8. NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI BLIŽNÍMU SVÉMU!
- Lžu? Jsem podezřívavý? Nedůvěřivý?
- Jsem čestný? Diskrétní? Zachovávám svěřené tajemství? (Pokud se jedná o dobro bližního, mohu o tom, co mi bylo svěřeno, říci osobě, která bude v problému nápomocná.)
- Člověk je povinný druhému čestně vyjevit pravdu. Lež je vždy lež. Neexistuje něco jako „milosrdná” lež. To je úskok satanův, jenž je sám otcem lži.
- Mám povinnost vydávat svědectví evangelia, odevzdávat víru slovy a skutky, být příkladem v životě.
- Falešné svědectví, křivá přísaha jsou obzvlášť závažné, když přispívají k odsouzení nevinného, ospravedlňují viníka, zvyšují trest.
- Respektování dobrého jména osob.
- Nerozvážné posuzování (i když jen mlčky).
- Nactiutrhání – bez potřeby odhaluji chyby a provinění bližního jiným osobám.
- Pomluvy – tvrzení jsou v rozporu s pravdou, dávám příležitost k mylným úsudkům o jiných, ničím dobré jméno a čest bližního.
- Hřeší ten, kdo nactiutrhá anebo pomlouvá, i ten kdo poslouchá tyto řeči a nebo je podněcuje.
- Lichotky, pochlebování, povolnost.
- Povzbuzuji a utvrzuji druhého v jeho špatných skutcích a jeho zkaženém chování.
- Pochlebování je těžké provinění, pokud se stávám spoluviníkem neřestí a těžkých hříchů.
- Pochlebování je všední hřích, když vychází z touhy být příjemný, vyhnout se zlu, dosáhnout výhody.
- Chvástání, vychloubání.
- Ironie – má za cíl znevážit druhého, zlomyslně zesměšnit.
Závažnost lži
- Záleží na povaze, pravdě, kterou deformuje, na okolnostech, úmyslu a škodě.
- Může to být všední hřích, ale pokud vážně naruší cnosti lásky a spravedlnosti, stává se smrtelným hříchem.
- Je zneuctěným slova.
- Je skutečným násilím spáchaným na bližním, protože je porušením cnosti pravdomluvnosti.
- Podkopává důvěru, trhá vztahy.
- Povinnost nápravy! Když není možné napravit křivdu veřejně, je potřeba to učinit tajně. Zavazuje ve svědomí.
- Úřední tajemství (politici, právníci, lékaři…)
- Je potřeba zachovávat, kromě výjimečných případů, pokud by nevyzrazení dané skutečnosti způsobilo škodu jiné osobě.
