29. 3. 2019
Ve snu jsem se ocitla na nějakém strašném, depresivním místě. Všude byla mlha, prázdno, samé výkaly a nesnesitelný zápach. Pak jsem viděla, jak se z té mlhy vynořil nějaký muž a strašně hrůzou vřískal. Trhal si vlasy, škrábal se po celé tváři a prožíval hrozné zoufalství. Nevěděl, kam stoupnout, protože všude byla ta nečistá místa. Viděla jsem, že se mu chce zvracet, protože všude kolem něho byla ta špína a zápach. Konečně našel místo, kam se mohl postavit, přesně na své dvě nohy. Křičel tak přestrašně, že se to nedalo poslouchat. Bylo to hrozné.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi duši ve výkalech. Viděla jsi mírnější část pekla, ve které jsou duše lidí, kteří prožili svůj pozemský život v nečistotě a teď prožívají celý svůj věčný život v nečistotě.“
1.4. 2019
Když jsem chtěla vědět, jestli je na věčnosti stejný čas jako na zemi, Ježíš to vysvětlil: „To je relativní. Čas ve věčnosti je stejný, ale jinak ho vnímá duše v očistci, kde velmi trpí a nemůže se dočkat, až z něho bude vysvobozena, jinak ho vnímá duše v pekle, kde bolesti a utrpení jsou tak přeukrutné, že čas se jí vleče, a jinak ho vnímají duše v nebi, které mají bezstarostný život. Vůbec se jím nezabývají, ani ho nevnímají, protože jsou na věčnosti, kde jsou nevýslovně šťastné a spokojené. Čas v očistci a pekle plyne podle stupně utrpení.“
2.4. 2019
Ve snu jsem se ocitla v nějakém velkém nákupním centru. Bylo tam velmi mnoho lidí a každý něco sháněl. Najednou jsem slyšela hlas, který mě upozornil, že už zavírají a ti, kdo tam zůstanou, ti všichni vědí, že začínají orgie. Všimla jsem si, že se už spouští kovová roleta, a najednou hlas zvolal: „Utíkej, protože když zůstaneš a nebudeš chtít dělat to co oni, zabijí tě.“ Rozběhla jsem se a jak jsem tak utíkala, viděla jsem, že někteří nedočkaví lidé se už svlékají donaha a dělají různé oplzlosti. Chovali se jako zvířata. Viděla jsem mezi nimi i muže, kterého dobře znám a vím, že je mezi věřícími považován za velmi zbožného, a přitom mi hlas řekl, že je ze všech nejhorší. Viděla jsem, jak nahý přechází mezi mladými děvčaty a ženami a vybírá si, se kterou by dělal nečisté věci. Bylo mi o něm také řečeno, že každého, kdo s ním nesouhlasí, zabije. Jak jsem tak běžela, viděla jsem strašné hříchy, kterým se lidé oddávali, a mnohé jsem tam poznala. Závora se už spouštěla, na poslední chvíli jsem ještě popadla malé, asi sedmileté třesoucí se děvčátko, na které už chlípně zíral nějaký pedofil, a stihla jsem ještě podlézt. Brána se zavřela a já jsem si vydechla, že jsem to dokázala a zachránila i to ubohé dítě. Ale začala jsem znovu utíkat, protože hlas mi řekl, že ti důležití si všimli, že jsem utekla, a protože jsem se stala svědkem jejich nechutností, poslali za mnou člověka, aby mě zabil. Běžela jsem velmi rychle, ale rychle za mnou utíkala i žena-ďáblice a pronásledovala mě zlostným, až zákeřným pohledem. Na chvíli se zastavila u nějakého muže-ďábla a říkala mu, že jí musí pomoct mě chytit, protože jsem viděla věci, které jsem vidět neměla, a že sama to nezvládne. Jak jsem tak běžela, zjistila jsem, že již nemám děvčátko, že jsem ho ztratila. Začala jsem plakat a vtom jsem se probudila.
Ježíš můj sen vysvětlil takto: „Nákupní centrum představuje běžný život lidí a to, jak se v životě projevují. Zatažená roleta znamená, že jsi, Barličko, viděla jejich druhé já, to jací ve skutečnosti jsou, a mnohé jsi tam i poznala. Bylo ti ukázáno, jací jsou hříšní, jejich touhy a konání. Ten muž, o kterém ti hlas řekl, že kdo s ním nesouhlasí, toho zabije, je muž, u kterého zle skončí každý, kdo mu oponuje a nepřijímá to, co chce on. Je velmi pomstychtivý a viděla jsi i jeho další hříchy. Žena, která tě pronásledovala, je opravdu ďáblice, která tě pronásleduje. Chce tě strhnout do hříchů a zabít tvou duši. Bude ti odteď dělat zle, pokoušet tě, ale nebude se jí to dařit, proto si bude přivolávat na pomoc další ďábly. Buď opatrná, Barličko. Děvčátko, které jsi ztratila, bylo jedno z dětí, které nebylo ušetřeno od takových lidí. Hlas, který jsi slyšela, to byl hlas tvého anděla strážného, který je stále s tebou.“
3.4. 2019
V noci jsem se ocitla v domě mé babičky. Bylo tam několik lidí, které neznám, ale cítila jsem, že jsou z mého příbuzenstva. Všichni jsme se chystali na nějakou velkou pouť. Najednou se před námi zjevila nějaká svatá žena a říkala, že bude teď delší dobu na zemi, ale je potřeba se o ni postarat. Bylo jí 50 až 55 let a byla zcela prostě oblečená v šedočerných šatech. Na hlavě měla černý šátek na způsob, jako nosí řeholnice, ale mniška to nebyla. Dívala se na nás a říkala nám, že zůstane s tím, kdo se o ni nejlépe postará. Jen co to řekla, já a dvě ženy, které měly zamlžené tváře, jsme se k ní rozběhly, ale já jsem ji chtěla jenom pro sebe, proto jsem ji rychle objala a zeptala jsem se: „A koho mám požádat, abych vás dostala?“ Ona se usmála a řekla: „No přece mě.“ Vtom jsme se obě začaly smát. Pohladila mě a řekla: „Zůstanu s tebou a půjdu s tebou i na pouť, na kterou se chystáte.“ Znovu se začala radostně smát a já jsem si všimla, že má v ústech kolem zubů velkou kovovou obruč. Ježíš řekl: „Přihlásila se vám sv. Brigita Švédská, která vás bude provázet na pouti po Itálii. Ty dvě ženy, které se o ni také chtěly starat, byly, Barličko, ženy z tvého příbuzenstva, které se ve svém životě modlily modlitby, které Brigita Švédská dostala od Boha. Kovová obruč znamená, že tato velká světice byla pevná ve své víře a nepřijímala žádné kompromisy. I když byla šlechtična, oblékala se nekonvenčně. Byla to jednoduchá žena.“
