěla jsem lidem ještě nějaké věci a rychle jsem spěchala k ní. Když jsem vyšla z domu mladé rodinky, bylo přesně 14:10, což byl pro mě dobrý čas. Věděla jsem, že se stihnu věnovat té nespokojené ženě a navštívit i v 15:00 hodin lékaře, který mi měl zaplombovat zub, a že to hravě zvládnu.
Pán Ježíš sen vysvětlil takto: „To město, to bludiště, je nynější stav světa. Z každé strany jsou lidé bombardováni propagandou, lží a různými ideologiemi. Jediná správná cesta a pravda je cesta ke mně. Ty to, Barličko, dobře víš, a proto lidem vysvětluješ, co mají dělat a jak mají v bludišti tohoto světa žít. Duše, která ti byla zjevena, je duše egoisty. Jak vidíš, ještě i v očistci se ten egoismus projevuje, když i teď vyžaduje privilegium na úkor ostatních. Ty si ale, Barličko, umíš všechno zařídit tak, abys stihla přinášet oběti za duše i plnit své povinnosti v tomto světě. Bylo ti ukázáno, že ty to vždycky zvládneš.“
Na internetu jsem se dočetla, že všechny rychlíky z Košic do Bratislavy a zpět se mění na expresy a od prosince už nebudou zastavovat v Piešťanech. Pán Ježíš promluvil: „To způsobil pochod čertů. Město se dostalo na vedlejší kolej, což pocítí hlavně ekonomicky. Však jsem řekl, že uvidí, co udělali.“
16.12.2022
Včera padla vláda. Ježíš promluvil: „Barličko, vždyť jsem ti řekl ještě na začátku volebního období, že tato vláda padne.“ Ve snu jsem vyšla z našeho kostela a přiběhla za mnou naše přítelkyně Ludka. Objaly jsme se a slyšela jsem hlas: „Na Ludčiny narozeniny se rozzáří dům i zahrada.“
Pán Ježíš to vysvětlil: „Znamená to, že bude krásnější svět.“
17.12.2022
Dcera Majka měla vidění. Ukázala se jí duše ženy, o které víme, že je v těžkém očistci. Seděla na ošuntělé šedé sedačce a sledovala lidi, kteří někam šli. Ona nemohla jít, neměla to dovoleno a ani ji nechtěli. Zůstala sedět a smutně hleděla před sebe. Šaty měla nepěkné, potrhané a na hlavě špinavý klobouk, který jí ani neseděl. Byl příliš malý a měl samé fleky. U ní seděl škaredý pes, který měl na obojku červený štítek s číslem tři. Když jsem chtěla vědět, proč ta duše byla v tak ubohém stavu a co u ní dělal ten pes, Pán Ježíš odpověděl: „Bude trpět jako pes, protože neměla soucit s lidmi bez domova. Bude mít pocity jako toulavý pes a takto bude za ten hřích trpět až tři roky, dokud se z toho hříchu neočistí. Potom se bude očišťovat za další a další hříchy, dokud její duše nebude úplně čistá.“
18.12.2022
Naše členka napsala Valentínovi, že nechápe a nerozumí tomu, proč by měla Bohu děkovat za utrpení a ještě ho s láskou přijmout, proč je zatížená dědičným hříchem, když za to nemůže, a proč někteří svatí umírali mučednickou smrtí. Valentín jí odepsal: Ježíš vám vzkazuje, že většinu utrpení si člověk přivádí sám svým nezřízeným způsobem života, ať už nesprávnou životosprávou, nesprávnými rozhodnutími, nezřízeným životním stylem nebo přepínáním se v práci. Pán nechce nikoho trestat, jen dopouští některé věci, aby se člověk vzpamatoval a změnil to, co dělá špatně. Toto je na vysvětlení, odkud pochází utrpení. Pro lepší pochopení Pán Ježíš zvolil opačný postup: co se stane, když utrpení nepřijmeme. Když se jedná o nějaké onemocnění a člověk ho nepřijme s láskou jako Boží vůli, dostane se do těžké deprese a jeho psychický stav je potom velmi špatný. To zhoršuje jeho fyzický stav a místo toho, aby se postupně uzdravoval, je to stále horší. Zlepšení se oddaluje a v mnohých případech u vážných onemocnění dochází i k úmrtí. Jestliže má jiné starosti, například ztratil práci nebo se dostal do finančních problémů, znovu to způsobuje velký nápor na psychiku, velký stres, dostává se do deprese, která může vyvolat fyzické onemocnění, a člověk reaguje iracionálně, dopouští se dalších chyb a v tom stresu není schopen střízlivě uvažovat. A tak naděje na zlepšení jeho situace, ve které se nachází, je velmi malá. Na druhé straně, když všechno přijme s láskou jako svůj kříž, nastane v jeho mysli pokoj a psychicky se vyrovná se stavem, ve kterém se nachází. Přijímá to jako Boží vůli a svůj další osud vkládá do Božích rukou. Jeho psychická vyrovnanost posilňuje jeho fyzický stav, mnohem dřív se uzdravuje, a je-li to Boží vůle, tak i modlitby, které jsou za něho obětované, mají účinek. Když je člověk v nějakých jiných problémech a uvažuje střízlivě s chladnou hlavou, nehromadí další chyby a má mnohem větší šanci dostat se z toho. Protože přijímal Boží vůli s láskou, Pán mu pomůže, protože je s ním spojený. Ten, kdo to nepřijímá a nechce přijmout, ztrácí spojení s Pánem, a i když mu posílá milosti skrze jiné osoby, člověk je odmítá, protože v tom stavu není schopen rozpoznat, že je to jen pro jeho dobro. Nebeský Otec neušetřil ani svého Syna a vystavil ho mučednické smrti. Svou křížovou cestou nám lidem ukázal, jak se máme postavit ke svým křížům a jak je máme nést. Cesta do nebeského království je kříž a klíčem je láska. Proč to tak náš nebeský Otec ustanovil? Protože je to pro člověka dobré, i když mnohým se to může zdát nepochopitelné. Není lepší mít pohodlný život na zemi, bez křížů, užívat si ho a pak pokojně odejít do nebeského království a užívat si ho dál? Bůh to na začátku tak ustanovil, a jak to dopadlo? Nejkrásnější anděl Lucifer a jeho přívrženci měli všechno, ale chtěli ještě víc. Chtěli být jako jejich Stvořitel, proto se vzbouřili a za to byli svrženi do pekla. Podobné to bylo s Adamem a Evou. Nebeský Otec jim dal rajskou zahradu, měli krásný život, a přece podlehli pokušiteli. Zhřešili tím, že chtěli mít poznání jako Stvořitel, za to byli vyhnáni z ráje. Tento jejich hřích se přenesl na všechny generace, protože Bůh viděl, že není dobré, aby bytosti, které stvořil, měly všechno a nemusely se vůbec o nic přičinit. Bez dědičného hříchu byla z lidí jen Panna Maria. Jestliže někdo chce být bez tohoto dědičného zatížení, chce se stavět na roveň Božího Syna a jeho Maminky. Není tu velká podobnost s padlými anděly a Adamem a Evou? Proč někteří svatí umírali mučednickou smrtí, proč to přijímali s láskou a nebouřili se proti tomu? To proto, že se na to nedívali jen z hlediska života na zemi, který každému uteče jako voda. Oni chápali, že umřít za Boha je přímá a nejrychlejší cesta k němu a že je čeká krásný život v nebi. Přijetí kříže je nejspolehlivější a nejkratší cesta do nebeského království, protože přijímáme s láskou to, co nám Pán dává. Svůj život vkládáme do jeho rukou a s důvěrou se k němu obracíme jako malé dítě. Když otec tady na zemi s láskou k sobě přivine své dítě, které se s důvěrou k němu obrací, o co víc nás k sobě přivine náš Nebeský Tatínek, když se k němu s velkou důvěrou obracíme a prosíme ho o pomoc. Pán Ježíš nikomu nesliboval lehký a bezstarostný život tady na zemi, ale jedno slíbil, že když ho budeme následovat, získáme život věčný. Jaký bude, to už je v rukách každého člověka. Proto je důležité mít na paměti jeho slova: Láska za lásku, věrnost za věrnost, důvěra za důvěru. To je to, co musíme splnit, abychom se dostali přímo k němu.
19.12.2022
Valentín už má velký problém s očima. Má problém s přepisováním mé knihy do elektronické podoby, proto mu všechno diktuji a on jen zpaměti vyťukává písmena na klávesnici. Když píše maily, není to pro něj jednoduché, snaží se, jak to jen jde, a jak říká, všechno to utrpení přijímá s láskou a děkuje za to Bohu. Má velké trápení, skvrna v oku se mu zvětšila a zasáhla periferní vidění. Stává se, že už nepoznává lidi, ale jen ty, se kterými se často setkáváme.
Pán Ježíš poznamenal: „Barličko, utrpení je součástí jeho života. Valentín mě bude ve všem následovat.“
20.12.2022
Ludka měla sen. Stála v místnosti, kde bylo hodně stolů a velký hluk. Stoly stály tak blízko sebe, že mezi nimi byl jen jeden úzký průchod, kterým procházeli lidé v dlouhých červených šatech, a slyšela svou dceru, jak zvolala: „Takto tam nemohou jít. Musí mít posypané hlavy.“ A najednou zahlédla, jak nějaká ruka začala na hlavy věřících sypat něco jako bílý prášek.
Pán to vysvětlil: „Ano, bez pokání ke mně nemohou přijít. Čiňte pokání, teď je na to nejlepší doba.“
Dcera Anička mi řekla: „Ve snu se mi ukázala žena, která měla dvě děti. Pak jsem viděla i to, že dvakrát čekala 6 dětí, že jich měla celkem 12, ale 10 jich zabila.
Pán Ježíš promluvil: „Ano, ty dvě děti měla z umělého oplodnění. Tak se to dělá při umělém oplodnění. To by si ženy měly uvědomit dříve, než se k tomu dají přemluvit.“
21.12.2022
Viděla jsem duši muže, který dokud žil na zemi, neustále podstupoval plastiky tváře a stále byl nespokojený. Viděla jsem, že je zatracený a místo tváře má jen lebku a její kosti jsou poseté škaredými černými dírami různých velikostí. Neměl ani oči, ani ústa, ani nos. Dívala jsem se jen na tu hrůzostrašnou obnaženou lebku s několika dlouhými mastnými prameny vlasů, přičemž mimika jeho tváře byla tak odpuzující, že se mi při pohledu na něho udělalo zle.
Pán Ježíš řekl: „Nepřijal sám sebe, jak ho Bůh stvořil. Nepřijal Boží vůli, ale šel vlastní cestou, která ho dovedla až tam, kam jsi viděla. Ano, je zatracený.“
Dcera Majka mi sdělila, že před pár dny viděla ve snu několik umírajících vojáků, i to, jak se u nich sv. Antonín Paduánský, sv. Carlo Acutis a sv. Ignác z Loyoly modlili korunku k Božímu Milosrdenství. Ti vojáci byli čtyři a nad každým z nich uviděla jejich jméno. Voják Dmitrij zmrzl v zákopu a bylo u něj napsané Dmitrij z Bachmutu. Ti další tři umírali na zranění a jejich jména byla: Sergej Brezevský, Ilja Fjodorovski a Ivan Tjuvic. Podotkla, že ta jejich jména se vznášela nad jejich těly a že Dmitrij měl ukrajinskou uniformu.
22.12.2022
I dnes měla dcera Majka sen. Řekla mi: „Mami, ve snu ke mně přišel mladý muž, kterého znám, strčil mi před tvář displej mobilu a posměšně řekl: ‚Dívej, příšera už vzlétla. Je jediná svého druhu, která hledá a nepřestane, dokud to nenajde.‘ V mobilu jsem viděla obrovského ďábla. Pak jsem uviděla nějakou krajinu, která vypadala jako spálené kamenné pohoří, plnou šera. Nad ní se vznášela oblaka šedo-rezavých stínů a celá ta krajina byla posypaná drobnými, asi centimetrovými nepravidelnými úlomky nějaké horniny. Odtud vzlétla obrovská příšera. Byla celá černá s dlouhým pokrouceným tělem a s velkými blanitými křídly, podobajícími se křídlům netopýra, ale byla z nějaké tuhé kožovité blány. Na hlavě měla dlouhé zbytky jakoby vlasů, ale nebyly to vlasy, ale tenký chvost zakončený do dvojitého ostrého šípu. Končetiny byly vytočené do stran. Příšera zařvala a vzlétla. Myslím, že byla vypuštěná z pekla. Byla mohutná, velká asi 5 až 6 metrů, a viděla jsem, že někoho hledá a nepřestane, dokud ho nenajde. Všude, kudy letěla, padaly ostré úlomky a všechno pustošila.“
Ježíš řekl: „Největším neštěstím lidstva je, že nevěří v existenci ďábla. Proto jednají tak, jako by neexistoval a jako by neexistovalo ani peklo. Posmívat se ďáblovi se nevyplatí. Příšera, která vyletěla z pekla, to byl satan. Hledá svoje oběti a všude, kudy přeletí, zůstává spoušť. Ničí vše dobré, co se jen dá, a to skrze špatná rozhodnutí politiků, válečné konflikty a nenávist, kterou zasévá do lidských srdcí. Buďte opatrní, nedávejte se strhnout nenávistí a dávejte si dobrý pozor při všem, co děláte. Opatrnosti není nikdy dost, protože zlý číhá na každý chybný krok a všechno chce obrátit ve zlo. Zlo je vypuštěné ven. Zapamatujte si, že se dá porazit jen láskou.“
Dcera Majka měla další sen. Řekla: „Přišla jsem ke kamenné lavičce, na které seděla Panna Maria. Byla oblečená přesně jako v Lurdech, v bílých šatech s modrou šerpou, a kolem hlavy měla svatozář z dvanácti hvězd. Zavolala jsem na ni: ‚Maminko!‘ A ona se na mě jen mile usmála a řekla mi: ‚Pojď ke mně, dcerko moje.‘ Přišla jsem k ní a obdivovala ji, jak je krásná, a že mám radost, že ji vidím tak šťastnou. Řekla mi, že má radost, protože se blíží den, kdy si připomeneme, že na svět přišel Spasitel. Že ona to vždy tak živě prožívá, i celé nebe se těší. Sedla jsem si k ní a řekla, že ji ráda nazývám Matkou milosrdenství, dobroty a lásky, a ona se jen usmívala a říkala, že ji to velmi teší, neboť v těch slovech je oslavený Bůh. Vztáhla ruce k nebi a nebe se otevřelo a v té chvíli jsem viděla ozářenou postavu Pána Ježíše. Na hlavě měl korunu a byl celý ze zlata. Nakonec z nebe vylétly snad tisíce zlatých motýlků. Byli velmi krásní, jemňoučcí a křehoučcí. Natahovala jsem k nim ruce a zvolala: ‚Vždyť jsou živí! A jak jsou nádherní!‘ Nechápala jsem, jak je možné, že jsou ze zlata a přitom živí. Panna Maria se na mě celou dobu usmívala a řekla mi, že Pán Ježíš mi tak chtěl ukázat, jak ho těší, když jeho Maminku takto nazývají.“ Pán Ježíš poznamenal: „Je to tak, jak viděla.“
Dozvěděli jsme se, že paní Terezka, za kterou Valentín přinášel oběti, je v požehnaném stavu.
23.12.2022
Ve snu jsem se ocitla v dřevěném domě, do kterého přicházeli lidé, kteří se chtěli navždy odstěhovat do krajiny, kde vládne pokoj a láska. Přišla jsem tam i já spolu s Valentínem a našimi dcerkami a viděla jsem i hodně našich známých, mezi kterými byl i jistý manželský pár, který znám, a jejich dcera s dítětem. Vím, že žijí světsky a tak vychovávali i své děti. Všichni lidé se scházeli, těšili se a nemohli se dočkat, až tam už přijdou. Každý, kdo chtěl jít do této krajiny, musel nejdříve vejít do dřevěného domu a v něm svobodně říct, že po tom touží. Vešla i jedna stará paní, která byla velmi rozrušená, protože ze svých blízkých tam nikoho neviděla, a když s někým chtěla mluvit, každý ji odehnal. Sedla si na dřevěnou lavici a sledovala, zda někdo z jejích příbuzných přijde, ale nedočkala se. Znervózněla a začala na lidi křičet, nadávala jim a byla plná nelásky. Najednou jsem uslyšela hlas: „Krajina, do které chcete jít, má vysokou bílou horu. Tam je nejkrásněji. Snažte se tam dostat.“ Slyšela to i ta stará žena a zvolala: „Já už tam nechci jít.“ Zpozorněla jsem a přiběhla k ní. Prosila jsem ji, aby takto nemluvila, protože může ublížit své duši. Zlostně na mě pohlédla a řekla: „Ani vy tam nechoďte, zůstaňte tu se mnou.“ Zhrozeně jsem se na ni zadívala a řekla jí: „Ale já tam chci jít, už se toho nemohu dočkat a chci vyjít i na tu bílou horu.“ Ona se rozhněvala a křičela na mě: „Já nikam nejdu, nechci tam jít a na vás si budu stěžovat, že jste mě tu nechali úplně samotnou.“ Po těch slovech jsem od ní odešla a víc ji nepřesvědčovala. Šla jsem k Valentínovi a sledovala, co se bude dále dít a jak to bude celé probíhat. Lidé si mezi sebou povídali a slyšela jsem i manžele, kteří žili světsky, jak si říkali, že oni určitě přijdou na to nejlepší místo. Mnozí si to tak mysleli, ale když došli na hranici té krajiny a auta i autobusy tam museli zanechat, už se jim to vůbec nelíbilo a začali reptat, protože dál se muselo jít pěšky. Už z dálky bylo vidět vysokou bílou horu a slyšela jsem hlas: „Okolo bílé hory jsou vesnice a města a jsou tam už postavené domy, ale nejkrásnější jsou pro ty, kteří vyjdou až na tu vysokou horu.“ Radostně jsme se s Valentínem i s dcerami rozběhli, ale bylo to stále těžší a těžší. Všude bylo bláto, štěrk, různé kamení a neupravený terén. Za námi kráčeli další, ale mnozí to už na začátku vzdali a nadávali, že takto si tu krajinu teda nepředstavovali. S námahou jsme kráčeli přes temná místa a před námi se objevily první vesnice a města. Domy tam byly celkem obyčejné a vypadaly jako pro ty nejchudší. Zůstala jsem překvapená, když mnozí lidé, kteří byli s námi, řekli, že už v cestě nepokračují a že jim stačí i takové příbytky. Ty domy byly jen z desek, a když jsem do jednoho nahlédla, viděla jsem v něm ženu, jak si tam něco ukládá do jednoduché police, ale neviděla jsem co. Uvnitř domku bylo všechno prázdné, nebyl tam žádný nábytek, jen na jedné stěně byly odspodu až po strop poskládané desky tak, že vypadaly jako včelí plásty, a to byly ty police. Zaslechla jsem, jak si lidé mezi sebou povídali, že dál už nepůjdou, a viděla jsem, jak dobrovolně do těch domů vcházeli. My ostatní jsme pokračovali dál a došli na místa, kde byla sice menší tma, ale všude byla hustá mlha. Tam už byly lepší domy, ale také nevypadaly nejlépe, a i tam mnozí dobrovolně zůstali. Bylo nás stále méně a méně a bílá hora byla blíž a blíž. Došli jsme až k ní a začali na ni vystupovat. Bílá byla proto, že na ní byl sníh, a zjistili jsme i to, že kopec je vysoký a strmý. Kráčeli jsme z posledních sil, přitom se nám nohy bořily až po kolena. Přiznám se, že jsme únavou a bolestí plakali, ale chtěli jsme vyjít až na samý vrchol, protože jsme věděli, že nás tam čeká něco krásného. Z dálky jsme slyšeli, že ti, co už jsou tam, jásají radostí a jsou celí bez sebe. Když jsme tam vyšli i my, pohlédli jsme na opačnou stranu a spatřili nádherné vesničky a města. Všechno tam zářilo, šířila se vůně a všude vládl pokoj a láska. Rychle jsem běžela nazpátek hledat ty manžele, které znám, abych jim pověděla, co jsem viděla a jak je tam krásně. Že je tam nádherné světlo a že všichni, co tam žijí, jsou velmi šťastní. Našla jsem je až na hranici, kde lidé nechali auta. Odbyli mě a křičeli, abych jim dala pokoj, že dál nepůjdou a že jim stačí i ten dům z desek. Byla jsem smutná z toho, jak jim nezáleží na jejich duších, ale nejvíc z toho, že i když měli hodně dětí, do této krajiny se s nimi dostalo jen jedno. Otočila jsem se a vrátila k bílé hoře. S námahou jsem vystoupila až na samý vrchol a děkovala Bohu, že mi dal sílu to zvládnout, a za ta krásná místa, která připravil pro ty, kteří ho milují.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, viděla jsi, jak to v životě chodí. Jak lidé smýšlí a co jsou ochotni udělat pro život věčný. Ten dům, do kterého musí všichni vstoupit, znamená, že musí činit pokání. Musí litovat svých hříchů, abych jim mohl odpustit a přivést je do nebeského království. Žena, která tam nechtěla vejít, představuje ty, kteří nejsou ochotni činit pokání a žijí jen pro tento svět. Manželé představují ty, kdo sice žijí světsky, ale rádi by se dostali do nebeského království. Jenže nejsou ochotni dělat všechno, co je třeba, aby se dostali do té nejkrásnější krajiny. Ta první vesnička představuje nektarovou krajinu a ta druhá stonkovou. Kdo se chce dostat do listové nebo do květové, musí vystoupit na tu horu. To znamená, že musí s láskou vzít svůj kříž a následovat mne. Kdo nechce nést svůj kříž, padá pod ním a není ochotný mě ve všem následovat, nedostane se výš do lepších krajin, které jsou vyhrazené jen pro ty věrné a nejvěrnější, ale i pro ty, kteří nebyli ve všem věrní, ale následovali mě. Všechno záleží na svobodné vůli člověka, jak se rozhodne a kterou cestou půjde.“
24.12.2022
Valentínovi přišla zpráva od otce P… Prosí o modlitby za rodinu svého kamaráda M…, který je s malým sedmiměsíčním synáčkem v nemocnici a doma mu leží manželka s covidem. Ozvala se i paní Eva, která má také vysoké teploty a velmi trpí. Valentín za ně přinášel oběti a večer dostal silnou zimnici, takovou, že mu až drkotaly zuby a nebyl schopen ani mluvit. S vysokou horečkou si lehl do postele. Celou dobu, co ležel, prosil Boha o odpuštění, protože nebyl schopen jít na půlnoční mši svatou. Takto trpěl až do rána.
25.12.2022
Pán Ježíš řekl: „Valentíne, převzal jsi na sebe část jejich utrpení a tím jsi jim velmi pomohl.“
Večer jsem se slzami v očích přemýšlela nad tím, jak velmi trpí duše v očistci a že některým nedokážu více pomoci. Rozplakala jsem se nad jejich utrpením, ale i nad sebou, že možná je i ve mně chyba, protože se asi špatně modlím. Dívala jsem se na relikvie svatých a náhle jsem viděla, že z relikvie patera Pia vyšlo zářivé světlo a vzápětí za ním se vynořily dvě malé krabičky visící na stuhách, vzájemně svázané do mašličky. Jedna krabička byla červená a měla červenou stuhu a ta druhá byla modrá s modrou stuhou. Potom se mi ukázal ukřižovaný Ježíš a po chvíli se z obrázku světce vynořila i zázračná medailka Panny Marie, která se lehounce přenesla až k mé tváři. Nakonec se z obrazu Ježíšovy tváře vylilo Boží světlo, změnilo se na Boží oko a v něm jsem se viděla, jak kráčím po ulici nádherného města s překrásným náměstím. Na sobě jsem měla krásné dlouhé splývavé šaty s krátkou prodlouženou vlečkou. Byly červené barvy, ale ne takové jako na zemi, ale byla to barva, kterou neumím k ničemu přirovnat. Na šatech jsem měla vzory, které nedokážu definovat. Byly v barevných odstínech, protkané zlatými nitěmi, takže celé působily vznešeně a velmi slavnostně. Rozhlížela jsem se kolem sebe a viděla, že všechny ženy, které se procházejí po náměstí, mají také krásné šaty a ani muži nebyli výjimkou. I oni měli na sobě velmi pěkný oděv zdobený zlatem a všichni na mě působili jako princové a princezny. Ty šaty byly z velmi jemného materiálu, lehoučké jako pírko, a kdybych je chtěla k něčemu přirovnat, připomínaly mi mušelín nebo šifon. Působily velmi luxusně. Měla jsem pocit, že Bůh mi chtěl ukázat, jak se v tomto městě duše oblékají a jak se tam krásně žije. Nakonec jsem v Božím oku uviděla dva malé zlaté válečky a vidění zmizelo. V noci jsem měla sen. Viděla jsem různé královské rodiny, celebrity, zpěváky, sportovce, podnikatele, politiky, herce, vysoce postavené lidi, ale i běžné lidi, i chudé. Viděla jsem je ve velkém počtu, jako by z celého světa. Stála jsem na tribuně a všichni naráz na mě zvolali: „Pověz nám, jak máme žít.“ A já jsem začala mluvit: „Lidé žijí všelijak. Dobře i špatně, zodpovědně, ale i nezodpovědně. Jsou tací, kteří znají Boha, jsou tací, kteří ho neznají, ale chtějí ho poznat, ale jsou i tací, co o něj nemají zájem a ani ho nechtějí poznat. Ale všichni touží po tom, aby jejich život po smrti dál pokračoval a nikdy neskončil. Dokonce po tom touží i ti, kteří v Boha vůbec nevěří. Na to, aby člověk dobře skončil po smrti, musí i dobře žít. Po smrti ho čekají tři místa, a to nebe, očistec a peklo, ale po skončení světa už bude jen nebe nebo zatracení. Kam se člověk dostane, záleží už jen na něm. Když je člověk dobrosrdečný, laskavý a milý a všechno dobré i zlé přijímá s láskou, je na nejlepší cestě do nebe. Ale na to, aby se dostal přímo do nebeského království, musí vytrvat až do konce a všechno příjemné a nepříjemné přijímat jako Boží vůli a následovat Krista. Ateisté nebo lidé jiného vyznání, kteří jsou dobří, žijí správně a snaží se všechno dělat co nejlépe, přijdou do nebe, protože i je Pán Bůh velmi miluje a chce je mít v nebeském království. Ale jsou i lidé, kteří žijí špatně, nechtějí činit žádnou nápravu a s plným vědomím páchají těžké hříchy. Chtějí být jen obdivovaní, opěvovaní a slyšet na sebe samé chvály. Nechtějí na tomto světě trpět, ale užívat si plnými doušky a dělají všechno pro to, aby tak i žili. Žel patří mezi ně i mnozí křesťané a myslí si, že když jsou pokřtění, mají vstupenku do nebe. Možná i vy znáte takového člověka a chcete ho zachránit, ale je s ním těžká řeč.“ Najednou všichni zvolali: „A co máme udělat, abychom ho zachránili a jeho duše nebyla zatracená?“ Ztichla jsem … a pokračovala: „Pán Ježíš je tak dobrý a milosrdný, že chce zachránit každou duši, proto přišel na svět se svým dílem Společenství přátel Eucharistie. Vždyť řekl: ‚Přišel jsem s tímto dílem na záchranu Církve a duší.‘ Pokud tedy znáte ve svém okolí člověka, kterému hrozí, že skončí špatně, modlete se za něho a proste Pána Ježíše, aby mu dal milost touhy zapsat se do jeho Společenství, neboť kromě jiného řekl: ‚Každý, kdo se zapíše do knihy, zapíše se do mého Srdce a Já se zapíšu do jeho. Stane se mým přítelem a Já svého přítele nikdy nezapřu před svým Otcem.‘ „A co to znamená?“ zvolali všichni. Usmála jsem se a pokračovala: „Vy nechápete, co znamenají slova: A Já svého přítele nezapřu před svým Otcem? No přece to, že člověka, který se stane jeho přítelem, nikdy neopustí a bude jeho přítelem i v nebi. To je Ježíšův příslib. Lidé své sliby často porušují, ale Bůh ne. On nás nikdy nezklame. On svůj slib vždycky dodrží. Do Společenství vstupují dobří i velmi dobří lidé. To proto, že Pána Ježíše velmi milují, chtějí získat kousek jeho Srdce a následovat ho. Těm Pán slibuje velké milosti a požehnání už tady na zemi a hojnou odměnu v nebi. Je jen na svobodné vůli člověka, jestli ty milosti přijme, nebo je odmítne a je na jeho rozhodnutí, zda ho chce následovat, nebo ne. Pochopili jste?“
26.12.2022
Ježíš promluvil: „Barličko, pater Pio ti chtěl ukázat, že není pravda to, co si myslíš o duších v očistci, že trpí, protože jim málo pomáháš. Chtěl ti ukázat, že tvoje modlitby velmi pomáhají těm, kteří na těchto místech trpí. Ty krabičky představovaly Boží milosrdenství, Krev a vodu, které vytekly z ran mého Božského Srdce při ukřižování. I Panna Maria za ně oroduje, proto ti byla ukázána. Také Já jsem ti ukázal, že tvé modlitby jsou přijaté. Vystoupení, které jsi měla ve snu před všemi společenskými vrstvami, zkrácenou formou vysvětluje mé dílo a vaše poslání. Rozšíří se do celého světa skrze tvoji knihu a je jen na svobodné vůli lidí, zda to přijmou, nebo ne. Já jsem Bůh milosrdný a chci každého zachránit. Proto nabízím i toto své velké milosrdenství skrze Společenství přátel Eucharistie. To, kam se duše člověka na věčnosti dostane, záleží na tom, jak přistoupí k podmínkám, které jsou dané pro členy Společenství. Když je ve všem dodrží, může se dostat do té nejkrásnější květové krajiny, ale když je nedodrží, přijde do nebe, tak jak jsem slíbil, ale může se ocitnout i v nektarové krajině. To ještě záleží na jeho životě. V lepším případě se ocitne ve stonkové. Ano, Barličko, bylo ti ukázano i to, jak se oblékají a jak žijí duše v květové krajině a jak tam vypadají města.“
27.12.2022
Dnes v noci mi bylo odhaleno tajemství. Pán Ježíš mi ho zjevil tak, že mi o tom vyprávěl, vysvětloval a zároveň ukazoval. To tajemství mi Bůh ukázal tak, že se před mýma očima promítalo jako film a současně se vypisovalo vše, co mi k tomu Pán vyprávěl. Takže jsem to viděla, zároveň četla i slyšela. Nakonec mi Pán Ježíš 7x po sobě zopakoval: „Barličko, ty to nesmíš nikomu říct.“ Při těch slovech jeho hlas zněl jako vzdalující se ozvěna. Vidění trvalo 50 minut.
28.12.2022
Při večerní modlitbě se ke mně vztáhla krásná Boží ruka. Na dlani měla položený malý dřevěný domeček. Pak se mi ve snu ukázalo 5 migrantů. Tři stáli vpředu a dva vzadu. Nebyli to křesťané. Všichni na mě prosebně hleděli a jeden z těch dvou vzadu na mě zavolal neznámou řečí a natáhl ke mně ruku. Pochopila jsem, že prosí o pomoc, ale tentokrát jsem u sebe neměla jídlo ani žádnou sladkost, proto jsem rychle sáhla do kapsy a vytáhla nějaké drobné. Měla jsem radost, že ho nezklamu, a hned jsem mu je podala. Přiběhli ke mně ostatní a ani ty jsem nezklamala.
Pán Ježíš promluvil: „Valentíne, Barličko, vaše srdce ať jsou jako domeček, ve kterém každý najde útěchu, pokoj a lásku. Nehleďte na to, kdo to je, jak vypadá, co je, ale na to, že je to člověk, který potřebuje pomoc. Buďte laskaví a milosrdní ke každému, jako jsem Já milosrdný a laskavý k vám. To, co jste zadarmo dostali, zadarmo rozdávejte druhým.“
29.12.2022
Dnes dostal Valentín zprávu od otce P…, že jeho kamarád M…, který byl s dítětem v nemocnici, a jeho manželka, která ležela doma s covidem, jsou už v pořádku.
30.12.2022
V noci mě probudil hlas, který zvolal: „Lidé si myslí, že ta svatá vypadá takhle.“ A viděla jsem nějakou řeholnici ležící ve skleněné rakvi. Hlas dále pokračoval: „Ale ona nevypadá takhle, ve skutečnosti vypadá takhle.“ A viděla jsem ruku, která vytáhla z kovového boxu skleněnou rakev, ve které ležela žena v hrůzostrašném stavu. Měla černé šaty, škaredé zkažené zuby, kulaté oči vystouplé z očních důlků, střapaté šedivé vlasy a její výraz byl plný bolesti a strachu. Cítila jsem, že je ještě v očistci.
Ježíš to vysvětlil: „To je to, co jsem už jednou řekl. Modlete se za duše v očistci a v nebi těch, kteří zemřeli v pověsti svatosti. Týká se to většinou řeholních duší.“
Modlila jsem se a najednou se přede mnou objevila duše jistého kardinála a nad jeho hlavou se vznášelo číslo 63. Chápala jsem, že to číslo něco znamená. Jen jsem nevěděla co.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, kardinál tě přišel prosit o pomoc. Zapiš si ho do pořadníku, a až na něho přijde řada, přines za něho oběti. Na to, aby byl vysvobozený z očistce, potřebuje 63 růženců k mým Svatým ranám. Jak je budeš přinášet a kolik dní, to ponechávám na tvé svobodné vůli.“
31.12.2022
Zemřel emeritní papež Benedikt XVI. Pán Ježíš řekl: „Povolal jsem svého služebníka Benedikta XVI. k sobě. Z nebeského království bude držet svoji ochrannou ruku nad Církví, kterou tak velmi miloval.“
