6.3. 2019
V noci jsem se probudila na to, že jsem dostala nějaký bílý nápoj a vypila ho. Ježíš řekl: „Barličko, napila ses z kalicha milostí. Dostaneš jich hodně. Jaké, to poznáš.“
Pán Ježíš nadiktoval Valentínovi příběhy na rozjímání pro tuto postní dobu a přikázal mu poslat je všem členům ze Společenství, na které má kontakt.
První příběh.
Byli jednou dva hluboce věřící bratři. Rozhodli se, že svůj život zasvětí službě Bohu. Ve společenství, ve kterém byli, proto začali v tomto směru vyvíjet aktivity. Ministrovali, připravovali věci pro bohoslužby, četli Boží slovo, podávali svaté přijímání, aktivně se zúčastňovali všech akcí společenství a mnohé i organizovali. Byli velmi nápomocni kněžím, a proto se těšili i jejich oblibě. Mezi nimi dvěma byl ale rozdíl v chápání služby Bohu. První to výsostně vztahoval jenom na službu chrámu. Lidé ho nezajímali. Dokonce jimi pohrdal. Měl rád jenom ty, kdo mu pochlebovali, a jenom s nimi se bavil. Nesnášel, když mu někdo protořečil. Myslel si, že to má být pro člověka čest, když ho pozdraví nebo odpoví na pozdrav. Když udělal něco špatně nebo se mu něco nevydařilo, ihned našel viníka, proč se to stalo. Nikdy to nebyl on. Protože dobré bylo to, co dělal on sám. Svědomí mu otupělo, viděl hříchy jenom u druhých, u sebe ne. Na druhé straně jeho bratr chápal službu Bohu nejen jako službu chrámu, ale jako službu lidem. Cítil se sám velmi hříšný, proto v lidech hledal jenom to dobré, co je v nich. Ke každému byl milý a laskavý a snažil se druhým pomoci, když viděl, že mají problémy. Neodsuzoval je, když viděl, že nekonají dobře. Naopak, snažil se je milým slovem přivést na dobrou cestu. Cítil se jako jeden z nich. Měl v srdci hluboce vrytá slova apoštola Pavla z 1. listu Korinťanům:
‚Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, byl bych jenom dunící kov a znějící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, kdybych vydal sám sebe v oběť, abych byl slavný, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.‘
Snažil se i svému bratrovi vysvětlit, že jeho činnost bez lásky není ničím, ale on ho neposlouchal. Jeho srdce bylo zatvrzelé, neschopné přijmout jakoukoliv dobrou radu. Co myslíš, kterých bratrů je víc? A kde se nacházíš ty sám? Přemýšlej! Kdekoliv se nacházíš, hluboce si vryj do paměti a srdce tato Pavlova slova. Ať jsou ti kompasem a varováním současně, abys na cestě ke mně nezabloudil!“
Druhý příběh.
Byla dva sadaři. Věnovali se pěstování jablek. První z nich využíval nejnovější poznatky z této oblasti, nejnovější hnojiva a chemické přípravky, aby jeho jablka byla co nejkrásnější. A výsledek se dostavil. Jeho jablka byla krásná, jedno krásnější než druhé. Radost na ně pohledět. Druhý sadař šel jinou cestou. Využíval zkušenosti a tradici otců, nepoužíval žádná umělá hnojiva a chemické přípravky ani nejnovější poznatky, jenom se příkladně staral o stromy a jejich plody. Výsledek byl navenek mnohem horší, než u prvního sadaře. Jeho jablka se nedala porovnat s těmi krásnými velkými. Když oba ovocnáři prodávali své plody na trhu, ta krásná se prodávala velmi dobře, ta druhá jenom málo. Kupovali si je jenom ti, co jablka také ochutnali. Ta velká byla sice velmi krásná, ale neměla žádnou chuť ani vůni jablek. Byla to jenom jakási hmota bez chuti, potažená krásným obalem. Ta druhá jablka nebyla sice tak hezká, ale byla velmi chutná, šťavnatá.
“Když tvou duši nazveme jablíčkem, jaký jsi ty sadař? Pouštíš do ní vše, co ti svět nabízí? Všechny ty nové trendy a směry, jenom abys byl in? Přijímáš a děláš vše, vždyť je potřeba žít naplno, v ničem se neomezovat? Není tvá duše jenom takovým hezkým obalem a nitro je přitom bezduché a prázdné? Anebo jsi jako ten druhý sadař, který staví na křesťanské tradici a víře? Chráníš svou duši před zlými vlivy a nehledíš na to, jak budeš vypadat před světem, jen aby byla čistá a líbila se Bohu? Staráš se o to, aby byla hezká zevnitř a nejen navenek?
Jablko bylo u prvního hříchu, když ďábel svedl Evu, aby se do něho zakousla. Dnes vám nabízí mnoho takových krásných jablek, jenom aby vás stáhl k sobě. Jsou to v první řadě různé závislosti, například na alkoholu, drogách, sexu, pornografii, televizi, počítačích, počítačových hrách, mobilu, penězích atd. Ve druhé řadě jsou to různá pokušení, která vás napadají na každém kroku. Kdo se jednou zakousl do takového jablka, zjistil, jakou má trpkou chuť. Proto si dávejte pozor na lákadla v krásných obalech, vždy se podívejte, co je uvnitř. Ne obal je důležitý, ale to, co je v něm. Pokud jste se zakousli do takovýchto jablek, rychle pryč od toho, abyste se nestali jejich pravidelnými konzumenty, protože z tohoto stavu je velmi těžké se dostat.“
Třetí příběh.
Sysel se rozhodl, že si najde pořádné místo, kde by se mohl ubytovat. Když narazil na obrovský lán obilného pole, srdce mu poskočilo radostí. Tady budu bydlet. Vyhledal nejníže položené místo na poli, aby mu nebylo zatěžko nosit úrodu, a vyhrabal si obrovský labyrint chodeb. Potom začal usilovně pracovat. Od rána do večera snášel do svého brlohu zrní, ani na chvíli se nezastavil. Vaky měl nadité k prasknutí. Tak se nora postupně plnila, až byla tak zaplněná, že musel zrním zatarasit i únikové východy. Když už v ní nebylo místečka, jenom malá štěrbina, přes kterou se stěží dostal dovnitř, lehl si a řekl: ‚Teď mám všeho dostatek. Už nemusím nic dělat, můžu spokojeně oddychovat.‘ Rozvalil se a spokojeně usnul. Ale v noci se strhla bouřka s průtrží mračen. Voda se valila po poli, a protože nora byla na nejnižším místě, úplně ji zalila. Voda zatarasila zrním vchod tak, že se z ní sysel nestihl vyhrabat a utonul.
