27.7. 2018
Ve snu jsem se ocitla před jakousi červenou cihlovou zdí. Najednou jsem si všimla, že po ní lezou černí, asi dva metry dlouzí mravenci s odpornými lidskými hlavami. Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi tři zlé duchy, kteří nejvíce pokoušejí lidi. Ducha nelásky, ducha nenávisti a ducha smilstva.“
28.7. 2018
Viktorka mi říkala, že v květové krajině má každý svůj vlastní kočár, některé duše i vozy a každý je má jiné. Ježíš řekl: „Kočáry a vozy jsou podle zásluh a potřeb.“
29.7. 2018
Stále křtím všechny potracené dětičky a všechna nepokřtěná neviňátka. Ježíš řekl: „Barličko, dělej to pořád, velmi těm dušičkám pomáháš.“
30.7. 2018
Jedeme do Medžugorje. Pán Ježíš a Panna Maria nám říkali, že budou celou dobu s námi. Jedeme se zetěm Martinem a vnučkou Viktorkou.
5.8. 2018
Viktorka mi vyprávěla, že jí dneska Panna Maria řekla, že ji vezme výjimečně do očistce, protože to chtěla, ale jenom jednou.
6.8. 2018
Viktorka mi řekla: „Babi, byla jsem v očistci, ale velmi krátce. Panna Maria mě dnes přivedla na místo, které se jmenuje DŽUT a je propojeno se SAMIENTEM. Je tam všechno šedé a je tam velmi horko. Viděla jsem tam duše dospělých, ale i dětí. Bylo tam mnoho dětí, některé byly i tak malé jako náš Janíčko. (Janíkovi, našemu vnoučkovi, je jen 20 měsíců). Všichni klečeli na šedých kamenech a velmi plakali. Ty kameny byly tak velké, jako jsou v Medžugorji na Podbrdu. A představ si, babi, ty dušičky oslovovaly Pannu Marii – Hvězdo Mořská. Když ji spatřily, volaly: Zdrávas, Hvězdo Mořská!“
Pán Ježíš nám to vysvětlil: „DŽUT je poslední část v očistci, kde duše čekají na odchod do nebeského království. Pláčou, protože se těší, že jejich utrpení pomalu končí. Pláčou radostí. Ty kameny, na kterých klečí, jsou opravdu tak veliké. Viktorka neuvidí očistec, kde duše strašně trpí. Její dušička by to nesnesla. V očistci jsou i maličké děti, protože vědomě hřešily. Každé vědomé zlo je hřích. Nejsou tak přísně posuzovány jako dospělí, ale do nebe může jít jenom čistá duše, která má vybělené roucho.“Když jsem chtěla vědět, kde je očistec, jestli je i na zemi, nebo jenom uvnitř zeměkoule, Ježíš řekl: „Očistec není na zemi, je to místo, tak jako je místo nebeské království nebo peklo. Na zem mohou přijít některé duše jenom na chvíli, ale jenom ty, které dostanou tu milost. Je to něco jako propustka.“
8. 8. 2018
Svatý Pavel říkal, že člověk je ospravedlněn jenom skrze víru v Ježíše Krista, ale mnozí to špatně chápou, proto nám Pán Ježíš vysvětlil na třech příkladech, jakou víru měl svatý Pavel na mysli a o jaké víře to mluvil.
Ježíš řekl: „Lucifer a padlí andělé věřili v Boha, i ho viděli, a přece nebyli ospravedlněni vírou. Proč? Protože i když věřili a věděli, že Bůh je, vědomě se postavili proti němu. Tak to dělá člověk, který tvrdí, že věří v Boha, a vědomě se staví proti němu. Vědomě hřeší a spoléhá se na svou víru a na Boží milosrdenství. Tento člověk nebude ospravedlněn takovou vírou. Svatý Petr. Apoštol Petr měl víru, a přece mě zradil. Ale neudělal to s vědomím, že mě chce zradit. On mě zradil, protože byl slabý a bál se. Svého skutku velmi litoval. Stačil pohled do mých očí, ve kterém bylo skryto všechno. Prosil o odpuštění a kál se. Plakal nad tím, co udělal, věřil, že mu odpustím, a dál mě následoval. Proto byl ospravedlněn vírou. Člověk, který má pravou víru, má bázeň před Bohem, vědomě nehřeší, a i kdyby padnul, velmi toho lituje a prosí Boha o odpuštění a o milosrdenství. Kdo věří, ten mě následuje. Kdo tvrdí, že věří, ale nenásleduje mě, ten nemá pravou víru. Takovou vírou ospravedlněn nebude. Jidáš. Zradil mě a svého hříchu litoval i peníze vrátil, ale nevěřil v moje milosrdenství. Neprosil o odpuštění a nekál se. Neměl odvahu mě o to poprosit. Raději spáchal sebevraždu. Proto nebyl ospravedlněn z víry. Člověk, když nevyzná kajícně hřích, není ospravedlněn z víry.“
Nakonec Ježíš dodal: „Je potřeba vždycky správně chápat, o jakou víru jde. Zda jde o víru pravou, nebo satanskou.“ Dnes jsem měla tento sen. Stála jsem na nějakém nádvoří, kde bylo mnoho lidí. Všichni mě znali a každý ode mě něco chtěl. Byli to lidé různého postavení a různého věku. Mnozí byli milí, ale byli tam i tací, kteří mě naváděli ke špatným věcem. Já je odháněla a odmítala jsem dělat ty zlé skutky, které ode mě vyžadovali. Říkala jsem jim, raději zemřu, ale Boha nezradím. Ježíš řekl: „Barličko, dostala jsi dar rozpoznávat zlo.“
9. 8. 2018
Dnes se Valentín velmi rozčílil. Večer u svatostánku prosil Pána Ježíše o odpuštění, že se rozčílil na zaměstnance v práci, který nezvedal telefon, a přitom měli vážnou poruchu na stroji. Ježíš promluvil: „Valentíne, reagoval si správně. I já jsem se rozhněval, když jsem vstoupil do chrámu a viděl, co se tam všechno děje. Je přirozené, že člověk takto reaguje, když jde o nějakou nepravost nebo něco špatného. Myšlenka na takového člověka nemá být trvale zlá, ale časem se máme a musíme uklidnit. A ty jsi to tak udělal. Je to jako s tlakovým hrncem. Když je na prudkém ohni, najednou se otevře ventil a pára prudce vychází. Proto musíme stáhnout plamen, aby nám nevystřelila pojistka. Tak má krotit své emoce i člověk. Když vidí, že je něco špatně, je přirozené, že vzkypí, ale musí se uklidnit.“
