20.9. 2018
Chtěla jsem vědět, proč lidé v autobusu Valentínovi nepomohli, a když se konečně s bolestmi usadil, proč se ho nepřišli zeptat, jak se cítí. Ježíš řekl: „Protože lidé jsou takoví. Cizí utrpení je jim lhostejné.“ Chtěla jsem vědět i to, co se dělo s Valentínem během adorace. Pán Ježíš pokračoval: „Byl v extázi, viděl mé utrpení na kříži. Ty, Barličko, jsi prožívala při pádu Valentína v autobuse bolesti podobné bolestem mé Maminky.“
21.9. 2018
Dnes mi Valentín říkal, co viděl v extázi. Řekl mi, že všechno bylo červené a uprostřed byl kříž, na kterém v bolestech visel ukřižovaný Ježíš. V dálce slyšel andělský kůr. Pán Ježíš velmi trpěl.
22.9. 2018
Ve snu se mi ukázal sv. Jan Pavel II. Byl vážný a také smutný. Potom se u mě objevila duše staršího muže a políbila mě. Ježíš řekl: „Jan Pavel II. je smutný, protože ví, jaké utrpení vás čeká. Barličko, muž, který tě políbil, byla duše z očistce, které jsi pomohla modlitbami. Byl ti poděkovat.“
Dnes mi vyprávěla má dcera Majka svůj sen: „Mami, měla jsem takový sen. Procházeli jsme se v Košicích kolem hotelu Hilton. Najednou jsme si všimli, že tváře lidí se mění na odpudivé příšery, ze kterých srší strašné zlo. Vešli jsme do hotelu a ubytovali jsme se. Já s Viktorkou v jednom pokoji a ty s tatínkem ve druhém. Spala jsem, když jsem se najednou probudila na vřískot a křik a odporné ďábelské chraplavé zvuky. Když jsem přistoupila k oknu, viděla jsem, jak se lidé mění v ďábly v lidských podobách. Jedni byli holohlaví, chraplavě vřískali, podpalovali a rozbíjeli všechno, co jim přišlo pod ruce. Vraždili a nikdo, kdo byl venku, jim neunikl. Těch zlých lidí bylo plné město a všude byla samá krev. Viktorka celou dobu spala. Najednou se k oknu přiblížili dva ďábelští lidé a zlostně se na mě dívali. U nohou měli pořezaného člověka, do kterého kopali a bezcitně se dívali, jak umírá. Potom přišel další zlý a podpálil budovu tak, aby požár zasáhl i náš pokoj. Rychle jsem vzala Viktorku na ruce a utíkala do vašeho pokoje. Vy jste se modlili. Venku bylo slyšet všechnu tu hrůzu a pak nastalo ticho. Vyšla jsem z pokoje a rozběhla jsem se do našeho pokoje, kde jsem byla s Viktorkou, abych jí vzala hračky, které jsem tam nechala. Když jsem tam vešla, na posteli jsem našla sedět nešťastného muže. Jak jsem se na něho dívala, před očima se mi ukázalo jeho jméno Vladimír… Ten nešťastný muž přišel za námi, objal nás a štěstím plakal. Radoval se, že žijeme. Najednou byl slyšet z vedlejšího pokoje, z kterého zůstaly jen trosky, slabý hlas. Pan Vladimír zvolal: „Hledejme, kdo ještě přežil!“ Všechno bylo zbořené, zničené, spálené, jenom někde zůstala nějaká plošinka, jako zbytek pokoje. I my jsme byli na takovém ostrůvku s ním. Pan Vladimír plakal nad tím, co se událo, a vyčítal si, že málo chránil lidi. Pán Ježíš vysvětlil Majčin sen takto: „Majka viděla okolní stav světa. Viděla, jak ďáblové ničí duše lidí. Vy i pan Vladimír jste ostrůvky naděje, které mají zachraňovat duše. Pan Vladimír plakal nad zlem, které vidí ve světě. Zvolání, jestli ještě někdo přežil, v tom vidění znamenalo, zda je ještě zbožný křesťan.“
24. 9. 2018
V noci jsem viděla malé děvčátko, jak rozevřelo bránu kostela a radostně vběhlo do chrámu. Potom ke mně přistoupil muž a řekl: „Jsem na svou sestru Ritu hrdý. Je velmi důležité, že jste byli u jejího těla a také u těla patera Pia, Pellegrina a u ostatních hrobů svatých.“ Ježíš řekl: „Tak, jako se vy lidé na zemi navštěvujete, tak i vaši svatí patroni jsou šťastni, že jste je navštívili. Vaše přátelství se ještě více posilnilo. Je úplně jiné, když se ke svým patronům jenom modlíte. Mnohem více je, když je navštívíte. Jako to děvčátko radostně vběhlo do chrámu, tak s takovou radostí přicházejte ke mně i vy.“
25.9. 2018
Dnes jsem měla opět sen. S Valentínem jsem se ocitla před jakýmsi kopcem. Byl vysoký a byl zarostlý trávou. Říkali jsme si, že vylezeme nahoru, ale nedařilo se nám to. Pokoušeli jsme ho zdolat vícekrát, ale nešlo to. Pak jsme uviděli jiný kopec, strašně vysoký a celý skalnatý. Říkali jsme si, že tento již zdoláme. Vystupovali jsme po úzké klikaté stezce plné kamení a skal a cestou jsme potkávali děti. Kráčely proti nám směrem dolů. Nejmenší mohly být dvouleté a největší asi dvanáctileté. Mile se na nás dívaly a usmívaly se. Cesta byla těžká a namáhavá, ale my jsme se nevzdávali, ale jeden druhého jsme povzbuzovali a radovali se z toho, jak nám to jde. Já jsem už kráčela celá vysílená, už jsem nemohla. Kráčela jsem z posledních sil. Otočila jsem se směrem dolů na Valentína a všimla jsem si, že už za mnou nevystupuje on, ale naše dcera Majka. Když jsme spolu vystoupily na vrchol skály, ocitly jsme se jenom na malé, asi dva čtvereční metry velké plošince. Najednou jsem si všimla odporného medvěda. Strašně se na mě podíval a zmizel. Jak jsem tak stála na vrcholu, podívala jsem se dolů a v hloubce jsem uviděla celý svět. Pochopila jsem, že stojím na nejvyšším místě na světě. Pomyslela jsem si, jak se vrátím zpátky, jak se dostanu dolů, vždyť já už nemohu. Jak jsem tak uvažovala, viděla jsem na opačné straně hory autobus. Přišla jsem k němu a nastoupila dovnitř. Bylo tam příjemně teploučko, ale seděli tam jenom tři lidé. Autobus se pohnul a vezl nás do bezpečí.
Ježíš mi to vysvětlil takto: „Barličko, viděla jsi svou životní pouť. Tvůj výstup na horu Karmel. První kopec, to byla první alternativa. Byla to Furča, na které mělo začít mé dílo, ale vznikly překážky, proto jsem zvolil druhou alternativu, mnohem těžší a namáhavější, ten druhý skalnatý kopec. Valentín skončí dřív, ty půjdeš dál, ale tvá dcera Majka ti bude oporou. Děti, které si potkávala, jsou vaše adoptivní děti, které k vám přicházejí. Autobus představoval bezpečnou cestu do nebe. Medvěd, který se ti ukázal, byl ďábel, který všechny umírající pokouší, ale ty se neboj, tobě neublíží.“
26.9. 2018
I dnes jsem měla sen. Byla jsem v chrámu na Dominikánském náměstí. Šla jsem na svaté přijímání. Jak jsem tak pomalu kráčela, najednou se přede mnou objevila Boží ruka a na dlani měla položený velký drahokam. Byl ve tvaru čtverce, lemovaný zlatem a ve středu byla vložena velká zelená koule. Čtverec byl bílý.
Ježíš řekl: „Takto vypadá duše, která je připravena vstoupit rovnou do nebeského království. Zelená koule, to je diamant obroušený na briliant. Zelená je proto, že tak jako u vás na zemi zelená znamená volný vstup do vozovky, tak zelený briliant znamená volný vstup do nebe. Zelená je nitro duše. Bílá barva a zlato jsou její vnější obal.“
