První příběh: Zrcadlo spravedlnosti
„Byl jednou jeden soudce. Strašně toužil zbohatnout. Podřídil tomu všechno. Soudní spory vyhrávala ta strana, která mu nabídla víc peněz. Neštítil se ničeho. Jednou za velké peníze osvobodil jednoho vraha. Vraha to stálo celý majetek, proto se po propuštění rozhodl, že si své peníze vezme zpátky. Tušil, že je má soudce ve svém domě. Vystihl okamžik, kdy nikdo nebyl doma, a vloupal se do domu. Když prohledával pracovnu, najednou se otevřely dveře a v nich stál soudce. Ve zmatku chytil ze stolu první věc, která mu přišla pod ruku, a celou silou udeřil soudce do hlavy. Na podlaze zůstalo v tratolišti krve ležet soudcovo mrtvé tělo a u něho socha spravedlnosti z mosazi, kterou měl celou dobu vystavenou na svém pracovním stole.“
Druhý příběh: Oheň a voda
„Bez nich by život neexistoval. Pokud jsou pod kontrolou, věrně slouží člověku. Když se z nich stane živel, ničí všechno, co jim přijde do cesty. V každém člověku je oheň a voda. Jestliže je člověk ovládá, slouží mu věrně, ale pokud oni ovládají člověka, stává se z nich živel.“
Třetí příběh: Pes a kočka
„Na dvoře žili ve svornosti a v lásce pes a kočka. Protože vyrůstali od malička spolu, měli se tak rádi, že spolu spali v psí boudě. Hospodář dával jídlo každému do jeho vlastní misky. Jednou kočka řekla: ‚Nedostává pes lepší jídlo než já?‘ Když se pes vzdálil od své misky, nenápadně se přikradla a vzala si kousek z jeho jídla. Takhle to zkoušela den co den, až ji omrzelo dělat to tajně. Odvážila se to udělat, i když tam pes byl. Tomu to nijak nevadilo, proto se osmělila ještě víc a začala žrát z jeho misky rovnou s ním. Kupodivu to pes trpělivě snášel. Jednou vlezla do jeho boudy, vyvalila se hned ke vchodu a čekala. Když pes přišel a chtěl si jít lehnout do boudy, zaprskala: ‚Jdi pryč, tohle je odteď moje bouda, ty si najdi jinou!‘ Ale pohár trpělivosti přetekl. ‚Co to dělá to hnusné psisko? Vždyť on na mě cení zuby a vrčí. On mě chce snad zabít. Raději uteču.‘ Rozběhla se a pes za ní. Jen tak tak se jí podařilo dostat se ze dvora.“
Na závěr Pán Ježíš dodal pár slov: „Když ty příběhy budete číst jenom smysly a povrchně, budou se vám zdát všední. Když objevíte hloubku toho, co skrývají, zjistíte, že mnoho lidí by se v nich našlo. Pokud vám srdce a svědomí napoví, že k nim patříte i vy, je milostivý čas na změnu a pokání.“
15.2. 2018
Viktorka mi vyprávěla, že v noci u ní byl Ježíšek s korunou na hlavě. Měl bílou tuniku a fialový plášť. Z rukou i nohou mu tekla krev. Řekla, že přišla i Panna Maria a také měla na hlavě korunu a fialový plášť. V ruce držela růženec ze živých bílých růží, na kterém byl křížek z černé nebeské trávy a oslovila ji: „Viktorko, nauč se modlit růženeček.“
16.2. 2018
Viktorka u nás často přespává, takže mám možnost poslouchat, jak se modlí. Kromě Otče náš a Zdravás, Maria se každý den modlí i modlitbičku, kterou si sama složila.
Zní takto:
„Ježíšku, Maria, andílku můj strážný,
miluji vás, vám daruji své srdíčko.
Buďte u mě, stůjte při mně, i když něco dělám.
I v noci. Amen.
Ježíšku, Maria, andílku můj strážný,
miluji vás, vám daruji své srdíčko a svou dušičku.
Stůjte při mně v každé chvíli,
opatrujte mě a provázejte mě po celý život.
Buďte u mě, i když něco dělám,
i když si hraju, i když něco stavím.
I v noci. Amen.
Dnes jí Panna Maria řekla: „Viktorko, před narozením bylo tvé dušičce 80 let.“
18.2. 2018
Dnes Pán Ježíš řekl: „Kajte se a odstraňujte své nedostatky.“
19.2. 2018
V poslední době za mnou často chodí duše tří bývalých spolužáků. Nechápala jsem proč, protože jsem cítila, že ještě žijí. Ježíš řekl: „Barličko, tvá duše svítí na zemi jako lucerna. Proto za tebou chodí duše z očistce, které mají dovolené prosit o pomoc, i když tě nikdy neznaly, protože vědí, jakou sílu má tvá modlitba. A chodí za tebou i duše ještě žijících, kteří tě znali. Prosí o odpuštění nebo mají nějaký problém. Pomoz jim. Pomodli se za ně a odpusť jim.“
