2.4. 2018
Dnes přišel s Pánem Ježíšem i sv. František z Pauly. Promluvil: „Děkuji vám, že jste si i mě vybrali za svého patrona. Byl jsem z toho překvapený.“ Valentín řekl: „Obdivoval jsem Vaše skutky, co jste udělal.“ František pokračoval: „To je všechno ve víře. Až budeš mít plnou víru a budeš mít čisté srdce, nezaváháš ani na chvilku, také dokážeš dělat takové divy. Budu vás všude provázet a orodovat za vás.“ Nakonec nás požehnal.
4.4. 2018 – adorace
Mnozí naši přátelé ze Společenství, kteří byli s námi v kontaktu a byli nám nakloněni, si už na nás ani nevzpomenou. Pán Ježíš nás utěšoval: „Netrapte se tím. I mě opustili všichni učedníci kromě Jana a ze strachu utekli. Nebojte se, vrátí se. Přirozená lidská vlastnost je, že člověk pochybuje a ztrácí důvěru. Tak je to také i se členy Společenství. I učedníci, i když věděli o mém zmrtvýchvstání, když se to stalo, byli překvapeni, co se děje, a dokonce i Tomáš pochyboval. Víra se buduje po celý život. Jenom pevní ve víře vytrvají, ale nebuďte smutní, vrátí se.“
5.4. 2018 – adorace
Ježíš promluvil: „Valentíne, je velká krize Církve. Tady na Slovensku to ještě není tak vidět, ale na západě je to úplná katastrofa. Lidé již nepotřebují Boha. Mají svá božstva. Ženou se za bohatstvím, chtějí mít krásné domy s bazénem, krásná auta, pohodlný život a já do tohoto jejich života již nepatřím. Je velmi těžké najít směr a cestu jak to zvrátit, protože narážím na svobodnou vůli člověka, která je většinou proti mně. Proto jim chci ukázat jiný život. Život v nebeském království, aby po něm toužili a nevázali se jenom na tento krátký pobyt na zemi. Aby zatoužili po věčnosti v nebi.“
Když jsem se modlila, najednou se mi před očima ukázala tvář asi dvouletého děvčátka. Pak se mi ukázala další, ale jiná tvář asi šestiletého děvčátka s mašlemi ve vlasech. Nakonec jsem uviděla umučeného Ježíše visícího na kříži. Celé tělo měl potrhané, i tvář. Byl to strašný pohled.
Ježíš řekl: „To dvouleté usměvavé děvčátko bylo jedno z vašich adoptivních dětí. To větší děvčátko, to byla, Barličko, svatá z tvého příbuzenstvo. Ukázal jsem se ti na kříži. Tím jsem chtěl říct, že s Velikonocemi mé ukřižování neskončilo. Nadále mě křižují hříchy celého světa.“
6.4. 2018
Viktorka mi vyprávěla, že Panna Maria i děti, které vidí v nebeském království, mají velmi hezkou pleť. Řekla: „Babi, ta pleť je taková krásná, má jinou barvu než máme my na zemi, mnohem hezčí. A já jsem takovou chtěla, ale Panna Maria mi řekla, že takovou pleť mají jenom ty dušičky, které jsou již navždy v nebeském království. A víš co, babi, já mám v nebeském království i tři kamarádky, taková milá, zlatá děvčátka. Já si už můžu hrát s dětmi, ale s nimi si hraji nejraději. Koupeme se v moři, chodíme na skluzavky z barevných květů, i na houpačky, a mám tam koníka, se kterým si už můžu pohrát. Je to taková malá kobylka, pojmenovala jsem ji Mančinka. Je hnědá, má bílou hvězdičku, černou hřívu a chvost, i ponožky má černé a má bílý hermelín. Panna Maria mi řekla, že když jsem si nasbírala další poklady, můžu si na ní zajezdit. A představ si, babi, že já mám už vlasy po kotníky. Panna Maria mi říkala, že i ty sis nasbírala další poklady a že také budeš mít vlasy až po kotníky, a ne po kolena. To jsou nejdelší vlasy, jaké mají za odměnu ženy a děvčata v nebi. Ale řekla mi i to, že jsou ženy a děvčata, které mají různé délky vlasů, některé i úplně krátké, podle toho, jak žily na zemi. A víš, co mi ukázala?“ „Co?“ zeptala jsem se jí. „Ukázala mi palác, ve kterém bydlí s Ježíškem. Je celý z orchidejí, z těch nejkrásnějších orchidejí, jaké jsou v nebeském království. Každý květ je jiný a každý lupínek na květu je jiný. Je z pěti barev. Modré, žluté, růžové, fialové a zlaté. Takový květ je tak krásný, že si to neumíš představit. Takové lupeny mají i ty nejkrásnější růžičky. Z nich jsou také paláce.
A ještě mi Panna Maria popsala i některé krajiny, které jsou v nebeském království. Ve KVĚTOVÉ KRAJINĚ jsou paláce z růží. Pak mi říkala o LISTOVÉ KRAJINĚ. Tam jsou domy z listů. Z velmi hezkých, barevných a pestrých listů. Ale říkala mi i o STONKOVÉ KRAJINĚ. V ní jsou domy ze stonků, bez listí a bez květů. Tam jsou dušičky, které přišly před Boha s prázdnýma rukama. Panna Maria mi řekla, že tato krajina je velmi, velmi daleko. Je ještě čtvrtá, NEKTAROVÁ KRAJINA, ve které jsou domy ze suchých včelích plástů, a ta je nejdál ze všech.“ „A viděla jsi ty krajiny?“ zeptala jsem se jí. „Ne,“ odpověděla a pokračovala: „Panna Maria mi říkala, že já chodím jenom do květové krajiny. Listovou, stonkovou a nektarovou mi neukázala, jenom mi o nich vyprávěla. Řekla, že nebeské království je nekonečné a že ty krajiny jsou velmi, velmi daleko.“
„Babi, KVĚTOVÁ KRAJINA je velmi krásná. Je v ní nekonečné množství květů, a to i takové, jaké na zemi neznáme. Tato krajina se dělí ještě na další krajinky, a to orchidejovou, konvalinkovou, růžičkovou, tulipánovou, kopretinovou… mají různá jména, podle kvítků, kterých je tam nejvíc. V květové krajině jsou dušičky, které nejvíc milovaly Ježíška a Pannu Marii a nasbírali si mnoho, mnoho pokladů. Dětičky jsou tam velmi hezky oblečené. Kluci mají barevné tuniky, na hlavách kloboučky z těch nejhezčích listů a také sandály na nohách mají z listů. Děvčata mají na hlavách věnečky z barevných růžiček. Šaty a střevíčky mají také z růžiček. Některé děti pobíhají bosky. Jsou tam samé paláce. Panna Maria mi ukázala i další hezké věci a zvířátka a také květy, jaké na zemi neznáme. Žluťásky, to jsou velké okrouhlé květy, které mají zoubkované lupínky. Fialovníky, které jsou celé fialové a také zoubkované. Modráčky mají modrou barvu a jsou jako zoubkované kuličky. Růžovníky jsou růžové a mají ve středu zoubkovanou kuličku. Ukázala mi i zlatovníky, jsou celé zlaté a uprostřed mají takové zoubkované klikyháky. A viděla jsem i slunečnice, které nejsou žluté, ale mají cihlově červené plátky. Z nich zobou ptáci zrníčka. Dívala jsem se i na osm druhů pávů. Pávi jsou tam malí, ne tak velcí, jako je známe, a jsou velmi krásní. Těla mají růžová, fialová, modrá, oranžová, červená, žlutá, zelená a tyrkysová. Mají zlaté nohy, zlaté zobáčky, světle růžové chocholky a tyrkysové oči. Ocasy mají ze čtyř barev, a to z oranžové, fialové, červené a modré. Kočičky jsou tam také barevné: černé, bílé, šedé, hnědé, modré, fialové i terakotové a všechny mají světle růžové tlapky a čumáčky. Oči mají zlaté. A víš co, babi, v květové krajině je mnoho druhů motýlů a každý je jiný. I husičky jsou barevné a i hlemýždi a zajíčci. Panna Maria mi řekla, že v nebeském království se tvoří taková zvířátka, jaká jen chci. I barevná. Říkala mi, že všechny dušičky z květové krajiny můžou chodit po celém nebeském království, ale dušičky z listové, stonkové a nektarové krajiny nemůžou. Řekla mi, že všechno je podle zásluh. Také mi řekla, že kde končí jedna krajina, tam začíná krajina další. Babi, květová krajina září velkým světlem, je tam teploučko a všechno se tam třpytí. Moře je jenom v této krajině a kočáry a vozy a všechno je barevné. Je to velmi, velmi krásná krajina. Roste v ní nekonečný počet květů.
