26. 2. 2019
Slyšela jsem dva hlasy. První řekl: „Čtu životopis Panny Marie a už se těším na setkání s ní.“ Druhý hlas řekl: „I já čtu životopis Panny Marie a hrozí mi zatracení.“
Ježíš to vysvětlil: „Ti, kteří znají životopis Panny Marie a následují ji, se s ní setkají. Ale ti, co znají životopis Panny Marie a nenásledují ji, se s ní nepotkají. Nestačí věřit a mít poznání, víru je potřeba žít. Ty, kteří budou spaseni a měli mou Maminku v úctě, ty navštíví, ale ty, kteří ji v úctě neměli, i když budou spaseni, nenavštíví. Moje Maminka se nikomu nevnucuje, ale váží si těch, kdo ji měli rádi.“
Moje dcera Majka mi vyprávěla svůj sen: „Mami, ve snu jsem viděla část umučení krásného mladého muže ve věku Ježíše. Navzdory zbídačenému stavu, bolesti a prožitému utrpení to byl stále mimořádně hezký muž. Nejdřív jsem si myslela, že je to Pán Ježíš, protože byl krásný, nadpřirozeně pokojný, měl laskavý pohled, modré oči, krátkou bradku – spíš strniště, vlasy po ramena a byl odsouzen k ukřižování. V kuse ho strašně mlátili, třískali mu hlavou, bili ho po tváři a škubali mu vlasy. Pak jeden římský voják vstoupil do cely, kde ho drželi. Vyhrnul mu tuniku tak, že jsem mu viděla spodní oděv. Byl tmavě modrý. Obnažil mu nohy a na obě stehna mu vylil žíravinu tak, že kolena zůstala nezasažena. V momentě jsem viděla, jak mu za přeukrutných bolestí žíravina rozežrala všechno maso, až byly zepředu obnažené obě stehenní kosti. Bylo to něco přestrašného. Muž od bolesti vřískal a současně jsem měla poznání, že to voják takhle udělal úmyslně, aby lýtka zůstala nepoškozená, aby ho ještě dokázali postavit na nohy. Ta hrůza se nedá popsat. Vlasy měl vyškubané, slepené krví a špínou do tenkých pramínků. Ale pohled měl pořád laskavý, a tak pokojný. Nejdřív jsem si byla jistá, že je to Ježíš, ale po polití nohou žíravinou mě to zmátlo. Pak ho dva vojáci chytili v podpaží a dovedli k oknu. Byl to vlastně prostranný otvor ve zdi budovy. Postavili ho tak, aby viděl dav lidí, který ho čekal. Vojáci ho po celý čas podpírali, protože sotva stál, a do pravé ruky mu strčili asi 25 cm velkou sošku Božského Srdce. Dali mu ji políbit, aby to lidé viděli. Celý se od bolesti a prožité hrůzy třásl. Sošku políbil a oni ho odvlekli zpátky do cely. Po nějaké době ho z ní vyvlekli a přikázali mu pomáhat mladíkovi, který měl na starosti rozvážení vody pro vězně. Mladíkovi bylo asi 17 let, byl tmavé pleti, útlejší a měl jakýsi divný modrý dopravní prostředek. Do zadní části se lila voda, ničím se nepřikrývala, takže ji bylo vidět. Voda byla připravená ve dvou velkých kádích. Sotva se mu podařilo vylít do tohoto vozidla jednu káď. S druhou si nevěděl rady, proto přikázali mučedníkovi, aby mu pomohl. On udělal zázrak. Bez toho, aby se kádě dotkl. Viděla jsem, jak se nádoba v tom vozidle plní až téměř po okraj a současně se vyprazdňuje káď, která stála nepohnutá na zemi. Takže vodu přemístil jenom pohledem a pomohl mladíkovi. Pak jsem viděla ještě scénu, kde nějaká mladá žena měla za úkol uspořádat nějaké předměty, ale ona tomu nerozuměla a nevěděla, co s nimi má dělat. Mučedník jí najednou jediným pohledem osvítil a vtom vše pochopila. V duchu mu za to byla vděčná. Ten mučedník se na mě podíval a usmál se. Vtom jsem slyšela hlas, který zvolal: „Jeremiáš.“
Ježíš řekl: „Majka viděla mučedníka Jeremiáše, abyste věděli, co všechno museli moji věrní pro mé jméno podstoupit. To jsou moji první apoštolové a svědci, kteří měli moc dělat i zázraky. Dnes to v Církvi vymizelo, protože v ní pomalu nejsou takové silné osobnosti, jako byl například ten mladý mučedník Jeremiáš. I ty, Valentíne, až zesílíš, budeš dělat zázraky. Majka viděla krásnou tvář Jeremiáše, protože jí nebyla ukázána umučená, ale jak teď vypadá v nebi. Všichni moji učedníci jsou krásní.“
27.2. 2019
Měla jsem sen: S Valentínem a s Viktorkou jsme někam cestovali. Zastavili jsme se na nějaké obrovské stanici, odkud odjížděly velké rychlovlaky, ale i obrovská letadla, a kde bylo hodně lidí. My jsme se dovezli autobusem a na této stanici jsme se zastavili s tím, že si trochu odpočineme, dáme si kávu a budeme pokračovat v cestě. Sedli jsme si na terasu a sledovali lidi, kteří na ni přicházeli. Na té terase, kde jsme seděli, visel na zdi telefon. Najednou k telefonu přiběhl muž, kterého znám, a něco tam vyprávěl. Za ním přiběhla i jeho manželka a do telefonu zvolala: „Už jdeme, už máme koupené jízdenky.“ Oba se tvářili, že nás nevidí, ignorovali nás, i když jsme seděli přímo u té zdi. Najednou se rozběhli a utíkali na rychlovlak. Já jsem se šla podívat, kam nastupují, a když jsem to viděla, lekla jsem se, protože ten vlak byl celý černý a šla z něho hrůza. Viděla jsem, jak nejdřív nastoupila ona a pak i on. Vrátila jsem se k Valentínovi a řekla mu o tom. Jak jsme si tam povídali a pili kávu, k telefonu přiběhl další muž, kterého znám. Také do telefonu něco povídal, a když si nás všiml, zavolal Valentína na pár slov do vstupní haly, kde lidé čekali na další vlaky. Já jsem zůstala s Viktorkou venku, ale když dlouho nepřicházeli, šla jsem se s ní podívat, co se děje. Zjistila jsem, že jsou tam sprchy a téměř v každé se někdo z lidí sprchoval, ale některé byly prázdné. Z jedné vycházel velký hluk a smích. Podle hlasu jsem věděla, že jsou to oni. Když jsem na ně zavolala, muž odtáhl závěs a ukázal se mi úplně nahý. Smál se a předváděl mi své tělo. Valentín byl tichý, pokorný a byl zahalený do modrého ručníku. Rychle jsem Viktorce zakryla oči a odešla s ní do vedlejší místnosti. Když se oblékl, přišel i s Valentínem za námi a vysvětloval nám, že cestuje. Že má už koupený lístek a že čeká na rychloletadlo. Právě přistávalo a on zvolal: „To je mé letadlo,“ a utíkal. Nastupoval s mnoha lidmi, kteří tam čekali. Lekli jsme se, protože bylo neskutečně obrovské, celé černé a také vzbuzovalo hrůzu. My jsme pak s Viktorkou běželi k našemu autobusu a pokračovali v cestě.
Ježíš řekl: „Barličko, lidé, které jsi viděla na té obrovské stanici, to byli ti, kteří již umírali a odcházeli do věčnosti. Černé rychlovlaky a rychloletadla představují dopravní prostředky, které odvážejí duše do zatracení. Bílé vlaky odvážejí do věčnosti duše spasené. Tím telefonem jsem ti chtěl ukázat, že lidé se dobrovolně hlásí, dobrovolně si vybírají cestu. Sprchy, to byly zpovědnice. Jak jsi viděla, ne každý se šel osprchovat. Ne každý se před smrtí vyzpovídá. Muž a žena, které znáte, se již rozhodli. Vy jste je chtěli zachránit, ale oni si už vybrali cestu. Nejdřív zemře ona a pak on. Ten další muž, který ti byl ukázán, Valentína vyslechne, i se půjde vyzpovídat, ale svůj hříšný život nezmění, proto si také vybral cestu zatracení. Vy jste na té stanici byli, abyste je ještě přemluvili a řekli jim, co je pro jejich duši dobré, ale oni vás neposlechli. Velmi jste chtěli a chcete ten manželský pár zachránit, ale i v tomto snu jsem vám chtěl ukázat, že je to už zbytečné. Smějí se vám a už se svobodně rozhodli. Budou zatraceni. Rychloletadlo znamená bližší smrt.“
