8.9. 2018
Pamatuji si, jak jsem viděla číslo 8. – 10. září a slyšela hlas, který mi to i přečetl. Tehdy Ježíš řekl: „Barličko, v té době se něco stane.“ Dnes se nic zvláštního nestalo.
9.9. 2018
Nic se nedělo, ale po obědě jsem najednou slyšela zvonit telefon. Volal mi člověk ze zahraničí, od kterého bych to nejméně očekávala. Chtěl ode mě vědět nějaké věci, na které jsem mu pravdivě odpověděla. Pán Ježíš mi po Valentínovi vzkázal: „Barličko, to je to, co se v té době mělo stát. Tvé jméno bylo pošpiněné, ale tím, že dostal informace, o kterých nevěděl, tvé jméno bylo očištěno a pravda vyšla najevo.“
11.9.2018
Viktorka mi stále vypráví, že v nebeském království jsou kočáry a vozy ze zlata nebo ze živých květů a že kola jsou z listů. Když se Valentín na to Ježíše zeptal, Ježíš mu řekl: „V květové krajině se duše dívá na samé květy. Kam se jen podívá, všude vnímá krásné rostliny. I vozy jsou takové. Jsou tak hustě obrostlé živými růžemi, že vypadají jako by byly jenom ze živých květů. Kola jsou obrostlá krásným, barevným listím. Nebeské království je nádherná krajina, jakou si člověk neumí představit. Život v ní je úžasný.“
12.9. 2018
Dnes je výročí založení Společenství přátel Eucharistie a mám současně svátek. Ježíš požehnal Valentína i mě a řekl: „Barličko, tvé jméno Mária je spojeno se založením mého díla. Vždy se budou oslavovat najednou.“
13.9. 2018
Ve snu jsem viděla sv. Chiaru Luce Badano. Pak mi zazpíval na parapetu okna slavík. Když jsme byli ráno na mši svaté, Ježíš řekl: „Svatá Chiara se nabídla, že vás bude doprovázet na pouti po Itálii. Slavík byl takové milé pozdravení z nebe.“ S Valentínem se na tuto cestu velmi těšíme, protože už dřív jsme o ní snili.
14. 9. 2018
V Assisi jsme cítili kolem sebe silnou vůni levandule. Pán Ježíš nám řekl, že s námi byl po celou dobu sv. František. Navštívili jsme také sv. Pellegrina, odkud jsme si přinesli i olej, a baziliku sv. Kláry. U jejího hrobu jsem prosila světici, aby se i ona stala naší patronkou. Ve chvíli, když jsem ji o to žádala, naklonil se ke mně Valentín a řekl, že to sv. Klára potvrdila: „Ano, budu vaší patronkou.“ Neviděl ji, jenom slyšel.
15.9. 2018
Další den jsme navštívili baziliku sv. Rity, u jejího těla jsme se s Valentínem modlili, aby nám vyprosila u Ježíše zvláštní milosti. Předtím jsme ještě absolvovali prohlídku Porciunkuly, kterou Pán Ježíš na žádost sv. Františka požehnal a nazval to místo svatým. Hlubokým zážitkem byl pro nás rozhovor se svatým paterem Piem, jehož tělo je uloženo do sloupu, který podpírá celou baziliku. Kromě jiného řekl: „Valentíne, budu s tebou stále spojený.“
16.9. 2018
V nové bazilice sv. patera Pia je i adorační kaplička, takže jsme mohli Ježíše navštívit v kteroukoliv hodinu. Tak tomu bylo i dnes.
17. 9. 2018
Z kříže, ze kterého Pán Ježíš daroval paterovi Piovi stigmata, Ježíš řekl: „Valentíne, potřebuješ tak silného patrona, jakým je pater Pio.“
Když jsme se u patera modlili, promluvil k nám: „Valentíne, Barličko, vy jste vážili cestu ke mně, já přijdu k vám. Kdykoliv se na mě obrátíte, vyprosím vám milosti, o které mě budete prosit, když to bude v souladu s Boží vůlí.“
V sanktuáriu sv. Archanděla Michaela prosil Valentín v adorační kapličce Pána Ježíše, aby přidal polibek k polibku Panny Marie na medailonek, který jsme si přivezli z Garabandalu. Ježíš promluvil: „Dám vám ho.“ Není náhoda, že jsem si v Assisi jako dáreček k narozeninám koupila malý relikviář s úmyslem, že si tam vložím medailonek s polibkem Matky Boží. Pán Ježíš řekl, že to bylo řízené.
19. 9. 2018
Na zpáteční cestě domů se nám stala velmi nepříjemná věc. Když Valentín ukládal věci do police nad našimi sedadly, najednou byl vymrštěn směrem dozadu a dopadl na konec schodů, kterými se nastupuje do autobusu, celou svou vahou na záda. Pád byl tak strašný, že jsem si myslela, že se zranil. Bolestí a strachem jsem velmi křičela a plakala tak, že mě bylo slyšet na celý autobus, ale nikdo mu nešel pomoct. Celá roztřesená jsem chtěla vstát, ale to jsem již viděla, že se pomalu zvedá se slovy: „Neplač moja, neplač.“ V té chvíli jsem se ještě víc rozplakala. Když jsme dojeli domů, chtěla jsem, aby si lehl, vždyť sotva chodil, ale on řekl: „Musím jít za Ježíšem.“
Ježíš promluvil: „Valentíne, nejdřív jsi spadl na hrudník. To, abys poznal, jak mě to bolelo, když jsem padl směrem dopředu. Pak jsi narazil hlavou do betonového sloupu. To abys cítil, jaké jsem měl bolesti, když mě bili do tváře. Teď jsi spadl na záda, abys věděl, jak jsem trpěl, když jsem spadl dozadu. To všechno je jenom tvá malá spoluúčast na mém utrpení. Teď byla na to nejvhodnější doba, protože tvá duše je čistá jako lilie, protože ses vyzpovídal v jeskyni Archanděla Michaela a navštívil jsi dům v Loretě. Při pádu tě přidrželi andělé, protože jinak bys měl zlomenou páteř.“
Valentín si myslel, že jeho záda budou celá modrá a plná odřenin ze schodů, tak to cítil, ale jaké bylo naše velké překvapení, když měl záda úplně čistá, bez jediné odřeniny nebo podlitiny. Ke svatostánku jsme přinesli i medailonek z Garabandalu. Ježíš se vznesl k relikvii, sklonil se a políbil ji slovy: „K polibku mé Maminky přidávám i svůj polibek.“ Přítomný byl i pater Pio. Řekl: „Koho se stanu přítelem, ten bude trpět. Čím víc bude trpět, tím víc a větších milostí dosáhne.“ Byla i adorace. Valentín se začal najednou celý třást. Potom začal nahlas plakat a také vykřikl bolestí. Z jeho výrazu bylo vidět, že se dívá na něco hrůzostrašného. Chtěla jsem ho uklidnit, ale vůbec mě nevnímal. Pochopila jsem, že je v extázi.
