Vojáci ho obklopili a všichni ho bili najednou takovými krátkými biči s kovovými hroty. Bili ho zepředu i zezadu, nebylo ho ani vidět, protože kolem něho stáli natěsno. Ježíšek velmi plakal a bolestně křičel. Plakala i Panna Maria a všichni lidé se smáli. Když ho zbičovali, nebylo ho pro krev vidět. Všude byla samá krev. Ježíšek byl celý zmrzačený a posetý ranami. Hlavičku měl strašně zničenou, bolestí křičel. Celé tělo měl bolavé a lidé se jen smáli a křičeli škaredá slova. Celou dobu měl trnovou korunu. Potom mu dali kříž a on ho tak bolavý nesl. Když ho nesl, teklo z něj stále víc a víc krve. Všichni ho přitom bili a vřískali nehezká slova. Ježíšek bolestí stále plakal. Když kráčel na Golgotu, nepadl pod křížem třikrát, ale bylo to jinak. Padl třináctkrát.
Poprvé padl, když kráčel městem. Vojáci i lidé ho bili a nepřestali se smát. Nikdo mu nepomohl vstát. Ježíšek stále plakal.
Podruhé padl už po třech krocích. Ježíška kopali a smáli se. Babi, oni se stále smáli. Lidé se nepřestali smát, dokud nezemřel.
Potřetí padl po dalším kroku. Lidé ho dál bili a plivali mu do tváře.
Počtvrté padl po dalších čtyřech krocích. Stále ho jenom bili, plivali, kopali a křičeli na něj škaredá slova.
Popáté padl, když vycházel z města.
Pošesté padl, když se blížil ke kopci. Ježíšek stále bolestí plakal.
Posedmé padl pod kopcem.
Poosmé padl, když vystupoval na kopec. Tehdy mu dobrý muž Šimon pomohl nést kříž. Cesty na kopci byly klikaté a kamenité. Byly tam i velké kameny a některé i špičaté.
Podeváté padl na těch kamenech, když kráčel nahoru. Tehdy k němu přiběhla dobrá žena Veronika a podala mu šátek.
Podesáté padl, když se blížil na vrchol kopce.
Pojedenácté padl, když už byl téměř na kopci.
Podvanácté padl, když mu už chybělo jen pár kroků na vrchol kopce.
Potřinácté padl, když už chyběl jen jeden krok. Ježíšek stále plakal.
Na vrcholu Ježíška přibili na kříž. Když ho přibíjeli, tak bolestí křičel, že ho bylo slyšet až do města. Panna Maria také křičela bolestí. Když zemřel, jeden voják mu probodl Srdíčko. Tehdy se najednou setmělo, začal strašně foukat vítr a začalo lít. Všichni se vylekali.“
Ježíš promluvil: „To vše je pravda. Ano, velmi jsem křičel bolestí, a to tak, že mě bylo slyšet až do města.“
Panna Maria řekla Viktorce: „Viktorko, viděla jsi Ježíškovo utrpení. Teď tě naučím růženec, který se budeš ty, babička i děda modlit třikrát za den, každou neděli, a to až do konce svého života. Je to růženec k Ježíšovu utrpení. Je to silný růženec, ty se ho budeš zatím modlit ve svém srdíčku.“
Viktorka mi ho nadiktovala…Ježíš dodal: „Valentíne, Barličko, modlete se ho a obětujte na různé úmysly. Je dlouhý a namáhavý, ale je i velmi mocný.“
30. 5. 2018
Byla jsem ve městě. Do nákupního centra, ve kterém jsem se právě nacházela, vběhl mladý muž s velkým křikem a hnal před sebou bezbranné děvče. Neustále na ni vřískal a nelítostně ji bil hlava nehlava. Bylo to strašné. Děvče se ani nebránilo, jako by nikomu nepatřilo, žádné rodině, jako by byla odkázána jenom na něj, a bylo vidět, jak se mu bojí odporovat a jaký má před ním strach. Někdo zavolal policii, ale nic se nevyřešilo. Když odešli, v bití pokračoval. Nikdo jí nedokázal pomoct, protože každý se toho zuřivce bál. Když jsem přišla domů, ptala jsem se Pána: „Bože, proč jsem to musela vidět?“ Pomodlila jsem se za to nešťastné dítě a se slzami v očích prosila Ježíše, aby jí pomohl.
Večer u svatostánku Pán Ježíš mi po Valentínovi vzkázal: „Barličko, mladý muž představoval tyrany, kteří vyrůstají v rodinách tyranů a kteří jsou plozeni v rodinách tyranů. Mladé děvče je jedno z těch, které se nemají kam vrátit a končí v rukách takovýchto násilníků. Viděla jsi, co způsobuje život bez Boha a lásky.“ Dnes byla Viktorka u mě a řekla mi: „Babi, já už chodím stále i do paláce, kde žije Panna Maria s Ježíškem. Jejich palác je nádherný. Zvenku je celý z orchidejí a zevnitř zase z růží. Bydlí s nimi i svatý Josef a hodně andělů. Dnes jsem tam šla i s několika dětmi. Každý z nás nesl kytici, kterou sám natrhal na louce. Já jsem Ježíškovi a Panně Marii přinesla velmi velkou kytici. Nasbírala jsem jim ty nejhezčí druhy květů a převázala je stříbrnou trávou. Do kytice jsem vložila i zlatou travičku, taková stébélka, aby měli radost. Také se zaradovali a šťastná jsem byla i já. Byl to pro mě velmi hezký zážitek.“