16. 3. 2018
Ve snu jsem se ocitla ve zvláštní krajině. Byl tam sice pokoj a radost, ale všechno bylo takové, jako to máme my na zemi před deštěm. Celá krajina byla jakoby pod mrakem a místy byla i velká mlha. Nevnímala jsem tam žádné barvy. Tráva byla jako u nás na zemi, ne tak barevná, jak mi popsala Viktorka, a ani louky a květy jsem tam neviděla. Stromy byly bez listů, jako my máme na zemi, když je u nás pozdní podzim. Nelétali tam ani motýli, ani barevní ptáčci a nebyly tam ani žádná zvláštní zvířátka, ba ani paláce, ale duše tam byly velmi šťastné. Jak jsem se tak dívala po této krajině, spatřila jsem, jak po cestě přecházel malý dinosaurus, na kterém seděl roztomilý chlapeček. Držel se ho kolem krku, a když mě zahlédl, usmál se. Sem tam jsem viděla i jiná zvířátka, taková jaká jsou u nás běžná. Koně, krávy, nějaké psíky, nic mimořádného. V dálce jsem viděla i domy, jak jsem už zmínila, nebyly to paláce, ale celkem obyčejné domy. Pak jsem zahlédla další duše, byly pokojné a vyzařovala z nich láska. Pomyslela jsem si: „Kde to jsem? Jaké je to místo? A jak to, že ty duše jsou tady tak šťastné, vždyť nemají ani slunce, ani louky, ani květy, nepřeletí tu ani jeden motýlek, ani jedna včelka. Co je to za místo?“
Pán Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi krajinu nebe, kde jsou duše, které nebyly pokřtěné, ale vedly dobrý a bohabojný život. Jsou tam i duše potracených dětí a nepokřtěná neviňátka. Nevidí Boha, proto tam není světlo, ale mlha. V takových podmínkách nerostou květiny a nejsou tam ani louky. I zvířata jsou tam jenom taková, která snesou toto prostředí. Ta krajina vypadá tak, jak jsem ti ji ukázal, ale i když vypadá, jak vypadá, je to krajina pokoje a lásky.“
18.3. 2018
Když jsem se modlila, dívaly se na mě dvě krásné oči. Ježíš řekl: „Byly to oči mé Maminky.“
19.3. 2018
Když jsem přijala tělo Ježíše Krista, před svatostánkem jsem ucítila intenzivní vůni vanilky. Ježíš řekl: „To jsi cítila mě.“ Viktorka mi dnes vyprávěla: „Babi, já jsem i teď v noci byla v nebeském království. Já tam chodím s Pannou Marií skoro každou noc. Teď mi ukázala srnky, medvědy, velbloudy, lišky, gepardy a lvy, i tučňáci tam jsou a prasátka jsou pruhovaná, ale i flekatá. A ukázala mi také všechna moře, která tam jsou. Je jich osm a při každém stojí dvě obrovské palmy. Jsou to nejvyšší stromy, jaké jsem tam viděla. Jsou vyšší než kostelíky a pod každou z nich někdy padá takový růžový snížek.“ „Snížek?“ podivila jsem se. „Ano, snížek,“ řekla a pokračovala: „Je takový jiný než na zemi. Je suchý, teploučký a velmi krásně voní. Babi, v nebi je tak krásně, že když jsem tam, nechce se mi vrátit na zem.“
20.3. 2018
Dnes mě Viktorka překvapila. Řekla mi: „Babi, dnes u mě byla Panna Maria ve zlatých šatech s krémovou stuhou, oranžovým pláštěm, měla učesané vrkoče a v ruce držela kytičku ze tří růží. Jedna byla modrá, druhá růžová a třetí červená. Říkala, že tu kytičku přinesla mně. A víš, co mi ještě řekla? Řekla mi, že i tobě se, babi, zjevila a donesla ti květ. Řekni mi, babi, jaká byla u tebe, co měla oblečené a jaký květ ti podala?“ Vyprávěla jsem jí o tom a ona z toho měla velkou radost. Pak jsem se jí zeptala: „Viktorko, říkala ti Panna Maria, co ty růže znamenají a proč měla každá z nich jinou barvu?“ Odpověděla: „Ne.“
21.3. 2018
Měla jsem v noci sen. Ocitla jsem se spolu s Valentínem v domě jedné příjemné rodiny, kde jsme jim vyprávěli o Bohu a manžel jim vysvětloval také podrobnosti o Společenství přátel Eucharistie. Všichni k nám byli velmi milí a pozorně nás poslouchali. Já jsem věděla, že je to vzorná křesťanská rodina, proto jsem na toto setkání vzala i jednu ženu, kterou dobře znám a na které mi velmi záleží, aby viděla, jak žijí opravdoví křesťané, a aby si konečně pozorně vyslechla Valentínovo svědectví, o které doteď nejevila zájem. Najednou na mě tato žena přede všemi začala křičet, ba dokonce mě zasypala neslušnými nadávkami, ale lidé, kteří žili v tom domě, si jí vůbec nevšímali a nevěřili jí. Věřili nám.
Pán Ježíš řekl: „Ta dobrá rodina, kterou jsi, Barličko, viděla, představuje duše ve stavu milosti. Takové duše vás vždy s láskou přijmou. Ta zlostná žena představuje duše, které nejsou ve stavu milosti. Tyto duše půjdou vždy proti vám.“
28.3. 2018
Když jsem se večer modlila růženec k Duchu Svatému, najednou se mi před očima ukázal děj z pouti do Fatimy. Na této pouti s námi byl také jeden mladý romský pár. Byli to dva lidé, na kterých jsem viděla, jak se mají rádi. Muž byl po celý čas k manželce milý, vstřícný a ve všem pozorný a ohleduplný. Na této pouti jsme byli na různých místech a všude, kde jsme měli večeři, jsme si sedli ke stolu spolu s nimi, a tak jsme je mohli lépe poznat. Ve Fatimě nám například tato mladá žena vyprávěla, jak je nemocná. Že je po těžké operaci páteře a že má velké bolesti, ale i když věděla, že tato cesta do Fatimy a na další místa bude pro ni namáhavá, chtěla si splnit svůj sen. Říkala nám, že má tři děti, z toho jedno velmi těžce postižené, ale že je Pánu Bohu i za toto dítě vděčná a všechny tři miluje stejně. Každý den volala z mobilu své mamce, která se jí během pouti starala o ratolesti, a vyprávěla jim všechny své každodenní zážitky. Když jsme byli v Lurdech, stalo se toto. Znovu jsme si měli všichni sednout u večeře za stůl, tak jako vždycky sedáváme, ale já jsem hned zjistila, že tři lidé od nás odešli a přesedli si jinam, protože s nimi nechtěli být. Ostatní zůstali. Na mladé Romce jsem viděla, že má velké bolesti. Zeptala jsem se jí: „Co vám je? Bolí vás záda?“ Odpověděla mi: „Chtěla jsem jít ve Fatimě vkleče k soše Panny Marie. Vždy jsem po tom toužila. Řekla jsem si, když mi jednou Pán Bůh pomůže dostat se sem, přinesu takovou oběť, i kdyby mě to něco stálo. A dokázala jsem to. Velmi mi pomohl můj manžel. Celou dobu šel vedle mě a držel mě za ruku.“ Poznamenala jsem: „To je krásné, že jste to dokázali, a za co jste to obětovala?“ Řekla: „Za obrácení hříšníků.“ Za stolem seděla i jedna pyšná paní, která jen co to slyšela, řekla: „Měla za co, vždyť mezi nimi jsou jenom samí hříšníci.“ Romka to slyšela, ale nereagovala. Pokorně si to vyslechla a zůstala ticho.
Pán Ježíš promluvil: „Barličko, na těchto dvou ženách jsem chtěl ukázat toto: Když dva křesťané dělají totéž, modlí se, chodí do kostela, na poutě, přijímají svátosti, není to totéž. Jsou jako dvě strany jedné mince. Hlava, která je pyšná, namyšlená, a znak – skromná a pokorná. Hlava, to jsou křesťané jenom navenek, a znak, to jsou lidé, kteří mají křesťanství vepsané ve svém srdci a také ho žijí. Proto máte ve Společenství na přednáškách zdůrazňovat, aby si křesťané dávali pozor na pýchu, aby nebyli hlavou mince, ale znakem mince. Protože hlava mince se na tomto světě zvedá nahoru, znak je jakoby dole, ale na věčnosti je to naopak.“
