3. 3. 2018 – Fatimská sobota
Měla jsem sen. Kráčela jsem se svou přítelkyní po nějaké cestičce, a jak jsme tak šly, potkala jsem muže, kterého znám. Řekl mi, abych s ním šla na jedno zvláštní pohoštění, kde se uvidím se všemi lidmi, které jsem ve svém životě potkala. Pozvání jsem přijala. Lidí bylo hodně, proto se setkání konalo venku, kde už byly nachystané stoly s jídlem, pitím a zákusky. Sedli jsme si k velkému stolu, protože si k nám měly přisednout ještě další osoby, a začali jsme si povídat. Postupně si k nám přisedly dvě ženy a pak ještě dvě. Byla mi ukázána tvář jedné z nich. Ostatní ji měly zamlženou. Muž, kterého také znám, začal tyto ženy opěvovat, usmíval se na ně a obdivoval jejich těla. Když se podíval na mě a na mou přítelkyni, jejíž tvář byla také zamlžená, znervózněl, a když si všiml, že nám na krku visí medailónky, ještě víc se nahněval. Celou dobu kritizoval nás i naše přívěsky. Ženy se chovaly nepěkně. Byly plné pýchy, hlučné a nemorální. Začaly kritizovat jídlo, vylévat džusy a koláče házely pod stůl. Později si k nám přisedla stará paní, kterou také znám, a začala nade vším ohrnovat nos. Nic se jí nelíbilo, ani jídlo, ani nápoje, ani koláče. Džus, který měla ve džbánu, chtěla vylít pod stůl, protože s ním nebyla spokojená a chtěla lepší. Prosila jsem ji, ať se chová hezky a ať to nedělá, ale ona na mě vyskočila, že to může dělat, protože to dělají i ostatní. Nakonec jsem ji přemluvila a navrhla jí, aby ho vylila, když z něho nepila, do džbánu na vedlejším stole. Jen co ho začala lít, nápoj se začal rozlévat po celém stole, protože džbán ještě nebyl prázdný, ale plný a nebylo v něm místo. Pak jsem viděla, jak všichni přítomní hází jídlo i koláče pod stůl, brblají a jako bez rozumu to všechno začali házet po sobě. Smáli se, kopali do koláčů, vylévali džusy po zemi. Tváře jsem jim neviděla, všechny je měli zamlžené, jenom některé mi byly odhalené. Smutně jsme se na to s přítelkyní dívaly a bylo nám do pláče. Byly jsme z toho všeho zhrozené.
Pak jsem měla další vidění. Byla jsem s Valentínem ve dřevěném korábu a pluli jsme po vodě. Voda byla kalná a místa, kudy jsme proplouvali, pochmurná, nepříjemná, bez zeleně, samé skály a zpustošená zem. Kolem nás plavaly malinké dřevěné prohnilé loďky a na každé z nich nějaký člověk. Spatřila jsem mladého muže, kterého znám, a volala jsem na něho, aby nastoupil k nám, ale on nás ignoroval a schoval se pod koráb. Nadarmo jsem ho volala a prosila, ani se neozval.
A ještě jsem viděla toto: K Valentínovi a ke mně přišel mladý muž, jehož tvář mi byla také odhalena. V ruce měl malý zápisník a v něm fotografie a kontakty lidí, kteří mu pomohli. Řekl nám, že ten seznam mu půjčil jeden člověk, který mu chtěl pomoct, ale že ten zápisník už nepotřebuje. Říkali jsme mu, ať tedy ten seznam kontaktů dotyčnému vrátí, ale on se jenom smál a řekl, že to neudělá.
Ježíš vysvětlil můj sen: „Barličko, setkala ses s lidmi, které jsi potkala ve svém životě. Pohoštění, kterého se jim dostalo, to jsou milosti, které dostali během svého života, a viděla jsi, jak je přijali. Muž, který opěvoval těla žen, představoval ty, kdo jsou ovládáni zlým duchem. Takový člověk se necítí dobře ve společnosti lidí, kteří jsou vedeni Duchem Svatým, proto vás urážel a byl z vás nervózní. Ta stará žena, kterou jsem ti ukázal a která odmítla džus, odmítla kalich osudu a života, který jsem jí připravil. Nechce ho přijmout, chce jít svou cestou, protože si myslí, že to, co chce ona, je lepší. Plné džbány džusu znamenaly, že nikdo nechtěl přijmout kalich, který jsem mu přichystal. Každý šel svou cestou, ne tou Boží. Viděla jsi, Barličko, jak přijali Boží milosti a dary. Házeli je po sobě, kopali do nich a vysmívali se jim.“
Dále Ježíš pokračoval: „Koráb, to je mé Společenství na záchranu duší, do kterého je zvu. Koráb jsi viděla plout v kalných vodách a nepříjemném prostředí. To je to prostředí, ve kterém se nacházíte, plné špíny a nepravosti. Malé shnilé loďky, to jsou křesťané, kteří ztroskotali ve víře. Mladý muž, který se ukryl pod koráb, vstoupil do Společenství, ale skutečným přítelem Eucharistie se nestal. Tento muž, kterého znáš, představuje všechny ty, kteří do mého Společenství přátel Eucharistie vstoupili, ale ne z lásky k Bohu, ale pro svou záchranu. Ne proto, aby mě následovali, ale pro jistotu. Muž, který k vám přišel se zápisníkem, ve kterém měl seznam lidí, kteří mu pomohli, představuje člověka, kterému se hodně dává, on to rád přijímá, ale nechává si to jenom pro sebe a nerozdává jiným, a ani to nevrací. Představuje nevděk a sobectví.“
5. 3. 2018
Měla jsem sen. Začali ke mně přicházet ďábli v různých strašných podobách. Pak začaly přicházet i duše zatracených, které jsem znala. Na každé z nich mi bylo ukázáno, za jaký hřích byla odsouzená. Nejdřív se mi ukázal ruský komunista, diktátor, který byl bez lásky, plný pýchy, zloby a neúcty k Bohu a bližnímu. Pak se mi ukázala žena z mého okolí, jejíž povahu a chování jsem znala. I když byla praktikující křesťanka, její oplzlé řeči a neustále hřešení ji přivedly na to hrozné místo utrpení. Po ní se mi ukázala žena, kterou jsem znala ze své bývalé práce. Stále intrikovala a řídila se různými dietami, jen aby měla pěkné tělo. Pán Ježíš mi na ní ukázal, že jejím největším hříchem bylo pomlouvání a osočování. Byla jsem překvapená, když mi byly ukázané i duše žijících, kteří se už pro svůj nezřízený život sami odsoudili. V jejich životě nedošlo k žádné nápravě ani k žádné lítosti, ale jsou na tom stále hůř a hůř. Jde o dva muže, které znám. Jeden stále oslavuje, pije a jeho jazyk je plný vulgarismů, druhý cizoloží a vede nemravný život. Pak se mi ukázalo datum 17. listopadu. Nakonec jsem viděla davy lidí, kteří s holemi v rukou kráčejí ulicemi nějakého velkoměsta a zlostně pokřikují.
Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi ďábly, kteří na vás budou útočit skrze různá pokušení a různé lidi. 17. listopad přinesl svobodu a demokracii, což je živná půda pro ďábla, aby ovládal lidi svými prostředky. Vyvolává u nich touhu po moci, penězích, blahobytu. Vede je k bohatství a oni se topí v nemravném životě. To přinesla svoboda. Lidé s holemi představují ty, kdo se dají manipulovat. Na duších zatracených ti bylo ukázáno, za které hříchy jdou lidé do pekla.“
