10.11. 2018
Dcera Majka měla tento sen. Kráčela do nějaké nemocnice, ve které byl velký chrám. Viděla, že tam právě přinesli relikvie dvou neznámých svatých, sv. Filipa Boromejského a sv. Šebestiána Boromejského. U relikvie sv. Šebestiána byl také nějaký papír, na kterém byla napsána jedna věta. Přečetla ji, zároveň jí porozuměla, ale hned ji zapomněla. V kostele bylo víc lidí a všichni se modlili a zpívali v jazyce, který nezná. Jako by čekali na mši svatou. Vtom k ní přistoupil krátkovlasý, tmavovlasý muž oblečený v bílém oděvu a podával jí zapálenou svíci. Naklonil se k ní a řekl jí něco v neznámé řeči. Vpředu stála před lavicemi také skupinka lidí v bílém. Mezi nimi stál i osmiletý světlovlasý chlapeček. Přistoupil k ní a podával jí do rukou hořící svíci s tím, že se má přidat k té skupince lidí v bílých tunikách. Najednou jí dal chlapeček znamení, že on je sv. Šebestián Boromejský, neznámý svatý mučedník. Tehdy si všimla, že od zápěstí neměl ruce. Byl to velmi hezký chlapeček, ale i velmi vážný. Jak se tak na něho dívala, kostel zmizel a objevil se nápis. Tři svaté děti – neznámí svatí mučedníci. Najednou viděla na fotografii asi 6,5leté indiánské děvčátko s copánky a u něj jméno ANYIA. Současně slyšela hlas, který to jméno vyslovil jako ANJA. Pak viděla, jak nějaká obézní indiánská žena hodila to děvčátko do jakéhosi pokoje na podlahu a nechala ho tam v bolestech ležet. Tehdy si Majka všimla, že děvčátko má rozpárané bříško, ze kterého trčely vnitřnosti. Bylo bolestí zkroucené, najednou se napřímilo a v té chvíli zemřelo. Zemřelo s úsměvem na tváři. Třetí dítě viděla jenom krátce. Bylo to také děvčátko trochu starší než sv. Šebestián. Ježíš řekl: „Vaše dcera Majka viděla neznámé svaté, kteří se jí dali poznat a chtějí se stát jejími patrony. Ta svíce, kterou jí podávali, to je poznání, které jí dali, že jsou, že existují a že se má k nim modlit. Sv. Filip a Šebestián Boromejští jsou bratři. Tak jako vy, ať i ona si vytvoří litanie ke svým svatým patronům a ať se je modlí.“
11.11. 2018
Pán Ježíš řekl: „Valentíne, už nedávejte s Barličkou chudým peníze. Nepoužívají je na dobré účely. Odteď jim budete dávat jídlo. Pokaždé, když půjdete do města, mějte v tašce několik balíčků s chlebem a kouskem klobásy. Malým, dětem dávejte sušenky. V neděli, když vycházíte z kostela, dejte bezdomovcům také místo peněz jídlo.“
12.11. 2018
Ve snu jsem viděla dvě velké vázy s krásným voňavým šeříkem. U jedné seděl chlapeček, kterého znám, a u druhé smutná stará žena, kterou také znám. Ptala jsem se, proč zrovna šeřík. Ježíš můj sen vysvětlil takto: „Barličko, ten chlapeček, kterého jsi viděla, je představitel týraných a nechtěných dětí. Ta stará žena je představitelkou všech nechtěných starých lidí. Ty kytky představují lásku, úctu a milosrdenství, kterého se má takovým lidem dostávat. Ptáš se, Barličko, proč byla kytka ze šeříku, a ne z jiných květů? Protože květ šeříku se skládá z maličkých květinek. Všechno, co tito lidé potřebují, jsou takové malé projevy lásky a porozumění. Potřebují je hodně. Postupně se z nich vytvoří krásné květy, až z nich vznikne krásná kytice šeříků.“
18.11. 2018
Když jsme byli v kostele, Valentín si začal během mše svaté sundávat brýle. Jednou je sundal, pak si je znovu nasadil, takhle to opakoval několikrát po sobě, až je nakonec nechal sundané. Zeptala jsem se ho, co to dělá, a on mi na to, že bez brýlí vidí lépe. Zůstala jsem překvapená, protože Pán Ježíš mu říkal, že bude mít s očima stále větší problém. Když jsem se na to Ježíše zeptala, řekl: „Valentín s láskou přijal mou vůli. Nestěžoval si, nežadonil, ale děkoval. Já milosti dávám, Já milosti beru, proto jsem mu je dal. Zasloužil si to. Bude potřebovat nové brýle. Zlepšil se mu zrak.“ Večer, když se Valentín modlil, přišla za ním duše, která se mu představila jako Alfonz. Prosila ho o dvaatřicet Otčenášů, Zdrávasů a Sláva Otci… Valentín se hned začal modlit. Když se pomodlil, duše Alfonz mu velmi, velmi děkovala. Neviděl ji, ale slyšel.
19.11. 2018
Ježíš promluvil: „Duše si neumí sama pomoct. Vyhledala tebe, Valentíne, protože záříš, a věděla, že ji neodmítneš pomoc. Když se modlíte za příbuzné nebo za lidi, které jste měli rádi, je to velká oběť, ale ještě větší je, když se modlíte za neznámé a za duše, které jste nikdy neznali. Taková oběť je Bohu velmi milá.“
23.11. 2018
Když jsem se v noci modlila, najednou se přede mnou objevilo světlo. Bylo tak krásné, že se to nedá ani přesně popsat. Nejdřív se mi ukázala malá třpytivá tečka a z ní začal vycházet obrovský žár. To světlo přicházelo blíž a blíž ke mně, prolínaly se v něm různé barvy, něco podobného jako při polární záři, až jsem se ocitla v jeho objetí. V té záplavě světla se postupně vynořilo nespočetné množství zářivých teček. Najednou jako bych se ocitla v nějakém nekonečném prostoru obležena těmito tečkami, kterých stále přibývalo. Bylo jich tolik, že se to nedá ani spočítat. Světlo dostávalo krásné barvy, od modré, žluté, oranžové, fialové … a začalo pulzovat. Některé barvy neumím ani pojmenovat. Byl to tak krásný zážitek, že jsem nechtěla, aby skončil. Celou tu nádheru jsem dlouho pozorovala, dokud jsem neusnula.
24.11. 2018
Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi Světlo světa. Ty třpytivé tečky, to byly vaše adoptivní děti.“
25.11. 2018
Ve snu jsem viděla pět dospělých a před nimi stály tři děti. Všichny měly oblečené bílé tuniky ozdobené na rukávech a přes hrudník modrým a žlutým pásem. Vtom se ozvalo děvčátko a řeklo mi: „Ty tuniky máme za zásluhy.“ Pán Ježíš to vysvětlil: „Viděla jsi mé svaté, mé samaritány, kteří věnovali celý svůj život pomoci jiným. Dospělí, které jsem ti ukázal, zachránili ty tři děti pro věčný život. I ony kráčely v jejich šlépějích.“
