1.1. 2019
Valentín za vše děkoval… Ježíš k nám promluvil: „Valentíne, Barličko, budu po celý rok s vámi.“
2.1. 2019
Měla jsem sen. Stála jsem u velké budovy, ve které bylo velmi mnoho dětí. Já jsem je z ní vynášela, a když už jsem jich měla hodně, začaly jsme v kruhu tančit. Vtom jsem slyšela hlas: „Kolik jich tam ještě je?“ Zvolala jsem „130“. Jak jsem tak tančila s těmi dětmi, uviděla jsem mezi nimi smutného chlapečka a viděla jsem, jak se dívá na budovu. V tom jsem opět slyšela hlas: „Je smutný, protože mu tam zůstal bratříček.“ Ježíš mi můj sen vysvětlil takto: „Barličko, budova představuje místo ve stonkové krajině, kde jsou všechny potracené nepokřtěné děti. Křtem je vysvobozuješ a přivádíš do květové krajiny. Číslo 130 je symbolické a znamená hodně. Chlapeček, který se ti ukázal, byl smutný, protože tam zůstalo jeho dvojče bratříček. Ve chvíli, kdy jsi ukončila křest, duše jeho bratříčka právě přicházela na toto místo.“ Znovu jsem slyšela hlas: „To jsou kopyta.“ A byl mi ukázán slavný zpěvák, který zemřel před několika lety. Ježíš řekl: „Jemu patří ta kopyta, je zatracen.“
Dodatečně píšu vzkaz od Pána Ježíše, který řekl 24. 12. 2018. Zapomněla jsem ho napsat. Je to vzkaz pro všechny lidi a Valentín ho na příkaz Ježíše poslal všem, na které měl kontakt, všem členům Společenství přátel Eucharistie, od kterých má mailové adresy. Ježíš promluvil: „Přišel jsem na tento svět jako malé dítě. Moje Maminka a otec mě s láskou přijali. Tak i vy s láskou přijímejte každé malé dítě jako Boží dar. Neuzavírejte se do sebe a do svých problémů, ale mějte oči a uši otevřené pro potřeby jiných. Když se pořádně rozhlédnete po svém okolí, určitě najdete někoho, kdo je na tom mnohem hůř než vy. V utrpení se dívejte na kříž, uvidíte tam někoho, kdo měl mnohem větší utrpení, než jaké máte teď vy. Přijali jste mě do svého srdce. Každému z vás vytryskl v srdci pramen živé vody. Rozlévejte ho ve svém okolí na své bližní a dávejte si dobrý pozor, aby vám nevyschl. Co to znamená? Já jsem vás s láskou přijal do svého Srdce, proto i vy s láskou přijímejte lidi, které vám pošlu do cesty. Buďte citliví k jejich problémům a pomáhejte jim, jak se jen dá. Ať už laskavým slovem, povzbuzením, dobrou radou, pomocí nebo almužnou. Buďte světlem světa, příkladem hodným následování. Aby vaše okolí vidělo, to je křesťan, úžasný člověk, takový chci být i já. Lidi k víře nepřitáhnete násilím, květnatými řečmi, ale příkladem. Mnozí z vás se zúčastňují svíčkových průvodů na poutních místech. To je ale jenom vnější vyjádření víry, forma. Mnohem důležitější je, abyste svítili vy, vaše nitro, jako ta svíce, kterou držíte v rukou. Rozdávejte lásku, přijímejte svůj kříž s láskou, tak mě budete následovat. Mějte na paměti, že cestou do nebeského království je kříž a klíčem je láska.“
3. 1. 2019
Jistý kněz na tom byl velmi špatně. Všichni jsme se báli, že zemře, a proto jsme se za jeho uzdravení úpěnlivě modlili. Valentín přinášel velké oběti. Včera jsme se od paní, která se o kněze stará, dozvěděli, že je už v pořádku. Valentín jako vždy za všechno děkoval, i za uzdravení tohoto duchovního. Ježíš řekl: „A co sis myslel, Valentíne, že tě nechám přinášet oběti zbytečně?“
Viděla jsem mediálně známého muže, o kterém vím, že nežije dobře, a ještě se tím chlubí. Bolo mi to také ukázáno. Když jsem se modlila, viděla jsem jeho tvář, nehezkou, poznamenanou zlým životem, a zmocnil se mě pocit, že za to všechno bude zatracen.
Ježíš mi vzkázal: „Ano, Barličko, správně jsi to pochopila. Žije v těžkých smrtelných hříších, kterých se nechce vzdát. Bude zatracený!“
Pan Jaroslav nám poslal film AVE MARIA, ve kterém i my podáváme své svědectví. Má dvě části a je skutečně velmi zajímavý, protože je v něm hodně výborných věcí. Jen co jsme ho zhlédli, zmocnil se nás krásný pocit štěstí.
Dnes mi Viktorka řekla: „Babi, znovu jsem byla v nebeském království. Přišel pro mě Ježíšek s Pannou Marií a vzali mou dušičku do nebe. Oba byli na obláčku. Měli oblečené krásné šaty a na hrudi červená srdíčka. Panna Maria měla na sobě žluté šaty, přes které byla převázaná zlatá šerpa a na nich sytě růžový plášť. Pán Ježíš měl tuniku sytě růžové barvy, zlatou šerpu a žlutý plášť. Kolem nich byla zář ze všech barev světa, i z takových, které neznám. Byla jsem velmi šťastná, protože jsem se potkala s kamarádkami a kamarády a také s Jakubkem. On je tak zábavný, babi, rád si se mnou zažertuje. Koupala jsem se s nimi také v moři, na kterém plavaly nádherné labutě, a hrála jsem si s nimi na louce, kde rostly ty nejkrásnější květy z celého nebeského království. Pak jsme šli na oslavu, protože Ježíšek měl svátek, ale ještě předtím jsem byla s dětmi v jeho kostelíku a také v kostelíku Panny Marie. Já jsem měla oblečené šaty, na kterých byly barevné květy, a kolem pasu jsem měla převázanou růžovou mašli. Na oslavě Pána Ježíše jsem spolu s dětmi seděla u dlouhého stolu, na kterém byl kostkovaný ubrus a uprostřed stála růžová váza se zlatovníky. Ty kostky měly různé barvy, mnohé z nich ani nedokážu pojmenovat. Stůl byl velmi dlouhý, byl složený z mnoha stolů a na každém z nich stála váza s těmi květy. Babi, zlatovníky jsou velmi krásné květy. Jsou celé ze zlata a jsou velmi velké. Ta oslava byla u moře, kde stály velké palmy, a byla tam i louka, na které rostou ty samé zlaté květy. Když oslava skončila, přijel pro mě barevný růžový kočár lemovaný zlatem, na kterém byla malovaná srdíčka. I kola měl zlatá a viděla jsem i jiné barevné kočáry lemované zlatem. Ten můj byl růžové barvy a srdíčka byla červená. Seděla jsem v něm se svým andělíčkem strážným, který je stále u mě. Kočár mě odvezl do paláce, kde bydlí Ježíšek s Pannou Marií. Když jsme tam dojeli, vystoupila jsem z kočáru a zanesla jim krásnou kytici květů, které jsem sama natrhala. Oni se na mě usmáli a přivinuli mě k sobě. Řekli mi, že tak jako chodí na zem v noci, chodí i přes den, a to po celém světě. Pak odnesli mou dušičku na zem a já jsem dál spala.“
Pán Ježíš po večerní mši svaté řekl: „Ano, jsme každý den všude. Vždyť kdyby to tak nebylo, jak by mohl Valentín se mnou každý den mluvit. Jsem v každém svatostánku a při něm stojí i moje Maminka.“
