18.1. 2018
Dnes mi Viktorka řekla: „Babi, teď si se mnou povídá soška Panny Marie Medžugorské a řekla mi krásné věci. Vyprávěla mi, jak krásně je v nebeském království a že mě tam vezme, až mi bude sedm let, na mé narozeniny, a že mi to všechno ukáže. Řekla mi, že svůj svátek neoslavím tady na zemi, ale v nebi, kde mě budou čekat všechny dětičky, které tam už jsou.“ Zeptala jsem se jí: „Viktorko, a jak se tam dostaneš? Řekla ti to Panna Maria?“ Hned mi začala vysvětlovat, že kromě nás má pozvat všechny své bratrance a sestřenky s rodiči, aby nás vzala s sebou do kočáru, který pro ni přijede, aby nám všem ukázala vesmír a abychom jsme se s ní všichni radovali. Dále pokračovala: „Panna Maria mi říkala, že mé tělíčko se zvedne a bude stát na obláčku, který budou držet andílci, a že to všichni uvidíte. Že nebude hrobeček, ani truhlička, i tělíčko zůstane. Pak přijede na naši zahradu kočár tažený koníky. Kočár bude ze živých růží a celý bude vonět, a jen co do něho nastoupím, začnou se měnit mé šaty i já se budu měnit. Sukni budu mít delší a celá bude jako ze živých růžiček, které budou zářit barvami, a vršek bude barevný, zdobený zlatem. Panna Maria řekla, že i moje oči se změní. Budou ještě hezčí a vlasy mi narostou až po kolena a budou celé zářit. A také já budu celá zářit a budu mít růžičky i ve vlasech, na jednom rameni, na jednom oku. Náušničky budu mít z růžiček, a také na nohách je budu mít. I svatozář budu mít z růžiček a všechny budou živé a nikdy nezvadnou.“
Zeptala jsem se jí: „A co ti Panna Maria vyprávěla o nebeském království?“ Viktorce se radostně rozzářila očka a pokračovala: „Říkala mi, že nebeské království je obrovské a krásné. Že se tam všechno třpytí, i vodička, a že tam dušičky září. Že tam nejsou hříchy ani nemoci ani únava. Že děti si tam hrají se živými hračkami. Že jsou tam koníci, motýlci, ptáčci i včeličky a že mě k jednomu úlu přivede. Že je tam teploučko a všechno je krásně barevné. Pak mi řekla, že chodníky a cestičky jsou z krásné nevadnoucí trávy a že tam jsou i louky, na kterých rostou květy, které nevadnou, a že když si utrhnu kvítek, přesně na tom místě naroste hned nový květ, přesně ten samý. Že jsou tam stromy, na kterých rostou květy, které také nikdy nezvadnou. Ani moje suknička mi nikdy nepřestane zářit. Panna Maria mi řekla, že v nebeském království je i jedna louka, na které rostou všechny druhy nebeských květů, jeden na druhém, takže z nich je kytice, kterou když utrhnu, můžu převázat třpytivou trávou, která tam také roste.“
Najednou Viktorka radostně zvolala: „A víš co, babi, já tu kytici dám Panně Marii, protože ji velmi miluji. Babi, Panna Maria mi řekla, že až ty přijdeš do nebeského království, budeš mít sukni ze živých růží, i svatozář, a také budeš mít zářivé vlasy po kolena, zdobené květy, a že děda bude mít krásnou tuniku a svatozář ze čtyř pavích per. I pávi jsou v nebi. Panna Maria mi říkala, že ví, že mám ráda zmrzlinu, a že až přijdu do nebeského království, hned jednu dostanu, ale že nebude mít chuť jako na zemi, ale bude mi chutnat jako nektar. Řekla mi, že uprostřed jazýčku mám takovou čárečku. Jednu polovinu od této čárečky budu mít bílou a druhou růžovou a že na zoubkách budu mít otisky růžiček, že vždy, když olíznu zmrzlinku, všude kde se dotknu jazýčkem, zůstane otisk růžičky. Babi, já se tak těším.“
Ježíš řekl: „Viktorka je milované dítě mé Maminky. Ona přinese světlo dětem a mladým lidem, bude jim vzorem a ukáže jim, že se vyplatí žít pro nebeské království, a nejen pro tento svět. To, že vám ukáže vesmír, znamená, že vám poví, co viděla. Tak jak říká, bude vzata do nebe, po kterém ji bude provázet moje Maminka.“ Podotýkám, že Viktorce není ještě ani pět let.
19.1. 2018
Viktorka má ve svém pokojíčku u sošek Panny Marie vždy živé květy. Nejraději jí dává orchideje. Živé jí nosí, i když jsme v Medžugorji. Dnes mi říkala: „Babi, Panna Maria mi řekla, že mě má velmi ráda a že moje dušička je krásná. I Ježíšek z obrazu mi to řekl. A řekl mi, že mám i jeho trny, že jsem je dostala při početí a že jsem jimi posetá, ale že je nemám na těle, ale na dušičce.“ Podívala se na mě a začala mi ukazovat: „Tady je mám, tady, tady, tady… ale nebolí mě, babi, protože nejsou na těle, ale na dušičce.“ Ještě totiž nechápe, co to znamená.
22.1. 2018
Viktorka mi s radostí oznámila, že lítá: „Babi, já lítám, byla jsem pod stropem.“ Zeptala jsem se jí: „A nebála ses?“ Odpověděla: „Nebála jsem se, protože u mě byla Panna Maria. Vznášela se při mně.“
23.1. 2018
Viktorka mi vyprávěla o dalších věcech, které jí říkala Panna Maria. Dnes u nás byla i v noci. Řekla mi: „Babi, ta socha Panny Marie s Ježíškem, co jsi mi přivezla z Medžugorje, ke mně přišla a byla velká jako dospělý člověk a povídala mi zase o nebeském království. Pověděla mi, že v nebi jsou dva kostelíky. Jeden je růžový s bílou věží a druhý modrý s červenou věží. V růžovém se promítá život Panny Marie od jejího narození až po její smrt a v modrém život Ježíška. Říkala mi, že až přijdu do nebeského království, že mi je ukáže.“ Pak se mě zeptala: „Babi, co je to poslední chvíle?“ „Proč?“ zeptala jsem se. Odpověděla: „Protože Panna Maria mi řekla, že v poslední chvíli dostanu krásné tělo, mnohem hezčí než to pozemské.“ Vysvětlila jsem jí: „Viktorko, poslední chvíle je chvíle, kdy už navždy odejdeš do nebeského království.“ Má odpověď se jí viditelně líbila. Ježíš řekl: „To, že v poslední chvíli dostane krásné tělo, vám vysvětlím. Její duše se bude zjevovat s tělem, jaké dostane po vzkříšení.“
