Generální zpověď – II

2. NEVEZMĚŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO!

  • Nevyslovoval jsem Boží jméno neuváženě, bez potřeby, bez úcty, v nervozitě, ve zlosti, v nepřístojných vtipech ve spojení s oplzlými výrazy, v hněvu s klením, zbytečně, jen pro své uvolnění?
  • Klení, do něhož se vkládá Boží jméno bez úmyslu se rouhat (Proboha, Kristovy rány…)
  • Nerouhám se zneužíváním slova k urážkám Boha?
  • Nepřísahám křivě – dovolávám se Boha, abych dosvědčoval lež? (Přísahám a lžu zároveň, pod přísahou dělám slib s úmyslem jej nedodržet, když neudělám, co jsem pod přísahou slíbil – těžké provinění.) Zavázal jsem se pod přísahou vykonat špatný skutek (např. pomstu)? Nepřísahám v obyčejných věcech?
  • Přísahu je možné učinit jen z vážného a přiměřeného důvodu (např. před soudem) a to jen na základě pravdy a spravedlnosti. Jakmile přísahu žádají nezákonné občanské autority, je možné ji odmítnout. Musí se odmítnout, jakmile je vyžadována s cílem, který se protiví důstojnosti lidské osoby nebo společenství církve.
  • Nekleji anebo s oplzlými výrazy nevyslovuji jméno Panny Marie a svatých?
  • Nenadávám s použitím jména Božího, abych zastrašil jiné?
  • Nedělal jsem vtipy a nevysmíval jsem se svatým nebo náboženským úkonům, obrazům, sochám, křížům, písmu svatému?
  • Nezničil nebo nepoškodil jsem v hněvu, zlosti či lhostejnosti náboženské předměty? (Potrhal písmo svaté, rozbil sochu, hodil křížem, růžencem, zničil růženec, uhodil sochu, svatý obrázek.) 
Rouhání – je těžkým hříchem
  • Vyslovuji vůči Bohu vnitřně (myšlenkami) nebo navenek – slova nenávisti, výčitky, provokace, posměch, mluvím o Bohu zle, nepravdivě?
  • Zneužívám Boží jméno? Chybí mi k němu úcta v hovoru?
  • Zákaz rouhání se vztahuje i na slova proti Kristově církvi, svatým, posvátným předmětům.
  • Nadával jsem na církev? Nadával jsem na kněze, řeholníky, Bohu zasvěcené osoby? (Utrhal jsem je na cti, pomlouval, kritizoval, vysmíval se celibátu…)
  • Zneužívání Božího jména v magii.

Křesťanské jméno – svátost křtu se uděluje „ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“ – rodiče, kmotři i kněz mají dbát na to, aby se nedávalo jméno, které je cizí křesťanskému smýšlení.

<zpět na Obsah>