6.3.2018
Ve snu jsem se ocitla v jednom kostele a viděla jsem, jak žena s cigaretou v ruce jde číst přímluvy. Ježíš promluvil: „Tak jako cigareta ničí tělo, zlé myšlenky ničí duši člověka.“
7.3. 2018
Na obloze jsem viděla obrovský kříž. Byl nad celými Košicemi. Ježíš řekl: „Viděla jsi kříž, protože jedině kříž vede ke spáse.“
8.3. 2018
Chtěla jsem vědět, jak je to s dušemi při náhlé smrti. Například když člověk zemře při pádu z koně nebo je zastřelen nebo zemře nějakým jiným nečekaným způsobem. Jestli člověk dostane ještě pár sekund na to, aby litoval svých hříchů. Pán Ježíš mi to vysvětlil: „Je to podle zásluh. Když se někdo například modlí sedmkrát Otče náš a Zdrávas, Maria nebo si udělal devět prvních pátků nebo pět prvních sobot nebo je v nějakých společenstvích s přislíbeními, dostane šanci těch pár sekund na litování svých hříchů, ale je to velmi, velmi zřídkavé, protože většinou se takové případy stávají, když už přetekl pohár trpělivosti nad hříchy člověka. Nenapravitelný hříšník tuto šanci nedostane.“
9.3. 2018
Viktorka mi dnes říkala, že byla v noci opět v nebeském království. Panna Maria k ní jako vždy přišla v červeném plášti a vzala ji, aby jí ukázala další hezké věci. Řekla mi: „Byla jsem na louce, kde byla samá třpytivá travička, po které běhaly berušky. Byly barevné, zelené, červené, oranžové, bílé, růžové, žluté i modré, všelijaké a na všechny jsem se mohla dlouho dívat. Byly velmi krásné.“
10.3. 2018
Viktorka mi začala vyprávět: „Babi, znovu jsem byla v nebeském království. Letěla jsem s Pannou Marií přes celý vesmír. Panna Maria mi řekla, že vesmír je velmi studený, ale mně u ní bylo teploučko. Ukázala mi, jak se po celém vesmíru pohybují nebeské kočáry. Bylo jich velmi mnoho. Seděli v nich dospělí, ale i děti. Kočáry se pohybovaly tak zvláštně, jako po nějaké hrbolaté cestičce. Panna Maria mi říkala, že těch kočárů je plný vesmír a že v nich sedí dušičky, které se stěhují z očistce, i rovnou ze země. V dálce jsem viděla žluté světlo. Bylo jako kulička. Když jsme se k němu přiblížily, v tom velkém světle jsem viděla červené srdce, které se otevřelo, a já jsem s Pannou Marií vešla dovnitř. Srdce se za námi zamklo a před námi byla další brána. Byla ze šedých listů a šedých kvítků, které byly pokroucené do sebe. I tou branou jsme prošly a už jsme byly v nebi. I kočáry s dušičkami vcházejí do nebeského království přes tyto dvě brány.“ Zeptala jsem se jí: „Viktorko, pořád chodíš takhle do nebeského království?“ Pohotově odpověděla: „Pořád babi, ale já nejedu v kočáru, ale na obláčku. Panna Maria mě drží za ruku a velikánskou rychlostí přeletíme vesmír. Přijdeme ke světlu a skrze srdce vejdeme do nebe.“ „A kde je to nebe?“ zeptala jsem se jí. „Za vesmírem,“ zasmála se. Ježíš řekl: „Je za vesmírem. Dítě vám řeklo pravdu, protože vše, co vidíte a vnímáte svými smysly, tedy vaše zem a vesmír, to je tento svět. Nebeské království není z tohoto světa. Nedá se vidět a ani zaměřit. Je za oponou tohoto světa. Lidským rozumem je to nepochopitelné.“
11.3. 2018
V noci jsem měla vidění. Byla jsem v kostele, který už vůbec nevypadal jako kostel. Nebyly v něm klasické lavice, ale jakoby pivařské stoly, za kterými seděli lidé. Najednou začali z nějaké místnosti vycházet kněží s tácky v rukou a začali rozdávat jakože přijímání, ale nebyly to hostie, ale samé jídlo ve tvaru oplatky. Těch kněží bylo mnoho. Z tohoto otřesného zážitku jsem se probudila a před očima se mi ukázala škodolibá tvář ďábla.
12.3. 2018
Ježíš promluvil: „Barličko, viděla jsi, co jsem vám řekl. Krize Církve je krizí Eucharistie. Mnozí věřící a duchovní už nevěří v moji přítomnost v Eucharistii. Považují ji za jakousi formu pohoštění, a tak se k ní také chovají. Proto jsem přišel se svým dílem, Společenstvím přátel Eucharistie, aby se jí vrátilo místo, které jí patří.“
13.3. 2018
Měla jsem sen. Viděla jsem obrovský úl, ve kterém žili lidé. Byly tam i domy, ulice, ba i kostel. Byli tam i kněží, i já. V kostele se sloužila mše svatá, ale jiná než na jakou jsem zvyklá. Lidé na ni chodili jen pro jistotu. Všichni tam žili velmi zle. Věděla jsem, že úl se zřítí, a proto jsem začala na lidi volat, aby z něho utíkali ven, ale vůbec mě neposlouchali. Chytila jsem svou těhotnou dceru za ruku a utíkala jsem s ní ven, kde na nás už čekalo auto s Valentínem. V autě, které pro nás bylo připravené, seděla žena, kterou znám. Sedla si tak bezohledně, že jsme se s dcerou do auta stěží vešly. Pak jsem viděla, jak se úl zhroutil a jak tam lidé umírali. Mnozí chtěli utéci, ale už se nedalo. Všichni tam hynuli a ďábel se jenom smál.
Ježíš řekl: „Úl představuje život lidí, kteří nejdou po mých cestách, ale po svých. I mše byly podle jejich představ, ne podle Božích. Volala jsi, aby z úlu vyšli ven, upozorňovala jsi je, že jdou do záhuby, ale neposlouchali tě. Každý, kdo nekráčí po mých cestách, kráčí po satanových a řítí se do záhuby. Auto, co na vás čekalo s Valentínem, to je moje Společenství, které zachraňuje lidi. Každý si sám určuje, jestli půjde cestou spásy, nebo zatracení. Žena, která už seděla v autě, představuje ty, kteří vstoupili do Společenství ne z lásky k Bohu, ale z lásky k sobě.“
14.3. 2018
Pán Ježíš promluvil k Valentínovi: „Tvá první cesta bude do pekla, potom do očistce a nakonec do nebeského království. Během Velké noci budeš se mnou.“
