SVATOKRÁDEŽNÉ PŘIJÍMÁNÍ – ve stavu těžkého hříchu přistupuji ke svátostem
- Přistupuji ke svátosti s vědomím hříchu (neučinil jsem uložené pokání, nevykonal jsem dobře svatou zpověď – nevyznal jsem všechny hříchy, nedbale jsem se připravil na svatou zpověď, vysmívám se svátostem, šířím bludy a hereze).
- Po svatokrádežné zpovědi vědomě setrvávám v hříchu – nosím červenou šňůrku, užívám antikoncepci, žiji ve volném svazku bez manželství, nenapravil jsem způsobené škody na majetku – krádež, zadržuji dědictví, vydědění, nespravedlivě nabyté dědictví, nespravedlivě nabytý majetek, věci (bez vědomého souhlasu druhého, zneužitím dobré vůle druhého, naivity, důvěřivosti, vydíráním, kladením si podmínek), okrádám zaměstnavatele, dělám podvody, nečestně podnikám.
- Nezúčastnil jsem se celé mše svaté.
- Šel jsem ke svatému přijímání jen proto, že šli i ostatní.
- Kdo v takovém stavu přistupuje ke svatému přijímání, přijímá ke svému zatracení.
DOPUSTIL JSEM SE NEÚCTY VŮČI BOHU?
Pokoušel jsem Boha?– slovem nebo skutkem, zkouším jeho dobrotu a všemohoucnost?Svatokrádež– svatokrádežné přijímání, znesvěcoval jsem svátosti, liturgické úkony, Bohu zasvěcené osoby, předměty, místa nebo jsem s nimi špatné zacházel?Svatokupectví– kupoval jsem nebo prodával duchovní skutečnosti, milosti, svátostiny, svátosti, hodnosti? Za peníze prodával posvátný předmět? Je nepřípustné přivlastnit si duchovní dobra a chovat se vůči nim jako majitel nebo pán, protože jejich zdrojem je Bůh. Je možné je dostat jen jako dar od něj.Ateismus– odmítám nebo popírám existenci Boha? Častou formou ateismu je praktický materialismus.
Neupadl jsem do zoufalství, nedůvěry v Boží lásku a milosrdenství?
- Malomyslnost, nedůvěra v Boha, zpochybňuji, že mi Bůh odpustil hříchy, že touží po mé spáse.
- Zpochybňování písma svatého, církevních autorit – papeže, kněží nebo církve samotné.
NEZNEUŽÍVÁM BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ?
Boží milosrdenství je nekonečné, ale jeho projevy mají hranice. Bůh je milosrdný, ale i spravedlivý. „Já jsem spravedlivý a milosrdný, ale hříšníci mě pokládají jen za milosrdného,“ řekl Pán svaté Brigitě.
Milosrdenství je příslibem pro kajícníka, který se bojí Boha, ne pro toho, kdo jej zneužívá. Bůh trpělivě snáší hříšníka, ale ne donekonečna. Bůh zatracuje ty, kteří hřeší s nadějí na odpuštění. Naděje hříšníka, který se dal na pokání, je Bohu milá, ale naděje zatvrzelého je mu odporná: „Zato bezbožníkům z pláče pohasnou oči, nebudou mít kam se uchýlit, zbude jim jen naděje, že vydechnou duši.“ (Job 11, 20) Bůh nedává milosti donekonečna.
Hříšníci si spokojeně žijí v jistotě, jakoby jim Bůh jistě přislíbil odpuštění a nebe v hodině smrti. Chtějí hřešit a zároveň neztratit naději na spásu. Je pravda, že ať už se hříšník obrátí v jakékoliv chvíli, Bůh mu přislíbil odpuštění, ale neřekl, že obrácení bude možné na smrtelné posteli. Naopak, namítl: „Budete mě hledat, ale zemřete ve svém hříchu.“ (Jan 8, 21).
Řekl, že kdo ho bude hledat v čase smrti, nenajde ho: „Budete mě hledat, ale nenajdete; a kde jsem já, tam vy nemůžete přijít.“ (Jan 7, 34) Bůh touží zachránit všechny, ale zatvrzelé trestá. Neznáme všechny milosti, kterými nás Pán obdarovává, ale Pán je zná a má je odměřené a když vidí, že jimi člověk opovrhuje, zanechá hříšníka v jeho hříchu a tak jej nechá i zemřít. Bídný je ten, kdo se kaje až v hodině smrti. „Lítost nemocného je chorá,“ říká svatý Augustin.
Je moudře řečeno, že modlitby, nářek a sliby umírajícího hříšníka, jsou stejné jako nářky a sliby toho, koho přepadl nepřítel, který mu přiložil dýku na hrdlo. Pro neupřímnost nenajde odpuštění. Svatý Bernard říká, že srdce, které se v životě tvrdošíjně přidržovalo zla, se bude snažit dostat ze stavu zatracení, ale nepodaří se mu vysvobodit se. Skončí život zatížené svým zlem. Když až doposud milovalo hřích, milovalo spolu s ním i nebezpečí zatracení. Proto náš Pán spravedlivě dovolí, aby zahynulo v tom nebezpečí, v němž chtělo žít až do smrti. Svatý Hieronymus říká, že ze sto tisíc hříšníků, kteří žili až do smrti v hříchu, se v okamžiku smrti zachrání jen jeden.
Bůh nechá žít hříšníka beztrestně, ale to že ho netrestá, je jeho největším trestem. Ponechá hříšníka v rukou jeho hříchu. A zdá se, že se na něj nehněvá! A nechává ho konat vše, po čem na tomto světě touží. Ubozí hříšníci, kterým se v tomto životě daří! Je to znamením toho, že Bůh vyčkává, aby z nich učinil oběť své spravedlnosti na věčnosti. Není většího trestu, než když Bůh dovolí hříšníkovi, aby hromadil hřích za hříchem. Pro takového nešťastníka by bylo lepší, kdyby ho Pán nechal zemřít před tím, než spáchal první hřích. Neboť když zemře po něm, čeká na něj tolik pekel, kolika hříchů se dopustil. (svatý Alfons Maria z Liguori)
Řekneš, že mnoho lidí dlouho žije v hříchu a přeci se obrátili. Buď ostražitý příteli, aby ses nepřepočítal! Skutečně mnoho lidí litovalo, ale ne všichni se obrátili. I Saul byl zatracen, přestože litoval (1Sam 15, 24-30). Jidáš také litoval, vrátil peníze… a oběsil se (Mt 27, 3).
Ten, kdo věří, že v životě může pohrdat Božími zákony a že nakonec získá odměnu a věčnou slávu, vysmívá se Bohu, ale „Nemylte se, Bůh se nenechá vysmívat! Co kdo zasel, to také sklidí.“ (Gal 6, 7)
Drahý křesťane, to, co se říká ostatním, platí i pro tebe. Všemožně usiluj o dosažení opětovného stavu milosti, dříve než přijde smrt, protože pak už nebudeš mít čas na nápravu. Člověk se obrátí tím hůře, čím déle setrvává v hříchu.
Když jsi nemocný, dáváš si předsevzetí, že se změníš, pokud ti Bůh navrátí zdraví. Uzdravíš se, ale nenapravíš. Dokonce často konáš hůře než před tím. Vynecháváš zpovědi, mše svaté. Pamatuj, že přijde další choroba, zemřeš a bez pokání a půjdeš do pekla. Až přeteče míra hříchu, nastupuje neodvolatelně Boží trest.
Dál pokračuji v hříchu?
- Opovážlivě spoléhám na to, že mi Bůh odpustí, že budu spasen – přičemž neměním svůj dosavadní život a nepracuji na odstranění nedostatků. Pokud mě někdo upozorní, zlobím se, nepřijímám to, pohoršuji se, namísto abych se zamyslel.
- Nekonám důsledné zpytování svědomí před svátostí smíření – zamlčel jsem hřích (vědomě, ze strachu, hanby, někdo jiný mě přesvědčil, že to není hřích – nechal jsem se oklamat, protože mi to vyhovovalo, z vlastního přesvědčení).
- Odkládám svátost smíření na později – stačí mi se vyzpovídat před smrtí, ve stáří. Změním se a začnu na sobě pracovat, až dosáhnu určitého věku – teď si chci užívat, nechci si nic odříkat, mám ještě dost času, takto mi to vyhovuje?
- Opovážlivě se spoléhám, že Bůh má povinnost mě spasit i bez mého přičinění (spoléhám se na Boží milosrdenství, ale zapomínám na Boží spravedlnost) – doufám, že dostanu Boží odpuštění bez obrácení a věčnou slávu bez zásluh.
- Opovážlivě spoléhám, že já nemůžu být zatracen, pokud jsem pokřtěný a v Boha věřím (ale nežiji a nekonám podle jeho přikázání – i ďábel věří v Boha a jak!)
- Přeceňuji svoje schopnosti, doufám, že se můžu spasit bez pomoci shora? Vidím a vnímám správně svůj život v perspektivě víry a věčnosti? Jsem si vědom, že žádný hřích nezůstane bez trestu? Každý jednou předstoupí před Pána!
Prohřešuji se proti Boží lásce?
- Lhostejností, popíráním její síly, nevděčností, vlažností, duchovní leností – znechucením, odporem vůči Božímu dobru.
- Nenávistí – pochází z pýchy, popírám dobrotu Boha, opovažuji se mu zlořečit jako tomu, který zakazuje hříchy a ukládá tresty prohlášeními – kdyby byl Bůh, nestalo by se to. Kde byl tehdy Bůh, proč to dopustil atd.
- Trpělivě snáším nedostatky a životní protivenství, navzdory všemu důvěřuji Bohu?
- Zanedbávám konání dobra? Jsem si vědom, že budu souzen za to, co jsem udělal, ale i za to, co jsem udělat měl a neudělal?
- Vážím si sám sebe – bez příkras, farizejské skromnosti, pýchy? Klamu sám sebe kvůli výhodám nebo pro upokojení svědomí?
Studuji náboženskou literaturu? Usiluji o poznání Boha?
- Svaté písmo. Katechismus katolické církve, církevní tisk, encykliky.
- Nestydím se za své přesvědčení?
Rodič– plním svou povinnost mluvit s dětmi o Bohu, jeho lásce, vedu je k němu, vysvětluji jim náboženství, poučuji je, uvádím příklady ze života svatých? Nebo se spoléhám na to, že to dítě naučí někdo jiný? (Na hodinách náboženství ve škole, v kostele, prarodiče…) Zabezpečuji jim přiměřenou náboženskou literaturu? (Dětská bible, modlitební knížka pro děti…)
