10.6. 2018
Když jsme se vrátili domů, byli jsme dost smutní, protože jsme nezískali žádného nového člena. Ježíš nás utěšoval: „I když se vám zdá, že cesta do Klášterce nic nepřinesla, mise byla úspěšná.“
12. 6. 2018
Ježíš řekl: „Barličko, stala ses Viktorčiným duchovním vůdcem. Duchovně ji veď a chraň ji jako malé dítě před nástrahami tohoto světa.“
13.6. 2018
Dnes mi Viktorka říkala, že se jí Panna Maria zjevila na trůnu s korunou na hlavě a znovu ji vzala do nebeského království. Řekla mi, že když k ní přichází Matka Boží, nejdříve slyší krásnou jemnou melodii a potom přijde zjevení. A řekla mi i to, že když se vrací z nebeského království, na zdi u její postele vidí Neposkvrněné Srdce Panny Marie, ke kterému se hned začne modlit své modlitbičky.
17.6. 2018
Viktorka mi stále říká, co v nebeském království jedla a jak jí to chutná. Že je tam všechno, dokonce i maso, brambory, rýže a mnoho jiných jídel, která máme i my na zemi, ale i taková, která neznáme. Valentín se zeptal Pána Ježíše, jak to s tím jídlem je. Ježíš promluvil: „To, co říká Viktorka o jídle je pravda, ale není to jídlo, jaké jíte na zemi, ale je to duchovní jídlo. Duše ho přijímají jako požitky, aby potom po vzkříšení pokračovaly v jídle jako v reálném životě a aby to bylo pro ně úplně přirozené. Andělé připraví jídlo, jaké duše chce. Dokonce i jídla, jaká měla duše ráda na zemi. Nebo i nebeské speciality, jaké vy na zemi neznáte. Proto jsou zdobené i květními lístky, posypané pylem a jí se to. Protože duše i zvířata jedí duchovní jídla, nejsou v nebeském království záchody ani žádný odpad. Nebeské království je dokonale čisté.“
18.6. 2018
V noci jsem měla vidění. Přede mnou stály dvě ženy, které znám. Obě držely před sebou pohlednice, kde byly zobrazeny jejich hříchy, kterých se dopustily za svého života a které mohou ještě napravit. V dolním rohu pohlednice měly obě ženy bílý šálek s nápojem. Stála jsem a dívala se na jejich hříchy. Řekla jsem jim: „Dostaly jste velkou milost, ještě to můžete napravit. Udělejte to!“ První žena, když to uslyšela, se velmi rozčílila. Křičela, že to neudělá a ať se podívám na tu druhou, jaké má hříchy. Podívala jsem se a viděla jsem, jak ta druhá žena pomalu po doušcích upíjí ze šálku a jak z její pohlednice hříchy mizejí. Ta první stále jenom vřískala a zlostně křičela: „Neudělám to!“
Potom jsem spatřila mnoho lidí, které znám, ale i takové, které jsem nikdy neviděla. Někteří vycházeli z vlaku, jiní se procházeli po ulici nebo šli rovnou do práce nebo stáli na autobusových zastávkách, ale všichni měli jedno společné. Začali se propadávat. Viděla jsem, jak některé lidi pohlcovalo bahno, jiné hlína, štěrk, ba i kameny. Dokonce jsem viděla, jak matka položila své dítě ze svého náručí na zem a hned se začalo propadávat. Bylo to hrozné. Ale viděla jsem i šťastnou babičku, která přišla s vnoučátkem přes krásnou kovovou bránu a pořád se na mě usmívala.
Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi na lidech, co dělá pýcha a co pokora. Že lidé, i ti, co mají malé děti, do nich zasévají již od dětství koukol, a tak se jejich potomstvo propadává v bahně hříchů a padá do záhuby. Na ženách s pohlednicemi jsem ti ukázal pyšnou a pokornou duši. Pohlednice zobrazovaly jejich hříchy, které napáchaly během svého života. Nápoj v šálcích, to je živá voda, kterou jsem vám lidem zanechal na očištění duší od hříchů. Ta živá voda se skládá z pokání, smíření a z nápravy. Pyšná duše má zatvrzelé srdce a nepřiznává si své hříchy, není schopna dělat pokání a její zpovědi, pokud je dělá, jsou svatokrádežné. Pokorná duše si je vědoma své ubohosti a dělá pokání. Proto je očištěna od hříchů, které napáchala. Šťastná babička, která přicházela s úsměvem přes kovovou bránu se svým vnoučátkem, představovala pokorné duše, které přijímají živou vodu, jenž jsem vám zanechal, a tak vede své potomstvo bez problémů do nebeského království.“
19.6. 2018
Viktorka mi vypráví i velmi zajímavé věci o zvířátkách, která jsou v nebeském království. Některá popisuje jako velmi velká, jiná zase jako velmi malá, a tak jsme se zeptali Pána Ježíše, jak je to se zvířátky. Pán Ježíš nám to vysvětlil: „V nebeském království je život jiný. Je dokonalý. Zvířátka jsou stvořena pro radost duše. Jsou stvořena v různém věku a v různých velikostech. Nerostou a ani nestárnou. Nebeský život je úplně jiný. Bůh dává duším podle zásluh různé odměny a různé požitky. Když chce duše koníčka, dostane koníčka. Když chce psíka, dostane psíka. Když chce páva, dostane páva, když sloníka, dostane sloníka… ve velikostech, jaké duše chce. Mohou být i barevná. U Boha není nic nemožného. Všechno, co duše potřebuje, dostane. Bůh stvoří všechno, kolik je třeba, co je třeba a kde je třeba. V nebeském království je život bez starostí. Je úžasný. Bůh se stará o duše. Když si duše ze stromu utrhne ovoce, hned je na stejném místě stvořené nové ovoce. Když si utrhne květ, hned na stejném místě Bůh stvoří nový květ, úplně stejný. Květy nevadnou, listí neopadává… všechno je na svém místě. I tráva je stále krásná. Nic se nesází, nic se neobdělává ani se nic nevaří, není žádný odpad a všechno krásně voní. Na zemi se musí člověk o všechno starat, pracovat, vyrábět. V nebeském království se o všechno postará Bůh. Duše tu vedou bezstarostný život, ale odměny a požitky dostávají podle zásluh. Záleží na tom, jestli duše žije v květové, listové, stonkové nebo nektarové krajině.“