17. 10. 2018
Ve snu mě navštívila jakási starší žena a přinesla mi fotorámečky s tím, že jsou pro dvě duše, které se díky mým modlitbám za obrácení hříšníků obrátily. Ježíš řekl: „Chtěl jsem tím ukázat, že každá modlitba za obrácení hříšníků je vyslyšena a že má smysl se modlit na tento úmysl.“
20.10. 2018
Ve snu jsem byla na nějakém místě, na nějaké pouti, kde byli samí dobří lidé. Nevím, jestli to mám nazvat poutí, nebo výletem. Spíše to byl asi výlet, protože tam bylo i moře. Měla jsem s sebou i Viktorku, která byla neustále hladová. Dělala jsem si starosti, jak to udělám, aby mi nehladověla, protože stále žadonila o jídlo.
Se svým problémem jsem se svěřila mladé ženě, která měla na starosti ubytování, a ta se hned s úsměvem a láskou o všechno postarala. Vzala mě i Viktorku do kuchyně a přikázala hlavní kuchařce, aby nám dala tolik jídla, kolik budeme potřebovat, a přitom ode mě nic nežádala. Ježíš řekl: „Barličko, na tomto výletu jsem ti chtěl ukázat, že není všechno jenom černé, ale že svět je i bílý, a že existují i dobří lidé, kteří žijí podle Evangelia a chtějí vám pomoct.“
21.10. 2018
Dnes jsem měla tento sen. Na někoho jsem čekala. Najednou se přede mnou objevila duše asi 18leté mladé ženy. Věděla jsem, že přichází z nebeského království, protože byla velmi hezká, mladá, s nepopsatelně krásnými vlasy. Byly velmi husté a tak dlouhé, že jí sahaly přes ramena až do půli stehen. Působily na ní velmi dominantně, a i když byly světle hnědé, třpytily se a dostávaly přitom různé odstíny. Na hlavě měla stříbrný diadém a celý její zjev byl klidný a takový slavnostní. Jak jsem se na ni dívala a ona na mě, cítila jsem svou babičku, ale nevěděla jsem proč, protože jsem věděla, že to není babička. Řekla jsem jí: „Jaké máš krásné vlasy,“ a ona na to: „Až přijde Viktorka navždy do nebe, bude je mít ještě hezčí.“
Ježíš mi skrze Valentína vzkázal. Píšu skrze Valentína, protože jenom Valentín si povídá s Pánem Ježíšem, já ne. Vždy, když chci něco vědět, řeknu to jemu a on to řekne Ježíšovi. Pán Ježíš mu odpovídá, vysvětluje mi můj sen nebo vidění. Valentín poslouchá a odevzdá mi vzkaz. Ježíš mě oslovuje Barličko a říká mi i jiné věci. I dnes mi můj sen vysvětlil takto: „Barličko, z duše mladé ženy jsi cítila svou babičku, protože to byla její dcera. Je to tvá svatá teta. Napiš její příběh do knihy a všechno, co ti o ní vyprávěla tvá babička. Přišla za tebou z květové krajiny.“
Když jsem byla dítě, ráda jsem jezdila ke své babičce a měla jsem ji a mám velmi ráda, protože mi vyprávěla zajímavé věci o Bohu, o svatých, ale i o svém životě. Velmi často mi vyprávěla o své nebohé dceři Marii, která zemřela velmi mladá, jenom devatenáctiletá, a kterou velmi milovala. Řekla mi o ní, že se vdala osmnáctiletá a že byla šťastná, protože krátce po svatbě otěhotněla a spolu s manželem se těšili na své první dítě. Ale již od začátku těhotenství začala mít zdravotní problémy a zjistilo se, že dostala tuberkulózu. Lékaři jí doporučovali, aby se dítěte vzdala, že je velmi mladá, že si zachrání život, ale ona řekla NE, raději zemřu, ale své děťátko nezabiji. Nezabiji ho! Babička se s dědečkem stále modlili za její uzdravení, kupovali jí ty nejlepší léky, ale její zdravotní stav se rychle zhoršoval. Lékaři jí nadále přemlouvali, aby se dítěte vzdala, že ji ještě umí zachránit, ale ona stále opakovala: „Bůh mi dal dítě, já ho nezabiji. Já možná umřu, ale mé dítě bude žít.“
Narodil se chlapeček a ona krátce na to v bolestech zemřela. Ale ještě dva týdny před svou smrtí zavolala do pokoje mou babičku, která se o ni celou dobu starala, a řekla jí: „Maminko, odepni mi náušnice, já už brzy umřu.“ Babička se lekla a řekla jí: „Ne, ne, ty nezemřeš, vždyť se všichni za tvé uzdravení modlíme.“ Ale ona pokračovala: „Zemřu maminko, vždyť se koukni ven oknem, sedí tam andělé, vidíš je? Zrovna mě rukou volají k sobě a říkají mi pojď, pojď, pojď, už tě čekáme.“ Po této události za dva týdny zemřela. To všechno vím, protože mi to se slzami v očích povídala má babička. Valentína po tom pádu v autobuse stále bolí záda, ale snáší to s láskou. Vidím, jak trpí, ale nestěžuje si.
22.10. 2018
Již delší dobu mi Viktorka nevyprávěla o nebi, a když se jí na to zeptám, je smutná a neodpovídá. Valentín se zeptal Pána Ježíše, co se děje. Ježíš nám to vysvětlil: „Viktorka přestala chodit do nebeského království a to z toho důvodu, že splnila a udělala všechno, co měla. Dozvěděla se a informovala vás o tom, co v jejím věku pochopila a co jí bylo ukázáno. Další její působení bude podle Božího plánu.“
23.10. 2018
Když jsem se modlila, najednou mi byl ukázán život kanibalů, který není v souladu s Boží vůlí. Potom se přede mnou, před mýma očima, objevila tvář svatého muže hledícího do nebe. Ježíš řekl: „Je týden misií. I kanibalové jsou Boží stvoření. Je potřebné, aby misionáři šli i na takováto místa a přiváděli tyto lidi k Bohu. Muž, kterého jsem ti, Barličko, ukázal, byl František Xaverský, protože je patronem misionářů. I on se k vám hlásí. Valentíne, Barličko, i vy jste misionáři, i vy jdete mezi kanibaly. I vás snědí, ale jiným způsobem. Budou vás psychicky deptat, zesměšňovat, nactiutrhat, pomlouvat a tak postupně zabijí vaše těla.“
30. 10. 2018
Ve snu mi byl ukázán muž, pohybující se mezi lidmi. Jak tak chodil, všimla jsem si, že má poraněnou hlavu. S tou ránou na hlavě šel mezi další lidi a na hlavě mu vznikla ještě větší rána. Muž bezcílně chodil sem tam, a čím víc byl v kontaktu s lidmi, tím víc se rána zvětšovala a měnila se i jeho tvář, až jsem ho nakonec viděla celého skalpovaného. Ježíš řekl: „Barličko, ukázal jsem ti, jak vypadá hlava a tvář duše člověka, který pomlouvá, má zlé myšlenky, slova i skutky. Tak se mění hlava a tvář duše, která takto koná. Ať se lidé varují těchto hříchů.“
