„K louce, kde je jich nejvíc, vede taková barevná cestička a také květy, co tam rostou, jsou barevné.“ Po celou dobu kreslila. Potom najednou řekla: „Babi, já jsem byla i v paláci a v jeho pokojíčkách. Paláce jsou pod lesem, jsou barevné a jsou ze živých květů. Z všelijakých květů. Když jsem chtěla vejít dovnitř, přišla jsem před krásný květ a viděla jsem se v něm jako v zrcadle. Panna Maria mi řekla, že všechny květy, které vedou do paláce jako dveře, jsou zrcadla. Dívala jsem se na sebe a usmívala se. Byla jsem taková, jaká jsem, ale trochu jiná. Vlasy jsem měla až po kolena a celá jsem zářila. Panna Maria mi pověděla, že se dívám na svou dušičku. Když jsem přišla blíž k tomu květu, otevřel se a já jsem mohla vejít dovnitř. Jen co jsem vešla, květ se za mnou zavřel. Viděla jsem tam samé zahrady a krásné pokoje, které byly ze živých, nikdy nevadnoucích květů. Okna byla beze skla a všude se všechno třpytilo. Stěny tam nejsou jako na domech na zemi, ale z drobných živých květů a nádherně voní. Každý pokoj byl jiný. Jeden ze samých růžových květů, druhý ze žlutých, další z fialových, purpurových… samé barevné pokoje. Každý pokoj byl nahoře přikrytý několika velikánskými květy. Stoly a židle jsou také z květů a také koberce jsou samé květy nebo barevná tráva. A proto, že jsou v nebeském království malinké květy, ale i obrovské, včely i motýlci jsou malí, ale i obrovští.“ „Jak?“ zeptala jsem se. „Takhle,“ a ukázala mi rozepjatýma rukama asi od 20 do 40–80 centimetrů. „A víš co, babi,“ pokračovala, „včely jsou barevné a ty veliké mají oči velké jako dvě koule. A viděla jsem i skály. Některé jsou velmi vysoké. Vedou po nich schody, po kterých jsem se dostala až na vrchol. Tam si hrály dušičky dětí s drahokamy. I já jsem si mohla pohrát. Všechny byly jako barevná srdíčka. Po těch skalách tečou vodopády a tak zvláštně hučí. Shora jsem viděla louky, ale i moře. Moře je sladké, všichni z něho pijí, i zvířátka. I já jsem se napila. Voda mi chutnala jako medžugorská, ale trochu víc. Moře se třpytí a každý, kdo se do něho ponoří, vyjde třpytivý. U moře jsou kamínky jako v Chorvatsku a také písek. Plavou tam velké ryby a jsou barevné. I kachničky jsou barevné. I ptáci jsou v nebeském království barevní a velcí, ale i maličcí. Panna Maria stále chodí s dětičkami a bere si je i na kolínka. Řekla mi, že mám už v truhličce hodně pokladů a že mi je ukládá můj andílek strážný.“
25.2. 2018
Dnes v noci jsem se ve snu ocitla ve třídě malých prvňáčků. Chtěla jsem popřát malé Emilce k jejím narozeninám, ale její třídní učitel mi řekl, že ve škole není. Poprosila jsem ho, aby šel se mnou k nim, ale nechtěl. Říkal, že má agresivního, násilnického otce, ale nakonec se mnou šel. Vešli jsme do chudobného domečku, kde v kuchyni právě vařila vystrašená žena a při ní na podlaze si hrál asi dvouletý chlapeček. Na židli seděl zlostný muž a pozoroval ji i to dítě. Poprosila jsem ho, jestli by byl tak laskav a zavolal mi Emilku, že jí chci popřát. K velkému překvapení se na mě podíval a přikázal ženě, aby ji přivedla. Z pokoje vyšlo smutné světlovlasé děvčátko. Přišlo ke mně, a když jsem si ji chtěla přivinout k sobě, od bolesti vyjekla. Pohladila jsem ji a řekla: „Emilko, všechno nejlepší k tvým narozeninám.“ Děvčátko se přitulilo a pomalounku odkráčelo k bráškovi. Zlostný muž ji už neposlal zpátky do pokoje. Dovolil jí pohrát si. Ježíš můj sen vysvětlil takto: „Barličko, Emilka tě navštívila, protože ti chtěla ukázat, že tvé oběti a modlitby mají smysl a pomáhají týraným dětem.“
27. 2. 2018
Valentín prosil Pána Ježíše o požehnání pro všechny členy Společenství přátel Eucharistie. Ježíš řekl: „Žehnám zem, po které kráčíte. Vaše slova, činy i skutky.“
28.2. 2018
Ježíš promluvil: „Valentíne, Barličko, toto postní období budete mít jiné, než jste měli předtím. Budete silně pokoušeni a napadáni. Budete s tím muset bojovat, jako jsem s tím bojoval já.“
2. 3. 2018
Dnes jsem dostala vnuknutí, že se mám Pána Ježíše zeptat na devět černých skvrn, které jsem před několika lety viděla na Turzovce na zdi za sochou Panny Marie. Běhaly po zdi a vydávaly nepříjemné zvuky, pak je to vtáhlo do podlahy.
Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi devět zlých duchů, kteří se na tomto místě snaží zničit Boží dílo a dílo mé Maminky. Jednoho jsi, Valentíne, viděl a viděl jsi, co během mše svaté způsoboval, když napadl kněze. Napadá i jiné, proto se tam dějí nedobré věci, a proto tam byly i problémy s výstavbou chrámu.“ Mluvila jsem s Viktorkou. Říkala mi: „Babi, zase jsem byla na návštěvě v nebeském království, ale nejen moje dušička, byla jsem tam i s tělem. Když jsem se dívala na postel, byla prázdná. Panna Maria mi ukázala další zvířátka a řekla, že v nebeském království jsou všechny druhy zvířat, která jsou na zemi, jen jsou mnohem, mnohem hezčí a některá jsou malá. Ukázala mi i prasátka a na jednom jsem si mohla posedět. I žirafy jsem viděla. Byly jako já a vydávaly takové zvuky…“ a napodobila je. „I kachničky měly takový zvuk a koníci takový… a ptáčci takový…“ a napodobovala všechna zvířátka, která viděla. „A víš co, babi, Panna Maria mi ukázala i kolpíky. Byli takoví směšní. Měli zobáky jako lžíce a byli bílí, černí a zelení. Pak mě vzala na louku, kde jsem si mohla utrhnout velký květ, vybrat z něho rukou pyl a rozsypat si ho po vlasech. Také jsem to udělala. Vlasy se mi začaly ještě víc třpytit. Panna Maria mi říkala, že je to nebeský šampon, a řekla mi i to, že každá duše stále oslavuje ten den, kdy vstoupila do nebe. A také mi říkala, že až skončí svět, všechny duše, které jsou v nebi, dostanou nová, krásná těla.“
