5.1. 2019
Viktorka mi dnes vyprávěla: „Babi, když jsem stála v nebeském království na louce, viděla jsem až za moře. Viděla jsem, jak se tam pasou koníci.“ Zeptala jsem se jí: „Viktorko, jak jsi mohla vidět až za moře? Nestála jsi u nějakého velkého jezera?“ A ona mi na to odvětila: „Babi, stála jsem nedaleko moře a viděla až na jeho konec. Dušičky v nebi mají takové zdravé oči, že vidí až tak daleko.“
Ježíš řekl: „Ano, je to tak, jak říká. Duše v nebeském království má jiné schopnosti, než člověk na zemi. Jinak vnímá a také jinak vidí. Ano, skutečně vidí až do takové velké dálky. Duše je dokonalá.“
6.1. 2019
Když jsem se modlila, znovu jsem viděla Světlo světa. Vidím ho už velmi často, ale tentokrát to bylo jiné. Bylo krásné, plné lásky. Jak jsem se tak na něj dívala, najednou se z něho začala vynořovat velká listina, na které bylo krásným ozdobným písmem něco napsáno, ale nedokázala jsem to přečíst. Pak začalo Světlo vtahovat listinu do sebe a zmizelo.
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi listinu, na které bylo 3x napsáno – čiňte pokání, protože už jenom pokáním se dají odvrátit katastrofy, které na lidstvo čekají.“ Když jsme šli večer s Valentínem do kostela, viděla jsem, že tam stojí tři chudí muži a prosí o almužnu. Dva byli mladší a jeden starší na invalidním vozíku. Překvapilo nás to, protože večer nikdy nuzní nepřicházejí. Neměla jsem pro ně žádné jídlo, proto jsem Valentínovi řekla, že půjdu domů a něco jim donesu. Když jsem se vrátila, už byli uvnitř kostela, protože venku byla strašná zima. Byli tak hladoví, že když jsem jim dala chléb s klobásou, hned začali jíst. Ježíš řekl: „Barličko, když jsi viděla, že jsem hladový, obětavě jsi utíkala domů, abys mi dala najíst. Ano, toto je pravá křesťanská víra.“
8.1. 2019
Dnes mi Ježíš vzkázal: „Barličko, obětuj každý den všechna svatá přijímání podávaná věřícím na celém světě, která jimi nebudou obětována na žádný úmysl. Obětuj je za rodiny, protože ty jsou ve světě nejvíc napadané.“
9.1. 2019
Ve snu se mi ukázal muslim, kterého jsem znala. Byl jak obr, celý jakoby nafouklý a působil velmi odpudivě. Když jsem ho spatřila, utíkala jsem pryč, jen abych se s ním nesetkala. Ježíš mi přikázal: „Barličko, napiš svůj příběh s muslimem do knihy. Je to důležité.“
Můj příběh.
Když jsem byla velmi mladá, zamiloval se do mě muslim a i já jsem ho milovala. Byl hezký, inteligentní a byl ke mně velmi pozorný. Byl z Palestiny a na Slovensku studoval medicínu. Hovořil o své krajině a já zase o mé, myslela jsem si, že tady zůstane. O své krajině mi vyprávěl častěji a vysvětloval mi, že v té jeho budeme velmi šťastni. Bude tam mít vysoké postavení a nic nám nebude chybět. Toužil po mně jako po ženě, ale já jsem řekla ne. Manželovi budu patřit až po svatbě. Zůstal překvapený, protože jak říkal, žádná křesťanka ho nikdy neodmítla, ale k mému velkému překvapení respektoval mou vůli, a naopak řekl, že ještě nikdy nepotkal ženu, která si tak chrání panenství, a že chce jenom mě. Všechno bylo mezi námi hezké až do chvíle, kdy mi oznámil, že se mám vzdát křesťanství a stát se muslimkou. Zůstala jsem zhrozená. Podívala jsem se na něho a řekla: „To nikdy neudělám, to se raději rozejděme už teď, já se Ježíše nevzdám.“ Když viděl, že to myslím vážně, začal mě uklidňovat, že když nechci, nebude mě nutit, jenom ať ho neopouštím. Říkal, že mě nebude v ničem omezovat, že jediné, co ode mě chce, je to, aby naše děti byly muslimové. Tehdy se ve mně všechno zlomilo. Začala jsem velmi plakat, protože jsem ho měla ráda, ale Ježíše jsem milovala víc. Řekla jsem mu, že se k sobě vůbec nehodíme a že se za něho nemůžu provdat, protože patřím Ježíši, kterého nikdy nezradím. Marně se mě snažil uklidnit… už jsem ho nechtěla. Psal mi domů dopisy, ale já jsem na ně nereagovala, až jednou přišel dopis, ve kterém napsal, že se mě nikdy nevzdá a že mě přijde k našim požádat o ruku. Odepsala jsem mu, ať nechodí, že je to zbytečné. Rodičům jsem však musela oznámit, že hrozí, že přijde muslim, aby byli na tu situaci připravení. Můj otec byl hodný, bál se o mě, mojí mamce to bylo jedno. Řekla jsem jim, že i kdyby přišel, řeknu NE.
Ježíš řekl: „Barličko, jsi zářným příkladem pro všechny křesťanky. Láska k Bohu pro tebe byla na prvním místě, člověk až na druhém. To je křesťanské. Velmi smutné konstatování muslima, když říkal, že žádná křesťanka mu neodolala a vzdala se kvůli němu panenství a čistoty. Byla jsi jediná, která mu odolala, proto si tě vážil a chtěl si tě vzít za manželku.
Obr, to je obraz jeho duše, obraz toho, co jsi tehdy milovala. Chci, abys to napsala, aby všechny křesťanky na světě věděly, jak se mají chovat, a nepodléhat svodům a krásným řečem. Otec se o tebe bál. Bál se, že tě ztratí. Tvé matce to bylo jedno.“
10.1. 2019
Dnes mi dcera Majka řekla: „Mami, měla jsem takový sen. Viděla jsem usměvavého Pána Ježíše, jak se dívá na krásnou duši, a vtom jsem slyšela hlas: ‚Duše toho člověka je tak krásná, že kdybyste nevěděli, že je to duše, mysleli byste si, že hledíte na anděla, který sestoupil z nebe.‘ Pak se objevil nápis – Peter Dr… a Peter Vl… Majka se mě zeptala: „Mami, na otce Petera stále vzpomínáš, ale kdo je Peter Vl…?“ Vysvětlila jsem jí, kdo to je a že je to velmi milý člověk. Když se Valentín zeptal Pána Ježíše na Majčin sen, řekl: „Duše otce Petera Dr… je krásná a duše Petra Vl… je také tak krásná. Usmívám se, protože z nich mám velkou radost. Pomohlo jim přátelství s vámi. Upevnilo jejich víru a pomohlo jim překonat jejich problémy.“
