11.5. 2018
Dnes mi Viktorka říkala: „Panna Maria mi vyprávěla o kopretinové krajině. Tam je nejvzdálenější ulice v celé květinové krajině. Brána do ní je velmi těžká. Je z nerezu a je upevněná na dvou bílých skalách. Chodníčky a cestičky jsou tam zelené a světle zelené, ale převládají tam bílé barvy. I dušičky mají bílé šaty a bílé jsou i paláce. Paláce jsou tam nejmenší ze všech paláců v květinové krajině. I střechy mají bílé, z plátků kopretin a na vrchu mají kříž. Je tam mnoho vrabců a jsou tam i slavíci, kteří krásně prozpěvují. Dušičky jsou tam šťastné, ale nezáří a nic se tam netřpytí. V té ulici fouká i vítr a noci jsou tam delší než dny. Kostely jsou tam taky bílé. Ženy a děvčata tam nosí široké šaty a malá děvčata široké sukýnky. Za touto ulicí již začínají tmavší krajiny.“
Ježíš řekl: „Ti, kdo zářili ve světě a byli světlem pro jiné, budou zářit i na věčnosti. Jak byli blízko k Bohu, tak budou i v nebeském království. Je pravda i to, že na věčnosti je den i noc. Tehdy duše oddychují. Čím je krajina vzdálenější, tím je noc delší a den kratší.“
14. 5. 2018
Viktorka mi stále říká, že když k ní přijde Ježíšek na kříži, je stále víc a víc zraněný a stále víc a víc z něho teče krev.
Ježíš nám to vysvětlil: „Je to ze dvou příčin:
1. Aby to pro ni nebyl příliš velký šok, až uvidí, jak to bylo skutečně.
2. Pro hříchy tohoto světa.“
15 .5. 2018
Zeptala jsem se Pána Ježíše, jak je to s kostely v nebi, protože Viktorka mi řekla, že je jich více. Ježíš to vysvětlil: „Kostely jsou v nebeském království rozmístěné všude tam, kde je to potřeba. Podobně jako na zemi.“
17. 5. 2018
Viktorka mi říkala: „Babi, já už chodím každou noc do nebeského království a Panna Maria mi stále vypráví zajímavé věci. Dnes mi říkala, že nebeské království se jmenuje ELAMACH a že v nebeském království zelený den trvá 88 dní a za dva dny se to znovu opakuje. Také mi řekla, že kopretinová ulice je od nejhezčích pěti ulic vzdálená dvě stě jednotek. Je tam i oranžová tulipánová ulice, ta je vzdálená od nejhezčích ulic třicet jednotek. Pokaždé když přijdu do nebeského království, hraji si s dětmi i s koníky.“ Ježíš řekl: „Nebeské království se jmenuje ELAMACH a vzdálenosti jsou takové, jak Viktorce řekla moje Maminka. Jedna jednotka je obrovská vzdálenost, jakou si člověk nedokáže představit.“
23. 5. 2018
Měla jsem takovýto sen: Jela jsem s Viktorkou autobusem na nějakou pouť. Autobus zastavil v nějakém horském městě, kde byla přestávka. Všichni lidé se někam rozběhli. Město mi bylo známé, jako bych tam už byla, ale nic jsem tam nepoznala, proto mi jeden pán z autobusu nabídnul, že mi ukáže nějaké věci, ale ukázal mi jenom záchody. Znám ho i jeho manželku. Oba znám z mládí. Pamatuji si, jak jeho žena neustále kárala a bila své jediné dítě, svého syna, a to i v kostele. S Viktorkou jsme se procházely po ulicích města a byly jsme velmi šťastné. Najednou na jedné odbočce jsem si všimla kněze, který nás doprovázel na pouti. Slyšela jsem, jak si povídá se svou maminkou a říkal jí: „Mami, vždyť víš, že jsem si nemohl založit rodinu, musel jsem jít na kněze.“ Vedle něho stála jeho sestra, a když si mě všimla, zavolala: „Paní, pojďte k nám i s děvčátkem. Trochu si oddechnete a malá se zabaví.“ Velmi jsme se s Viktorkou zaradovaly.
Vešly jsme spolu do prostého domu, kde nás mile přivítal její manžel. Mladá žena nám hned nabídla koláče a sušenky a hned postavila na kávu. Viktorka si sedla k jejím čtyřem dětem, které si hrály s legem. Vtom vešla do domu i jejich babička, matka té mladé ženy, a těšila se z mé návštěvy. Všichni byli milí a laskaví. Do domu začaly přicházet i další děti. Byla jsem překvapená. Zeptala jsem se jí: „Kolik jich máte?“ Odpověděla mi, že čtrnáct. Nejstarší jsem se zeptala: „Kolik ti je?“ Řekla: „Patnáct, už končím základní školu.“ Všechny děti se měly rády a byly k sobě velmi laskavé. Byla to šťastná rodina a manželé se velmi milovali. Bylo to vidět v každém jejich chování, v každém okamžiku. Pak jsem začala zjišťovat, kolik je každému z dětí. Řekla jsem si. Navštívím znovu tuto krásnou rodinu a všem koupím nějaké dárečky.
Ježíš řekl: „Barličko, na lidech, které znáš, jsem ti ukázal cesty, kterými se křesťané ubírají. Na prvním manželském páru, který měl jenom jedno dítě, ti byla ukázána neláska, sobectví a egoismus. Na druhém manželském páru ti byla ukázána láska i to, co je pravé požehnání a pravý poklad. Ukázal jsem ti na nich pravé bohatství, děti, rodinu, k čemu je Pán povolal. Na knězi jsem ti ukázal další cestu, kterou se může křesťan ubírat.“
24. 5. 2018
Dnes se mi stala zvláštní věc. Ráno jsem nešla s Valentínem do kostela, protože je čtvrtek a ve čtvrtky často chodím k dominikánům, kde se i vyzpovídám, mám mši svatou, vykonám dobrovolné pokání – růženec ke Svatým ranám – a adoruji před Svátostí oltářní, kde Pána Ježíše s čistým srdcem o něco prosím.
Zatímco byl Valentín v kostele, já jsem se modlila. Vtom mi zazvonil telefon. Nějaké neznámé číslo a já neznámá čísla nepřijímám. Nechtěla jsem to zvednout, ale najednou jsem slyšela v srdci hlas: „Zvedni to!“ Když jsem telefon zvedla, nikdo se mi neozval, ale slyšela jsem těžký dech umírajícího člověka. Když jsem telefon položila, znovu mi zazvonil a opět jsem slyšela těžké dýchání umírajícího. Když přišel Valentín domů, poprosila jsem ho, aby se cestou do práce ještě zastavil v kostele a zeptal se Pána Ježíše, proč se mi to stalo.
Pán Ježíš mi vzkázal: „Volala ti duše, která potřebuje tvou pomoc.“
Jen co mi to manžel po telefonu oznámil, hned jsem se za ni začala modlit. V kostele u dominikánů jsem prosila před Svátostí oltářní Pána Ježíše o milosti pro tuto duši.
Večer Ježíš řekl: „Barličko, tvé oběti byly přijaty. Velké milosti dostala tato duše.“
25. 5. 2018
Viktorka mi říkala: „Babi, já jsem viděla Ježíškovo utrpení. Viděla jsem, jak ho odsoudili, jak ho bili, ukřižovali i jak zemřel. Bylo to strašné a všechno jinak.“ „Vyprávěj mi o tom,“ řekla jsem jí, ale ona hned na to: „Babi, já ti to i mám říct, ale musím se uklidnit, protože se mi chce hodně brečet a nechci na to myslet.“ Po celou dobu, jak mi to povídala, běhala po bytě a říkala mi, že se musí uklidnit. Že to bylo tak strašné, že jí z toho bolí srdíčko. Začala takto: „Babi, viděla jsem, jak Ježíška odsoudili. Měl na hlavě trnovou korunu a oblečenou dlouhou červenou tuniku. Na obrázcích je namalovaný, jak padl třikrát, ale všechno bylo, babi, jinak, něž je to na obrázcích. Všichni na něho křičeli. Byl smutný a velmi plakal. Potom ho vzali vojáci a přivázali ke sloupu. Přivázali mu ruce i nohy tak, že se nemohl ani pohnout.