6.2. 2018
Před očima se mi ukázal nápis 8.–10. září. Ježíš mi vzkázal: „8.–10. září se něco stane.“ Ptali jsme se Pána Ježíše i na to, co mi vyprávěla Viktorka. Ježíš řekl: „Všechno, co to dítě říká, je pravda. Moje Maminka jí vypráví o nebeském království i jiné hezké věci. Pravda je také to, že nebeské království je Srdce, protože Bůh je láska a láska vychází ze Srdce. I brána je zamčená. Neříkal jsem vám, že klíčem do nebeského království je láska? Nejsvětější Srdce Ježíšovo a Neposkvrněné Srdce Panny Marie jsou Srdce spojená v jedno. Také o slunečnicích vám Viktorka říkala pravdu, i o šatech. Šatník si každý vytváří sám svými skutky. Šaty se skutečně mění.“
8. 2. 2018
Ve snu jsem se ocitla na zvláštním místě. Stála jsem u nějakého vysokého domu, z jehož nejvyššího poschodí viseli čtyři oběšenci. Pak se mi ukázala žena, kterou znám, jak se na mě nepěkně dívá. Ježíš můj sen vysvětlil: „Barličko, čtyři oběšenci představují čtyři největší hříchy, kvůli kterým lidé dobrovolně páchají sebevraždu:
- Nevíra v Boha
- Smilstvo a cizoložství
- Chamtivost, touha po bohatství a různé závislosti
- Nemoc, kterou nechtějí přijmout
Žena, která ti byla ukázána, o tobě zle smýšlí.“
9. 2. 2018
Dnes mi Viktorka řekla: „Babi, Panna Maria, mi vyprávěla, že v nebeském království jsou slůňata tak maličká, že je můžu chytit do rukou, položit si je na dlaň a hladit jim chobůtek. Že jsou to milé hračky pro děti v nebeském království.“ Když jsem byla dnes na mši svaté, přinesla jsem Bohu takovouto oběť:
„Věčný Otče, obětuji ti všechny dnešní mše svaté sloužené na celém světě, které nebudou věřícími obětované na žádný úmysl, za obrácení hříšníků a duše v očistci.“
Ježíš řekl: „To je dobrý nápad, Barličko, dělej to vždy.“
13.2.2018
Viktorka k nám přišla na víc dní. To mě velmi těší, protože si s ní můžu o lecčem popovídat. Zeptala jsem se jí: „Viktorko, jak k tobě Panna Maria přichází? Povyprávěj mi o tom.“ A ona hned začala: „Babi, je to vždycky v noci. Najednou mě probudí velké světlo a vidím, že se k mému pokojíčku blíží stín. Babi, já se přitom velmi bojím. Hned se přikryju dekou až po uši a silně zavírám oči. Pak je trochu otevřu, a když vidím, že stín je u mě blíž, strachy zajedu celá pod deku. Pak trochu vystrčím hlavu, podívám se a vidím nohy. To se, babi, bojím ještě víc, ale když se mi Panna Maria ozve, jsem už šťastná a mám radost, že ji vidím. Sednu si na postel a povídám si s ní. Tak, potichoučku a někdy i srdíčkem.“ „A jak je nejčastěji oblečená?“ zeptala jsem se jí. A ona mi hned začala vysvětlovat: „Tak jak jsem ti už říkala. Nejčastěji chodí s malým Ježíškem. Má bílé šaty z nebeské látky, v pase má zavázanou širokou červenou stuhu, i ve vlasech a v drdolu má červenou stuhu. Má červené srdíčko, svatozář z barevných růží a má červený pláštík. A také pod nohama má barevné růžičky a z ruky, ve které nedrží Ježíška, jí vycházejí paprsky. Panna Maria mi řekla, že jsou to paprsky milosti a že milosti, které mi dává, stále víc rostou. Vždycky, když přijde, přijde s ní i holoubek, který je nad ní, a můj andílek strážný a všichni mi říkají, že se mě už nemohli dočkat. I malý Ježíšek. A někdy mi nic neříkají, jenom se na mě usmívají. A já se, babi, směju a jsem velmi šťastná.“ Najednou mě napadlo, aby se zeptala Panny Marie, proč má červený pláštík. Řekla jsem jí: „Viktorko, zeptej se Panny Marie, proč k tobě chodí v červeném pláštíku.“ A ona na to: „Babi, já jsem se jí na to ptala a ona mi řekla, že kvůli tomu, že mám nějaké hříšky. A také jsem se jí ptala, jak to vypadá v očistci.“ „A co ti řekla?“ „Řekla mi, že tam dušičky velmi trpí a že mnohé jsou tam i sto let a některé do konce světa. A víš co, babi, chtěla jsem, aby mi řekla něco i o pekle, ale nechtěla. Byla velmi smutná. Řekla mi jenom to, že je tam velká černá tma, že když jsou duše žíznivé, nikdo se jim nedá napít, když jsou hladové, nikdo jim nedá najíst a že jsou tam škaredí brouci.“ „A co ti ještě povídala?“ zeptala jsem se jí. A ona hned na to: „Panna Maria mi stále říká hezké věci o nebeském království. Řekla, že je obrovské. Mnohem, mnohem větší než zeměkoule. A víš co, babi? Já už jsem byla v nebeském království.“ „Kdy?“ zůstala jsem překvapená. A ona mi hned odpověděla: „V noci před oslavou mých narozenin (oslava byla 10. února v domě dcery Majky). Přišla ke mně a vzala mě do nebeského království.“ „Ale ty máš jít do nebeského království až sedmiletá,“ řekla jsem jí. Viktorka se usmála a pokračovala: „Ale teď pro mě nepřijel kočár, ale šla jsem s Pannou Marií na obláčku. A když jsem se podívala na svou postel, leželo tam moje tělo bez kostí. Ležela tam jenom moje kůže. Má dušička, babi, byla vzata do nebe s kostmi.“
Večer se Valentín zeptal Pána Ježíše, jak je možné, že Viktorka byla vzata do nebe s kostmi, a Panny Marie, jak je to s tím pláštěm. Ježíš promluvil: „Když to tak viděla, tak to tak je. Nezkoumejte to. To je tajemství zmrtvýchvstání.“ Panna Maria dodala: „Do nebeského království nemůže vstoupit žádná duše, která má nějaké hříchy. Musí být čistá. Viktorka se ještě nemůže zpovídat, proto když k ní přicházím, mám červený plášť. Červený plášť představuje krev mého Syna vylitou na očištění hříchů. Já tak Viktorku očišťuji a zbavuji hříchů, abych s ní mohla dělat, co s ní dělám. Jenom tak jsem jí mohla ukázat nebeské království.“
