5.7.2022
Napsala nám jistá mladá žena, která je po třech císařských řezech. Jsem těhotná a během těhotenství jsem prodělala i covid. Je hříchem dát se sterilizovat, když mě čeká čtvrtý císařský řez a lékaři mě varují, že pátý by mě už ohrozil na životě? Prosím vás, zeptejte se na to Pána Ježíše, protože jeden kněz mi řekl, že to hřích není, další mi poradil, aby si to dal udělat můj manžel, a třetí mi řekl, že pátý císařský řez pro mne není žádným ohrožením.
Pán Ježíš jí vzkázal: „Copak jsem tě neochránil, když jsi měla covid, a během celého těhotenství? Hřích je vždy jen hříchem a nejlehčí cesta nebývá vždy nejlepší. Vlož svůj problém do mých rukou a důvěřuj mi. Žij, jako jsi žila dosud, a jediné, co od tebe chci, je důvěra.“
6.7.2022
Měla jsem tento sen: Ocitla jsem se ve velkém nákupním centru, ve kterém prodávali jen kvalitní, značkové věci. Chystala jsem se na návštěvu k rodině, na které mi velmi záleží, proto jsem jim chtěla přinést pěkné a hodnotné dárky, aby měli radost. Nejdřív jsem vešla mezi regály s potravinami, které byly na policích precizně uložené a už jejich obaly napovídaly, že jde o luxusní zboží. Do nákupního vozíku jsem vložila několik balíčků vzácného koření, různé cukrovinky, čokolády i kávu, a jak jsem tak přemýšlela, co by pro ně bylo ještě dobré, přiběhla ke mně elegantně oblečená prodavačka a laskavým hlasem mi řekla: „Vidím, že vybíráte a že vám na výběru záleží. Jestli chcete, poradím vám i vynikající vodu. Dodává výbornou chuť polévkám i omáčkám, budete s ní jistě spokojená.“ Usmála jsem se, poděkovala za radu a vzala si od ní stolní vodu zabalenou v nádherné dóze. Pak jsem odešla k regálu s různými nápoji, od velmi kvalitních vín až po ovocné šťávy. Všechny byly krásně zabalené, vypadaly jako z jiného světa. Nešlo jim odolat. Pomyslela jsem si, jakou budou mít radost, když jim koupím ještě nějaké ozdoby a pěkné oblečení, a tak jsem i udělala. Když jsem měla vše vybrané, vydala jsem se k pokladně. U pokladny jsem s hrůzou zjistila, že je toho moc, že to nemám jak vzít a jsem navíc těhotná a nesmím zvedat těžké věci. Zavolala jsem Valentínovi, aby pro mě přijel autem, ale protože těch věcí bylo mnoho, dovnitř jsem se nevešla. Uklidnila jsem ho, že se nic neděje, ať jede beze mě, že za ním přijdu. Manžel odjel a já zjistila, že se stmívá, mám velké bolesti břicha a potřebuji pomoc. Věděla jsem, že se musím co nejrychleji dostat k rodině, která už na mě čeká. Vešla jsem do výtahu a vyběhla z nákupního centra. Venku už byla tma a v tu chvíli ke mně promluvil anděl: „Neboj se, půjdu s tebou. Nic se ti nestane. Vyberu ti tu nejkratší cestu a vše hravě zvládneš.“ Chytil mě za ruku a všelijakými cestičkami mě přivedl až na skalní útes. Pohlédla jsem dolů a viděla, že je dole asfaltová silnice, ale velmi jsem se polekala, protože propast pod námi byla hluboká. Můj anděl se mě zeptal: „Ty se bojíš?“ „Ano,“ odpověděla jsem, „nechápu, co tu děláme.“ Anděl se usmál a řekl: „To je ta nejkratší cesta. Skoč, nic se ti nestane.“ Vylekaně jsem pohlédla asi do padesátimetrové hloubky a s pláčem zvolala: „Ale já nemohu. Jsem těhotná a zabiju se.“ „Neboj se,“ povzbuzoval mě, „stačí, když budeš důvěřovat Bohu.“
Objal mě a spolu jsme skočili. Jak jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že žiju, nic se mi nestalo, jen jsem si trochu zašpinila nohy od bláta, do kterého jsme dopadli. Potom jsme se drželi za ruce a běželi nahoru jakýmsi kopcem a dostali se do města, ve kterém žila rodina, kterou jsem šla navštívit. V dálce jsem viděla chrám. Vešla jsem dovnitř a za vše Bohu děkovala. A šťastná, že jsem to zvládla, utíkala jsem k těm, na kterých mi tak záleží. Zazvonila jsem u dveří velikého domu, ale když mi otevřeli, byli plni zlosti. Stará žena mi vynadala, urážela mě a o nic líp se ke mně nezachovala ani její dcera s manželem a dětmi. Nechápala jsem, jak mohou být ke mně tak krutí, plní nelásky, nenávisti a tak bezcitní. Viděla jsem, že i Valentín byl z toho smutný. Trápilo ho, že mi ublížili, protože věděl, že bych pro ně udělala všechno, chci je zachránit a záleží mi na nich. Objal mě a spolu jsme odešli. Oni zůstali plni zlosti a nenávisti a já plná bolesti a smutku.
Ježíš řekl: „Barličko, tak jako jejich matka od tebe nic s láskou nepřijala a neměla tě ráda, tak tě nemají rádi a nic od tebe s láskou nepřijmou ani její potomci. To, že jsi byla ve snu těhotná, znamená, že jsi je chtěla zachránit jako své vlastní dítě. Skok ze skály znamená, že i kdybys za ně život položila, ani tak tě nepřijmou. Ten jejich veliký dům znamená, že tu na zemi mají všechno a žijí jen pro tento svět. Proto ty mnohem vzácnější dary, které jsou duchovní, od tebe nepřijali a ani nepřijmou. Člověka se to vždy bolestně dotkne, když chce někomu pomoci a ten ho odmítá a ještě ho i nenávidí. Mnohým lidem se to už stalo a stále stává.“
7.7.2022
Vzpomínám si na situaci v jedné farnosti, kde jsme byli s Valentínem a já jsem po přednášce oslovila asi devadesátiletou stařenku a zeptala se jí, zda se nechce i ona zapsat do Společenství přátel Eucharistie. Podívala se na mě s velkým hněvem a zlostně odpověděla: „Co mi to tu nabízíte? Já to nepotřebuji, já mám tři syny kněze. Víte, co to znamená?“ „Co?“ zeptala jsem se jí. A ona na to: „Že jdu rovnou do nebe. Běžte ode mne pryč a už mi to nevnucujte.“ Byla jsem smutná z její reakce, viděla jsem, jak je pyšná.
Dneska mi Pán vzkázal: „Ano, byla to pýcha. Barličko, napiš do knihy toto: Matky kněží, upozorňuji vás, dávejte si pozor na pýchu, neboť před Bohem nemá nikdo privilegium.“
9.7.2022
Při večerní modlitbě se přede mnou zjevila duše řeholní sestry. Stála, v levé ruce držela několik velkých obrazů a jeden z nich mi na moment ukázala a odhodila stranou. Nestihla jsem ani zaregistrovat, kdo byl na něm namalovaný, pamatuji si jen, že to byla něčí tvář. Pohlédla na mě a se smutkem zmizela. V noci mi přišla zpráva, ve které mi psala jistá členka společenství, že se u nich na duchovním cvičení prodávaly obrazy Pána Ježíše. Přesně ten obraz, ve kterém jsem odhalila ducha smilstva. Už mě na to upozornila jiná členka společenství, ale paní, která je nabízí, si to nechce dát vysvětlit a prodává je dál. Jde o obraz, na kterém je vyobrazena tvář muže s krátkými kudrnatými vlasy a jeho pohled je nečistý.
10.7.2022
Ježíš promluvil: „Barličko, duše zasvěcené ženy ti ukázala, co se děje a co jsi už i slyšela. Jedná se o tzv. mé obrazy, které však nejsou mými vyobrazeními, ale zobrazením nečistého ducha, ducha smilstva. Tak se zlý snaží oklamat a vetřít se do domácnosti křesťanů, aby je pokoušel a přiváděl do hříchů nečistoty. Ta osoba, která to dělá, by se měla zamyslet nad sebou, nad tím, komu slouží a jaká neštěstí dojejich domácnosti přináší.“
Dcera Majka se modlila před obrazem Panny Marie Turzovské a náhle slyšela hlas: „Přijďte za mnou na Turzovku. Na Turzovce Boží dílo začalo, na Turzovce dostanete i další milosti.“
Doslechli jsme se, že jistý kněz, který jde proti nám, už nemá farnost, ale stal se obyčejným kaplanem a že další kněz, který byl přeložený na faru, ve které došlo k hříchům nečistoty, tam vidí zlého ducha. Doslechli jsme se i nedobré věci o jednom knězi, o kterém si lidé myslí, že je svatý už tu na zemi.
Pán dodal: „Proč už nemá ten kněz farnost? Kdo jde proti mému dílu, jde proti mně. Já milosti dávám, já milosti beru. Ano, ten další duchovní vidí zlého. Lepší je vidět nepřítele, než být slepý a nevidět ho. To je milost, kterou dostal. Vzkazuji mu: Když ho vidíš, můžeš s ním bojovat, ale když ho nevidíš, on bojuje s tebou a ani si neuvědomíš, že mu podlehneš. Odehnat ho můžeš tak, že vždycky, když ho spatříš, obětuj to za uzdravení farnosti. Za kněze, o kterém jste slyšeli špatné věci, je třeba se modlit, aby se stal pokorným.“
16.7.2022
Dneska nás navštívila rodinka, která má problém. Měli s sebou malého čtyřletého synka, který při hře řekl: „Měl jsem sen o Ježíškovi.“ „Jaký?“ zeptala jsem se. „Krásný,“ odpověděl, „seděl jsem na dřevěné loďce s Pannou Marií a svatým Josefem a něco mi vyprávěli.“ „A jak vypadali?“ zeptala jsem se ho. Chlapeček se na mě usmál a pokračoval: „Ježíšek měl bílé šaty, Panna Maria žluté a svatý Josef modré, ale nepamatuji si, co mi řekli.“ „A co si z toho pamatuješ?“ zjišťovala jsem. Na chvíli ztichl a pak dodal: „Pamatuji si, že v loďce byla vysypaná nějaká písmena.“ Mladá žena chtěla vědět, co ten sen znamená.
Pán jim to vysvětlil: „Vaše rodina je nyní jako loďka na rozbouřeném moři. To rozbouřené moře, to jsou vaše emoce. Ztište se a začněte už myslet pozitivně. Přijměte své problémy s láskou, upírejte svůj zrak na nás a vaše loďka bude bezpečně plavat v tichých vodách, a tak budete jako my na této loďce, neboť nic není tak zlé, jak to vypadá. Ta vysypaná písmena, která váš synáček viděl, to byl ten vzkaz.“
17.7.2022
Dnes mi dcera Majka vyprávěla sen: Viděla jsem duši muže, za kterého jsem se modlila. Seděl v přenádherném pokoji, obrovském jako na zámku a odpočíval ve vyřezávaném dřevěném křesle, podobném jako jsou v palácích. Dřevo bylo koňakové barvy a krásně se na něm odrážely jakoby sluneční paprsky. Řekl mi, abych se šla podívat vedle, že je tam jeho babička a něco mi ukáže. Poslechla jsem a pomalým krokem vešla do vedlejší místnosti, kde mě už čekala velmi pěkná, černovlasá asi 30letá žena. Měla zajímavý účes s pramínky vlasů kolem tváře a začala mi mile vyprávět: „Pohleď, ukážu ti, co tu všechno máme.“ Ocitla jsem se v prostoru velikém jako královský sál s vysokými klenbami a stěnami ozdobenými zvláštními tapetami, protkanými zlatými nitěmi. Byly úchvatné. Na některých byla zobrazená krajinka, na jiných jezírko, jinde krásná příroda nebo nedefinovatelné obrazce. Byly na každé stěně a všude jiný motiv. Jak jsem se tak na ně dívala, žena poznamenala: „To jsou látkové tapety. Přinesli jsme si je odevšad, kde jsme byli.“ Pohlédla jsem na stěny vyzdobené těmito tapetami a všimla si, že nejsou z pruhů jako na zemi, ale že je to jeden velký kus. Nebyl na nich žádný spoj a všimla jsem si, že jsou na nich i vypouklé, zlatě načervenalé ornamenty. Místnost měla klenby, skrze které se procházelo do dalších místností, a stěny různé barvy a různých vyobrazení. V jejím středu byla vodní stěna, pozůstávající z několika částí, které byly mezi sebou oddělené točitými sloupy, sahajícími směrem nahoru, ukončené římsami z květů a celé to bylo vsazené do slonoviny. Když jsem se chtěla dotknout jedné tabule, zjistila jsem, že je to vodní hladina, ale ruka zůstala suchá. Byla pevná a z dálky působila jako zrcadlo. Bylo to monumentální, očarující a pro člověka nepochopitelné. Bylo to, jako bych se dívala na vodní hladinu z nejprůzračnějí vody, která je bez pohybu, celá září a blyští se na slunci. Neumím to lépe popsat. Žena na mě celou dobu mile hleděla a po chvíli dodala: „I sukně máme jako ty tapety, které tu jsou,“ a hned mi jednu ukázala. Zepředu na ní byla namalovaná nějaká krajinka s kamennými zídkami, zarostlými popínavými růžemi a krásné světle modré jezírko s plující husičkou. Otočila ji zezadu a já jsem zjistila, že je v ní oblečená a v pase má ozdobnou mašli. Sukně byla široká, dlouhá až po kotníky a blůzička, kterou k ní měla, byla bílá s dlouhými rukávy. Když mi to oblečení předváděla, byla velmi šťastná a muž z vedlejší místnosti se jen usmíval a podotkl: „Tady všechny ženy nosí takové sukně.“ A ona hned dodala: „Mám jich mnoho a jsou velmi krásné…mám z nich velikou radost.“ V sále, kde jsme stály, byly samé klenby, skrze které se přecházelo do dalších prostor, ale já jsem dál jít nemohla. Všude byly i nádherné koberce, a když jsem po nich kráčela, vnímala jsem jejich hebkost a to, jak jsou měkoučké a jemné. Měly různé vzory, různé barvy, ale převládala v nich vínová, jako i na tapetách a stropech, které byly také něčím vykládané, ale nevím čím. Neumím to pojmenovat. Bylo to něco, co na zemi neznáme. Viděla jsem i krásný obraz ve zlatém rámu, a představ si, mami, ten obraz byl živý. Bylo na něm jezírko se zídkami, na kterých seděly děti. Všechny byly v bílém oděvu a děvčátka měla v pase na šatech vzadu mašle a takové zvláštní překlady. Nad jezírkem s lekníny poletovala malá zvířátka, se kterými si děti hrály. Vykřikla jsem: „Jeeej!“ Myslela jsem, že jsou to motýli, ale byli to ptáčci. Ty jsi u mě stála a s úsměvem jsi řekla: „To nejsou motýli ani ptáčci, ale motýlí včeličky.“ Všechny vypadaly tak něžně. Měly oranžová křidélka, velikost těla i hlavičku jako vrabeček, ale neměly zobáček ani ocas. Byly hebké, občas poletovaly a děti si s nimi hrály jako se živými hračkami. Celý sen byl překrásný. Po probuzení jsem pochopila, že to, co jsem viděla, bylo nebe.
Když jsem se zeptala Pána na to, co dcera viděla, ale i na to, jak je možné, že jí mladá žena ukazovala šaty, když tam šatníky nejsou, Pán Ježíš mi skrze Valentína vzkázal: „Barličko, tvé dceři bylo ukázáno, kde muž, za kterého se modlila, teď ve věčnosti je a i to, jak se má. Žije v květové krajině. Ta mladá žena, kterou představil jako svou babičku, je jedna z jeho předků. Duše z příbuzenstva, které jsou v nebeském království ve stejné krajině, žijí v palácích spolu. Ty látkové tapety mají v palácích duše, které měly úctu k relikviím svatých a s radostí si je přinášely domů. Za odměnu mají i takové oblečení, takový oděv, na kterém mají vyobrazená místa a krajiny, které na poutích za života na zemi navštívili a odkud si relikvie přinesli. Přes živý obraz Majka viděla, jak je venku a jak si tam děti hrají. Sukně, na kterou se dívala, byla sukně, kterou jí mladá žena ukázala ze svého katalogu.“
Když jsem se zeptala na vodní stěnu, Pán Ježíš se usmál a dodal: „Bohu není nic nemožné.“ A když jsem chtěla vědět, jestli má duše v paláci i své soukromí, Ježíš mi vzkázal: „Každá duše má ještě svůj vlastní apartmán a manželé, kteří se na zemi milovali a jsou spolu, mají svůj společný apartmán.“
18.7.2022
Při modlitbě jsem měla vidění: Hleděla jsem na přijíždějící, jakoby královský kočár, ve kterém seděl papež Pavel VI. Na okamžik přede mnou zastavil a požehnal mi.
Ježíš poznamenal: „Ano, Barličko, dobře jsi viděla. Papež Pavel VI. za tebou přijel z nebeského království a požehnal ti.“
23.7.2022
Slyšela jsem hlas Pána Ježíše: „Barličko, až přijdeš do nebeského království, budeš tak šťastná, že si to neumíš ani představit. Dnes budeš se svými dcerami. Vyprávěj jim o tom, jak je krásné být s Bohem v nebi, i o tom, jaké je to štěstí být se svými blízkými, kteří už v něm žijí, a jak se vyplatí přijímat všechna utrpení a problémy s láskou a žít pro život věčný.“
Vzpomínám si, jak mi jednou Panna Maria vzkázala, že vždy, když mi někdo ublíží nebo když mám nějaké problémy, abych na to nemyslela, ale upřela svůj zrak na Boha a na život ve věčnosti, kde se už všechny duše mají velmi rády. Vzpomínám i na to, jak mi jednou odkázala, že s utrpením roste duše. O tom všem jsem hovořila i svým dcerám, aby pochopily, že utrpení a všechny námahy na tomto světě jsou milosti a že všechno materiální slouží pouze k přežití na této zemi, ale skutečný život nás teprve čeká a záleží jen na nás, do jaké krajiny přijdeme a na jaké místo v nebeském království se dostaneme.
24.7.2022
Dnes zemřela paní J…, která měla rakovinu a odmítala kněze. Byla to velká přítelkyně naší členky paní Kláry, ale praktikující křesťanka. Chtěla zachránit její duši, proto prosila Pána Ježíše, jak to má udělat. Pán jí vzkázal: „Vezmi k ní zápisný list do společenství a všichni se modlete, aby to přijala.“
Ten příběh píšu, protože je krásný tím, jak přítelkyně chce zachránit svoji umírající kamarádku a je pro ni ochotná udělat všechno. Stalo se to 8. 7. 2022. Tak jako vždy ji v tento den navštívila a začala jí vyprávět o nebeském království a o tom, jak je tam nádherně a jak by bylo úžasné, kdyby se tam setkaly. Už ji nepřesvědčovala k přijetí kněze, ale řekla jí, že má pro ni vstupenku do nebe, stačí ji podepsat. „Ty máš pro mne vstupenku do nebe?“ radostně zvolala. Dej mi ji, hned to udělám. Klára jí podala zápisný list, pomodlily se a paní J… se podepsala.
Pán Ježíš řekl: „J… byla dobrá žena, proto dostala milost stát se mou přítelkyní a tak zachránila svou duši. Klára bojovala o její spásu jako lvice. Za to bude mít velikou odměnu v nebi.“
