24.1. 2019
Ve snu jsem seděla ve vlaku. Byl plný lidí různého věku, různé barvy pleti, ze všech společenských vrstev. Seděla jsem v něm s Valentínem. Všichni si povídali a jeden druhému říkali, jaké mají plány do života. Jeden vězeň říkal, že už nechce dělat zlé věci, další mladý muž snil o tom, jak bude hrát ve slavné kapele, zamilovaní mladí zase říkali svým přátelům, že chystají svatbu, jiní zase snili o dalekých krajinách. Každý řešil něco, co se týkalo budoucnosti. Najednou vlak zastavil a všichni překvapeně utíkali k oknu, aby viděli, co se vlastně stalo. Právě vynášeli na nosítkách nějakého muže. Položili ho na zem a zkonstatovali, že je mrtev. I já jsem se šla podívat k oknu a okamžitě jsem toho muže poznala. Ještě žije…
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi vlak života. To, co jsi viděla, je život lidí, který jednou skončí. Život muže, kterého jsi poznala, skončí dřív, než si myslí.“
I moje dcera Majka měla zvláštní sen. Říkala, že stála u nějakého velkého hustého lesa, kde našla tlustou knihu, silnější než Písmo svaté. Začala v ní listovat a zůstala zhrozená. Na každé straně mezi listy byly zkrvavené kousky těl potracených dětí. Pak slyšela hlas, který řekl: „I Karel IV. listoval v této knize.“
Pak spatřila v dálce nějakou skálu, na které stál vysoký, štíhlý, ale už starý muž. Měl oblečenou šedou tuniku jakoby z pytloviny, měl dlouhé vlasy, bradku téměř po pás a v levé ruce držel velkou palici. Byl vážný a ona slyšela hlas: „Svatý Filomén, patron potracených, nenarozených.“
Ježíš to vysvětlil: „Majka listovala v satanově knize smrti, kde jsou zaznamenány všechny hrůzy spáchané na nenarozených dětech. Viděl to i Karel IV., protože tyto hrůzy se děly i ve středověku. Svatý Filomén je mučedník, který se hlásí jako patron těchto dětí, protože ony také umíraly a umírají mučednickou smrtí. Tyto děti jsou malí mučedníci.“
Slyšela jsem hlas muže, který mi řekl své jméno…
Ježíš řekl: „Barličko, prosí tě o modlitby.“
28. 1. 2019
Modlila jsem se a vtom jsem viděla mladého řeholníka v černé tunice sedět za nějakým velkým pracovním stolem. Něco psal. Potom vstal a odešel. Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi Tomáše Akvinského, učitele Církve.“
30. 1. 2019
Když jsem se během dne modlila, najednou jsem se ocitla v rajské zahradě, po které kráčela nádherná nahá žena, a slyšela jsem hlas, který zvolal: „EVA“. Měla krásné, dlouhé a husté vlnité vlasy tmavé barvy sahající až do půlky lýtek. Zepředu jimi měla překrytou pravou část hrudníku, levou část si překrývala rukou. Její chůze byla něžná, ladná, nepopsatelně krásná, přímo vznešená. Každý její pohyb rukou i nohou byl úchvatný. Při chůzi jí vlály vlasy, takže jsem měla možnost vidět její dokonalé tělo. Oči měla velké, černé, lesklé s dlouhými řasami, jaké jsem u ženy nikdy neviděla. Nos jemný, krásně formovaný, rty růžové, plné a její pohled byl plný něhy. Vycházela z něho láska. Její krásu neumím popsat.
Ježíš mi vzkázal: „Barličko, ukázal jsem ti dokonalé Boží stvoření, výtvor, jaký na zemi není. Viděla jsi Evu. Viděla jsi ji proto, abys mohla vydat svědectví o tom, že se lidem vyplatí vést krásný život již tady na zemi. Protože čím krásnější bude jejich duše tady na zemi, tím krásnější bude v nebi.“
Dnes během adorace se Pán Ježíš přenesl prostorem kostela k Valentínovi a z kalicha, který držel v ruce, mu podal své Tělo i Krev. Valentín mi řekl, že to vnímal jako nějaký kousek masa.
31. 1. 2019
V noci jsem slyšela hlas, který zvolal: „Do nebe.“ Ježíš řekl: „To by měl být cíl každého křesťana.“
1.2. 2019
Často vidím Světlo světa. Krásné pulzující světlo, měnící se různými barvami. Tak tomu bylo i této noci, když jsem se modlila. Jak jsem se tak nořila do té záře, pocítila jsem, že mi bylo něco vloženo do úst a samo se to spolklo. Když se Valentín zeptal Pána Ježíše, co to bylo, řekl: „Anděl z nebe podal Barličce mé Tělo.“
2.2. 2019
Valentín poprosil Ježíše, aby mu něco řekl o hříchu pomlouvání a osočování. Ježíš řekl: „Pomlouváním a osočováním se ničí čest a pověst dotčené osoby a narušují se mezilidské vztahy. Dotyčná osoba o tom většinou neví, a ani netuší, jenom se dívá, co se děje, když se jí lidé začnou vyhýbat a chovat se k ní odměřeně. I vy jste to již osobně zažili, když vás lidé přestali zdravit a ignorovali vás. A to všechno proto, že se o vás říkaly špatné věci. Pomlouvání a osočování je těžký hřích.“
3.2. 2019
Pán Ježíš nám přikázal, abychom si v kostele sedali do poslední lavice, ale ne vždy se nám to povede. Během týdne si tak sedáme, není problém, ale v neděli se stává, že když přijdeme do chrámu, lavice je již plná. Dělali jsme si s tím starosti, proto nám Ježíš řekl: „Netrapte se tím. Když už není volné místo, sedněte si někam jinam, můžete přijít rovnou ke svatostánku, alespoň budeme u sebe blíž.“
