4. 5. 2018
Dnes mi Viktorka vyprávěla: „Babi, pokaždé když jsem v nebeském království, má Panna Maria vždy oblečené jiné šaty a také účes má pokaždé jiný. Ona je tak krásná a tak voňavá, že když jsem s ní, nechci už od ní odejít. Je tak milá a tak něžně mě objímá. S ní jsem velmi šťastná.
Babi, dneska mi Panna Maria říkala, jak je to v té KVĚTINOVÉ KRAJINĚ. Znovu mi pověděla, že se květinová krajina dělí ještě na další krajinky. Řekla mi, že má dohromady 88 ulic. Vysvětlovala mi, že z těch 88 ulic je osmnáct ulic, kde je nejvíce druhů květů, a pět ulic, kde jsou všechny druhy květů. Ty jsou nejkrásnější. Všechny ulice jsou uzavřeny takovou krásnou kovovou bránou, která je na každé straně upevněná v barevné skále. Panna Maria mi ukázala jednu z těch pěti ulic. Když jsme přicházely k té ulici, brána se před námi otevřela, a když jsme vešly dovnitř, brána se zavřela. Panna Maria mi řekla, že každá ulice je vlastně vesnička a že brána se otevírá jenom těm duším, které v té vesničce bydlí. Všude byly krásné paláce. Některé větší, některé menší, ale všechny velmi hezké a barevné. Na střechách měly plátky ze živých květů a všechno tam krásně vonělo. Na střeše každého paláce jsem viděla kříž. Všude byly květy a oranžová travička. I ty dvě skály, na kterých byla upevněná brána, byly oranžové a celé se třpytily. Všude létali krásní motýli, ptáčci a včelky a všude zpívali nádherní pávi. Panna Maria mě i do jednoho paláce vzala. Byl nádherný. Celý růžový a uvnitř bílý. Střechu měl z fialových plátků a na ní byl dřevěný kříž. Uvnitř jsem viděla velmi hezkou dřevěnou komodu, na které bylo postavené velké zrcadlo, které bylo v živém obrovském květu. Mohla jsem se do něho podívat. Viděla jsem tam i výklenek, na kterém byla postavená velká tyrkysová váza a v ní obrovská barevná kytice. Visel tam i obraz, na kterém byl namalovaný kostel Panny Marie. Palác byl velmi velký, dlouhý a vysoký, největší v té ulici. Uvnitř paláce bylo krásné dřevěné schodiště, které vedlo až do posledního horního patra. Venku u paláce stály tři obrovské slunečnice, vyšší než ten palác. Ne u všech paláců jsou slunečnice. Panna Maria mi říkala, že jsou jenom u speciálních paláců. Když jsme vyšly z vesničky přes bránu ven, viděla jsem před sebou několik kopců. Na nejvyšším stál kostel Pána Ježíše a vedle něho kostel Panny Marie. Na nižším kopci stál palác Ježíška a Panny Marie. Všechny ty kopce měly krásnou bílou travičku a všude rostly ovocné stromy. Hned za branou této ulice rostly slaďoučké hrušky, které byly barevné. Z těchto pěti ulic mají dušičky nejblíže ke kostelíkům i k paláci, kde bydlí Ježíšek. Když jsem se rozběhla, byla jsem tam za pět minut, tak je to blízko. Duše, které bydlí v těch pěti ulicích, mají nejblíž k Bohu. Ale všechny duše, které bydlí v květinové krajině, se dostanou ke kostelíkům, jenom to mají dál, podle toho, jak daleko je jejich ulice. Všechny duše z květinové krajiny se můžou všude procházet a všude chodit, jenom ne všechny se můžou dostat i do jiných ulic.“
Ježíš nám to vysvětlil: „Je to pravda. Každá ulice má před vstupem bránu, která se otevírá jenom duším, které tam bydlí. Brány jsou tam proto, aby se duše z nižších ulic nemohly dostat do těch vyšších, hezčích a lepších ulic, protože všechno je podle zásluh. I bydlení. Duše z květové krajiny se mohou volně pohybovat po celém nebeském království, ale vejít mohou vždy jen do ulic, které jsou níže. Do vyšších ulic se mohou dostat jen v doprovodu duše, která bydlí ve vyšší ulici. Ty ulice jsou opravdu takové vesničky, jak to řekla Viktorce má Maminka, protože vzhledem k rozloze a velikosti nebeského království vypadají jako vesničky.“
6. 5. 2018
Dnes Panna Maria navrhla Viktorce, že si může vybrat zemi, do které by se chtěla podívat. Viktorka si vybrala Austrálii. Řekla mi: „Babi, jen co jsem si ji vybrala, Panna Maria mě tam vzala. Ukázala mi koníky, kteří tam žijí, i kachničky. Je tam teď dost chladno a fouká tam vítr. Panna Maria mi říkala, že je tam teď podzim.“
10.5. 2018
Měla jsem takovýto sen. Přestěhovali jsme se s Valentínem na úplně jiné místo. V paneláku, kde jsme si koupili byt, žili dobří a laskaví lidé a všichni se tam měli rádi. Jen co jsme vstoupili do bytu, už nás tam nějací lidé čekali a vřele přivítali. Mezi nimi byla i mohutná obří žena. Jen co jsem ji uviděla a ona mě, rozběhly jsme se k sobě a mohly jsme se radostí zbláznit, že se vidíme a že už budeme spolu v tomto paneláku plném lásky.
Ježíš řekl: „Ten panelák plný lásky, to je krajina pokoje. To je nebeské království, kde vás všichni čekají. Obří žena je představitelkou těch žen, které jste zachránili skrze mé Společenství a svým příkladem.“